Dobrý den, tušíte, zda někdo šije rajtky?
Konkrétně mi jde o to, že bych chtěla pořídit manželovi nějaké pěkné, třeba s kontrastním sedem, barevné, ale na trhu se výběr možných barev pro muže spíše zmenšuje. V podstatě je to bílá, černá a při troše štěstí hnědá, šedá a možná béžová.
Nejdříve jsem se zaobírala možností obarvení, ale nemyslím si, že u takto namáhaného kousku by to byl dobrý výsledek. Netušíte, zda třeba někdo šije na zakázku?

Já bych to neviděla tak tragicky. Z popisu mi přijdete jako nejistá jezdkyně, minimálně co se zkušeností v terénu týká. To, že koně nedostane člověk od stáje, to se stává i "v lepších rodinách" :-), ale popis, že kobyla jde do stáje a Vy nezvládnete zkorigovat směr, mi přijde spíše, že se v rámci snahy o pozitivní zacházení s koněm se podřizujete koňským požadavkům a kobyla z této Vaší benevolence těží. Primárně bych dbala na bezpečnost, pokud byste venku spadla, situaci to nepomůže, naopak jí to zhorší. Nepouštějte se do ničeho, kde si jen trochu nevěříte, že by to nemuselo dopadnout dobře. Nevidím nic špatně na tom, pokud s Vámi chodí otec, který kobylu vede a jistí, zvláště pokud je kobyla takto ochotná vyjížďku absolvovat. Určitě bych v tom pokračovala, ale chodila bych ven častěji a fakt po malých kouskách, například krokovat před jízdárnou či po jízdárně a nebo nejlépe oboje. Stačí vždy pár minut, kdy si z toho kobyla udělá rituál a pak jen prodlužovat. Dále velmi doporučuji, pokud tam máte někde možnost alespoň malého okruhu, netočit k domovu stylem "čelem vzad". A chození na ruce bych vůbec nezatracovala, pokud je kobylka takto ochotná od stáje odejít. Minimálně je to dobrý trénink na procházky s otcem. Nevidím důvod, pokud kobyla, která odejde dobrovolně s vodičem od stáje bez jezdce by toto samé neměla udělat s jezdcem v sedle. Později otec může jít pouze vedle a zkorigovat případnou neposlušnost, pak např. již pouze před koněm a pak se přesunout třeba za koně. Také doporučuji, jak někdo výše, kobylku, pokud je opravdu v klidu, od stáje pouze nasedlanou odvést a směrem ke stáji potom nasednout a dojít krokem. Pozor ale skutečně na to, aby kobyla byla směrem ke stáji klidná a nevzala Vám někde čáru, třeba už při tom nasedání (měla jsem takovou specialistku). No a půjde-li spořádaně směr stáj, rozhodně po ní chtít později nikoliv pouze pohyb vpřed, ale i kroužky, nějaké odbočení do vedlejší ulice apod. Nic nejde najednou a pokud nemáte dostatečné jezdecké zkušenosti a máte nezkušeného koně, nezbude nic jiného, než na to jít skutečně pomalu a nikoliv silou a dávat si malé cíle. Třeba i cestou z jízdárny do boxu ještě trochu popracovat, alespoň na zastavení, couvání a nebo malém kroužku, později otočce a pár krocích zpět, prostě tak, abyste věděla, že Vás kobyla vnímá i v situacích, kdy už se vidí doma.

No, druhá kočička je skvělý nápad, minimálně v tom, že pak nebudete vědět, která to byla :-). Může to přejít a nemusí. Tříměsíční kotě je kotě, teď mělo jít od maminy a ono je pravděpodobně již nějakou dobu u Vás. Některé kočky jsou "zlomyslné" a takto dávají najevo, že se jim něco nelíbí. Máme více koček a stejně se občas zadaří. Jeden kocour nemá rád návštěvy, jedna kočka zase nevyčištěné WC. Dobrá rada je rozhodně více záchůdků, čisté stelivo. No a pak žádné koberce, žádné pohovky... Asi ne ta rada, co byste chtěla slyšet, ale my si přizpůsobili byt tak, že jde každá případná nehoda snadno odstranit, tzn. podložku na postel, místo pohovky pouze jednoduchá křesla s tlustými přehozy a pracími potahy, nenechávat nikde ležet tašky (ty opravdu milují) a hlavně pryč se všemi koberci. Z těch to nikdy nevyčistíte a kočku to nadále láká. Obecně si myslím, že čím méně koček, tím se tento problém lépe řeší. Dokud jsme měli jednoho kocoura a pak k němu kočičku, řešit jsme nemuseli. Ve větším počtu se občas nějaká ta "potvora" najde a často je dost na dlouho zjistit, kdo z nich a proč vlastně.

