Jasně, že jsem jí řekl, že je to nemožný. Zhola nemožný. Argumentovala tím, že nám beztak někde utekla. Jasně, přes dvoje zavřený dveře a přes psa, se kterým se nesnáší. To byl prostě marnej boj. Asi máme samooploďnovací kočku, jinak si to nedokážu vysvětlit. :).

Tak my máme taky spíš psa než kočku. Miluje vodu, chodí do sprchy, válí se v umyvadle ve vodě a bez problémů aportuje. A když na ni zaštěkám, zkouší to taky :).

Ne, vůbec nemám v plánu tam s čímkoliv jet. Já jsem tam k nim měl docela důvěru, jsou tam vždycky minimálně dva doktoří a sestra. Tak jsem si říkal, že snad víc zkušeností...mám to sice dál, ale zachránili mi už jednou psa (měla zánět dělohy a místní vet to nějak nepoznal, takže jsem jí tam přivezl asi za minutu dvanáct a psu už je skoro 12 let a je pořád ready), ale tohle extempore, kdy pravá ruka neví, co dělá levá a na kočku se pokaždé díval někdo jinej a ve finále se tam skoto pohádali o to, jakej zvolí postup...tak takhle ne. A ve finále, kdy jsme si teda kočku včera odváželi, tak mi slušnost velí zeptat se, co jsem dlužnej. Paní doktorka mi velic teatrálně řekla, že den hospitalizace stojí 600kč plus atb a že tam byla čtyři dny. Ale...že to mám nechat bejt a čekala nějakej strašnej vděk. Poděkoval jsem a tím to pro mě skončilo.

Neřekla. Neřekla nám skoro nic. Jen že máme kočku hlídat, aby si to neolizovala a nerval stehy. To bylo všechno co jsme od ní slyšeli když nám poprvé kočku předávala. A je nemožný, aby měla koťata. Opravdu nemožný.

Kočičku už máme doma. Je čilá a vypadá už úplně v pořádku. Ale to co jsem si vyslechl od paní Dr. mě úplně dostalo. Podotýkám, že kočku máme nalezenou od malinkýho 300g koťete doma. Nikdy nebyla venku, opravdu nikdy. Zná jen mě a přítelkyni, cizích lidí se bojí a ani když je otevřený okno, tak se bojí vykouknout. A paní doktorka nám řekla, že takovej problém s tou kastrací byl proto, protože čekala koťata. Jediny co mě napadlo, je, že by je měla s naším psem, ale to je bohužel fena, anebo jedinej chlap v rodině jsem já. Takže jsem se vduchu zasmál, poděkoval a rozloučil se. A už tam nikdy nepáchnu.

Problém je v tom, že si jí tam nechají minimálně do čtvrtka, což je pět dnů od neděle od další prohlídky (kastrovalo se minulé úterý) a Vet. mi neustále zdůrazňuje, že nebudeme nic hradit, že je to všechno v jejich režii. Takže denně atb., žrádlo a další s tím spojený věci zdarma? Jediný co mě napadá, že to zmršili a snaží se to nějak urovnat. Jinak nechápu, proč by byla kočka dva týdny po kastraci v úplně v katastrofálním stavu.

Nechali jsme vykastrovat kočičku, přístup veterináře docela zvláštní, vzal si prachy, neřekl nám popel a dal nám poloprobuzenou kočku. Kočka měla na břiše šest stehů a nenechala na sebe sáhnout skoro celý den.Mńoukala bolestí. Hlídali jsme ji jak jsme mohli, ale stejně si ránu občas olízala a dva stehy se jí podařilo vyrvat. Po třech dnech byla pořád silně apatická a celý den prospala a nechtěla nic jíst. Pátý den už něco málo snědla, ale museli jsme jí to dávat z ruky. Z misky si to nevzala. Čůrala normálně. na velké nebyla, protože neměla z čeho. Pátý den jí z rány začal vytékat hnis. A to docela hodně. Jeli jsme okamžitě na veterinu, to byla neděle. Nechali si jí tam, dneska jsme tam volali a prej je to rarita, že se to normálně nestává, musí dostávat antibiotika každej den. A zatím nevíme, kdy si pro ni budeme moct přijet. Košilku ani gázu na stehy nedostala. Máme o ni docela strach. Jen nevím jestli jsme zanebali něco my, nebo spíš na veterině.