ancovicka napsal(a):
Ještě bych, než Žofi uděláte fatální rozhodnutí, zvážila, jestli by nebylo dobré toho Vašeho miláčka pronajmout nějakému třeba nadejnemu dítěti do sportu pod Vaše trenéry a sama si jednou týdně nezačala jen vyčistit hlavu na vyjizdku.
Každopádně je to i o penězích a energii zejo....a samozřejmě skončit není ostuda. Koně by měli být především radost, i když je naší povinností se o ně dobře starat:)

...taky tuto možnost pronájmu zvažuji - dokonce jeden z mých trenérů by ho chtěl "půjčit" na další sezonu a já bych jen jezdila s jablíčky a rozmazlovala. Takže o to více mám z toho zamotanou hlavu :-).

Uvidíme, co bude dál, ale máte naprostou pravdu, že koně by měli být radost a já tu radost stále mám, když se s ním mazlím, pokaždé za ty dlouhé roky, když dosedám do sedla, tak to beru jako svátost a nikdy né jako samozřejmost, nicméně, mezi tím, co nejsem u koní, jsem čím dál více nervóznější, abych vše stihla, co potřebuji a je to, bohužel, čím dál více pro mě stresovější.

Ale díky moc za odpověď, vážím si toho :-).

Přidám se do diskuze, mezi vás, krásné a zralé ženy :-).

Taky mám za chviličku čtyři křížky na krku a vlastním koně 28let. Vždycky jsem jezdila do lesa, na Huberty, prostě pohoda. Cca pět let zpět, možná déle, mě chytl amok a že budu jezdit pod trenéry. Měla jsem vždy štěstí na opravdu skvělé trenéry, kteří sami mají nejvyšší výkonnost ve své disciplíně a umí znalosti předat. A tak jsem zjistila, že je toho sakra hodně, co neumím a začala se učit. Ale myslím si, že jsem nemehlo.
A jako bonus jsem si koupila vysněného koně, které je "bohužel" talentovaný, neskutečný charakter a všichni tito mí trenéři mi říkají, jak je úžasný a velmi diplomaticky mi říkají (jsou moc laskaví), že když už se nám něco nepovede, přitom mi to můj kůň doslova nabízí, byť je mladý, tak že je to má chyba a mají na 150% pravdu.

A já po těch letech u koní začínám být unavená. Kolotoč - absolutně nekoňácká rodina, malé dítě, domácnost, práce na baráku, dojíždění do stáje, opravdu náročná práce......prostě uvažuji, paradoxně proto, že tohoto svého koně mám opravdu moc ráda, je pro mě absolutně dokonalý, že ho prodám někomu, kdo na něho opravdu bude mít čas a nebude mu v sedle zavázet tak, jako já. A že prostě budu bez koní. Někde se prostě jen svezu, budu navštěvovat své známé a kamarády po stájích, když se mi zasteskne a budu mít KLID.

Zatím jsem jen ve fázi uvažování, třeba to do léta přejde a bude fajn, ale bohužel od konce letošní zimy nad tím přemýšlím více, než by mi bylo po chuti....

Damasco GomGon, 6 let, čistý PRE, dovezen ze Španělska. Přezdívka “Gumi”.

Miluje: cokoliv k snědku, lidskou společnost, hlasitou hudbu, hry a (pokud mu to správně já vysvětlím) jakýkoliv trénink

Nesnáší: zimu, vítr, déšť, zákaz rabování, zákaz odvazování se, nedostatek pozornosti a slepice

🙂

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Jelikož mi pravidelně umíraly mé zimní jezdecké boty, tak jsem se minulý rok naštvala a koupila ty myslivecké kratší zateplené gumáky za 500,- z Decatlonu. Zatím až překvapivě dobré v poměru “cena - výkon”. A to jsem vyzkoušela opravdu kde co a kolikrát za nekřesťanské peníze.

https://www.decathlon.cz/p/panske-lovecke-hrejive-holinky-glenarm/_/R-p-119007?mc=8339496&c=%C4%8CERN%C3%81

