Informace o uživateli:
Uživatel nezadal informace.
Moje zvířata
Nenalezeny žádné fotografie zvířat
Registrace od: 28. 5. 2015 13:16:25
Naposledy přihlášen: 1. 6. 2021 13:56:09
- Témata ve kterých diskutuji
- Moje příspěvky
Moje příspěvky
K základním povelům(sedni, lehni, chůze u nohy...), jestli je potřebuje pes v běžném soužití - tak např. můj ano, my jsme nad to vystavěly /mám fenu / další povely do běžného života. Např: na vycházkách dělám okruhy při obou březích řeky, jedna část vede těsně vedle lesa - tudíž hodně využito lidmi na běhání a kola, druhá část je už vyloženě při cyklostesce, kde je provoz bruslařů, běžců, cyklystů docela vysoká. Pro psa mám povel Kolo /vystavěný na k noze, sedni, postupně chůze u nohy/. Stačí kdykoliv za jakékoliv situace říct kolo a pes se přiřadí a jde. Je to něco, co jsem neučila cíleně, jen tak vyplynulo z běžného denního provozu, ale tím, že pes chápe k noze či sedni, oči(koukání do očí mně), a neplaší z pohybu za mnou či přede mnou./ano, mohla jsem při každém projíždějícím kole po psovi skočit, chytit a držet, ale velice rychlá cesta byla přes sednutí u nohy a rozcházení se postupně, kdy jsem jen předřadila slovo Kolo.
Stejně tak povel Vodítko /prakticky to samé, jen jsem používala dřív při procházení kolem cizích psů, teď už není třeba, ale funguje pořád/ A to je "kousek" který vypadá jako ten wow :) protože velmi často lidé nahlas oceňují vychovaného psa /a přitom je to jen ta "klasická chůze u nohy".
Kravinek můj pes umí taky dost /myšleno ty packy, tanečky a podobně/, ale ty k běžnému životu nepotřebujem, to máme pro svou zábavu, než "klasická" poslušnost, která je důležitá k ochraně života lidí i psa(nadneseno-ale myšleno tak, že pes vběhnoucí pod kolo může zabít sebe i cyklistu)
U chození na cvičák má představa nebyla, že na tom konkrétním místě se naučíme nové cviky, nebo že mi bude někdo cvičit s mým psem a nebo dokonce, že ho naučí poslouchat, spíš, že někdo z venčí uvidí mou vlastní práci a řekne mi, kde mám pracovat a co zlepšovat. Nemám psa proto, aby mi ho někdo cizí něco naučil, to chci já sama. A taky práce ve skupině psů, to bylo u nás /v provozu/nesehnatelné.Ale zase. Pokud se můj pes naučil pracovat ve skupině na cvičáku, mnohem snáz jsem to přenesla do běžného života - odvolání od hry, poslušnost s rušivým vlivem dalších psů a tak.
Ale také zřejmě chápu, co Kniga myslela - demotivovaný člověk je jako demotivovaný pes. Bude-li se motivovat jen pes a ne psovod, se psem nikdo dál cvičit nebude. Pokud bude kurzista mít pocit, že je někde navíc, "nevítaný host", nebo že dělá lautr všechno špatně, pracovat chtít nebude, zahořkne a černě uvidí už jakékoliv učení na cvičáku .
Ale zase je to o lidech. Pořízení psa by /dle mě/ nemělo být jen koníčkem, ale hlavně srdcovou záležitostí, tudíž věnovat energii, čas a prostředky k zdokonalování se, učení se a vlastnímu postupu(ostatně tak jako v jakékoliv jiné oblasti v životě).
/omlouvám se za dlouhý výlev /.
Dojíždím na jeden vesnický cvičák, ač mám prakticky jeden hned u domu (a další dva velmi blízko), ale zjišťovala jsem informace, formu výcviku atd. Ten, který jsem zvolila odpovídá mým představám, způsobu učení a tréninku. Jsem člověk, co se velmi nerad zavazuje, tudíž jsem byla poměrně dlouho za kurzistu , nyni už jsem se "upsala" .
Tak jako prakticky ve všech kolektivech i zde je tvořeno "zdavé jádro", které vidím neustále a ty, které jsem potkala sporadicky, některé vůbec. Samotnou mě překvapilo, jak málo lidí pokračuje se svým psem ze začátečníků do pokročilých a že v pokročilých se schází neustále ti samí. Pokud je akce, intenzivní výcvik na celý den apod. není tam narváno /co nejvíc členů/ jak bych si myslela(jakože mimořádné cvičení stojí za to a je to nějaký bonus - ale nevyužitý), ale zas a pouze ti stejní, i když pozvání dostali všichni. To, že v začátečnících se stalo, že za nepříznivého počasí jsme byli na place třeba jen dva cvičící a tři výcvikáři bych ještě brala, on každý v mínus deseti není ochotný pobíhat po place, ale že v pokročilých také není narváno a točí se vlastně pořád jen ti samí trošku překvapivé je.
