rapotacka11 napsal(a):
Batole nebo novorozenec?

Batole :-).

Jelikož to vypadá, že se naše malá rodina v relativně dohledný době rozroste o batole, tak bych tu ráda poprosila o nějaký moudra, jak to nejlépe udělat, aby všechno proběhlo v dokonalý harmonii. Máte někdo nějaký tipy co dělat, nebo nedělat? Pes má děti rád, ale je trochu hrom do police, takže k batolatům ho úplně nebereme (a s většíma dětma je vždycky jenom pod dozorem). Navíc tohle je trochu jiná situace než když někam přijdeme na návštěvu. Že bude potřebovat nějaký místo, kam se bude moct před mrnětem uklidit, je mi jasný.

Je mi jasný, kam tím míříte, ale podle mě ani pes z útulku si nezaslouží být tolik sám. Beru to tak, že když někdo píše o 9 hodinách, ta se tím myslí čas v práci plus cesta tam a zpátky, kterou teda nemá moc dlouhou, když se nejčastěji dělá 8,5. Ale kdyby to mělo být fakt jen 9 hodin, tak už by pak dotyčný nemohl nikam jinam mít, po práci pěkně rovnou každý den domů, věnovat se psovi, ani mít žádné koníčky, které nelze dělat se psem atd. A to po pochybuju, že většina lidí tak má, takže reálně je ten pes sám mnohem, mnohem víc, než je těch 9 hodin . A jinak ano, v ideálním případě, že by takový režim ve stylu v práci si to odkroutím a zbytek času jsem se svým psem fakt někdo měl, tak by to určitě bylo lepší než kotec v útulku.

Já už jsem to tu asi psala, ale já bych si do provozu, kde je pes 9 hodin denně sám doma, nepořizovala žádnýho. Ani malýho,. ani velkýho, ani dospělýho. Argument, že pes stejně celou dobu chrní, neberu, protože žádnej z mejch psů nikdy tolik času přes den neprochrněl , jasně že spí, když je tam 9 hodin sám, co má asi tak dělat. Ale když má na vybranou, tak prostě fakt nespí od rána do večera, protože je vyspanej přes noc dostatečně. Beru, že v životě se může stát ledacos, různý průšvihy a takhle to dopadne a pes to nějak dá, to fakt člověk předvídat nemůže, ale pořizovat si ho do takovýhohle provozu podle mě není fér.

Jinak jak píše Sardullah, kdybych věděla, jak to bude postupovat, tak ho nechám vykastrovat, dokud to šlo. Ona podobně jako ta chemická i ta hormonální přestává fungovat postupně (a taky nějaký čas nabíhá) a to pro toho psa myslím není nic moc, když se mu mění hladiny hormonů. Tam, kde to jde s tou navrátivší se bolestí kvůli zvětšující se prostatě, to platí 100%.

My jsme taky měli fenu a psa a fakt se to spíš s věkem zhoršovalo (ke konci pak už že nechtěl nejen žrát, ale ani se nešel napít, takže když dosšlo na tenhle projev, musela jsme ho dát mámě na hlídání). Kastraci jsme pak řešili až kvůli problémům s prostatou, ale bohužel se ukázalo, že srdce by to nedalo, takže dostal ypozane, která údajně navodí stav, jako by byl po kastraci - říkal vet, nevím, nakolik je to pravda. Žádnou změnu chování si směrem k němu nevybavuju, on se trochu víc rozežral a trochu nabral, i když krmnou dávku jsem trochu snížila a pohyb zůstaly stejný, a taky jsem zpozorovala úbytek svalový hmoty (ve prospěch nesvalový hmoty :-).

U mě to snášení ztráty hrozně odvisí od toho, jak mám pocit, že ten dotyčný dostal od života "co měl". Hodně moc mě zasáhla ztráta mámy, protože odešla v 62 letech, já vím, že by to bylo hrozné, i kdyby jí bylo 82, ale jsem si jistá že ne tak hodně moc hrozné. Ji nemoc zastihla v rozletu, hrozně odhodlaně se s tím prala, ještě když měla po nějakých nezbytných operacích trvalé následky, tak s tím lítala po sjezdovkách, budovala dům, zahradu, vůbec nezapochybovala, že to porazí, ale prostě porazit se to nedalo. Pro mě to byl i konec takový tý naivní představy, že když je člověk pozitivní, koná, žije naplno, co to jde, a nebrečí nad sebou doma, že nemoc překoná. Samozřejmě racionálně vím, že to někdy nejde, ale tak nějak prostě v to často věříme u sebe a blízkých, v rámci nějaké sebeobrany. No a co jsme chtěla napsat, nejhorší pro mě bylo právě to, že před sebou "měla mít" ještě třeba 20 let, ale že je nedostala, že je už nemohla ničím naplnit.