Zdravím, nejsem nejmladší a mám docela slušné problémy s páteří. Čím jsem starší, tím echt poznám, na čem sedím. Už mi dělá životní problém dobře odjezdit koně, který je dlouhý v zádech a má tvrdší chody (byť je exelentní skokan) a některé hannoverské koně prostě už neodjezdím skrze mých zad.
Nicméně jsem si před pár lety pořídila čistého PRE, nechala jsem si ho dovést přímo z hřebčína ze Španělska a to je jiná liga pro moje bolavá záda (ovšem je třeba počítat s jinou pořizovací cenou, pokud chcete kvalitní zvíře). Absolutní pohodlí, nikdy mě na něm záda nebolela a nebolí a o charakteru ani nemluvě.
Nyní už jsem se tak "rozmlsala", že jsem se přistihla, že se mi už do sedla jiných koní prostě nechce. Takže doufám, že tu můj milovaný PRE partner bude se mnou dlouho a už to doklepu jen s ním :-).

Aby to nebylo úplně OT: v minulosti jsem si mohla vyzkoušet jak APH, tak shagya (oba koně tehdá sportovali) a pohodlnější mi přišla shagya. Zde se ale zřejmě pouštím na tenký led, neb je mi jasné, že to může být kus od kusu jiné.

Přeji hodně štěstí s výběrem, ať už se rozhodnete pro cokoliv

Samozřejmě u některých fotek je to kombinace soustředění, namáhavosti cviků a maximální pozornosti směrem k jezdci (ostatně, jak psala i výše Verun).

Dobrý jezdec by se za flustrovaného, chybně namotivovaného koně, bez radosti spolupráce s jezdcem, sám před sebou styděl.

Já když se soustředím, většinou vypadám (i vzhledem k mému věku) jako kombinace mrtvice a epileptického záchvatu, včetně jazyku ven. Dovolte koním také jejich výrazy 😉🙂.

Dotaz napsal(a):
Můžu se zeptat na dojem z té knihy B. Branderupa? Mám ji, ale jsem rozpačitá z těch obrázků - výrazy těch koní na mě působí strašně nešťastně a frustrovaně. Možná to čtu blbě, zajímal by mě váš dojem. Děkuji.

…pro koně v určité fázi výcviku je těžké se nést, přirozeně nese kůň více váhy na předku, nikoliv na zadních nohách. Lze tedy některé výrazy přisuzovat námaze při provádění cviků ve shromáždění.
Za mou osobu však mohu říct, že flustrované koně nevidím (dovolila jsem si vyfotit dvě fotografie z knihy).
Za mě je kniha napsaná jasně, přehledně, ilustrace jsou povedené a fotografie ukazují přesně to co mají 😉.

P.S.: pro odlehčení - máte vidět mého španělského valacha, jak dostane do žlabu “o tři granule” méně, to je výraz naprosté rozladěnosti, zklamání a hněvu 😃

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Koně doma jsem měla skoro deset let.

Pozitiva:
- absolutní kontrola nad krmením
- kde jsem koště opřela, tam jsem ho našla
- absolutní nastavení svého systému úklidu (jsem malinko pedant na čistotu)
- kontrola nad časem, který má kůň trávit ve výběhu
- nesporná finanční úspora (mám i pozemky na seno)

Negativa:
- absolutní nemožnost jet na dovolenou, prodloužený víkend nebo cokoliv jiného přesahující dobu
krmení (rodina koně nepodporovala a podporovat nebude a nemohu jim to mít jakkoliv za zlé)
- hnojiště u domu a s příchodem jara a podzimu na některých místech oraniště (něco se časem
vychytalo pomocí zpevněných ploch, ale i tak,...)
- neustálé hlídání počasí skrze celý rok (kdy a do jakého výběhu dát koně, kdy posekat trávu, kdy
sklidit seno, slámu, zajet pro oves, pro granule, vyvést hnůj
- neustálá kontrola ohrad, kvality pastvin a luk na seno, přihnojování, kontrola stavu boxů, skladu
krmiv, atd.