Pro mě je ve Vašem dotazu ještě stále málo informací. Dělá to jen ve větší skupině a nebo i s jedním dalším koněm? Koně jsou v tu chvíli seřazeni za sebou a nebo rozprostřeni, kdy je to nejhorší? A dělá to i v kroku a nebo jen v klusu a ve cvalu? Asi by bylo ještě dobré si tohle všechno zodpovědět a pak si dle toho navrhnout řešení. Myslím ale, že bez trpělivých spolujezdců tohle ale nevyřešíte. Určitě začít ve dvou a pak přidávat. Volná otěž se dobře radí, ale často hůř provede, pokud člověk není fakt dobrý jezdec, pro mě tudy třeba cesta na začátku nevedla, až teď později, já třeba preferuji v těchto situacích rozumné přilnutí, povoluji až když jsem si jistá, že mě neodveze. To je pak volná otěž opravdu žádoucí. A dokud "kraví" v kroku, tak nemá vůbec cenu zkoušet naklusat. Já řeším také problém, který se projevuje v lotu stejně, nicméně já již přišla na jeho příčinu. Kobyla se bojí cizích koní za sebou (se stájovými kolegyněmi tedy problém nemá) a řeší to nervozitou, extrémní dopředností a v případě akutního pocitu ohrožení i snahou o úprk. Trénuji tuto situaci občas s kamarádkou, která si umí držet mezeru takovou, kterou moje kobyla potřebuje, aby se nebála - a že to bylo na začátku třeba i 20 metrů. Kamarádka je moji kobylu schopná i sledovat a přizpůsobovat velikost mezery. Myslím, že by i toto pro Vás mohla být zpočátku cesta. Jet na vyjížďku ve dvou, ale v podstatě sama, jen aby tam ten kůň někde vzadu byl a přibližoval se tak, jak to stav Vašeho koníka dovolí. No a poslední připomínka, upřímně se zamyslet, jestli je mezi Vámi a koněm v jiných případech skutečně všechno v pořádku, jak říkáte. Ono Vám to sice až tak nepomůže, pokud si odpovíte, že ne, ale dá se pak makat na více věcech současně a ono to spolu všechno souvisí. Já vím třeba, že moje kobyla v kritické situaci řeší i věci na vodítku po svém bez ohledu na mě, klidně mi třeba vezme ruku, uzná-li, že je to potřeba a vytrhne se. Dělá to výjimečně, ale dělá. Zatím se mi vyplácí vyžadovat stoprocentní poslušnost a reakce, když je kobyla v klidu, dělá věci, co zná a ze kterých není ve stresu. Tím myslím například, že pokud třeba Váš kůň i osamotě domů spěchá, byť to není tak hrozné, vždy zkorigovat, dokud to jde v klidu. Jemně, ale trvat na tom.