Není to tak, že by se po cvičení šlo na pivo :), většinou každý odchází /vzlášť když mají taky jiné povinnosti, rodinu, malé děti, práci.../ ale každý se baví s každým, kdo se do rozhovoru chce přidat, přidá. Někdy je cvičení skupinové a někdy čekáme při cvičení jednotlivce - a to se dá poklábosit o všem možném. Na zkoušky se u nás připravuje, zájem je
Hodonak
napsal(a):
Ano, je to množírna... a brutální... Byl jsem tam, ve starém kravíně, se zatlučenýma oknama, shnilou podestýlkou, dvě smečky... borderky a jack russel... Krmení - hození pytle granulí z Penny... A ať se nažerou. Pochopitelně - ten pytel se hodil na podlahu, dopadem se roztrhl... Opravdu hnus. Paní Višňovská je od té doby pro mě synonymem odporného člověka. Bral jsem od ní kříženečka, můj Gufík... Druhý den po přivezení, /dostal i očkovák, a byl prý odčervený/, z něho vypadla koule škrkavek jak pletací dráty..
to je hrozné. Už jsem příběh vašeho Gufíka četla, z jaké množárny je... je to právě tato...uf...
Na stránkách má paní opravdu několik JRT a BOC.
mishule
napsal(a):
Tak nějak. Sousedi nechali teď připustit fenku NO, je to krasavice, opravdu výstavní jedinec, ale samozřejmě, bez PP. Odůvodnili mi to tím, že fena by měla mít jednou za život štěňata a že já když je po svojí bezpapírové BOC nechci, tak jsem divná.
Ovšem fenka od nápadníka utekla (nechali ji u známých -majitelé psa, přes noc) a fenka se ještě podvečer vrátila sama domů. Upřímně doufám, že z toho banda malých výtržníků nebude.
Já jsem taky divná:) když jsem nenechala štěňátka své předchozí feně s vadou (ale za to s PP) a ještě divnější, zvláštnější a úplně mimo , když štěňátka nejsou v plánu ani po mé standardní krásné /nejkrásnější/ současné papírové fence. Holt někteří divní si nemyslí, že každá fena potřebuje mít za život "aspoň jedna štěňátka"
Vendy- na otázku, zda dovolit štěněti, které v budoucnu bude dělat canisterapii, chodit ke každému je má odpověď Ne. Tato otázka je nejspíš na základní výchovu psa a tam je to všude stejné, terapeut neterapeut.
Mám štěně (necelých 11měs), se kterým bych v budoucnu CT chtěla dělat. Rozhudnutí tedy bude na mně, ale na základě samotného psa(zda se bude hodit na konkrétní práci až příjde správný čas). Štěňátko jsem si však s takovým cílem již brala, tudíž mě zajímala povaha rodičů, jejich práce taktéž jako CT... Jelikož pracuji s lidmi (po psychické stránce), štěně je od prvopočátku se mnou při každém sezení, je tudíž zvyklé na různé emoce, velké množství různých lidí. Každého klienta v klidu přivítá, nechá se pomazlit a pak odkráčí na své místo, kde celou dobu prospí - ale je to i tím, že před prací máme hlavní trénink, takže pes je unaven jak fyzicky, tak především psychicky. Ale protože je to ještě štěně, soustředíme se především na dokonalou poslušnost - a ta zahrnuje tedy to, že pes půjde venku/kdekoliv/ jen k tomu, ke komu dovolím.Potřebujeme mít absolutní důvěrný vztah a ten se nám povedl:).
DAVVE79
napsal(a):
Tvoje starosti bych chtěl opravdu mít. Jste nabubřelí, protože je čím dál míň lidí co dají za čokla majlant! Protože je čímdál víc kvalitních psů bez PP. A snažíte se z nich dělat mrzáky a marody...!
Zdravím, tuhle výživnou diskusi čtu a donutila mě k registraci:)
Jen taková jedna věcná poznámka - psi bez PP rádoby určitého plemene vznikli jaksi vyřazením především nemocných a jinak nestandardních psům z chovu /a to opravdu nejen pro vzhled, ale i pro neodpovídající povahy, agresivitu, bázlivost atd..., ale především kvůli zdravotním potížím - zde už tisíckrát omletých / neboli psi bez pp nemohou být "kvalitnější - zdravější".
Není to žádný útok, neberte vše tak příliš osobně:).