suzuki napsal(a):
Nejsem sice mistrině v Agility,ale můj názor na schýzy před závodama je takový:
Agility je sport, kde spolu o vítěztví bojuje tým.Tým tvoří 2 pes a majitel..Jeden bez druhého startovat nemůže.Když je pes zraňený nemůžete startovat,to je ůplně to sáme když příliš nervuji před závodama,jsem taky svým způsobem zraňená, ale psychycky..Na parkur můsí nastoupit tým,tým který si plně důvěřuje,tým který je odhodlaný si to ,,užít'' jako na tréninku..a né tým který je rozházený tím že já schýzuju a psovi nevěřím...Moje závody 1.rok vypadaly tak , že jsem byla úplně pryč ,že lidi okolobudou koukat a hodnotit jak běžím, říkat si ,že oni by stím psem běželi líp,ten by tam udělal to a ten to...Nejvetší psycho jsem měla stoho , že mám psa blázna,úplného magora...vždy když cítil jaké mám nervy tak pokaždé bral jen místo skoček,tunélů,i hrazení...Od jisté doby jsem si řekla proč schýzovat..??.je to zbytečné,pes nechce vyhrávat,pes nejde na parkur stím že vyhraje,nerozumí tomu,ale stím že chce běžet..běžet tak jak umí,s pomocí paničky(a),předvést co vše úmí a ne co neumí a co jim nejde..To dopilují na treninku,od toho předce jsou,žádný učený z nebe nespadl.Tak chodím na parkur stím ,že mám psa magora a skterým předvedu co umím,a co ne to budu umět příště..Agility je zábava,pes je jen tvor není to stroj který bude vždy 1.Ale stojí to zato..I nervy,jelikož málo z Nás agiliťáků je trpělivý...tak proč se stresovat??užít si to ať jste na 1.místě či na posledním nebo disk..přístě to bude lepší..tak klid čistou hlavu a hurá za zábavou..

já ne

volkodav napsal(a):
Pro ty, kteří se zajímají o pastevce, psí zápasy a výcvik obrany. Pojďte tam, kde si o tom budeme moct povídat a shlédnout fotky i videa psích zápasů (stáhnul jsem si tam dvě cédéčka kavkazských bojů z Dagestánu, neuvěřitelné!), obrany s kousáním na celooblek atd. Je to v matičce Rusi, ve fóru se mluví rusky i anglicky. Celé fórum je momentálně viditelné jenom pro zaregistrované členy a registrace je zdarma. Tak tady to je: http://volkodav.skybb.ru/ .

No ano, redakce ifauny opět podporuje psí zápasy, jak fantastické....

jazzinka napsal(a):
Zdravím všechny pejskaře a omlouvám se za smutné téma, ale bohužel i to k životu se psem patří.
V zimě jsem si vzala z útulku starou jezevčici "na dožití". Hned po příchodu domů a vykoupání jsme zjistili, že má otevřený nádor mléčné žlázy. Verdikt veterináře: operovat nelze, má tak půl roku až rok života.
Fence ale nový domov evidentně prospěl, chodila s námi klidně na celodenní výlety, běhat, vše bez problémů a rozhodně nevypadala, že to chce zabalit.
Teď už tolik nevydrží, ale pořád ujde třeba 8 km aniž by se začala loudat, v lese po puštění z vodítka zběsile lítá kolem nás, po příchodu domů nás vítá, s velkou chutí sežere všechno na co přijde..
Otevřený nádor už se ale nikdy neuzavře, ona si tu mrtvou tkáň stále olizuje a zjevně jí to svědí. V noci občas kňučí, jako by ji něco bolelo. Celé břicho má na dotek citlivé a občas trochu kašle, počůrává se, na obou očích má zákal.
Na víkendy ji někdy dávám k babičce, když jedu někam s druhým velkým psem a ona by nám nestačila. Včera mi ji babička vracela s tím, že v noci fenka moc plakala a jestli bych ji neměla raději už utratit, že v porovnání s posledním hlídáním cca před měsícem je na tom evidentně hůř.
Kamarádka měla taky jezevčici s nádorem a párkrát mi řekla, že později litovala, že ji nenechala utratit dřív.

Moje fenka má samozřejmě občas horší den, ale obecně se mi zdá, že má pořád ještě radost ze života, na druhou stranu ji nechci nechat trápit.

Je mi jasné, že je to velmi individuální, ale na základě čeho jste se rozhodli nechat psa uspat vy? Měli jste pak pocit, že jste to měli udělat dřív nebo naopak, že ještě bylo brzy? Dal vám pes sám najevo, že už je to tu pro něj utrpení?

já bych se rozhodoval na základě fází měsíce