Souhlas s odberryho. Jinak s tou nemocí se nedomnívám, že to bude nějak vážné. Spíše posuďte, jestli jsou majitelé schopní vůbec veterinu navštívit a nebo si tu historku s nemocí vymysleli, aby odůvodnili stav své kočky. Jinak nevím o žádné nemoci, pro kterou by bylo pozitivní ponechat běhat zbědovanou kočku po vesnici, nechat jí žrát co kde najde a nebo jí někdo dá a nechat jí svrab v uších. Záleží, jak moc se do toho chcete vložit a jak moc investovat (i citově). Já mám taky doma kočku sousedů, na kterou jsme se tu všichni rok dívali, jak pomalu umírá. Jednou jsem jí našla vprostřed silnice a myslela, že jí srazilo auto. No, nesrazilo, jen už nemohla jít dál. Její stav zblízka byl tak nepopsatelný, že jsem jí tam prostě nechat nemohla. Myslím, že někteří citlivější by zvraceli již při popisu. Vzala jsem jí domů, na veterinu, nechala si popsat její stav a vystavit účet za léčbu. Kočka přežila. Má trvalé následky, ale vzhledem ke stavu, ve kterém první rok svého života žila, jí to přesto stále připadá jako ráj. Pravidelně vysedává v našem okně, majitelé chodí okolo, ale nikdo pro ní nepřišel. Kdyby přišel, vydám jí, samozřejmě, i s účtem za veterináře a žádostí o úhradu nákladů. Já jsem opravdu ta poslední, co by lidem vzala zvíře a dokonce dokážu (i když nerada) připustit, že ostatní to mají jinak. Přistěhovala jsem se na vesnici a tady v podstatě nikdo z původních usedlíků nekastruje, kočky tu rodí třikrát do roka, koťata se buď topí a nebo nechávají, aby do půl roku umřely na různé nemoci spojené s podvýživou a nebo skončila pod koly aut. Takže pokud se o kocourka postaráte, poskytnete mu stravu a základní péči, odčervení, odsvrabení, je daleko větší šance zachránit a nebo zkvalitnit kocourkovi život, než se dívat, jak chcípá hlady, protože si přeci uloví. Navíc, pokud ho nezavřete k sobě domů, tak ho ani nekradete. Nevím, jak si ostatní výše představují, že mu Vámi popsaní majitelé poskytují např. dietní režim apod., když ani neví, jak se jeho nemoc jmenuje a co obnáší.

U nás jsou v kurzu především koňské, kačincem či slepičincem nepohrdne. Za koňské ho okřikuji spíše formálně, dle barf principu (krmení syrovou stravou) by to mělo být i přínosné. Kachní a slepičí nesu psychicky hůře, ale jsou to moje domácí slepice. Koňské občas vyzvrací a vyčistí si tím žaludek, jako když žere trávu a nebo jako to vidím občas u koček. Venku a u cizích nic žrát nesmí, bez ohledu na původce lejna .

Zakupte pláštěnky a nechte u kamaráda, než pojedete. Máme koně skoro stále venku, ale je-li to možné, nenecháváme je moknout, a to zvláště na výletech, kde opravdu makají (chodíme 35 - 40 km denně). Nenastydnou, ale nepřijde mi to fér na záda. Co se týče ostatního, jsou-li koně zvyklí v ohradě spolu a respektují-li ohradu ve dne, bude jim fuk, že budou venku v noci.

Luciandthewolf:...A odčervovat u venkovní kočky alespoň 3x do měsíce... To je asi chyba, ne? Mělo tam být - doufám - třikrát do roka?

Orozyme mi nepomohl, ale co pomohlo byl Gingisan gel. Dásně a zuby jsem potírala prstem a občas čistila jednosvazkovým kartáčkem pro lidi. Zánět dásní zmizel, zubní plak a kámen se omezil, zmizel zápach z úst. Orozyme až když byly dásně a zuby v pořádku na udržování. Tenkrát jsem si musela pomoci sama, veterinář se na mě koukal jako na exota, když jsem chtěla kočce čistit zuby . Kočka ze začátku taky, pak si trochu zvykla.

Jo, a také mám posedlí 17" a též myslím, že to v tomto případě vyhovuje lépe, než delší sedlo, a to přesto, že moje kobyla rozhodně krátká v zádech není.

