Nyala napsal(a):
U pudlů vám bohužel nikdo nezaručí že štěně bude toy, a to ani z obou toy rodičů, někdy prostě přeroste...
Chs můžu vřele doporučit tuto http://earls-legend.cz/ snad to tu nebude bráno jako nevhodná reklama...
Odtamtud bych se opravdu nebála ustrašeného hysterického psa, vím že paní klade na povahu velký důraz a nepoužila by v chovu takového jedince.
A pokud by paní neplánovala vrh v době kdy by se vám to hodilo, tak určitě může doporučit jinou spolehlivou chs.

Děkuji moc za tip - nedávno jsem četla jednu diskuzi, kde paní chovatelka z této stanice vystupovala velmi sympaticky - uložím si tedy kontakt, a až přijde čas na psí miminko, oslovím ji jako první.
Ale toho papillona taky uvážím - chválí ho i hodně lidí přes agility; vlastně nevím, proč mě předtím nenapadl...
Jinak Vám všem děkuji za rady a přeji pohodový start do Nového roku! Katka

Tady zadavatelka: výběr podle stránek mi bohužel nepomohl - nabízená plemena nebyla zrovna "do kabelky" (a ta přenosnost je pro mě opravdu důležitá) - ale děkuji, i za všechny tipy.
Dlouhosrstý krysařík i ruský toy jsou na tom cca stejně jako krátkosrstý krysařík, malý knírač už váží moc, ale ten papillon je zajímavý nápad...

Labilitou u pudlíka jsem myslela přecitlivělost na prostředí, kdy ten pejsek řeší úplně všechno, je bázlivý až hysterický, i když je správně vychovávaný a socializovaný. Prý je to u toyáčků časté - to mám ale jen načteno, jak říkám, na živo je neznám. Setkala jsem se s tím ale u několika trpasličích pudlů a všichni to měli "v rodině", tedy po rodičích.
Škoda, toy pudlíci by se mi asi libili nejvíc, ale nevím, která chovatelská stanice u nás má dobré povahy (u okrasných - nepracovních pejsků asi půjde chovatelům spíš o vzhled a velikost než o povahu) - poradíte někdo? Děkuji, Katka

Dobrý den, děkuji, šiperky jsou opravdu skvělé, znám je ze svých cvičákových dob, ale psi-samci jsou dost velcí a těžcí (a já chci pejska, s fenkami si tak nerozumím) a jsou takoví soběstační a dominantní - nejsou to takové závislé vlezprdelky jako krysičky. Vlastně když o tom tak přemýšlím, líbil by se mi 3,5 kg (max) maliňák...

Dobrý den, existuje plemeno s povahou a rozměry pražského krysaříka, které by bylo schopné absolvovat dlouhé svižné procházky i v zimním období? I když jsou to jinak skvělí společníci na doma i na ven, cca od října do dubna to pro sebelíp oblečeného krysaříka prostě na hodinový pobyt venku není...

Až odejde náš krysaří stařeček, ráda bych si pořídila pejska do 3,5 kg, se závislostí na páníčkovi a nadšením pro spolupráci, sportovního ducha a osrstěného tak, aby zvládal 1,5-2 hodinové vycházky za téměř každého počasí. Naši pejsci žijí s námi v bytě, jezdíme s nimi na dovolené, na výlety a vlastně skoro všude (beru si je i do práce, proto potřebuji, aby byl nový pejsek co nejpřenosnější), taky je ráda učím různé triky z obedience a dogdancingu. Kromě své (při tomto rozměru a typu srsti naprosto pochopitelné) zimomřivosti je pro mě krysařík ideální a jsem už dlouhá léta nadšenou fanynkou tohoto plemene.

Napadl mě toy pudl (pro jeho inteligenci a eleganci, je sportovní a jeho vazba na majitele je všeobecně známá) a trpasličí špic (ten se asi zimou klepat nebude a vypadá tak vesele a hravě), ale osobně žádné neznám. O toyáčcích se ale říká, že jsou povahově labilní a u špicíka se bojím jisté nezávislosti (mam ráda pejsky až otravně kontaktní) - máte s nimi někdo osobní zkušenost?
Děkuji za rady a případné další tipy, Katka

Kůzlátko nemělo na tlamičce nic, dovnitř jsem nekoukala, protože mě to nenapadlo. Že má koza ty puchýřky jsem zjistila až dva dny poté, kdy jsem ji musela začít oddojovat - vzhledem k tomu, že je plachá, na ni obvykle (kromě úpravy paznehtů) nesahám. Tohle taky ze začátku bylo jako zkusit podojit kamzíka - jak já toužila mít někoho k ruce nebo umět s lasem...!

Kéž byste měla pravdu! Chlív vyberu až na beton, vymaluju vápnem, dám novou slámu a můžu pro druhou kozu? Prý jsou ale infekční i ty odpadlé strupy, tak aby to nebyla marná práce - ještě se všechny neoloupaly...
Ty puchýře jsem měla desinfikovat betadinou, a kdyby mokvaly, tak natírat Framykoinem (ale to nebylo třeba, zaschly hned) a hlídat, jestli se to nešíří. Prý to, jakožto virózu, specificky léčit nejde a koza si s tím poradí sama, pokud se nepřidá bakteriální infekce (na to by byl asi ten Framykoin). Řekla bych, že si s tím opravdu poradila, neřešila ani to oddojování, takže jí to nijak nebolelo, celou dobu žere a chová se normálně - jen ta samota jí evidentně nesvědčí...

Děkuji oběma za reakce.
Když ona (až na ty zaschlé puchýřky) nijak nemocně nevypadá, jen je smutná, že je sama - přece ji kvůli tomu neporazím...
A je pravda, že náš veterinář je spíš kočkopsí, ale hospodářská zvířata jezdí ošetřovat taky, tak jsem si řekla, že toho ví určitě víc než já (s prvními kozami) a jeho diagnózu jsem vzala. ;-)

Dobrý den, prosím o radu. Mám zakrslou kozičku, která přišla o kůzle (uhynulo brzy po porodu) a při nutném oddojování v průběhu jejího zasušování jsem jí našla na vemínku tři puchýřky, které veterinář označil za příměť (proto možná kůzlátko uhynulo). Nikde jinde na těle se jí žádný další neudělal a dneska (asi po 1,5 měsíci) už jsou ty puchýřky zaschlé a odlupují se, .
Kozenka vypadá vitálně, dobře žere i bobkuje, ale je čím dál smutnější, protože je sama (mívala jsem dvě, ale o tu druhou jsem díky neukázněným lidem koncem listopadu přišla). Jenže nejen ona, ale i celé prostředí je teď infekční, tak jí nemůžu pořídit novou kozí společnici, aby se ta taky nenakazila.

Poraďte prosím, co mám dělat, je mi toho zvířátka líto. Snaží se komunikovat s hedvábničkami, které mám na zimu umístěné hned vedle ní - nepomohlo by jí tedy sociálně nějaké zvíře, které není na příměť citlivé? Možná by se dala sehnat koza, která ji prodělala a je tedy imunní?

Bohužel moje kozenka není kontaktní vůči lidem, jinak bychom se jí všichni v rodině víc věnovali, ale jí lidská pozornost není příjemná a vyhýbá se jí, i teď. Děkuji Vám za názory, Katka