Kdysi jsem jezdila v pérkách + minichaps, pak jen pérka + podkolenky a co se mi pérka rozbily a byla jsem líná koupit si nové, vytáhla jsem ze skříně vysoké boty, které jsem si šetřila na závody . Jezdím v nich přes dva roky, jsou super, nevýhodou je však to, že v létě v nich je horko, není to přece jen kotníková bota s podkolenkou, nebo když jdu jen lonžovat, neberu si vysoké boty ale erární tenisky. Ale jinak jsou moc fajn .
http://www.zooprodukt.com/index.php?zbozi_detail=77012.

Kdysi jsme ujídali jednomu koníkovi vitamín C, chutnalo to jako citrón s cukrem. Pak jsme zkoušeli i otruby. Ale to už je X let zpátky. Aktuálně s kamarádkou na stáji zkoušíme všechny možné granule či pamlsky a ochucené lizy jsou už asi klasika. Já osobně teď v zimě ještě preventivě užívám jitrocelový sirup, litr vyjde u nás na 390, - Kč a za celou zimu jsem nebyla nemocná, což nemůžu říct o svých kolegyních v práci, ale poradit si nedají! Dědovi na Vánoce jsme naježili od Farnamu MSM, ségra baští Alavis. Další kamarádka na stáji v době nemoci užívala antibiotika, které předtím dávala své kobyle, od bolesti jí sice pomohly, ale ozval se žaludek..

V Ostravě s halou je: Baník, ale koně venku moc nejsou, musíte mít spíše zajištěný vlastní výběh, Equicentrum (Hrabová-statek), tam je to v podstatě podobné (zaslechla jsem, že kůň může být venku max 2 hodiny a musíte si ho schovat a pustit sama, ale vlastní zkušenost nemám, můžou to být jen drby :) ) a pak Rozvodí v Hrabové, halu mají a koně jsou celý den za jakéhokoliv počasí na velkých pastvinách, v zimě mají dostatek sena v ohradách (za mě můžu jen doporučit). Jen hala není v ceně ustájení, platilo se tuším 60, - Kč za hodinu,30, Kč za půl hoďky, v případě více koní se částka dělila.

Pak v okolí máte Eponu a Bujnoch ranč v Jistebníku, v Eponě ta hala byla co si pamatuju taková starší zděná, u Bujnocha je jakoby z plachet, takže ve větrném počasí mají bojácnější co dělat. Pak Velká Polom, tam se ale koně přes zimu ven nepouští, max do menší pískové ohrádky a ve směru na Karvinou je tuším hala v Olšinách, jedna je u Wojtase (bývalý statek od Kuželky), ale dle posledních zpráv tam měl býky a celkově ten areál spíše upadá. Pak ještě v Rychvaldu Caballero, tam je krásná venkovní jízdárna, dvě haly - jedna menší, druhá je ani ne rok stará, obě jsou v ceně. Ohrady mají taky, sice menší, ale jde se s majiteli domluvit, takže není problém mít koně celý den venku.

Souhlasím s tím, co zaznělo výše. Koník se zřejmě těžko adaptuje s novým prostředím.
Moje kobylka vždy snášela změny dobře, všude se chovala, jako by tam žila celý život, neřešila změny ustájení. Problém nastal letos na jaře, kdy jsem ji přestěhovala do stáje blíž bydliště. Areál vypadal skvěle - hezké vzdušné boxy, koně celý den na travnaté pastvě, písková jízdárna, ucházející cena. Ale z mého poslušného vychovaného koně, na kterého bych si troufla posadit malé děcko a jít na volné otěži ven, se stala nebezpečná mašina. V boxu nepostála (obvykle stojí neuvázaná uprostřed dvora a stojí), na jízdárně protivná, v terénu zabiják - zakousla se do udidla a valila kam se jí zachtělo. Něco jí "tam" prostě vadilo, jen jsem nemohla přijít co. Po měsíci jsem ji stěhovala zase, protože byla opravdu nebezpečná, a nyní je to opět miláček, jakého jsem znala..
Nedivila bych se, kdyby tohle byl podobný případ. Pokud se za měsíc/dva nezlepší, začala bych jednat a jestli si už na sebe zvykly, nebála bych se jít o ustájení dál, kde by to kobylce vyhovovalo po všech stranách.

