Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Promiňte, ale proč ten náhubek a couračku už dávno nemá? Vždyť vám to tady radilo dost lidí.

No postupně jí na ten košík zvykám venku, nechtěla jsem, aby to měla spojené jen s malým, ale už budu dávat i doma. Na druhou stranu zase ten p. Bradáč nám to nedoporučil...

lupus4 napsal(a):
A má stále couračku ?

Na to se ještě chystám, teď má jen obojek a je zkrátka tak, aby u něj nebyla napřímo - mám ji třeba u hrudníku ruku a tak, abych případně mohla zakročit. Ale ráda bych zkusila to krátké vodítko v kombinaci s košíkem

Lily2 napsal(a):
Nějaké novinky? :)

Dobrý den, to jste hodná, že se ptáte! Doma vývoj ani k horšímu, ani k lepšímu - fenka se přibližuje jen když je někdo z nás u malého. Zatím bez vrčení a neklidu, ignoruje ho. Vrčení nastává, když začne lézt směr klec, když je Alma zavřená.
Psí psycholog - dostala jsem ještě další přednášky k nastudování, jinak nám bylo doporučeno snažit se spojit fence s malým příjemné podněty - když si hrajame s malým, hrát si i s ní. Když jí, posadit vedle něj a dávat pamlsky. Vedle misky dát bodýčko. A pak ještě tzv. obojková metoda, kterou musím nastudovat. Jo a mentálně unavit - čmuchací dečky atd...

Moc všem (znovu) děkuji! Obojek hned dávám! Co se týče košíku, bála jsem se, aby si to negativně nespojila s malým, tak je zatím nikdy nenechávám u sebe (ani na volno po bytě když nejsem u malého). Ale na ten košík mrknu, máme jen ten kovový a ten by nebyl dobrý.

janae. napsal(a):
Takže budete v bytě psinu oddělovat, postupně převychovávat a dítěti vysvětlovat.
Já mám jen jednu otázku, vlastně dvě. Viděla jste někdy roční až dvouleté dítě? Myslíte, že si tak malé dítě nechá nechá něco vysvětlit?
Teda zvířectvo miluji, zkousnu hodně i na úkor dětí, ale v ohrožení zdraví či života mají děti přednost, ale tak asi existují lidi, co to mají jinak.
Hodně štěstí.

Upřímně - nevím si rady a těším se na tu konzultaci. Paní mi byla doporučena, ale vlastně oddělujeme už teď, aspoň nějak (posílám aktuální fotku, fenka si takto přišla lehnout sama).. A zase nechci oddělovat úplně, aby to nenapáchalo víc škody - to nám zase radil ten původní cvičitel. Je to tehke# když každý říká něco jiného a člověk nám tolik pokusů, jak to nepokazit úplně...

Je to moje první dítě, tolik zkušeností nemám, ale je mi jasné, že teď je to s plazením a nošením relativně snadné, než když bude malý ťapat sám, z toho mám právě hrůzu.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vyhněte se jí obloukem.
Je mi líto, že je dítě nemocné. Ať je brzy ok.
A teď se bude čekat, až bude vhodná chvíle...

Opravdu?! Tedy a veterinářka ji tak chválila!

Další termín máme ve čtvrtek, tak to už mám zajištěné i hlídání, aby to určitě klaplo. Děkuji vám!

rapotacka11 napsal(a):
Třeba si budete rozumět.

Teď opravdu nechápu? Byli jsme na veterine ohledně kontroly stavu a paní nám byla doporučena, že s ní mají dobre zkušenosti

Doron napsal(a):
Tak jak dopadla konzultace s trenérem?
Prozradíte:)?

Dobrý den, bohužel jsme museli přesunout na příští týden kvůli nemoci maleho..Ale zvládli jsme veterinu a byla nám doporučená specialistka na psí chování, p.Žertová, je už bohužel v důchodu ale zkusila nás nasměrovat alespoň po e-mailu. Pro zajímavost přikládám (jen zamenila syna za dcerku) 😁 a s výsledkem konzultace se také ještě ozvu. 🙏
Zatím zkrátka stále oddělujeme..

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

marcelaamax napsal(a):
Já vám rozumím, je to těžké.

No k někomu, kdo v téhle situaci doporučil elektriku, bych už teda rozhodne nešla.

Zkusila bych někoho z těch, co radily holky výše.

Jsem ráda, že jsem dala na ten pocit, že do toho jít nechci, ačkoli jsme byli přesvědčováni, že to nic není.