Nebudu se vyjadřovat k tomu, zda jezdit nebo nejezdit koně na fotce, ale odpovím na dotaz, protože i já jsem podobnou záležitost řešila. Sama mám kobylu s prohnutým hřbetem a kapřími bedry. Kupovala jsem jí normálně ježděnou (i skákala) a jako jezditelnou s touto vrozenou vadou. Původní majitelka jí měla od hříběte. Rozhodně to tedy není takto výrazné, ale když jsem jí přivezla, bylo jí asi devět a kamarád, který to viděl mi řekl "to neosedláš". No, osedlala jsem. Myslím, že nejlepší sedlo, které na toto je skutečně Wintec 2000 s cair a jakým způsobem sedlat, to jste zmínila již výše. Ve Wintecu mám též o něco širší komoru, která umožňuje sedlu více padnout na předek a odlehčit konce sedlových polštářů, což kobyle velmi vyhovuje. Sedlo samo je prohnutější v zádech a doléhá po celé šířce rovnoměrně. Kobyla nemá skutečně (tak jak tvrdila původní majitelka) se zády a ježděním problém. Jediné, co hlídám je, aby nezmokla. Když jsem jí nechala moknout bez deky, bylo vidět, že jí to nedělá dobře. Já tedy vážím asi 45 kg, takže lehčího dospělého jezdce by na kobylu bylo asi obtížné najít. Jezdíme jen do terénu na dlouhé vyjížďky, nepravidelně. Když jezdím, záda vypadají daleko lépe, než když má kobyla v zimě od ježdění pauzu. Samozřejmě, že by se dalo polemizovat o tom, že by pro ní bylo určitě lepší využití (tah, krátké vyjížďky denně), ale to není nic z toho, co jí já mohu nabídnout. Kobyla ale prosperuje, nesmírně se u mně srovnala, nakrmila. Mám jí asi šestý rok a to, co má na stav zad největší negativní vliv je právě chlad a také senné břicho. Samotné ježdění, zejména ve vyšších chodech a k tomu pobyt v kopcovitém výběhu má naopak vliv velmi pozitivní. Po šesti letech, kdy jí mám doma, poznám i když má blbou náladu, natož, když jí něco bolí. Myslím, že kdybych jí nejezdila, je na tom daleko hůř. Nicméně jezdím jí sama a nikomu nepůjčuji. Takže já bych na tento hřbet nehledala (sice kvalitní) sedlo, kde nemůžete ovlivnit velikost komory (do toho na fotce bych opravdu nesedla a nemyslím, že existuje dečka, která by to korigovala), ale zůstala u Wintec, co nejširší komory, co umožní kohoutek a pokud to stále nebude dostatečné (jako že v tomto případě asi nebude), pak bych teprve hledala korekční dečku. Stejně tak dokážete nakonec možná najít i sedláře, který Vám do Wintecu i sáhne a zkusí ho pod Cair polštáři docpat. Dělají to neradi, asi je to práce s nejistým výsledkem, která stojí za starou bačkoru, ale jednou jsem jednoho ukecala kvůli jinému koni a taky to trochu pomohlo.

Naše kobyla měla jeden sarkoid, v "podpaždí", takže na velmi blbém místě. Kobyla to rozkousala, svědělo to, lezly do toho mouchy. Jako první pomoc byla také nějaká mast od Dromy, kdy to přestalo svědět a nelíbilo se mouchám a trochu se to na povrchu zatáhlo. Nejdříve jsem myslela, že šlo o nějaký rozkousaný štípanec od hmyzu, ale když to nemizelo a začalo mít bradavičnatou strukturu, volala jsem veterinářku. Potvrdila sarkoid, dala nějakou tu žíravou mastičku, kde je práce povolena jen ve dvojích rukavicích a cena za trošku velmi závratná (celý malý kelímek asi za 6 - 10 tis.), ale oddělila nám asi za 2 tis. Mazalo se tři dny, pak pauza a pak zase tři dny. Vylouplo se to do živého, na konci léčby to vypadalo opravdu odporně a kobyla si na to nechtěla nechat už ani sáhnout, byl to trochu boj, ale vypadá to, že jsme ho vyhrály a stálo to za to. Sice to nevypadá stále dobře na pohled, chlupy úplně zpět nenarostly, asi je to jedna velká jizva, ale nezlobí, není to živé a sarkoid to snad definitivně vzdal. Já bych určitě mazala a to nejen ten velký, ale i ty malé, jen co veterinář sežene mast. Na dohojení jsme pak používali zase jen něco bylinného od Dromy. V době léčení jsem vzhledem k umístění toho hnusu nejezdila, ale omezilo nás to asi jen na 14 dní.