Důvodu může být hodně, moje kobyla třeba taky skáče pěkně, má vychozené L, pěkně pracuje hřbetem, skládá nohy.. Ale ve chvíli, kdy pravidelně skáče a jezdí po závodech, jednoduše se šprajcne, opře se do ruky, letí proti skoku, zastaví se a skočí z místa. Jediné to, co na ni zabíralo, byly "jiné" skoky, tím chci říct, že bývalá majitelka nestavěla obyčejné kolmáky/oxery, ale třeba lavičku, nebo pod obyčejný kolmák dala dětský bazének apod. Prostě jí to nějak obnovila, aby vše nebylo stejné a jak hezky šla .
Problém se vyřešil následovně - jednoduchým řešením, mám strach skákat, takže si leda překlušu/přecválám kavalety a tím to pro mě končí a kobylka je spokojená :).

Mám koně ve sportovní stáji (byť nezávodím, ale služby jsou vynikající a stáj mám hned za domem), kde ustájení činí 6000, - měsíc. Zahrnuje dvě haly, obrovské kolbiště s geotextilií,3x denně krmení ovsem, stelivo piliny i sláma, od rána zhruba do půl třetí se pořád vybírají boxy, poté ještě jednou pořádně večer, takže koně nikdy nemají v boxech čurbes, poté vodění do výběhu + pobyt v ohradě, jak dlouho požaduji, sprchovací kout, zázemí pro jezdce, poté za příplatek i kolotoč. Koníka mám zdravého, na nic netrpí, takže vyšší položka v případě veterináře se mi zatím (klep klep) vyhnula. Bohužel, kobyle po ovsu značně haraší, takže si kupuji vlastní krmivo (Nyní NovaEqui classic, pytel za 380 Kč), nějaké ty vitamíny pro přilepšení (cca 500 Kč, ale to není každý měsíc), kovář co 8 týdnů, teď mám nakuto jen na předek, takže cca 700 Kč, v případě na všechny čtyři cca 1000 Kč. Odčervení dvakrát do roka, jednou silnější pasta (loni se odčervovalo hromadně, pasta stála cca 550 Kč), na jaře jsme dávali slabší a ta vyšla na 270 Kč. Pak třeba i vybavení/kosmetika (vše z vlastní zkušenosti), je třeba počítat s tím, že kůň může zničit uzdečku, přetrhne se vám třmenový řemen, kůň ztratí/zničí ohlávku, utrhne se suchý zip na chráničích apod, takže i když vybavení mít budete, někdy je jen třeba obnovit. Svého koně však nabízím k pronájmu za 1500/měsíc, takže mi to ty náklady alespoň z části vyrovná.

Mám taky koně v plném pronájmu, respektive nějakou tu dobu už v bezplatném pronájmu. Musím zaklepat, že se za celou dobu nic kobyle nestalo. Ve smlouvě mám uvedeno, že kováře si platím sama, veterináře platí majitelka, tudíž mám zpětně zaplacené i menší výdaje jako je očkování i odčervení. V případě, že by se kobyla zranila ve výběhu, rozhodně bych nic neplatila, především, když to "zadupal" majitel koně! Pokud bych kobylu zranila svou nedůsledností a nezodpovědností, je to můj problém. Pro vaše dobro uzavřete s majitelem smlouvu, kde bude všechno ošetřené. Líbí se mi však váš přístup, koňák se správným srdcem, kéž by takových lidí bylo více :).

Livorno nebyly špatné, byly i takové "tvrdší" takže to hezky zpevnilo nohu. Nechtěla bych třeba chapsy typu Daslo nebo USG, takové ty textilní typy. Proč si myslíte, že by ta kůže praskala? Při dobrém užívání a mazání by podle mě neměl být problém.

Máme 200 l, když nepočítám nějaké to paví očko, kterých se postupně chceme zbavit, tak máme několik sumečků, cca 60 neonek a teď jsme přidali 4 skaláry, aby právě neonky udělaly to hejno. Vypadá to dobře, rybám se daří. Jak už psali nade mnou, ubrat druhů, ale přidat na kvantitě. Už kvůli těm skalárům, až porostou, mohl by to být problém.

Na SŠ nás učili, že se příbuzenská plemenitba dělala v minulosti především u sportovních koní, aby se předávaly ty dobré geny a pak se třeba narodil šampion. Zeptám se, proč nevyberete jiného hřebce? Je tolik krásných koní, tak proč zrovna toho?