Na středu máme pana Bradáče, to už je zaplacené tak zkusim a zkusím ještě další názor u někoho z doporučených 🙏

marcelaamax napsal(a):
Hele přesně to, co popisujete, dělala moje fena taky. Ale bez vrčení, ne ve zlem. Když se s malým udělal nějaký prudší pohyb, nebo když jsem ho později treba zvedla nad hlavu, ze srandy, tak po mně začala fena skákat. Ale ona to dělala z důvodu, ze ho chránila. A to jsou prave ty situace, kdy si ostatní mysleli ze mu chce ublížit. Nebo kdyz mimco muž vzal z vajicka, a ono začalo brecet, fena začala stekat, ale bylo to smerem na muže, jakoze co mu dela. A myslím, ze to bylo zhruba i ve stejném období, kolem 2 měsíců. My jsme na to reagovali přesně opačně nez vy, neoddelovali jsme, ale naopak jsme pak fenu k mimcu pustili, aby viděla ze dobry, ze se nic neděje, už to nedělá.

Nejsem zadnej odborník, ale možná to fena v počátku myslela stejne jako ta naše, ale tím, ze jste ji začali odstrkovat, tak zacala zarlit? Možná jste se hned po te první “aféře” zacala chovat jinak, treba i nevědomky. Bála jste se, a fena to cítí.

Upřímně v téhle situaci už bych to asi neřešila sama, ale opravdu si pozvala domu odborníka.

Určitě, jsem tomu otevřená, akorát asi prvního odborníka jsme bohužel vybrali špatně (viz košík a obojek). Jinak my je právě neoddělujeme, i tu klec má přímo v obýváku kde jsme všichni, ale když jsem u mělého, je na volno, jen když si k němu přijde čuchnout, už tam dávám ruku, člověk si nemůže pomoct, achjo :(

Ale původně jsem si myslela to samé - chrání ho, jenže jak na něj onehdá vystartovala z ničeho nic a i na něj vrčí, když nic nedělá, ani nepláče, jen kouká jejím směrem, přijde mi to už jiné. Snad to půjde ještě spravit.

rapotacka11 napsal(a):
Kolem druhého měsíce ho začala ohrožovat?
Né. Netroufám si radit.
Ale to mohlo být mimčo v bezpečí, v postýlce.

No, kolem druhého měsíce jsme poprvé viděli, že nějak "vystartovala", do té doby vypadalo vše v pohodě.

marcelaamax napsal(a):
No já myslím, ze to bude hlavní problem, ze jste na nervy. Ale chapu to.

A v jakých situacích má teda fenka s mimčem problém?

No první, kdy na něj naběhla, bylo když jsem ho zvedla jak kuckal.

Pak se to stávalo časteji, například když byl v posteli nebo na podložce na bříšku a koukal na ní - začala vrčet.

Potom když jsem ho třeba zvedla z postýlky rychleji - začala mi skákat na nohy, směrem k němu.

Pak tedy když byl na té podložce, koukal druhým směrem, hrál si a to se na něj rozeběhla přes celou místnost, to bylo opravdu z ničeho nic.

A teď jak je oddělujeme ještě více, tak na něj vrčí když se natočí jejím směrem z podložky na klec.

marcelaamax napsal(a):
Hele já si v téhle situaci jako netroufám úplně radit, co přesně dělat. Jen s moji fenou mám takové zkušenosti jak jsem psala. Vaši fenu neznám, neviděla jsem ty signály, jak se chová. To musíte posoudit spíš vy, případně fakt ať na ni mrkne nějaký odborník.

Jen tak jako všeobecně si myslím, ze čím víc se pes od dítěte drží stranou, čím větší napětí tam panuje, tak tím horsi to je. Ale fakt si netroufnu říct, abyste feně dala košík, vodítko, a nechala ji jít k dítěti. To je hrozne těžké.

Já osobně bych možná zkoušela nejdřív fenu zapojit do pece o dítě spis tak jako mimochodem, bez přímého kontaktu. Žádné odstrkovani, ale půjdu třeba dítě přebalit, oslovim fenu, ať jde taky, u toho ji dam mňamku, podrbu. Dam dítě na podložku, fenu si zavolám k sobě, budu mezi psem a dítětem, fenu budu hladit (bude mít klidně ten nahubek a šňůru - ale nejdřív bych na ten nahubek naučila mimo), budu klidná, o nic nejde… když to se takhle blbě popisuje. A hlavně bude důležité, abyste v tom klidu byla opravdu, to nejde zahrát.