Nyní mám koně ustájeného (již několik let) a vzhledem k tomu, že jsem našla (a díky bohu za to, není to snadné) opravdu perfektní ustájení, kde jsou schopni plnit mé poměrně vysoké nároky, ráda, opravdu ráda si za to zaplatím. A upřímně je mi jedno, kolik platím, pokud má můj kůň maximální servis, protože zastávám názor, že kdo chce mít opici, musí mít i na banány.
Samozřejmě mám díky ustájení více času na svou rodinu, což je pro mě také dost podstatná věc.

...a mě udělaly radost za posledních pár měsíců radost dvě knihy. První je kompletní dílo majora Josefa Dobeše a druhá je Akademické ježdění od mistra Benta Branderupa. Ta první pro mě měla hodnotu nostalgie a vzpomínek, ta druhá mě nadchla, motivovala a jako krásný bonus jsou zde nádherné fotografie. Knihy s koňskou tématikou miluji a již je nemám v knihovně kde dávat (celkově jsem knihomol, nejenom těch "koňských" knih). Snad mi manžel brzo dopřeje větší knihovnu :-)

Hmmm....s tou pračkou to vůbec není špatná myšlenka, ideální námět na klinické zkoušky. Relevantní vzorek sena (samozřejmě z různých druhů sečí a travin) před vypráním a po, stanovit ideální prací program....proměnných bude v testech více, pračka a druh a typ filtrů by se dalo řešit s výrobci....ale nic co by se nezvládlo. Také máme ve stáji dušné staříky a byť jsou na první pohled ve velmi dobré kondici (na věk a stav dušnosti), každý zlepšovák vítán a nejen pro nás, samozřejmě. Tohle je na patent :-).

Byla jsem nedávno v podobné (hororové) situaci, byť šlo o jinou diagnózu. Ze dne na den. Takže buď finančně nákladná operace na klinice s vysokým rizikem, nebo ho nechat pomalu umřít. Rozhodování nebylo lehké (konzultovala jsem to s cca pěti vety a se třemi klinikami, volala jsem i do Vídně a nejvíce mi pomohla docentka Krisová a po finanční stránce také s mou rodinou) a nakonec jsem se rozhodla pro operaci na klinice.
Koník je již po operaci, vypadá to velmi nadějně (zatím raději klepu na dřevo) a i když jsem se při placení účtu za operaci málem složila :-), udělala bych to příště znova.

Tak jako tak držím pěsti, ať vše dopadne dobře

Mám Albion SLK a mám dlouhé nohy a nejsem nejmladší, takže když sednu do čehokoliv jiného, trpím. Hold jsem si rozmazlila zadnici 👍🙂

Prvního koně jsem dostala od rodičů v cca jedenácti, nyní je mi skoro 40 a koně vlastním s malými přestávkami téměř 29 let.
První kůň to (bohužel) schytal se vším všudy, protože jsem neuměla NIC, ale absolutně NIC, byť jsem se cítila jako mistr světa, protože jsem jezdila už od mala. Sama jsem si prvního koně obsedla, sama jsem si ho i zatahala, ale když se na to zpětně podívám, byl to fakt chudák a pokusný králík se vším všudy. Naučil mě ale strašně hodně, ostatně tak, jako každý další kůň po něm.

Tak to mě potěšilo dneska v podvečer, kdy si tak sedim s čajem pod pergolou, jak cca 3 metry ode mě chodil po trávníku dudek chocholatý. Pastva pro oči. Předváděl se mi dobrých deset minut, než mi ho vylekaly srnky :).

Já měla koně s těžkým schvácením obou předních končetin. RTG se dělalo průběžně, od zasádrování kopyt, speciální nakutí až po zbroušení celé kopytní stěny, samozřejmě za velmi, velmi intenzivního dohledu několika vetů a kováře, který se řídil snímky a jejich pokyny. Trvalo to celé cca 3/4 roku a kůň se z toho dostal natolik, že chodil,…samozřejmě zde nebudu ani zmiňovat finance….dneska už vím, že takové peklo si nezasloužil a utratila bych ho. Umřel později na následky druhého schvácení, které bylo i přes management docela rychlé, oba veterináře to překvapilo. Samozřejmě je to jen jedna zkušenost, samozřejmě je to případ od případu jiné. Nastudovala jsem o tom hodně i ze zahraniční literatury, zkušenosti dalších vetů, konzultace s klinikou,….ale v tomto případě musím přiznat, že jsem byla sobecká a bojovala za každou cenu, abych ho udržela na živu a neuvažovala, jak je jemu. Nebyla jsem ochotna si přiznat, že je to konec a dodnes toho lituji.
Vám ale držím pěsti, ať vše dopadne dobře! 🌷