Vypadají dobře, je fajn, že mají zip na boku, na zadní straně boty se docela často rozjíždí. Chapsů jsem měla dost, převažovaly teda kožené (nebo syntetická kůže), značka především Kentaur. Jako poslední jsem měla tyto: http://www.jpostrava.cz/detail/minichaps-livorno
Byly super, akorát když jsem měla dlouho pokrčenou nohu (třeba ve skočce), tak mě kvůli toho, že byly pro mě dlouhé, tlačily do kolene. Takže brzy šly z domu a jezdila jsem jen v pérkách a podkolenkách. Poté, co se mi zničily i pérka (jak jsem již zmínila, rozjel se zip, když jsem byla zrovna s ořem týden v horách ), jsem do terénu jezdila buď v teniskách, nebo jsem na jízdárenskou práci vytáhla ze skříně dlouho udržované a hlavně neježděné :) vysoké kožené boty. V nich se mi jezdí jedna báseň.

Bohužel jen při představě, že by ta holka na ni ještě někdy bez mého svolení a přítomnosti vlezla, se mi otvírá kudla v kapse a jak psala Sophii, mám rudo před očima. Problém si myslím bude i v tom, že holka je dcera kamaráda majitele, takže si asi myslí, že jí vše projde, nebo se za ni tatínek postaví.

Moje morčecí slečny, z levé strany od nejstarší pod nejmladší - Rozi (Adolfína), Bela a Máša.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Měla jsem jedno morče, po roce jsem pořídila druhé - byly v pohodě. Jedno zemřelo, koupilo se další, zemřelo to druhé starší, koupilo se další. Všechno byly samice a nikdy jsem neměla problém, že by se navzájem šikanovaly nebo odháněly. Problém jedině nastal tehdy, když přijela na návštěvu kamarádka se svou morčecí slečnou, která byla ještě mladší, než ty moje. Všechny zahnala do kouta, když se některé z mých přiblížilo, začala startovat, kousala apod.
K mým rozetám jsem po půl roce pořídila dalšího prcka, taky samici. Měla jsem prvně strach, že by rozety dělaly bugr, opak byl pravdou, měly větší strach z té nové . Ta si chtěla pořád hrát a rozety se krčily v rohu a nechápaly. Když ta "nová" za dva měsíce porodila, nevěděla jsem, co to s rozetkami udělá, ale chovaly se, jako by v kleci žili všichni celou dobu.
S ochočením těžko říct. Obě rozetky jsou spíše bázlivější, všeho se hned leknou, proto jsem si pořídila i tu třetí, protože mi chybělo to oňufávání a mazlení. I když ty dvě měly se mnou kontakt, brala jsem je ven z klece, tak většinou stály/seděly na místě a jen spokojeně kuňkaly, když jsem je hladila. Máša (ta poslední) je prostě boží, dokonce ty dvě víc usměrnila, že už nejsou pořád strachy posrané a víc se ke mě mají. Musím mít dokonce otevřené i to okno na boku klece, protože Máša musí mít přehled, co se venku děje, tím pádem rozetky taky koukají, kde se co šustne.

Domeček bych nekupovala. Mám zkušenost, že je pak pořád zalezlé. Pokud se chtěla naše morčata schovat, buď jedno zalezlo do jesliček se senem, nebo jsme pak pořídili desku (cca 15-20 cm na šířku), která byla na jedné krátké stěně (nevím, jak to lépe popsat). Na tu desku jsme dali misku, takže to bylo více účelové - "spodek" sloužil jako domek a vrh jako fitko, holky si prostě musely vyskočit . Co se týče krmení, nenechávám 24 hodin v kleci granule. Seno mají nonstop, to je základ. Ráno dávám zeleninu (morčata mají i vlastní šuplík v lednici, aby se vše vlezlo), obvykle to tvoří čínské zelí, mrkev, kousek papriky a červené řepy, salátová okurka. Případně to, co "dům dá". Nemají toho samozřejmě kvantum. Během dne dostanou třeba zbytky zeleniny, když se vaří, nebo ohryzek od jablka. Večer dostávají granule, ale nepřeháním to s nimi. Sem tam dostanou i suchý chleba nebo rohlík. Základem je však seno + dostatek vody. U napáječky mají holky ještě lízací důl pro doplnění minerálů.

