Když děti odjely na prázdniny a já prala jejich povlečení, štěndo mi zalehlo celou hromadu u pračky a odmítalo mi ji vydat :-)

Takže se s tím asi budeme muset smířit. Jak je tedy naučit se aspoň ignorovat, abychom spolu mohly normálně chodit ven i s nimi? Nějaké rady, tipy?

Moje pětiměsíční irská teriérka zatím vychází se všemi psy, co potká, je velmi přátelská, se všemi si chce hrát. Velký pes ji někdy překvapí svojí velikostí, ale když je klidný, přestane se ho bát a chce si s ním hrát taky. Jen s jedním psem nevychází a bohužel je to pes mé nejlepší kamarádky. Štěně boxera - pes, o necelé dva měsíce starší než ona. I on je velmi hravý a přátelský, bohužel se neshodnou na způsobu hry. Ona se chce honit a okusovat, on je velmi kontaktní a hned na ni zalehává, strhává ji pod sebe. Je samozřejmě mnohem větší a těžší, takže ta naše často nemá šanci se z pod něj sama dostat. Začala ho tedy na oplátku kousat do pysků a tahat ho za ně, a myslí to vážně. Nemůžou jít spolu ani na společnou procházku na vodítkách, to se střídají v provokacích, na volno je ta moje hned přilehnuta. Jediný způsob, jak můžou být spolu, je, když jsou okolo další psi, kteří je rozptýlí. Oba jsou ještě mladí a naučit se dá spousta věcí, jen by mě zajímalo, jak na to jít co nejlépe? Nechce se mi smířit s tím, že zrovna oni dva spolu nedokážou koexistovat...

Když se rozběhnu, začne po mně a po vodítku skákat ještě víc - vyzkoušeno :-) Klacky miluje, to je pravda, nosí si je z procházek, už má doma slušnou sbírku. Budu muset mít nějaký v záloze a nabídnout jí ho, když začne takhle jančit :-)

Zrovna jsem se chtěla ptát na něco podobného Mám pětiměsíční fenku irského teriéra, na vodítku chodí už docela hezky, na delší procházky beru stopovačku, takže má relativní volnost i tam, kde ji nemůžu pustit. Všechno ji zajímá, čmuchá, furt někde trčíme Ale má taky momenty, kdy najednou za to vodítko nebo šňůru začne "vztekle" tahat. Někdy stačí se zastavit, říct Co blbneš, to je moje vodítko a počkat, až ho pustí. Pak jí řeknu, ať jde radši čuchat a jde. Někdy to ale opakuje víckrát, vždycky, když se znovu rozejdu, někdy na mě začne skákat (jakoby chňapat po ruce, která to vodítko drží) a když se jí to obzvlášť nezdá, tak začne i štěkat. Pak pomůže jedině dát ji sednout (což se jí ale v tu chvíli vůbec nechce, i když to umí), případně lehnout a nechat ji to vydýchat. Pak už většinou jde dál v pohodě - až do dalšího "záchvatu"

Zatím se mi nepovedlo poznat, co ji k tomu vede. Vypadá v tu chvíli dost rozladěně. Někdy jí to vydrží dýl, někdy ji to hned přejde. Někdy to dělá až ke konci dlouhé procházky (říkala jsem si, jestli už toho třeba nemá plné koutky), někdy ale hned na začátku. Někdy tak reaguje na to, když jdeme jinam, než by chtěla jít ona a někdy se mi zdá, že si tak vynucuje odměnu, kterou ví, že mám v kapse.