Pola
Informace o uživateli:
Kamerunské ovečky, koza, králíci, kačeny.
Moje zvířata
Registrace od: 18. 2. 2015 00:11:59
Naposledy přihlášen: 13. 12. 2018 00:47:08
- Témata ve kterých diskutuji
- Mnou založená témata
- Moje příspěvky
Moje příspěvky
Skoro ten Váš dotaz zní jako provokace. Pokud je to pravda, nabízí se řešení: Nechat
v základním stádu ty nejlepší matky (kolik si troufnete vzhledem ke krmení přes zimu uživit) a zbytek opravdu prodat. Dá se vypomoct krmením otrub s jablky, ale seno musíte mít, ev. i ječnou slámu. Ty otruby mi poradil chovatel ovcí. Taky šetřím krmení.
POLA.
Je to sice dražší, ale přikoupila bych starší dobře ochočenou ovci nebo kozu. Aby se měly od koho naučit. Já mám starou kozu - silná osobnost, a když jsem si přivezla kam. ovečky, ona je všechno naučila. Ušetřilo mi to spoustu práce. (Musím je denně přehánět.) Ovečky jsou ustrašené a potřebují "vůdce", kterému se podřídí. I teď, když je pustím volně, aby se proběhly, koza udržuje stádo u domu.
Pola.
Chovám králíky celý život. Teď jsem dovezla mladého meklenburského strakáče. Samicím se do připouštění moc nechtělo, ale když se to podařilo (u dvou samic), spustil samec po spojení velký nářek. Neumí to a nějak se skřípnul nebo má nějakou vadu? Poraďte, pokud máte někdo podobnou zkušenost. (Druhou samici jsem připouštěla až po týdnu a zase byl nářek.) Děkuji.
Pola.
Omlouvám se - nepovedlo se - znovu:
Rýmovačka:
Ten chová to, ten zas ono, radostí je z toho plno.
To je přece pěkný svět, začnu tiše závidět.
Jak si to čtu na IFAUNĚ, rodí se plán v té mé hlavě.
Co kdybych to zkusila, zvířata si koupila?
Jak se stalo, tak se stalo, zvířátek mi přibývalo.
Pěkně rostla – kachny, kur, brzo jich byl plný dvůr!
Radost velkou jsem z nich měla – na krmení nešetřila.
Tak se mi to líbilo, jak se všechno dařilo.
Ba - …
Jak se všechno dobře daří, hned soused závist ve své tváři.
Do srdce mi kápne jed: „Jak to budeš zabíjet?“
Strnu! Stojím jako sloup –to všechno musí zahynout?
A mou rukou? Ne, to ne! Nechci být vražedkyně.
Na IFAUNĚ radu mají – pistoli tam probírají.
To je rada, to je typ! Tu pistoli musím mít!
Hned jak přijde, jdu se chlubit – soused bude zase prudit…
Kouká na mne přezíravě, zas mu cosi šrotí v hlavě…
„A na co máš tenhle krám? Podříznout je umím sám.“
Už to vidím, jak to říká, řežu nožem a krev stříká…
A zvířat mám plný dvůr! Ach ty bože při mně stůj…
Raděj - nápad hned mne trkne, naseju si záhon mrkve.
A z kedlubny, tak si říkám, žádná krev mne nepostříká.
Ano – vegetariánem budu, okopávat rodnou hroudu.
Než mrtvice by sekla se mnou, zvířata ať stářím sejdou…
Tak skončilo mé farmaření, život brát – to pro mne není.
I ten „Šmudla“ přec chce žít, jak mám na něj s nožem jít?...
Pola.
Rýmovačka:
Ten chová to, ten zas ono, Jak se všechno dobře daří, Kouká na mne přezíravě,
Radostí je z toho plno hned soused závist ve své tváři… už mu cosi šrotí v hlavě.
To je přece pěkný svět, Do srdce mi kápne jed: „ A na co máš tenhle krám
začnu tiše závidět. „Jak to budeš zabíjet?“ Podříznout je umím sám.“
Jak si to čtu na IFAUNĚ, Strnu, stojím jako sloup! Už se vidím, jak to říká,
rodí se plán v té mé hlavě. To všechno musí zahynout? řežu nožem a krev stříká,
Co kdybych to zkusila, A mou rukou? Ne, to ne! a zvířat mám plný dvůr,
zvířata si koupila? Nechci být vražedkyně! Ach ty bože, při mně stůj!
Jak se stalo, tak se stalo, Na IFAUNÉ radu mají, Raděj – nápad hned mne trkne,
zvířátek mi přibývalo, pistoli tam probírají… naseju si záhon mrkve.
pěkně rostla – kachny, kur, To je rada, to je typ, A z kedlubny, tak si říkám,
brzo jich byl plný dvůr. Tu pistoli musím mít. žádná krev mne nepostříká.
.
Radost velkou jsem z nich měla, Hned jak přijde, Ano, vegetariánem budu,
na krmení nešetřila. jdu se chlubit. okopávat rodnou hroudu.
Tak se mi to líbilo, Soused bude zase prudit. Než mrtvice by sekla se mnou,
Jak se všechno dařilo. zvířata ať stářím sejdou.
Ba, - … Tak skončilo mé farmaření,
život brát, to pro mne není.
I ten „šmudla“ přec chce žít,
jak mám na něj s nožem jít?!..
Pro Vás všechny k potěšení, roku 16 ukončení a v přání roku nového:-
Ať nám tahle sedmnáctka, atraktivní mladá kráska nese hodně dobrého.-
Pola.
V tom je právě ten problém s podnikáním. Že na to člověk nakonec zůstane sám. Ale proto jsme tady, abychom se vzájemně podepřeli.
Jaksi se mi v životě potvrdilo pravidlo:"Čím víc, tím víc..". Čím víc se jeden z páru vychýlí do extrému (víc miluje nebo víc pracuje), tím je ten druhý vytlačován do opačného směru - opačný extrém (utíká před tou láskou, je lenošnější). Jakoby nás život tlačil k té "zlaté střední cestě".
Vpáčeni do životních podmínek, snažíme se o to nejlepší. Žádná moudrost nám nepomůže.
Každý má své sny - jeden farmu, druhý třeba panelák. Jak se sejít na té zlaté střední cestě?
Jak zabránit pocitům křivdy? Dřív ženy podřizovaly všechen smysl života můžům a rodině. Některé to naplnilo, mnohé ne. Ale udržel se jeden směr.
My v současné době tu cestu hledáme a jsme ochotné obětovat hodně.
Psala jsem o tom, že mnohdy jsme ochotny zaplatit příliš vysokou cenu = obětovat své zdraví.
Zvládnout s mladým tělem se toho dá během života hodně. Myslete však na to, jak budou vaše klouby a páteř vypadat ve stáří? Může to pak být doba trvalých bolestí a mrzutých nálad.
A vaše děti? Ulítaná matka a pořád spousta práce.
Děti jednou řeknou: "A nikdy víc" a utečou.
Během mateřské bych omezila rozsah hospodářství a hledala zaměstnání, které rodinu uživí. Nebo partnera, kterého už život poučil - že " holt není peříčko...".