Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je přesný a když to panička nepochopí, následuje "ne, pohladit fakt NECHCI! domluvili jsme se na PAMLSKU!"
Je to naděje pro ty, jejichž pes - stejně jako ten můj zamlada - plive i ty nejvybranější pamlsky, protože nemá na takový blbosti čas

Jo. Vsadím se, že chodit s ním na cvičák teď, tak předvede ukázkové nadšení. A ne mírně povznesený a mírně znechucený výraz "tak já si teda sednu, když to po mě chceš, ale to sušený maso a si můžeš strčit víš kam."

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
U něj je to v poslední době fakt výrazný až hraný. Třeba máme pokyny, který se nikdy neodměňovaly, ale teď prý "tys zapomněla, že za tohle odjakživa dostávám pamlsek?"
Někdy je to tak směšný, že se neubráním a pamlskuju. A ano, uvědomuju si, že tím to chování upevňuju ... aspoň si ty poslední měsíce/roky užije o to víc. A fakt taky je, že se to někdy dost hodí, že mě víc sleduje. Například už skoro máme odvolání od pamlskujících pejskařů! :D

To jste mi připomněla našeho dědka. Poslední dobou začal dělat to, že se přiřítí ze zahrady třetí světelnou sotva cvaknou dveře na terasu, ani volat nemusím a nasadí výraz " tak jsem tady, vidíš? Vysol piškot/masíčko".

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..."nejenže jí nedám tolik jídla, kolik by si představovala (jedla by nonstop)",- tak na tohle jsem chtěla založit vlastní téma, ale nahrála jste mi :
Zkoušeli jste někdy, za jak dlouho a za jaké množství bude mít váš pes dost ?
( Nemyslím teď zrovna chlebem namočeným v petroleji )

To jsem nezkoušela. Ale předpokládám, že by záleželo, jestli to jsou granule (tam by byl strop "zobnu si tři kusy záchovné dávky, abych nezdechl") nebo maso (počítám tak 200-300g, než by se přecpaný odvalil) nebo piškoty (žral by, dokud by nepraskl).

Ouško4 napsal(a):
Nerozumím, jak kastrace nic neřeší? Minimálně nechtěný vrh ano, předpokládám ;-) Děkuji za vysvětlení.

Já se nechtěla vyjadřovat, ale nedá mi to. I kastrovaný sebehodnější pes nemůže jen tak někde volně pobíhat po prostoru. Musí být pod vlivem svého pána, v zájmu toho psa i okolí. No a když je pes pod dozorem, tak si snad pohlídám i to nechtěný krytí. Tohle na mě trochu dělá dojem, že máte představu, že psa někde vypustíte, všímat si ho pořádně nebudete a děj se vůle. Doufám, že se pletu, protože takový potkávám "nejradši". Bezorizorní pes a majitel bůhví kde.

Když to čtu, připadám si jak ostuda. Ven se psem teprve půjdu, až nakrmím mládě. Omluvou mi budiž, že mládě si včera protáhlo večerku do desíti a pak jsem byla vzbuzena v jednu, v půl třetí, v pět a nakonec v sedm a v mezičase mi do ouška střídavě chrápali všichni tři. A když zrovna nikdo nechrápal, tak pes vylezl z pelechu a začal se drbat o koberec a funěl jako medvěd. Neroztrhla jsem ho jen, protože se mi vážně nechtělo z pod peřiny.

domi.t napsal(a):
https://zvierata.bazos.sk/inzerat/104680475/predam-jazvecik-steniatka.php

Ved jasné, veselo vyrábajme strakatých jazvečíkov

Tygr je u jezevčíků oficiálně uznaná barva. Akorát se nesmí připustit tygr tygrem, pokud vím.

Pokud je to dětský olejíček z lékárny (obvykle čistý slunečnicový), tak ten parfémovaný nejspíš nebude. Natirají se jím čerství novorozenci a u těch není parfémovaná kosmetika žádoucí.

