Moje příspěvky

kamzl napsal(a):
je to pes ne? má snad troubit nebo hrát na klavír? hlídá si svoje. smajlík

No, taky mám takový problém, ale se sousedy. Moje feňule jak uvidí sousedku, tak se může zbláznit. Ale jen proto, že začala štěkat a sousedka na ní začala za plotem pokřikovat ať jde do boudy, huš a fuj a podobný výkřiky. No a ta moje holka si to spojila a jak sousedka vykoukne za baráku, už na ní řve . Je mi to nepříjemný, ale nevím jak jí mám vysvětlit, aby bábu nechala plavat.

My si pro něj dojeli sami

Leonberger - Daniela Pavlovská/Kuntová
120,- Kč včetně poštovného

Zavřít galerii

Koiker to není 100%

A kdybyste chtěli akčního a taky rodinu hlídajícího a milujícího psa vhodného takřka na všechny rodinné aktivity s dětmi, tak si pořiďte choďáka. Ti jsou taky skvělí.

tobby napsal(a):
Ono k těm nemocem je to těžko.. jakmile se nějaké plemeno stane modním, je to neštěstí. My když před 14ti lety pořizovaly bígla, bylo to ještě dobré a dnes? všude je jich plno, stejně jako retrívrů, berňáků apod.. Také bych ráda s předpokladem zdravého psa, ale to nezaručí nikdo a nic, jen lze zvýšit pravděpodobnost. Před 10ti lety jsme si pořídili Hovawarta s PP. Za 3 roky u něj MVDr. Rybníček diagnostikoval autoimunitní poruchu s kožními problémy s tím, že je to s největší pravděpodobností dědičná záležitost. Chovatel popřel, že by se to v nějaké linii projevilo. Taky jsme doufali, že když je pes s PP eleminujeme riziko dědičných chorob. Samozřejmě tím pádem jsme nedovolily žádná štěňata, ale kdyby je měla, nikdo by to nevěděl. Je to hodně i o férovosti chovatelů.
Co se týká encyklopedií, tak jsou vodítkem, ale 100% spolehnutí není. Na výstavě zase člověk zhodnotí jen exteriér.. Proto jsem chtěla rady a zkušenosti z praxe. Vidím, že kromě vlčího špice vlatně žádný jiný tip není (landseer je prima tip ale velikostí se leonovi vyrovná, tak to vyjde nastejno smajlík

No PP určitě nezaručí to, že pes bude zdravý ( s tím mám bohužel nedobré zkušenosti), ale to, že když chci nějaké plemeno, že to plemeno dostanu.

wolfspitz napsal(a):
Nevěřila bych všem těm encyklopediím, protože tam kolikrát píšou takový nesmysly, že by jeden brečel.

Leonbergera jsme měli 7 let - fenu. Hodná, milá, mazel, ale když si usmyslela, že půjde jinam než já, prostě šla. A to jsme chodily spolu na cvičák, takže poslušnost měla na slušné úrovni. Že by byla tak strašně opatrná jak někdy čtu - to u té naší teda neplatilo. Někdy mi připadala jako hrom do police. Ne, že by chtěla ublížit, to v žádném případě, ale děti kolikrát smetla ani nevěděla. Ano, byla zlatá, ale dalšího leonka jsme si už nepořídili i kvůli té velikosti. Když potom potřebujete psa dopravit na veterinu a on nemůže chodit, je to dost problém. A i když to leonkáři moc neradi slyší, hodně se v poslední době u nich kolem toho 7 roku objevuje rakovina (naše taky odešla na raka) a jak jsem zjistila, ve stejné době ještě další dva, které jsem znala odešli na rakovinu. Takže já osobně jsem si dalšího nepořídila právě kvůli tomu zdraví.