Když to vrátím k psům, tak jsme i vždycky říkala, jak to vůbec dám, až jednou bude muset Terk (můj první fleťák) odejít. Já jsem se na to nějak připravovala skoro od toho dne, co jsme si ho přivezli, protože ve 3 měsících začal blbě chodit, kulhat na jednu nohu. a na MR rezonanci v Brně, která tu byla tenkrát jediná v republice, řekli, že ten nález je takový, že je divné, že nekulhá na obě nohy a že do budoucna je prognóza nejspíš taková, že se do půl roka přidají i přední, začne padat a budeme ho muset nechat uspat. Taky mi řekli, že nejlepší pro mě by bylo ho vrátit do stanice a vzít si jiné štěně. To jsme neudělali a já od té doby žila s tím, že má ten špagát krátký a děsila jsem se každého zhoršení, kdy už to přijde, a snažili jseme se to spolu žít naplno, co to při té doporučené opatrné zátěži šlo. No a pak nějak minul ten půl rok a další a prognóza se nenaplnila. Pak jsme přibrali do party vlkodavku a já si zas říkala, jak to bude, až bude starší a co teď rve mládím a silou (na tu jednu nohu pořád chodil hodně nestandardně), tak že až se něco s věkem přidá, tak skončíme zase na tom, že nebude chodit, ale už jsem byla vděčná, že nám toho bylo dopřáno tolik a už tma nebyla ta hrůza. Nakonec jsem ho měla bez cca měsíce do jeho 14 let, přitom průměrný věk dožití (reálný, ne z atlasů) je tuším 9,5, tak on to dal a k tomu ještě půlku navíc. Takže když to pak chvilku před tím 14. rokem přišlo, tak to sice hodně bolelo, ale hrozně mě s tím smiřovalo vědomí, že z toho vytáhnul, co mohl, že jsme mohli být tak dlouho spolu, že už to ani víc nešlo.
Když jsem pak psala chovatelce, že už ho nemáme, tak mi napsala něco v tom smyslu, že mi přeje, aby ten odchod ze ztráty brzy nahradila radost z toho, že jsme tu ten čas mohli strávit spolu. Snažím se touhle radou/přáním řídit a dost mi to pomáhá. A pomalu to začíná platit i pro ten první odstavec.

My máme aktuálně tři samice, jsou momentálně v nízké kleci, protože nejstarší už trápí zadní nohy a když se snaží šplhat, tak snadno sletí, a čistíme jednou za 10 dní, do té doby cítit nejsou. Je pravda, že to může být individuální, ale 5 dní mi přijde fakt krátká doba, která může být paradoxně způsobená tím, že to čistíte moc často, oni jsou pak ve stresu a víc značkují.

Dělá se leccos, my jsme nechávali Terka zpopelnit pohřební službou, a v nabídce byly i pro mě dost morbidní věci, jako že si můžete trochu popela psa (nebo jinýho mazlíčka) nechat zatavit do šperku. těžítka atp. Pro mě je to už fakt moc, my jsem chtěli fakt jen to zpopelnění, ale předpokládám, že to svoje kupce má, jinak by to v nabídce neměli.
U kérky se an to nastavit umím, sama bych do toho asi nešla, protože nějak nemám potřebu, ale přijde mi to smysluplný ( určitě 100x smysluplnější než spousta blbost, co si lidi nechají tetovat, jen že je to zrovna módní). Jinak kamarád dělá tatéra a říká, že kérky mazlíčků nebo nějakých datumů s nimi spojených chtějí lidi docela často.

No jako moje máma si při hlídání flaťáka nevím proč stěžovala, že jak za sebe při pletí zahazuje plevel, tak jí to pes přičinlivě nosí zpět a cpe do ruky. Pak to ještě vylepšila tím, že se rozhodla použít na odrazení metodu, kterou úspěšně používala u ridgebacka, a to že psa pokropila vodou z konvičky .

S tím použitím na hluchého psa - zavrnění jako upozornění - jsem v podstatě souhlasila, dokud jsem nedočetla k "zásahům" a "že si dával zatraceně pozor, aby nedostal ránu". Jako ono by to na na neslyšícího psa šlo myslím použít, kdyby se použilo jen zavrnění, aby věděl, že se po něm něco chce, ohlédl se a pak už by to člověk odposunkoval. Ale jak jste to popsala vy, dávat psovi ránu, ještě hluchýmu, to mi fakt přijde hrozný.
S tím druhým nesouhlasím úplně stejně. Ono to totiž není tak, jak jste to postavila, že buď EO, nebo celý život na špagátě, ještě je minimálně jedna možnost, a to pořídit dlouhé stopovací vodítko a naučit to přivolání na něm, pak se obejdete bez toho, že budete psovi dávat rány, aby si dával zatraceně pozor. A jo, může to být trochu zdlouhavý a bude to znamenat, že budete zaprasená od zahnojenýho vodítko, který hlavně na začátku budete muset pořád odněkud vymotávat, ale zase si ten vztah postavíte na něčem jiným, než je strach z toho, že přijde další prásknutí.

Atheira napsal(a):
Tak to jsem myslela, že tu jste mnohem déle. Zařadila jsem si vás mezi starousedlíky.

Kdepak, já jsem tady totální zelenáč.