Myslím, že paní myslí odchov pod rodiči, ale v bytě, kdy jsou mláďata od začátku zvyklá na ruch domácnosti. Jinak za mě je také lepší odchov pod rodiči. Člověk tomu ptáku těžko dá to, co jeho rodiče po stránce imunity i chování a co pozoruju, tak daleko víc výchovných problémů je právě s ručně dokrmenými mláďaty.

Jenže on ten hormon, který se zkoumá z moči nebo krve u žen stoupá jen do 12. týdne. Pak jeho hladina zase klesá. Fakt nevím, jak to mají psi, ale počítám, že i kdyby nějaká taková metoda byla, tak sono bude rozhodně dostupnější.

Popravdě taky nechápu, proč by měl můj pes nadšeně strpět hlazení od cizích lidí nedej bože dětí. Mně vysloveně vytáčí, když místní pejskaři mají tendence každého psa otlapkávat (nejlépe po hlavě) a pamlskovat. Ty dost rázně odkazuju do jasných mezí. Na matky, co svoje batolata pouští k mému psu, aniž by otevřely pusu, jsem držka preventivně. Radši budu držka já, něž aby měl pes pocit, že to musí řešit sám. Taky s ním jezdíme po výletech, stravujeme se v restauracích a kupodivu za celý jeho život jediný problém. Cizí mu jsou ukradení. Odtažitý pes vážně není kontraindikací pro výlety.

Nemyslím si, že by bylo nutné přitvrzovat. Ostatně volný pohyb psů je řešen místními vyhláškami. Průšvih je, že minimálně u nás tu vyhlášku nikdo nedodržuje (a 90% psů přivolaní nemá a na vodítku je jejích páníčci přece týrat nebudou) ani nevymáhá. Jenže kdyby měl člověk ke každému obtežujícímu psu na volno volat měšťáky, tak nedělá nic jinýho. Nehledě na to, že dokud se nic nestane, tak to stejně řešit nebudou.

Tak to máme podobný dojem. Některé mé bývalé začky se vyjadřovaly dospěleji a vyrovnaněji. Upřímně. Kombinace nevychovaného psa s milionem zlozvyků (alespoň tak to na mne působí) a (snad teprve plánovaného, jasné to úplně není) těhotenství potažmo malého miminka na mě působí jako zatraceně špatnej nápad. Ale zadavatelka o rady zjevně nestojí. Nezbývá než pejskovi držet palce, aby se z něj nestal pes putovní.

A ještě jedna věc, porod znamená minimálně tři čtyři dny pobytu v nemocnici (pokud je vše v pořádku). Bude vám mít, kdo psa během té doby kdo pohlídat, vyvenčit atd.? Případně i v případě delší hospitalizace? Nehledě na to, že ani hojení po porodu nemusí být zrovna med a stejně tak splašený hormony v šestinedělí. Nezlobte se, ale hodně dlouhou dobu jste byla bez psa, z vašeho psaného projevu nepůsobíte zrovna vyrovnaně a já mám dojem, že vůbec nevíte, do čeho lezete. Něco jiného je, když už člověk toho psa má x let a je s ním nějak sžitý. A i tak věřím, že ty první týdny budou těžké (starý pes a další zvířata a k tomu malý vetřelec). A to mám plnou podporu manžela a zbytku rodiny.

Spousta toho už padlo. Jen poznámka k tomu těhotenství. Počítáte také s tím, že to nemusí být bez problémů? Lítání s pupkem s malým psem je to nejmenší. Mám cca týden do termínu a ještě denně nachodím se psem x kilometrů. Ale ne každá má to štěstí, že je v téhle fázi tak agilní. Druhá věc jsou různé komplikace. V první polovině těhotenství jsem si užila svý a fakt jsem byla vděčná za pomoc rodiny, kdy si v době, kdy jsem musela kvůli komplikacím ležet, vzala na pár týdnů psa babička (je na ni a na hlídání u ní zvyklý) nebo mi vypomohli s venčením kamarádi, protože manžel by ještě venčení kvůli práci (už takhle na něm byla celá domácnost) nestíhal... Aby pejsek neputoval tam a zpátky.