Nebo to možná zkusit přes nějakou ohradku? To bylo prave to, co mě s téma stenata trklo u moji feny, ze když tam nebyla nějaká interakce z moji strany, a stenata byla v ohradce, tak fena za nimi chodila přes tu ohradku tak jako v klidu. Úplně jinak než když jsem ji stene zkusila přinést, nebo když jsem ji k nim dovedla já.

Ale fakt si netroufnu nějak přímo poradit.

Chápu, o to se i snažím, když jsem u nich, nechávám ji navolno, čmuchne si k němu, často si vedle mě lehne.. ale je pravda, že jsem z toho trochu na nervy, což ona musí cítit. Budu se snažit pracovat i s tímto. Určitě dám vědět, jak to pokračuje.

marcelaamax napsal(a):
Kolik jste viděla v útulku neumístitelných stafbulíků? . Troufám si tvrdit, že taková fena by úplně s klidem našla nový domov, i bez útulku.

Útulky jsou plné bull kříženců, kteří jsou špatně umístitelní, to jo. Ale stafbulíci opravdu běžně v útulcích nebývají, a když, tak ne dlouho.

Ale já bych to s fenkou tak brzy nevzdávala, což asi zadavatelka taky nechce a snaží se to řešit.

Při přečtení úvodního příspěvku mě napadlo přesně to, co už tu někdo psal - jestli při tom prvotním "útoku" byla vyhodnocena ta reakce feny správně, jestli to vůbec útok byl. Mohla se leknout, mohla spěchat na pomoc malému, nebo jak to mám říct. Mám taky stafbulku a zhruba stejně staré dítě, někdy když dítě vyjekne, tak se fena taky přiřítí, ale není to ve stylu, že by chtěla ublížit, naopak, přiletí ve stylu "co se děje, jsi v pohodě?" . A je mnohem víc situací, kdy třeba lidi z rodiny šílí, že fena malému ublíží, ale ona chce prostě jen k němu a má u toho takový vyjevený výraz, vykulené oči .

Ono pokud se špatně vyhodnotila ta první situace, tak pak už se to veze, ať chcete nebo ne.. I když se snažíte sebevíc, tak fena cítí, že jste nejistí když je v blízkosti dítěte (což je pochopitelné). Předtím k dítěti mohla, teď cítí, že už k němu tak nablízko nemůže, a nejspíš to nechápe, je z toho rozhozená. Možná už i žárlí.

Neříkám, že to tak je, vůbec to tak být nemusí, píšu to jen jako jednu z možností.

Určitě bych zkusila nějakého odborníka, který to chování feny uvidí v reálu. A moc moc držím palce .

Jo a ještě - přikláním se k tomu náhubku, ale tady bych teda nevolila kovovej, ale ten Baskervill, jak už tu taky někdo psal. Ono se tím trochu hodíte do klidu i vy, a to bude hrát taky velkou roli.

Ještě taková zkušenost - není to stejná situace, nechci srovnávat děti a štěňata, ale.... Většina stálých diskutujících ví, že jsem měla fenu, která po porodu nepřijala štěňata. Byla by schopná jim ublížit. Asi po třech týdnech se to otočilo a od té doby byla fena se štěňaty nonstop, v pohodě, nadšená z nich. Ale hrozně dlouho trval takovej ten mezikrok z mojí strany, kdy jsem tu fenu (s náhubkem a na šňůře) ke štěňatům pustila. A ačkoli vypadala tak jako napjatě, kdykoli míjela oddělená štěňata, tak právě v tomhle okamžiku z ní úplně všechno opadlo, uvolila se, se štěňaty si hned začala hrát a od té doby nebyl jediný problém. Taky to bylo těžký, protože jsem jí v tomhle úplně nevěřila, bála jsem se, a je mi jasné, že u mimča se bojíte ještě víc.. S odstupem času mi ale došlo, že by to v pohodě možná bylo daleko dřív, jen fena potřebovala víc prostoru, na vodítku nebo s nějakým motáním se do toho to nezvládala, a víc důvěry, klidu z mojí strany. Zase neříkám, že to tak je u vás - ale dokážu si představit, že by to mohlo být podobně, že ta fena je napjatá právě z té situace, že k malému nemůže, že je tam pořád cítit nějaké to hlídání, napětí... Opět - berte zas jen jako jednu z možností...

Moc děkuji za zkušenost! Myslíte tedy opravdu nechat jen nějaké obyčejné vodítko + k tomu ten košík a jinak zkusit neregulovat a počkat, jak se bude chovat?

Všem moc děkuji za rady, jsme objednaní na veterinu na vyšetření, zkusíme toho psychologa, případně ještě jiného chci poprosit o radu i v té stafí skupince, a budeme pořád na pozoru... Uvidíme, jaký bude vývoj, zatím to nevzdávám a doufám v zázrak :(

Doron napsal(a):
Každá matka se zdravými instinkty to nutně jako stres cítí.

