ano,presne ted tyto podminky nesplnuji. male stene je jako male dite.Vendulku jsem mela uz od jejich peti tydnu,majitele se zbavovali stenatek takto predcasne..takze kapatko,i male nudle pulit,kasicky,vyvary..proste pece jak o mimco doslova:0 ted na to nemam proste ani energicke fondy,kdyz mam dite,co vyda za pet deti:00
Mejte hezky vecer

Aha, pani to ale myslela urcite dobre,at clovek lepe zapomene, ja ji chapu. Ne,ze bych nemela pak na jidlo pro psa,ci pamlsky, ale nikdy clovek nevi, s cim bude muset k veterinari a ja to vim az moc dobre co navstevy veterinare stoji a v tom jsem realista,nemela bych ted na to ani nahodou. Leda by otec male zacal treba vcas a radne platit alimenty,ale to by byl velky zazrak. Hezky vecer.
Prece ale vim,ze bez zvirat zit nemuzu,nedavno jsem zachranila kocourka,co mu nekdo strasne rozkopal hlavicku,zlomena celist,vybite zoubky,praskla sitnice..vezla jsem ho na veterinu s tim,at se netrapi a veterinar kdyz videl jak bulim..on se ale da zachranit. To je to,ze ja ty penize nejak splasila,i kdyz to zase bylo na ukor neceho..nevim jestli rict dulezitejsiho..me zvirata proste prijdou taky dulezita. Rozhodl ten jeho pohled, ze jsem videla,ze ten mlady kocourek chce proste zit a strasne se ke me tiskl a bal se toho veterinare. Prave,ze u Vendulky jsem mela taky tendenci,kdyz by to slo..zase nejakym zazrakem sezenu penize,kdyz by to melo smysl. Ale doktor ten smysl nerekl a asi bylo fer,ze mi naznacil kolik by to chtelo ruznych vysetreni,a az pak by se videl smysl,zda....
Ale jsem smirena s tim,ze takoveho veku se kavaliri temer nemaji sanci dozit a jsem smirena s tim,ze jeji vek byl uctyhodny a taky,ze by pripadne nejake operace ani neprezila, protoze to srdicko uz v poradku jen dle poslechu nebylo. casem poridim urcite kavalirka, jsou uzasni tvoreckove.

Ja jsem zadavatelka, a muzu vam odpovedet sama. Ted si pejska urcite neporidim. Vim kolik stoji cca pejsek, zakladni veci,ockovani,preventivni prohlidky. To bych zvladala,kdyz bych nemela dite,ktere hold stoji v uvozovkach neskutecne vydaje. Ale kdyz bych se divala porad na to co stoji co, tak nemam ani to dite. Pejska si poridim urcite casem. Ted jsem realista,pejska bych zvladla urcite,ale ja mela pejska, kdy jsem nevahala jit do narocnych operaci, ktere vysly v radech tisicu, ocicko osm tisic,pak antibiotika,kontroly,a pak uz neustale kupovani ocnich kapek,nebot operace se nepovedla. Taktez nakladna byla operace nadoru v brisku, to se vysplhalo se vsim vsudy a nasledne stehy,atd,kolem patnacti tisic. A to jsem nikdy nebyla clovek, i kdyz jsem nemela dite,ze bych nejak extra mela na velke vydaje,ale vzdycky jsem nejak usetrila. Ted vim a je mi jasne,kdyby nahodou byl pejsek,ktery by potreboval taky nejake zakroky apod.,tak vim,ze na to v soucasne dobe nemam.ALe nenazvala bych to tak,ze nemam vhodne podminky ani nahodou.

Tak musi se to aspon nejak zmirnit. Na druhou stranu mam male dite a pohled na ztrapenou matku,co se muze ted sotva najist,nebo poradne vyspat, to musim taky doufat v to,ze cas je nejlepsi lekar. I kdyz jsem umrti proste jeste nezazila,ani clenu rodiny zatim,tak nevim jak dlouho se clovek z neceho takoveho vzpamatovava, ale zit se musi dale pro dalsi lidi,co vas maji radi a potrebuji vas. Mala nechape co se mnou je,nerozumi tomu a je mi ji lito,ze se ted na ni ani neusmeju. Jsem rada,ze jsem se tu mohla vypovidat.

