Kocourek je rozkošný. :)
Jak to nakonec dopadlo?

Když umřel Vivaldi, zařekli jsme se, že už domů žádné zvíře nechceme. A možná bychom to i dodrželi, kdyby si Kety nenašla naše, nenastěhovala se k nim, a nerodila každou chvíli koťata, jako když na ně dostává rodičovské příspěvky od státu, nebo co.
Byl to takový chladný zářijový den. Zima lezla pod nehty, zahrada byla smutná. Nebyl to už takový ten jásavý podzim, hýřící barvami a vonící, byl to podzim se zimou za krkem. Zimomřivě pomrkával, kolem krku měl šály z jeřabin, nohy promočené oparem nad loukami, sem tam poplakával, ledově mžil.
V zahradním domku rodičů bylo příjemně. Kamna praskala a Kety mě starostlivě pozorovala, jak si hraju s jejím děťátkem, jediným kocourkem, co jí nechali. Pak usoudila, že už je toho dost, čapla ho za krk a zatáhla pod pohovku.
Kocourek měl asi tři týdny, byl miminkovsky modrooký a měl heboulinkou černou srst. Ještě ani neuměl chodit, jen se tak legračně batolil, sem tam krůček.
Představila jsem si, jak od zítřka zůstanou sami. Budou přebývat v chladné stodole, Kety bude toužebně čekat, kdy se kdo objeví, shánět jídlo a kocourek bude poplakávat a chvět se zimou.
Taky jsem si představovala, co asi řekne Borůvka, až je přitáhnu domů. Ale co, řekla jsem si, není čas na nějaké přemýšlenky. Co mu zbývá, než se smířit se zimními nájemníky.
Naši měli radost a já se už těšila, jak si to doma s koťátkem užiju. Vrazila jsem je oba do krabice a alou do auta. Kety z krabice vyskočila a tvářila se, jestli jako nejsem na hlavičku.
„Neblbni, holka,“ řekla jsem, „půjdeš na zimní byt, uvidíš, že se ti to bude líbit.“
„To jistě,“ na to ona a vrátila se do chaty.
Zanesla jsem ji zpět do auta. Než jsem ovšem stačila zavřít dveře, byla v trapu. Po několika dalších pokusech, přesvědčování a slibech se mi povedlo v autě ji uvěznit. Rychle jsem naskočila, i vydali jsme se všichni tři na strastiplnou pouť.
Kocourek spokojeně spinkal, kočka řádila jako ďábel.
„Pomooooc, pomooooc,“ řvala a snažila se uniknout pootevřeným okýnkem.
Přivřela jsem ho a řekla, „neblbni a uklidni se.“
Ani ji nenapadlo uklidňovat se. Skákala mi po palubovce, na tlamičce měla šílený výraz, vyděšené oči, vyceněné zuby, všude lítaly chlupy a řvala pro změnu, „vraždáááá!“ Bylo to fakt výživné.

A to jsem netušila, že mimo azylu a dobrého bydla jí budu nucena poskytnout i lásku kocouří, mimo té své. Sama na beton taky ani nedoufala, to mě však zas nezná, mám pochopení.
Teď je čerstvou maminkou a dětičky má přímo výstavní. Však je jaksepatří hrdá, akorát, když jsem ji koťata odnesla a fotila na konferáku, páč jsem měla pocit, že by to mohlo hezky vypadat, tak toho už měla tak akorát, jedno po druhém čapla za krk a odnesla je pod sedačku. Na porodní bedničku vystlanou mým vlastním svetrem, který jsem obětovala, jelikož válet se po mých svršcích a chlupatit je považuje za velmi příjemné, se vykašlala. Marně ji lákám a slibuju, že už je na stůl nikdy dávat nebudu. Nedbá a tvrdošíjně si trvá na svém, asi mi nevěří a myslí si, že bohapustě lžu. Nakonec...

Pumík to má dobré, pokaždé když na ně chce kouknout, tak přijde a dívá se. Ale co já? Musím na kolena, ke všemu je pod sedačkou tma a nemůže to přece být to pravé pohodlí.

O Pumíka jsem měla obavy, aby jim náhodou neublížil. Nevím jak to u koček chodí, ale četla jsem, že se to stává, že kocour vyvraždí vrh, aby mohl založit vlastní. Zvířata prd vědí o příbuzenských vztazích. On je sice ještě kotě, má šest měsíců, ovšem puberta je tu coby dup, že jo. Však v noci před porodem to bylo fakt divné, co ti dva vyváděli. Kety ho totiž nemohla ani cítit, od té doby co byla v tom. Chtěla mít hlavně svatý klid, on si chtěl hrát. Každou chvíli dostal po čumáku, jen se přiblížil, temně na něj vrčela. A najednou taková změna. Nevím, jestli už zas získala mateřský pud a vzpomněla si, že je Pumík její dítě, nebo se jí líbil jako chlap. Každopádně, Kety nenadává, dovolí mu dívat se na koťata a Pumík se na ně nesnaží sahat, jen kouká a pořád mu to ještě nejde na rozum.
Já z toho rozum mám, ovšem i tak je to pro mě zázrak, jako každý zázrak zrození.

Taky doufám, že ne :)

Děkuji za radu, domluvím se s veterinářem.

Děkuji za odpověď. Ve středu jdu s kocourkama na kastraci, doufám, že k oplodnění nedošlo. Kočka se totiž válela jak to kočky dělávají po krytí. Vím, že pohlavně dospívají až kolem osmi, devíti měsíců, jeden však nikdy neví.

Nooo, to potěš! Už jednou zabřezla s vlastním synem, porodila mrtvé kotě a pak zas kojila ta stará koťata co ji dnes obskočila! Není to má kočka, ale musí zůstat až do jara , zatím se nemá kde vrátit. Dám ji vykastrovat a kocourky též, jenže co teď, co teď?

Mám doma kočku a tři pětiměsíční kocourky, její potomky. Nestačila jsem kočku nechat vykastrovat, mrouská a kocourci se snaží ji oplodnit. Bohužel to vypadá, že se jim daří. Domnívala jsem se, že je ještě čas, že jsou moc mladí. Můžou tak mladí kocourci kočku oplodnit?
Jsou dost velcí, váží asi 2,5 kg. Jsou to kříženečci s mainským mývalím.