Takových psů jsou plné útulky( asi ne náhodou), na druhou stranu fena je asi k dospělým milá a mazlivá, a někomu by ještě mohla dělat společníci.
Znám lidi, kteří si nepořídí psa proto, že prostě dva, tři tisíce z důchodu už neutrhnou a bojí se případných veterinárních nákladů nebo i toho, že by je mladý pes přežil.
Máme takového pána u nás v ulici, získal staršího pejska od nějakého diplomata, který ho už nechtěl stěhovat do ciziny.
Původní pán všechno hradí , současný pán je šťastný, že má parťáka, pes má péči víc než dobrou, vypadají spolu moc spokojeně.
Potkavám je na procházce a u řezníka:)
Tak kdyby se něco takového poštěstilo, viděla bych to jako ideální řešení.

Takové řešení by se mi vzhledem k situaci líbilo nejvíce a s hrazením nákladů počítám, ale pořád - nedokážu si to vůbec představit.

molok napsal(a):
No nelehká situace. Jak píšete, že je moc bojavá a ne moc jako stafbull, tak já tak teda znám každou stafbulku, přecitlivělé mimozemšťanky, před některými se pár nemůže ani hádat, aby nemuseli psa odvážet rovnou do psychiatrické léčebny po zhroucení. Na ten možný zdravotní problém se také zaměřte, ale věřím, že už je to dost těžká situace, protože vy nevěříte psu, je tam nějaké napětí, pes to ví, vy to víte a z toho klotoče Vás může dostat nějaký kvalitní trenér, ale nemusí. Chápu i rady k opuštění psa, dítě je a vždy bude důležitější než pes.

Ještě mně teda napadala jedna věc s kterou by se teda teoreticky dalo pracovat nejlépe a s ohledem na to jak jsou stafbulíci bráni jako psí chůvičky. Vyhodnocujete ty její signály dobře? Jsou opravdu namířeny vůči miminku? Není třeba extrémně přecitlivělá na to, aby se právě MU nic nestalo? První zavrčení, po kterém se situace změnila, mohlo být jenom automatické zabrumlání na Vás, pozor, ublížíš mu, jenže od té doby ale vy už necítíte plnou důvěru a ona to vyhodnocuje tak, že se chováte nějak divně a nérvózně u mimča, že byste mu fakt mohla něco udělat (vystartování po prudkém zvednutí atd.). To musí posoudit kvalitní psycholog psích duší, no držím palce!

To bohužel ne, ze začátku jsem si to taky myslela, respektive doufala jsem v to, ale minule jak na něj vyběhla na tu podložku, bylo to opravdu mířené přímo na něj a chtěla ho napadnout...

Moc vám děkuji za zkušenost, kéž byste měla pravdu. Každý odborník radi trochu něco jiného tak se člověk boji, aby nenadělal víc škody, bez užitku, je to tenký led 🙏

rapotacka11 napsal(a):
Já to nechápu. Na situaci, že do rodiny přibude dítě,
jsme se v souvislosti se psem nijak nepřipravovali.
Pes (každý) vždy každé dítě normálně přijal. Dokonce chránil.
Nestrkali jsme mu mimino pod nos, on dobře věděl,
že je v postýlce.
Pes, přestože byl členem rodiny, měl poslušnost .
Má mít, musí mít. Není to jeho zbytečné buzerování.
Je to pro klidný, pohodový život všech i psa.
Funguje to bez klecí a psychologů, když má vše
svůj řád.
Má? Chápu, že děcko člověka zaměstná (plně).
S tím se počítá, škoda, že se psem nepomůže rodina.

U nás to tak také fungovalo, než přišel malý. Z počátku se opravdu zdálo, že je to na dobré cestě, schválně sem přidám i nějaké fotky, jsou z prosince. Nicméně pak se to začalo horšit, až to došlo do té fáze, že na něj naběhla z ničeho nic přes celou místnost.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Doron napsal(a):
Myslím, že se nebojí.
Nebo Vám přijde, že ano?
Vy ji znáte nejlíp..

Já z ní ten pocit právě mám, ona je hodně úzkostlivá, příklad - spadne talíř při mytí nádobí a běží se schovat do koupelny. Nemá ráda změny, neznámé situace... Ačkoli ji máme od štěněte, nemá za sebou žádné špatné zkušenosti, přijde mi, že povahu moc stafí nemá, kromě lásky k plavání, balonku a té oddanosti k nám - dospělím.