Měli jsme dania a paví očka. Ta se rozmnožila tak, že jich nešlo napočítat, už se to "kotilo" mezi sebou. Přítel pak chtěl neonky, koupilo se větší akvárko (tuším 200 l), při přelovu se nám "podařilo" chytit i pár pavích ok. Do měsíce bylo zas akvárko plné malých, nikdo z kamarádů už je nechtěl, protože měli taktéž přemnoženo . Před týdnem jsme koupili 4 skaláry a do hodiny bylo po malých.
Pokud chcete, aby malí přežili, maminy vylovte do menší nádoby nebo akvárka, skaláři by je totiž brali jako zpestření jídelníčku. Pak to můžete risknout, nechat je ve společném akváriu, ale počítejte s tím, že drtivá většina to nepřežije, pokud nemáte nějaký bunkr (kde by je však nesežral sumeček) nebo bohaté rostliny. Věřte mi však, že tohle nebude váš poslední přírustek.

Pokud koníka jakž takž baví terény a skoky, co jej třeba brát více ven a udělat si na trasách menší přírodní skoky?

Mi třeba kobča dělala to, že když šla s koňmi ven v čele (případně někdy i sama bez koní), v určitých místech se prostě sekla, otočila se a nic s ní nehlo. Někteří jedinci to zkoušeli "silou", jakožto nejdeš, použiju silnější pobídku + bič, to se začala taky vztekat a začala couvat někam do příkopy. Jediné, co mi pomáhalo, ji bylo otočit zády k tomu místu a couvat, klidně i pár metrů. Pak otočit zase zpět, pobídnout a buď šla, nebo se zas "šprajcla", takže zase couvala. Vyjížďky pak bývaly o ničem, protože se nešlo jen kochat krajinou, ale hlídat ji, protože to dělala na různých místech.
Změna přišla na puťáku. Byla na neznámém místě s cizími koňmi, první den zas dělala cavyky, druhý den to zkusila jednou a zbytek puťáku chodila první na zahozené otěži a vůbec ji netrápilo, že jde v čele, nebo že ji ostatní koně nestíhají. Musím zaklepat, že tento stav trvá do dnes, bez problémů vleze všude. Asi to jen chtělo další životní zkušenost někde daleko venku, kde prostě musela jít a věděla, že se jí nic nestane. Držím vám pěsti, doufám, že brzy budete spokojená jako já

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Právě jsem na ni uhodila hned ten den, její právě byla ta reakce, že na cizího koně by bez svolení nesáhla. Teď jsem ji neviděla, prý se však pořád ptá, jestli dnes přijdu, či jestli jsem byla včera. Takže nervy mi pracují. Koníka mám sice na manipulaci a ošetřování moc hodného, ale pod sedlem není pro každého, zvlášť ne pro dvanáctiletou holku, která chodí pouze do terénu a je ráda, že sedí.
Ale až ji potkám, zkusím případně něco nadhodit, že jsem byla na jízdárně a že mi začala vyhazovat, uskakovat, utíkat z rohů... snad by to další potenciální jezdce mohlo odradit .
Přítel mi doma (když jsem vzteky rudá zuřila) v klidu řekl: proč nadáváš, času moc nemáš, tak ti ji alespoň zdarma někdo vyvenčil .

Mi se teď prihodilo neco podobneho. V nedeli jsem prevezla kobylu do nove staje a uz se kolem motala jedna holcina a porad se vyptavala, jestli si muze nekdy pojezdit atd. Jelikoz jsem byla v utery cely den v praci, pozadala jsem ji, aby mi konika pripadne ocistila a vybrala z kopyt. Psala mi pak, ze ji i vecer nakrmila. Vcera jsem prisla a kobyla mela takovy ten prachovy obtisk sedla, podsedlovka byla misty vlhka, trmen kazdy jiny. Toz, sla jsem okamzite za majitelem staje, ktery mi se stajnikem tvrdili, ze to neni mozne, ze tohle by nedopustili. Jenze - pritel je videl v utery u nas ve meste, takze ta holka tam byla nejspis sama. Tvrdi mi, ze by bez svoleni na ciziho kone nesahla. Tak jsem asi blba...