Dekuji, to je masaz, jako bych mela proste hrudnik prejety tankem. S odstupem casu nebudu u teto modlitby pejsku uz snad bulet jak zelva.

Kdyz bych mela k ni vsechny patricne doklady, nechala bych ji zapsat do klubu kavalirku zvane gold oldies, aby stouply dukazy, ze i toto plemeno se doziva vice nez tech 8 prumerne max 11let a majitele v dobre veci to muzou nahlasit,aby se lide nebali toto plemeno chovat,kvuli castym srdecnim vadam, brzke slepote a dalsim neduhum,co toto uzasne plemeno miva.
myslim,ze to bylo urcite mou peci a mym pristupem k ni, akorat si musim zvyknout,ze tu uz proste neni a nebude. Dekuji vsem za reakce.

Děkuji. Já se prostě nemám komu svěřit, vypustit ten splín a ventil, žiju sice u sestry,ale má svých starostí dost. Snažím se utěšovat těmi způsoby,jak tu mnozí psali, zatím mi to moc nejde. Možná když bych věděla diagnozu, co ji vlastně je, jak dlouho by tu byla,mohla být, šlo by mi to snáze. Peníze hold hýbou v dnešní době vším a já se prostě nemohla ted zadlužit ještě více,abych se dozvěděla konkrétní diagnozy až na základě dalších odborných vyšetření. Prostě je to pro mě první zvířátko,co bylo jen moje a bylo se mnou takovou řádku let,proto mi to nejde snadno přijmout a zpracovat..a k tomu to uřvané počasí. děkuji a mějte hezkou neděli

dekuji. na ni nikdy v zivote nezapomenu, to by ani neslo, byl to pro me nejuzasnejsi pejsek a clen rodiny.

dekuji vam.