Prvního vlčího jsme si přivezli jako ročního. Dalo by se říct, že jsem k němu přišla jako slepý k houslím. Původní majitel ho podle mého dal pryč, protože se ho začali bát - nezvládli ho vychovat. Dalo mi to práce si ho vychovat k obrazu svému a někdy to byl boj, protože když pes roste jako dříví v lese není to sranda ho potom přinutit poslouchat. Oni to jsou totiž jako malí krásní medvídci, ale od samého počátku to chce vychovávat a pokud pes něco jednou nesmí, tak to prostě nesmí nikdy. K dospělcům byl ten náš zpočátku velice odměřený, ale děti od samého počátku u nás miloval. Pokud byste si myslela, že pes je tvrdší oříšek, pořiďte si fenku. Ty jsou mírnější a snáz zvladatelnější. Jsou to jako štěňátka divoši, ale dají se ukočírovat!
Zpočátku jsem říkala, že špice bych už nechtěla no a vidíte - teď jsme si k němu pořídili ještě holku - dneska je jí 7 měsíců, psovi 5,5 a nedala bych je ani jednoho (i když přiznám, že někdy bych je s chutí přetrhla oba)
A pro mně je důležité i to, že to není přešlechtěné plemeno, které by se potýkalo s častými problémy

myšleno zdravotními problémy

tobby napsal(a):
no, bylo to napsáno o vlčím špicovi. Ten byl taky jeden z kandidátů Samozřejmě přivítám zkušenosti z praxe, protože jak už jsem psala leon apod. mě láká pro své vlastnoti, ale odrazuje velikostí.
pro wolfspitz: pokud jste měla obě plemena, můžete prosím porovnat rozdíly v chování a povaze? díky!

Nevěřila bych všem těm encyklopediím, protože tam kolikrát píšou takový nesmysly, že by jeden brečel.

Leonbergera jsme měli 7 let - fenu. Hodná, milá, mazel, ale když si usmyslela, že půjde jinam než já, prostě šla. A to jsme chodily spolu na cvičák, takže poslušnost měla na slušné úrovni. Že by byla tak strašně opatrná jak někdy čtu - to u té naší teda neplatilo. Někdy mi připadala jako hrom do police. Ne, že by chtěla ublížit, to v žádném případě, ale děti kolikrát smetla ani nevěděla. Ano, byla zlatá, ale dalšího leonka jsme si už nepořídili i kvůli té velikosti. Když potom potřebujete psa dopravit na veterinu a on nemůže chodit, je to dost problém. A i když to leonkáři moc neradi slyší, hodně se v poslední době u nich kolem toho 7 roku objevuje rakovina (naše taky odešla na raka) a jak jsem zjistila, ve stejné době ještě další dva, které jsem znala odešli na rakovinu. Takže já osobně jsem si dalšího nepořídila právě kvůli tomu zdraví.

Prvního vlčího jsme si přivezli jako ročního. Dalo by se říct, že jsem k němu přišla jako slepý k houslím. Původní majitel ho podle mého dal pryč, protože se ho začali bát - nezvládli ho vychovat. Dalo mi to práce si ho vychovat k obrazu svému a někdy to byl boj, protože když pes roste jako dříví v lese není to sranda ho potom přinutit poslouchat. Oni to jsou totiž jako malí krásní medvídci, ale od samého počátku to chce vychovávat a pokud pes něco jednou nesmí, tak to prostě nesmí nikdy. K dospělcům byl ten náš zpočátku velice odměřený, ale děti od samého počátku u nás miloval. Pokud byste si myslela, že pes je tvrdší oříšek, pořiďte si fenku. Ty jsou mírnější a snáz zvladatelnější. Jsou to jako štěňátka divoši, ale dají se ukočírovat!
Zpočátku jsem říkala, že špice bych už nechtěla no a vidíte - teď jsme si k němu pořídili ještě holku - dneska je jí 7 měsíců, psovi 5,5 a nedala bych je ani jednoho (i když přiznám, že někdy bych je s chutí přetrhla oba)
A pro mně je důležité i to, že to není přešlechtěné plemeno, které by se potýkalo s častými problémy

Doporučuji vlčího špice. Svou rodinu miluje, hlídá velice dobře, takže spolehlivě každého vetřelce odradí a není tak veliký jako leon. Mám dva a měli jsme i leonbergera, takže mohu srovnávat. Zvlášť manipulace s menším psem je jednodušší, když je potřeba - na to spousta lidí hodně při pořízení psa zapomíná