Já jsem tu 3 roky, podle registrace, což mě překvapilo, myslela jsem max. rok a půl. A už nevím, co mě sem přivedlo, asi paradoxně nějaký dotaz na klec na potkany. V minulosti jsem chodila číst diskuzi u RD, dokud ještě fungovala, tam bylo taky dost lidí se zkušenostmi, co dokázali poradit. Pak dlouho nikam a teď chodím sem, když nemůžu v noci usnout, tak zkouknu i diskuze o husách a o holubech :-D.

Nám řekli na veterině min. 5 týdnů a pak podle toho, kdy začneme nacházet živá klíšťata. Teď to má 2 měsíce a živý jsem zatím nenašla, jen pár pidi uschlých kolem těch očí, jak jsem psala. Takže to drží dýl, může to teda být i tím, že pes má tu tabletu na 40-60 kilo a sám má 43, takže je jakoby u tý dolní hranice.

Tak pak prosím dejte vědět, jestli ten odpuzovací účinek u Nextguardu drží, my máme ještě jednu tabletu Simpariky, protože v balení byly dvě, ale pak bychom to kdyžtak taky vyzkoušeli. Já z toho teda pořád nemám dobrej pocit, ten obojek mi prostě pocitově přišel jako menší zlo, ale fakt je, že účinností se to nedá srovnat.
Mně přijde, že jsme vyzkoušeli snad všechny obojky a pipety, ale klíšťat to jenom zredukovalo a tahala jsme nacucaný, a některý jsme našli, až když samy vypadly. Přitom jeden u nás úplně nefunkční obojek jsem posunula na mámina ridgebacka, protože byl drahej, tak že to zkusíme, a on s ním chodil půl roku a neměl ani jedno klíště.

Mělo by si cucnout a pak pojít. Já je občas na psovi najdu, kolem očí, ale jsou fakt hodně mrňavý a už kaput, když je vyndavám, Myslím, že kde je nevidím (=zbytek kožichu), tam odpadnou.

Jinak my máme letos tablety prvně, jsme se jich vždycky bála, ale potom, co jsme vloni 2x řešili anaplazmózu, jsem se k nim odhodlala. Našim psům žádnej obojek nefungoval 100%, vždycky jsme nějaký klíšťata tahal, asi moc nepomáhá, že dost brouzdáme po loukách, kde je všude kolem vysoká tráva, dokud jsem venčila v Praze, hlavně v parcích, tak to s klíšťatama zdaleka tak hrozný nebylo.

Další klec to neřeší, ale ta vaše je na 4 holky v pohodě, konkrétně na 5,33 :-D.

http://www.czkp.cz/kalkulacka-potkani-klece/

Žere normálně? Bobky jsou pořád stejný, nepřijde vám, že namáhavěji dýchá, neslyšíte trochu vrkání, nemá porfyrin u očí, nezhoršila se jí srst? Víte kolik váží, jestli nezhubla? Tím chci říct, nemůže být nemocná?
Podle popisu mi moc nepřijde, že by to bylo jenom chováním té druhé. Teoreticky je možné i to, ale nejdřív bych vyloučila nemoci a zdravotní obtíže.
Kdyby se nic nenašlo, tak by dost možná pomohlo rozšířit smečku. U dvou stejně starých zvířat je šance na půtky docela vysoká, mohlo by pomoct přidání dvou prcků, dvou kvůli tomu, protože na jednoho by pozornosti starousedlíků mohlo být až příliš. Návod na správné seznamování najdete na stránkách SOCHP, ale nejdřív fakt zkuste vyloučit zdravotní příčiny.

Já vám fandím, ale taky si myslím, že když budete chtít brát psa s sebou, budete mu to muset přizpůsobit. Někde u karavanu ve stínu ho samotného prostě nechat nemůžete, ať bude z útulku nebo ne, nebudete tam a nebude mít kontrolu nad tím, co se tam děje. Nejde jen o to, že se k němu může rozběhnout malé dítě a píchnout ho do oka a tím vyprovokovat nežádoucí reakci, ale i to, že mu může někdo chtít záměrně ublížit, může nejen způsobit škodu na zdraví, ale i ji někdo může způsobit jemu.

S velikostí má Xerxová svatou pravdu, všechny národy nejsou takoví milovníci psů jako my, a to s sebou ani nemusíte mít dogu nebo vlkodava, abyste půlku dovolené v zahraničí poslouchala, jaký je to velký! pes. Menší pes je snazší na manipulaci a lidé se míň bojí. Také vám ho někdo snáz pohlídá, hlídač se může najít třeba z okruhu spoluvenčitelů, nebo, pokud byste nakonec brala psa od chovatele, ve skupině stejného plemene. Nevím, jak je to jinde, ale u flatů občas někdo hlídání poptá, když selže původní plán, a většinou mu přistane hned několik nabídek. Takže řešit se to určitě dá, ale přizpůsobit se budete muset ať tak či tak.

Samce a samici spolu mít nemůžeš, měli by spolu mláďata a to pořád dokola, až by samička umřela vyčerpáním. Společně můžeš mít buď jenom kluky, nebo jenom holky. To, co píše Varaxi, ani nezkoušej, to agresivitu jenom zvýší.