Dobrý den, 9.5. jsem odvezla na veterinu svou 14letou kavalíří holčičku. Vezla jsem jí tam s nějakou nadějí, že dr. řekne to bude ještě dobré, ale trochu s pocitem, že tam jedeme už asi možná i naposled. Co ale nyní zažívám druhým dnem je doslova peklo, jak se s tím smířit, byla jak mé dítě, nečekala jsem,že nastanou i jakési výčitky svědomí,jestli jsem se rozhodla správně,jestli jsem mohla ještě něco udělat a jestli vůbec ty poslední roky se mnou jí nějak neublížily. To si uvědomuji až ted. Vždycky byla na prvním místě,všude se mnou práce,dovolená,výlety,beze mě ani den. Před čtyřmi lety se mi ale narodilo dítě, jsem sama, nežiju s otcem malé, už od těhotenství to bylo těžké,jak po finanční stránce,tak i co se týká starostí a pro mě nová neznámá zkušenost být na dítě sama. Neumýslně spadla z lopatky. Strašně mě to ted mrzí,strašně moc. Malé dítě,mimino,už jsem se jí tolik nedotýkala,nehladila, malá trpěla průjmy,hubla od narození,ja nevyspaná,uřvané dítě,vyšetření co ty průjmy způsobuje,atd..já jen lítala,vytírala,umývala si ruce,nevyspaná,vyčerpaná, tak jsem si ani neuvědomovala,že jsem se už ani jí tak často nedotýkala,jak byla zvyklá. Toto mě ted strašně moc bolí. Myslíte,že pejsek ví pořád,že ho neskutečně milujete,i když se ten život změnil než na jaký byl předtím zvyklý. Já ji milovala,stejně jak dítě pořád,ale nebylo už tolik času jí to dávat fyzicky najevo,jako předtím. Byla už sice takových pět let slepá, před pár lety jsem jí nechala i operovat očičko,byla tam naděje,že uvidí aspon na to jedno,ale nepovedlo se. Pak měla divné výtoky,letěla jsem s ní na veterinu,bylo jí takových osm let, veterinářka řekla,že to bude už jen o bolestech,vzhledem k jejímu věku jí už ani nedoporučuje operovat,že se jedná o rakovinu dělohy a vejcovodu. Nesmířila jsem se s tímto verdiktem,našla kliniku,kde jí vyšetřili srdíčko,a šla jsem do operace,která jí zachránila život. V posledním roce mívala jakési prapodivné záchvaty ve spánku, ztuhla, strašně u toho naříkala a byla jakoby mimo smysly, u toho se pokaždé pomočila. Já na kontě velmi často mínusovy stav, samoživitelka, rodičák,jsem ráda,že nás dvě uživím,ale je to spíš přežívání. Byla pro mě uleva,že po tom záchvatu byla zase normální. Na druhou stranu ve mě hlodalo,ty záchvaty normální nejsou.Ale až moc dobře jsem věděla,kolik stojí veterinář,vyšetření,diagnostika a vím,že by to bylo o sono,odběrech atd. a kde na to vzít peníze. Tak záchvat jednou za měsíc,zpočátku jednou za čtvrt roku jsem neřešila.Myslela jsem,je už staroučká a může to být projev stáří,divoké sny nebo něco takového,chut k jídlu neztratila,byla sice hluchá poslední rok,slepá,to jsem jako handicap nebrala,skvěle se orientovala,nožičky ji taky ještě sloužily. Mívala i chronické průjmy, odcervnovala jsem ji, i když byla prakticky domácí pejsek,venčení jen na zahradě, když jsem jí nedávala lactobacílky,vařila jen domácí stravu a často vločky,které ty průjmy upravovaly. Bez vloček a lactobacílků byla ve stolici krev a hleny. Konzultovala jsem to opět s veterin., po odčervení a nasazení lactobacilku,ci podavani smecty se to upravilo. I když veterinář tenkrát nastínil,že bez vyšetření nemůže diagnostikovat příčinu,kdy by jí museli uspat,provést kompletní vyšetření a nemusela by to přežít. Měla už 13let a na srdíčku šelesty. Proč jsem se tak rozhodla před dvěma dny, rozhodla jet na veterinu sice s nadějí,že to zase nějak zvládnu a pojedu s ní domů i bez drahých vyšetření, na druhou stranu jsem měla pocit,že tam jedu s ní asi naposled a ted zažívám peklo, hromady výčitek a otázek. Veterinář nebyl moc empatický a byl takový chladně odměřený,nevím proč jsem nejela až odpoledne na kliniku,kde jsou strašně moc hodní veterináři,ale našla jsem ordinaci,kde ordinují už od rána,to byl jediný důvod,chtěla jsem vědět co nejdříve co jí je,protože noc předtím mě opět budily ty její záchvaty,kdy u toho naříkala,že mě to trhalo srdce. Pokaždé jsem k ní přiběhla,probrala jí,pohladila jí,ale ten pocit,co ti je holčičko,bolí tě to,když po záchvatu už nenaříkala, jen těžce dýchala. I její dýcháni v poslední době bylo takové divné,bez námahy dýchala hrozně rychle a mělce, celé dny spíš prospinkala,byla vždycky spáč,ted na stáří spala ale o hodně více,jíst jí ale chutnalo. Ale ten den předtím už ani moc nejedla, dýchala těžce,jako před bouřkou se sníží tlak,tak pokaždé dýchala takto jako by uběhla maraton.