Rozhodla jsem se také jít se svojí kůží na trh, protože právě osobní zkušenosti jsou to, z čeho jsem také čerpala, ať již jsou pozitivní, či negativní. Mám něco přes 1,5 roku starého NO. Zlatej, všechno nám jde (trénujeme tedy denně), jen ty zajíci a srny. Pořídila jsem elektrický obojek. Již jsem psala, že psa potřebuji provozovat na volno, protože mám hospodářství, koně a zatím ne neprodyšně oplocený pozemek. Pro rýpaly, psa jsem si nekoupila, přišel jako dorostenec asi před sedmi měsíci a už zůstal, nikdo ho nechtěl zpátky. Jsme příhodně v dolíku u hlavní silnice, takže není první, ani asi bohužel poslední. Hodně jsem o EO shlédla, četla a pes s ním chodil asi tři měsíce, aniž bych já poprvé vzala do ruky ovladač. A musím říci, že se to vyplatilo, čekat na ten správný čas, dokud jsme se stále zlepšovali i bez jeho použití. Použít ho dříve, nikdy bych nedosáhla situace ve které nyní jsem, byť jsem na začátku cesty, ale zatím se vše jeví dobře. Myslím si, že první podmínkou pro použití obojku na řešení přivolání při honění zvěře je v podstatě 100 % přivolání v klidu. Já jsem s EO řešila dvoufázově. První - dopilování přivolání v jakékoliv situaci, kdy je pes "zaměstnán". Dle "návodu" jsem ověřila citlivost psa a zjistila, že reaguje již na impulz o síle jedna (pro zajímavost, při osobním zkoušení já jedničku již cítím, můj muž cítí až dvojku). Jakýkoliv impulz použiji až po povelu ke mně a času tento povel splnit. V rámci tohoto jsem obojek použila asi pětkrát na impulz (z toho čtyřikrát při prodlevě v uposlechnutí - pes věděl, že ho volám, ale přemýšlel o tom - na impulz jedna a jednou na impulz tři, když byl zaujat nějakým zajícem, to jednička nestačila). Od té doby jsem již mohla použít při ne úplně okamžitém uposlechnutí pouze vrnění či tón. I toto používám výjimečně. Dále jsem při tom pokračovala v tréninku přivolání kdykoliv a kdekoliv bez použití EO. Musím ale říct, že po těch pár použití EO jsme udělali pokrok o několik "světelných let" v již tak dle mého názoru dobrém přivolání. Pes se zároveň ode mě méně vzdaluje. Proč tomu tak je, to nevím. Stále cvičím přivolání metodou "na blbečka" a po kterémkoliv zvlášť vydařeném, kdy se pes otočí na pětníku v běhu pamlskuji a chvílím jako blbec. A stále jsem také učila bez EO na vodítku, že se žádná rychlá zvířata nehoní (vhodné jsou zejména kočky, utíkají až na poslední chvíli). No a pak přišla druhá fáze, srny a zvěř. Použila jsem zatím dvakrát, vždy na sílu 3 (z deseti možných) a opět tehdy, pokud pes neuposlechl povel "ke mně" a to ve chvíli počátku rozběhu (to vyžaduje ale stále držet ovladač v pohotovosti, ať jdu kamkoliv). Pes se v obou případech okamžitě vrátil (uposlechl dodatečně povel), což uměl už předtím. Za srnou mi sice předtím vždy vyběhl, ale ve chvíli, kdy srna zmizela, tak se vracel ke mně. No a před dvěma dny jsem ho POPRVÉ otočila od zajíce, který mu vyběhl pod nohama ze hřbetu koně bez jakéhokoliv použití EO, na prosté konstatování "ke mně". No, a k použití EO mám ještě jeden postřeh, který sice nesouvisí, ale myslím, že hrál velkou roli, aniž by to bylo schválně, či plánováno. Asi před týdnem dostal pes ránu od elektrického ohradníku (omylem samozřejmě, při kontrole koňských ohrad, ještě nepochopil, že to "kope"). Nestalo se tak poprvé, ale vždy před tím utekl domů. Tentokrát zaprvé utekl ke mně. Za druhé musím konstatovat, že psychický stav psa se po ráně od EO a ohradníku nedá srovnat (z ohradníku se doteď vzpamatovává, a to v tom místě tolik netluče a už docházela baterka), po impulsu z EO na impulz jedna na něm nepozoruji žádný stres (je to spíše takové aha, měl bych reagovat). A za třetí, nějak mám pocit, že ten "úspěšný zajíc" souvisel i s tím ohradníkem, než tím elektrickým obojkem, resp. že pes ví, co je impulz, co by měl potom udělat a chce se mu vyhnout a pamatuje si ten nejsilnější, který dostal, a to od ohrady (ale to už je jen moje úvaha). Takže abych to shrnula, EO určitě nenahradí výcvik, ale asi může velmi pomoci. Určitě je potřeba ho používat s rozumem a psa na něj navyknout (to pro mě bylo nejvíce stresující, rozhodnout se, jak vlastně používat, protože i zkušení radili protikladně, tj. např. použít poprvé hned tak, aby si to pes zapamatoval). EO při rozumném použití nemusí nutně znamenat zhoršení vztahu se psem a nebo to, že ho člověk nemá rád (vrací se ke mně stále s nadšením). No a poslední a pro mě asi aktuální, nikdy neusnout na vavřínech (jeden zajíc určitě neznamená výhru, jen první vyhranou bitvu). Určitě stále nemám vyhráno a i jedno blbé použití může asi ledacos pokazit. Nejvíce jsem řešila spolehlivost, aby elektrody pronikly srstí. EO musí být docela dost utažený. Výhoda ale je, že pípá a vrní vždy, takže mám-li podezření, že se posunul, nepoužívám impulz. Polohu obojku pravidelně kontroluji. Mě osobně zase na rozdíl od některých ostatních děsila stopovačka omotaná někde okolo stromu, kdy se pes i přes ní vymaní z kontroly a pak nemůže dál. Z tohoto důvodu jsem jako první pro psa koupila GPS, kterou nosí vždy, když s ním jdu ven.