Rif Du Madon napsal(a):
Klidný musí být ten člověk, co chce aby rozjívený mlaďoch spolupracoval. Kamarádka se uklidní jedině tak, že bude vědět, co dělá, proč to dělá a čeho chce dosáhnout. A nejdůležitější je umění nedělat nic, když kůň není na to připravený.
Proto je osvědčený postup, učit se s koněm, co už umí. Poté s koněm co dělá, že neumí, nebo s koněm pokaženým. A pak s koněm, co nic neumí a má se učit.
Uklidnit koně a získat jeho pozornost je to, s čím má hodně lidí problém a nejen s mladým koněm.
Buď někomu zaplatí, aby jí to naučil, jako reálně že tam budou všichni fyzicky přítomni a ne online, jako teď frčí všechno. Nebo pošle kobylu někam na výcvik a sebe taky. Nebo si sedne do výběhu a hodiny bude pozorovat koně a naučí se poznat, co říká i když je zticha. Než kobyla dospěje do věku k práci, možná to zrovna stihne nakoukat.

👍👍👍

Mno velká pastvina pro poníka mi hnedka evokuje riziko schvácení,...když teda pominu vše ostatní, co je špatně.

A také se moc přimlouvám, ať maminka raději platí lekce na zkušeném koni v nějakém dobrém jezdeckém klubu s trenérem 👍

20minut autem, jinak se tam dostat nedá

Paní Dohnalovou doporučuji všemi deseti. Už hodně přes deset let od ní beru sedla (cenová relace nad 20tis) a vždycky vyšla maximálně vstříc. Díky ní jsem si mohla napasovat sedlo vždy jak na koně tak na mou maličkost (a že jsem echt atyp). I nedávno se se mnou zapotila, ale nakonec jsme sedlo sehnaly. Akorát já si vždycky sjedu k ní domů, byť to také nemám kousek.
Držím Vám, Sisi, pěsti, ať jste spokojená vy i Váš kůň. 👍

Také jsem jedou majitelkou mladého PRE valacha dovezeného ze Španělska a po dvaceti letech vlastnictví teplokrevníků mohu za sebe odpovědné říct, že PRE (jezdila jsem na vícero koních tohoto plemene) mi neskutečně sedlo a už bych neměnila. Nemohu říct, že jsou jiní, jsou to stále koně, ale “něco” tam je, co jsem u teplokrevníků prostě nenašla (tím je ale rozhodně nechci hanit, naopak jsem jim za ty roky moc vděčná za vše a mají samozřejmě jiné přednosti).
Můj valach je mohutnější postavy, ale menší, je velmi inteligentní, pokud mu práce dává smysl a jezdec ho umí namotivovat, tak to není trénink, ale symfonie :). Je dominantní ve stádě, někdy až agresivní vůči některým koním. Také mu ale dělá vyloženě dobře lidská společnost a myslím si, že mohu i potvrdit silné pouto se svým majitelem. A hraje si a pokud si někdo hraje s ním, je na něm vidět, jak je spokojený.
Ovšem nesnáší déšť a samozřejmě ani zimu, byť je velmi dobře nasrstěn a samozřejmě má i deky odpovídajících gramáží. Jakmile nastane pro něj nevyhovující počasí, ze všech koní jde slyšet jen on, že chce okamžitě domů :).
Chody má extra pohodlné, holeň hrubou, záda kulatá s masivními, ale krátkými bedry (napasovat sedlo byla záležitost několika měsíců), lehce krmitelný.
Osobně jsem více než spokojená, ovšem jestli mohu sdělit osobní názor - rozhodně to není plemeno pro začátečníky bez odborného dozoru, nesebevědomé jezdce nebo jezdce z hrubou rukou. Ano, jsem si vědoma toho, že toto se týká všech plemen bez vyjímky, ale u PRE to vnímám malinko citelněji.