Odraz v zrcátku může začít považovat za partnera a ten pochopitelně nebude reagovat adekvátně, což velmi často vede k frustraci. Ze zvonečku může vypreparovat a spolknout srdíčko. Jak už jsem psala. Pro papoušky jsou nejlepší a nejbezpečnější hračky z přírody- větve ovocných stromů, čerstvé plevele,... Plast by v kleci neměl vůbec co dělat. Opět hrozí oždíbaní a pozření. Jinak osobně, při denním proletu pro mazlíčka bych to viděla na klec o šířce aspoň 80 cm. Lepší je vždy širší než vyšší.

Pokud nemám na zvíře podmínky, tak si zvíře nepořizuji. Tečka. Taky by se mi líbil třeba ara. Ale na pětimetrovou voliéru prostor nemám. Tak ho kvůli tomu, že se mi líbí, nenacpu do metrové klícky. Jak by se vám líbilo žít celý život v místnosti dva metry na dva metry...

Toto rozhodně nestačí. U papoušků obecně platí, čím větší tím lepší. Vždyť si v tom krcálku ani neprotáhne křídla. Víte vůbec, jak žijí andulky ve volné přírodě? Jsou to nomádi. Za vodou a potravou nalétají stovky kilometrů a vy ji zavřete do takové pidiklícky. To není vhodné ani pro jednu natož pro dvě. Navíc zrcátko je absolutně nevhodná hračka. Stokrát větší radost by jí udělaly čerstvé větve a svazeček plevelů. Zvonečky jsou též nevhodné. Hrozí spolknutí drobných částí.

Tak za standardní situace mám tři delší a dvě kratší trasy, které střídám dle aktuální kondice psiska. Momentálně ty dvě nejdelší vynechávám (7 a 9 km) kvůli sobě. Víc možností tu vlastně ani nemáme, pokud chci do zeleně a ne courat mezi baráky. Jinak o víkendech jsem (když to šlo) jezdila na celoodpolední výlety. A tedy upřímně závidím těm kteří za procházku nikoho nepotkají. Nemám potřebu se družit s jinými pejskaři a jsou dny, kdy potkáme třeba deset psů za procházku a každý má potřebu krom pozdravu se i vybavovat o všem možném a na to zase nemám náladu já. Navíc pomalu nemine den, kdy bych nemusela řešit nějakého machýrka nebo rozjívené tele na volno, jejichž přivolání je někde hluboko pod bodem mrazu. Nebo jsem nemusela někoho brzdit, že mého psa vážně pamlskovat nebude.

Tedy nevím jak na třicetikilové zvíře, ale co vím tak na malé písky mívají takové ty tulipytlíky. Ale taky nevím, jestli by to ten náš využil. Peřina je peřina. A momentálně považuje za vrchol pohodlí, když jsem po doktorech a on si může zabrat tulipolštár.
Jinak momentální počasí je to, co mu vyhovuje nejvíc. Když neprší a přes den je kolem těch patnácti stupňů. Včera, jak celý den lilo to se tvářil, že není, abych ho náhodou nehnala ven. Čekala jsem, než to přejde, ale stejně jsme přišli z procházky pěkně navlhlí, protože mrholilo a foukal vítr.

Náš dědek (11 let) je taky zavrtávač. V létě jsem z něj popravdě dost na hlavu. Vedra, že sama sotva funím a on starej kardiak se ješte zavrtá pod peřinu. Na moje snahy o ochlazení namočeným ručníkem reaguje vysloveně otráveně. Chladicí podložku ignoruje. Sníh mu nevadí, nejhorší je takové to vlhké lezavo. V dešti musí i v létě nosit ze zdravotních důvodů nepromokavou vestu. V zimě dostává kombinézu. Vlhké, deštivé počasí obecně nemá rád od štěněte. To když ho venčím, tak mám pocit, že ho vedu jak kozu na porážku. Za sucha mu zima nevadí. Jen nesmíme někde čekat.