Sama znáte svého berana nejlépe. Když máte obavy, tak asi budou důvodné. Ono by to mohlo být i obráceně a poník by mohl ublížit beranovi. Tuhle radu Vám nikdo nedá, může to fungovat a nemusí. Já koně s ovcema měla, jen část roku, když bylo dostatek pastvy a problémy nebyly. Ale měla jsem to řešené tak, že koně byly ve vnitřní menší ohradě a ovce mohly na celý oplocený pozemek. Ovce se koním (velkým podotýkám) snažily vyhýbat. Spíš jsem měla problém, že ovce občas roztrhly ohradník, jak ho podlézaly. Pokud bude poník sám, bez koňských kamarádů, pak je velmi pravděpodobné, že společností ovcí nepohrdne a pak už Vám takhle z dálky nikdo neporadí, záleží na konkrétních jedincích.

Koně u domu máme, boxy jsme stavěli, na všechno měli povolení. Sousedi souhlas nedali, šlo se přes územní řízení. Bylo to zdlouhavé, ale vytrvali jsme. Co se týče hnoje, zjistěte si, v čem Vám to místní agrofarma bude odvážet a buď si to od nich půjčte a nebo to prostě kupte, vyplatí se to. My jsme koupili staré řetězové kontejnery. Dva z nich dokonce s víkem a máme klid. Hnoje se tam vejde habaděj. Stejně doporučuji umístit tak, aby na ně sousedi přímo neviděli. Co oko nevidí, to srdce nebolí...

