chovpapousek napsal(a):
Váš manžel by Vás měl na rukou nosit a chovat jako v bavlnce. Závidím mu jeho manželku.

...no zase nechci, aby to vyznělo jako nějaký ideál..to nee..ono to chovatelství muže a ženy se také nesmí přehánět...když manžel trávil veškerý svůj čas na voliérách, tak jsme se hádali, páč mi prostě vadí muž, který odsunuje rodinu a jiné práce naúkor svého koníčku. Všechno by mělo mít svou míru a být tak nějak vyvážené. U ženy chovatelky nesmí jít stranou péče o samu sebe. Muži pohlíží na ženy upravené a né na ty co chodí v teplácích a strhané krmit papoušky, protože je to jejich záliba.U mě vždy budou prioritou děti a u manžela koníček, tak to je a asi i zůstane.
Nakupování a prodej papoušků máme finančně od domácnosti rozděleno, to je opravdu třeba. Když pomáhám a daří se, máme finance na opravu domu, zbytek si manžel nechává na chov.
A to by to nebyli muži, aby nepřiznali, že si toho váží...naopak berou to už jako samozřejmost a ten, který říká, že by si toho vážil, tak kecá, páč by si zvyknul na to, že se o chovatelství starají dva..Prostě chceme vždy to co nemáme a myslíme si, že by to mohlo být lepší. Ale měl by tím pádem pomáhat i on třeba u dětí a v domácnosti a né mít v hlavě jen svůj koníček! Dělá to tak někdo z vás, pomáháte?

doutrklars napsal(a):
Ano tento přízpěvek je pravdivý tak to funguje i u nás ale já to ještě vylepšil já chovam hlavně bažanty, opice, oceloty,nějaké exoty a 5 koní ale ty jsem svým způsobem přenechal ženě . Ona lítá s kolečkama ahnoje a vidlema sena je stahaná jak 6 kůn já vemu 2 kbeliky a mam hotovo . No no tohle je legrace já zas stavím dost velké zařízení ale zvířata máme takto rozdělené a k tomu máme ročního kluka a 2 starší líné děti

Dobrý den, nedalo mi se nevyjádřit k této zajímavé diskusi..já jako žena se věnuji chování papoušků už řadu let, všechno to začalo seznámením se s mým partnerem nyní už manželem. On byl od malička vášnivý chovatel papoušků a já se touhle "nemocí" od něho také nakazila Při tom počtu kusů papoušků je to opravdu závislost. Chodili jsme spolu na výstavy a různá setkání chovatelů. Chování papoušků je hodně náročné na čas a proto se dá také říct, že ženy s tímhle bojují. Opravdu by si měli muži uvědomit co my ženy musíme za den zvládnout a co se od nás očekává. Když jsem neměla děti, tak to nebyl problém, páč stačilo hned ze školy šup k papouškům a starat se o ně. Hodněkrát jsem převzala krmení papoušků na sebe i když jsem byla tehda začátečník. Přítel mi věřil, že to zvládnu a mohl se věnovat jiné činnosti, kterou musel neodkladně vyřídit. Pak přišly děti, domácnost a času bylo méně. Omezila jsem to na dokrmování papoušků. Takže stávání k dítěti bylo ve stejnou dobu, jako vstávání k dokrmování mláďat. Je to sice náročnější, ale co by ta žena pro svého partnera chovatele neudělala, že? Dle mého názoru se jakékoliv chovatelství odvíjí od životních priorit každého z nás! Někdo prostě oplýváme koníčky a někdo žije i bez nich. Tudíž ptát se proč je žen chovatelek méně je spíš dáno tou neinformovaností. Jak už bylo řečeno, málokterý muž přizná, že se mu o chov stará žena. A když se zmíním o prodeji papoušků, tak rady chovatelům rozdávám já, páč zkušeností s dokrmováním mláďat v praxi, mám více než manžel.
V tuto chvíli tráví manžel hodně času u papoušků a já ho krotím a snažím se to tolerovat.
Takže kdyby nastala situace (a teď by měli zbystřit všichni muži) že by musel muž do nemocnice nebo nedejbože měl nějaký úraz, kdy by se nemohl starat o papoušky, kdo by se postaral? Můj muž ví, že bych to byla já.