U veterináře mi seděla na klíně a toho dne se ani neklepala,ani vystresovane se neoblizovala,přišlo mi,že se nebojí,nebo neví co se s ní děje. Jiné návštěvy veteriny byly pokaždé,že se třásla,nervozně olizovala a to ještě tak půl roku zpátky,pocit,že má strach,jestli jí tam nenechám. Veterinář se stroze zeptal,co to bude. Já to vykreslila, její problémy. POslechl si jí,řekl,že má strašně vysokou tachykardii,dýchala prostě jak lokomotiva od rána. Pak jsem popsala ostatní problémy,jakési záchvaty u kterých se pomočí,že ale jí,ale v poslední době hodně pije a chodí často močit. Rekl, můžu vám nabídnout,že ano,pošlu vás na vyšetření srdce, neurologické a pak se bude vědět,jak se to dá řešit, ted vám řeknu,že neumím určit,zda má cenu jí udržovat při životě. Já brečela jak želva, já to měla rozhodnout, vyhrklo ze mě, já jsem samoživitelka,já na ty vyšetření asi neseženu peníze. Je to prostě realita,vím,že bych je možná sehnala,ale chtěla jsem vědět, jestli je má cenu shánět, neznala jsem toho veterináře,mohl být typ obchodníka a výsledek mohl být,je už stará, operace by už nepřežila. Vysoukala jsem ze sebe dotaz, jestli trpí. Ano,trpí. Toto rozhodlo, zeptala jsem se ho na to ještě dvakrát,jestli vážně trpí,protože jsem vždycky byla schopna pro ní udělat všechno, proto mi i ty její záchvaty rvaly srdce,jestli jí to bolí,když to přešlo,prohmatala jsem jí,tak jí nic nebolelo..nebo jak to poznat,že se pejsek trápí, mám strašný pocit a prožívám peklo,jestli jsem se rozhodla správně. Kavalírci jsou v tomto věku spíš rarita,od jejích desátých narozenin jsem právě očekávala okamžik,kdy bude konec,max věk je kolem jedenácti let. Ale ona byla prostě jiná,měla moc mé lásky,měla spoustu zážitků a vařila jsem jí tak,aby měla zdravé srdíčko,klouby a byla vitální. Ted mě děsí v hlavě myšlenky co samy vyvstávají, bude to znít strašně,ale může za to,že jsem na ní už neměla tolik času,péče,lásky jako předtím,že mám dítě. Ze nemám tolik prostředků,protože mám malou. Nevím,jestli takové věci pejsci dokáží pochopit,že je máte pořád stejně rádi, i když se ten život poslední roky změnil,že už to bylo prostě jiné než když jsme byly samy dvě. Za jak dlouho přejde ta bolest? Nebyl to pro mě prostě jen pejsek,ale téměř něco jak mé dítě. A s tím,že jsem jela na tu veterinu ani ne tak pro takový ortel, já ani neprotestovala,byla jsem prostě paralizovana,když doktor řekl,běžtě počkat do čekárny,pak pro vás sestřička přijde. Já s ní nebyla ani u toho uspání, měla jsem být??? Já neprotestovala možná ani proto,že bych v poslední chvíli řekla, že nejsem schopna ji nechat uspat asi bych se tam zhroutila. Doktor to ale řekl spíš jako příkaz..jděte počkat do čekárny,možná to bylo na mě vidět,že mě ten pohled asi položí úplně. Domů jsem to odřídila ani nevím jak,že jsem byla v šoku,pořád brečela a že to prostě je nejhorší den v mém životě a pak myšlenky,co jsem mohla udělat jinak,mít penize..strašně moc výčitek svědomí a žádná co by mi ulevila. Cetla jsem zde několikrát,jak poznat na pejskovi,že se už trápí,že ho život nebaví. Já to na ní nepoznala, slepému pejskovi se dívat do očí, neřeknou vám nic,že pořád a často spinkala,to už několik let..jak jsem to mohla poznat,jestli jsem udělala správně. Prosím o reakce,když by někdo reagoval, budte ohleduplní na fakt,že prostě trpím ted neskutečně,byla se mnou denně celých čtrnáct let.
Moc tě miluji holčičko a moc mě mrzí,že jsem to v poslední době nedávala moc najevo fyzicky,ale musela jsi cítit,že jsi prostě pořád můj velký miláček. Měj se v nebi hezky Vendulko moje.