Jo, vždy jdou dvě věci proti sobě, dostatečně vyzkoušet a nechat čas na aklimatizaci. Já osobně prvotně vždy dbám na výběr prodávajícího - pokud mám jet trochu špatný pocit z člověka a jak jen trochu zadrhne komunikace, pak jdu od toho. Pokud se nemůžeme domluvit před koupí, jak to pak asi bude vypadat, až budu chtít z jakéhokoliv důvodu vrátit koně a peníze, že. Veterinární prohlídka je samozřejmost, ale z mého pohledu není vše spásná a v některých případech by náklady na pořádnou prohlídku mohli přerůst náklady na koně . Sama jdu zlatou střední cestou. Po dovezení koně vezmeme několikrát pod sedlo, tak, abychom vyzkoušeli, že při koupi nebyl nasedovaný a já nevím, co jiného a že to, co jsem přivezla domů, vypadá, že bude odpovídat tomu, co jsem chtěla a koupila. Při těchto prvních vyjížďkách se vyhýbáme konfliktu, tzn. jsou krátké, tak aby koni vyhovovaly, tak aby se nervoval co nejméně a abychom to všichni ve zdraví přežili. No a pak poskytuji ten čas. Začleňuji do stáda, vodím s ostatními, zavírám do boxu, prostě běžný režim. No a sleduji koně. Ve chvíli, kdy je v klidu, je to na něm tak nějak vidět. Naposledy jsme takto poskytli kobylce v podstatě dva měsíce. Byla stále "v pozoru", nešla jen tak začlenit do stáda, abychom se vyhnuli úrazu ostatních koní, takže stále pouze přes pásku apod. No, a ten čas se opravdu vyplatil, protože ve srovnání s těmi prvními vyjížďkami, kdy kobylka koukala jen, kde by "vzala dráhu", tak si pak muž sedl na hotového koně, ochotného spolupracovat a ve kterém vše, co jsem viděla při jeho zkoušení, skutečně je. Takže ve výše uvedeném případě, pokud majitelka nemá pochybnosti o zdraví kobyly, bych skutečně radila ubrat, pouštět co nejvíce do výběhu, manipulovat a pak začínat ideálně v kroku na jízdárně, pak v kroku venku, na jízdárně klusat a tak dál. Já jsem zatím (kromě hucula, na kterém se dalo ihned dříví štípat) nezažila žádného koně, který by se nechoval po přivezení pod sedlem jako trochu magůrek a ve skutečnosti takový ani jeden z nich není, resp. ta kobyla co trochu je byla po přivezení v podstatě nejezditelná...

Injekci jsem použila u kočky, a to z důvodu obavy z narkózy a snahy dostat jí do normálního stavu. Sebrala jsem jí polomrtvou na ulici s neřešitelným problémem v cestách dýchacích (polypy, trvalé změny). Jakmile se dala trochu do kupy, začala se mrouskat s takovou intenzitou, že by z toho snad opět umřela. Nevnímala, nežrala... Na narkózu to nebylo (jinak mám všechny kočky i kocoury kastrované). Tenkrát nám to hodně pomohlo, rok jsme měli klid. Teď už to mrouskání probíhá tak nějak v pohodě, dvakrát na jaře a chvilku a i u toho žere. Je jen doma, takže není nutné to dále řešit. Uvádím pouze pro demonstraci případu, kdy jsem byla za existenci něčeho jako "antikoncepce" ráda, i když za jiných okolností bych to rozhodně nepoužila. I u koček se uvádějí podobná rizika jako u fen. Je to více než dva roky od podání toho léku a ťukám, zatím dobrý.

Zlepší se to, ale pokud má kočka jídlo jen dole, dejte jí ho také nahoru. My máme doma šest koček různého věku a po příchodu našeho psa (bohužel dokonce již ne štěně) taky nebyly nadšené. A on po nich ještě ze začátku i šel, než jsme mu vysvětlili, že to fakt ne! Máme to udělané že pes je dole a kočky mohou všude, dolu, ale i nahoru, kam pes nesmí. Teď už to není potřeba, dávat jídlo i nahoru, ale když přišel, tak si dolů, kde mají jídlo normálně, troufla jen jediná. Trvalo to týden, než začaly postupně slézat. Už mají jídlo zase jen dole a psovi jsme dokonce vysvětlili, že kočičí se nežere a respektuje to, dokonce i když je bez dozoru. Předtím jsme ale museli dát jídlo i nahoru a případně na krmení konzervou či masem vyhodit na chvíli psa. Nyní to probíhá tak, že v naší malé kuchyni leží veprostřed náš NO a okolo se ládují kočky konzervou nebo syrovým masem a on na ně kouká. Trvalo to ale minimálně dva měsíce, než byla situace naprosto na 100 %.

Super, moc děkuji. Zavolala jsem a napsala email, tak uvidím. Zatím zde nasávám moudra a snažím se si z toho něco vybrat. Máte-li někdo další nápady a nebo jste třeba někdo z blízka a šel byste alespoň společně venčit, klidně pište .

Potřebovala bych radu, asi komplexnější. Máme maximálně 1,5 roku starého německého ovčáka. Někdo ho pravděpodobně vyhodil na hlavní silnici, když byl cca roční. Prostě přišel a už zůstal, nikdo se o něj ani přes masivní inzerci nepřihlásil, nikdo ho nehledal. Celkově byl poměrně nevychovaný, ale nějaký základ měl. My máme statek, spoustu zvířat, koně, ale psa jsme nikdy neměli. Za tu dobu, co ho máme, jsme pár věcí zvládli, ale teď cítím, že bychom asi potřebovali pomoci. Naučili jsme ho nejíst domácí kočky a drůbež, neštěkat při venčení na cizí psy za plotem, sedni, lehni, odložení, přivolání, chození u nohy bez vodítka... Pes je hodný, není agresivní, ani k cizím lidem, spíš je k nim až více přátelský, než bych chtěla. Máme ale dva základní problémy, které nám naše soužití trochu komplikují. Jsou to ostatní psi a zvěř. Byť se každý den věnuji venku vždy alespoň chvilku pouze psovi, obecně potřebujeme, aby fungoval trochu sám. Většina našeho "volného" času probíhá při krmení hospodářských zvířat, vodění do výběhů a zpět a venčení psa hlavně v létě by mělo probíhat především s koňmi na vyjížďkách. K celému hospodářství ještě pracujeme oba na plné úvazky. V době, když jsme v práci, pes bydlí v zahradním domku, po návratu z práce ho bereme k sobě a je s námi vždy až do rána. Mám teď pocit, že jsme se přestali posunovat a hledám odpověď na některé otázky. Když vyrazí za zvěří, jsme druzí. Zlepšilo se pouze to, že po chvíli se vždy vrátí. Dříve si pak klidně šel po svém, teď mám pocit, že to moje "ke mě" prostě zaregistruje, ale splní, až když je např. zajíc pryč. Stejně tak reaguje, potkáme-li jiného psa. Je-li bez vodítka, není zlý. Psy nenapadá, chce si jen hrát. Tady v okolí však bohužel není žádný pes, se kterým by to bylo možné. Všichni mají psy na zahradě, ale když náhodou otevřou vrata, tak jsou bez psa. Pokud potkáme psa a náš je na vodítku, pak obvykle vrčí, vypadá hrůzostrašně, ale když vodítko odepnu, nezaútočí, ale uklidní se a jde si hrát. Potřebovali bychom se nějak pohnout dále. Máme nedořešeno spoustu věcí, které nyní nevím, jestli jsem sama schopná dořešit. Přivolání potřebuji spolehlivější (umí ho výborně, když nevidí psa nebo srnku), u nohy pes chodí sice hezky, ale stále ho musím opravovat, aby nepředbíhal, to samé na vodítku. Začala jsem koukat na nějaké cvičáky, ale i tady potřebuji poradit. Většina jich má nějaký čas, kdy cvičí např. základní poslušnost. Je to však obvykle neděle dopoledne a to je čas, který je pro nás v podstatě nevhodný, zejména v létě býváme s koňmi pryč, takže bychom mohli bychom např. jednou za měsíc. Můžeme si udělat čas jednou týdně, ale pokaždé v jinou dobu. Manžel má služby a po nich je doma, což mu umožňuje být více se psem, ale musíme plánovat hodně dopředu. Koukám tedy spíše po nějakém individuálním výcviku. Zase se bojím, abych nenarazila na někoho, kdo více zkazí, než pomůže. Možná by ze začátku stačil někdo zkušenější v podstatě na společné venčení. Bydlíme v trojúhelníku Benátky nad Jizerou, Mladá Boleslav, Mělník, nejblíže to pak máme asi na Prahu 9. Nemáte někdo nápad, kdo by mohl pomoci, abychom se posunuli dále? Nepotřebuji šampióna, ale rozumný přístup. To, co někdo zanedbal, když byl štěně, to už neovlivním, ale nemyslím si, že jsme beznadějný případ. Nemáte nějaký typ na člověka/cvičák, kde by mohli pomoci někomu, pro koho sice není pes celý jeho život, ale přesto ho má moc rád a chtěl by s ním trávit veškerý společný volný čas, i když v něm třeba zrovna jezdí na koni či dělá něco jiného? Děkuji všem, co to dočetli až sem . Ross.