U nás ho má rodina, co má ještě čévéčko, tak my to máme s mužem rozdělený, já se kochám čévéčkem a on má slabost pro choďáka. Tyhle dvě plemena jsou pro mě pocitově takový dva protipóly, na choďákovi je vidět, že o nějakou součinnost s člověkem dost stojí, a ten vlčák působí jako taková nezávislá jednotka.
Já bych si na ně netroufla, ale je to pro mě asi nejkrásnější pes na světě.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tomu jejich důvodu nevěřím. Pes se přizpůsobí, kor štěně.

Já tomu možní i věřím, nedávno nám tu jeden choďák přibyl, je v takovým provozu "jsem na zahradě, jen když tam být chci" a má fakt kožich jak blázen. V nějakým panelákovým provozu si ho přes léto vůbec neumím představit. A je dost ublafanej teda, ale to může být jedincem?

Mně nepřijde, že vám tu někdo dal vylágoš, ani jsem teda nečetla příspěvek, co bych pochopila tak, že váš pes se má jako 50kiloví cvalíci, co se s nima obejde barák jednou zprava doleva a jednou zleva doprava. Spíš jako většina diskuzí tady se debata rozvolnila a ne vše se vás přímo týká, já třeba některé ty příspěvky beru spíš jako takové přemýšlení nahlas, i tak ale můžou být přínosné.

Fatia napsal(a):
A já se zas a znova ptám, proti čemu by měl pes společník, co má rád děti, psy a agility, chránit páníčky v českém lese. Proti divočákovi? Proti myslivci? Proti houbařům, cyklistům, turistům? Kolikrát se zakladatelce stalo, že v lese měla potřebu být bráněna?

Třeba proti divných chlapům v lese. My se občas couráme v době, kdy je všude liduprázdno, a už jsme s psama potkali lecjaký typy, takže jsem byla ráda, že se mnou šel větší pes, kterej sice je hodnej, ale už sama jeho přítomnost působí jako repelent.

Jinak k těm boxerům, boxer mi přijde jako hodně energickej pes, kterej není úplně pro začátečníka. Ale možná mám smůlu jen na samy hyperaktivy, pravda je, že až tolik jich nepotkávám.

Edit: Teď ještě koukám, že se začátečníkem jsem se sekla, nějak mi v hlavě utkvěly jen slova "yorkšírek, zahrádka, domeček", to mi úplně na budoucího majitele boxera nesedlo.

Já třeba už labradory ve svým okolí skoro nevídám, flatů výrazně přibylo, goldenů tu pořád chodí dost, ale labík je fakt vzácnost. 40kilovou fenu si asi ani neumím představit, nebo možná jo, občas tu zahlídnu takhle hrozně překrmenou zlaťandu ;-(.

"... Prostě není nad to mít psa, který se s člověkem bude ochotně celej den válet na gauči, když si páníček potřebuje odpočinout. Který se ochotně...mimo venčení...bude válet třeba týden s páníčkem v posteli, když je páníček nemocný.
Který sice miluje procházky, ale když je fakt hnusně, tak není problém udělat si pelíškovej den, čučet na televizi a chroupat s páníkem popcorn... "

Na tohle byla skvělá vlkodavová, jí by byla stačila jedna řádná procházka a pak už by byla zbytek dne schopná prohnípat na gauči. Když jsem byli nemocní, tak jí nevadilo, že se chodily jen krátký provozní, to flat za stejný situace jen hrál energií, až se mi zdálo, že nad ním vidím jiskřičky. Zase ale pak venku jsem musela mít oči i na zadku, ne kvůli flatovi, ale kvůli ní, protože měla silný tendence zdrhat za zvěří, stopovačka byla dlouho náš nejlepší přítel, zatímco flata jsem byla s to otočit na pětníku, i když mu zajíc vyskočil fakt přímo pod nohama.
Přijde mi, že je to vždycky něco za něco, člověk by si měl vybrat to, co mu sedí nejvíc nebo vadí nejmíň (platí nejen při výběru psů).

Štěňata jsou nejvíc super ty cizí, člověk to poňuchňá a poblbne si s tím a pak se vrátí k sobě domů, kde nehrozí, že se mu na lýtko zakousne nějaká piraňa křížená s průtokovým ohřívačem.

No možná máte pravdu, že někdo se to nenaučí. A byla jsem teda nejen kousnutá, ale ještě oslintaná a oslizlá - ty malý kousky masa a tuku po celý ruce až po předloktí, sen každýho vegetariána prostě :-D.

Já už krmím barfem už docela dlouho a naopak musím říct, že se reakce veterinářů na barf pomalu zlepšuje. Když jsem to řekla před 10 lety, tak jsem myslela, že veta na místě trefí. Teď už občas někdo řekne něco ve smyslu "když se to umí, tak je to dobrý".
Mladšího flaťáka jsem krmila syrovým už od dvou měsíců. Jediný, na co jsme musela ze začátku dávat pozor, že byl z granulí zvyklej hodně hltat a nekousat, tak jsem mu ty kosti přidržovala, aby se naučil používat zuby, pochopil to rychle. Jinak co vidím ve flatí skupině, tak dost chovatelů zvyká na barf štěňata už před odběrem, tak tam asi odpadne i ten problém s hltáním bez kousání.

-> zrzavci - Já jsem to o té práci psala už dříve, ale asi se mi nějak nepovedlo sdělit myšlenku. A vlastně jste dost popsala naše fungování :-).

-> Andrýsek - Viz co píše Zrzavci. Ono nejde o to, že té práce pro vás přibude, ale ve výsledku by jí mělo ubýt. Mezi tím, že si kopete do šišek a on je třeba sem tam donese a plivne vám je k nohám, a že po něm něco chcete povel, jako třeba hezky udělaný aport, je dost velký rozdíl. Pes dobře pozná, kdy se pracuje a kdy se jen tak blbne, pozná to z vašeho rozpoložení - musíte se ale do něj přepnout vy sama. A krom toho, že bude muset zapnout hlavu a soustředit se na vás, ergo se unaví, ho to ještě bude bavit, protože si bude připadat důležitě, že pracuje a troufám si tvrdit, že se tím váš vztah ještě vylepší.

Mám to vyzkoušený na souběžným provozování dvou flatů, což teda taky není zrovna stoický plemeno, a potvrzuje se mi to i na psu kamarádů. Oni žijou hodně pro něj a má fakt procházek a zábavy jako žádnej jinej pes co znám, ale na nějaké cvičení ve stylu práce prostě nejsou. A tak když jdeme spolu a já vezmu dummy, že si něco pocvičíme, tak mám hned 100 % jeho pozornosti, protože ví, že se bude něco "dělat".

My máme misky na žrádlo venku, tak v minulosti to byl trochu punk, myli jsme jednou za čas. Pak jsme si řekla, že se polepším a od té doby je tak 3x za týden přihodím do myčky.
Misku na vodu myju při každým doplnění, to jest několikrát denně, to jsem dělala vždycky, protože jinak byla po stranách zevnitř trochu oslizlá.

lupus4 napsal(a):
jiné nebyly, jen 2x onko

A vadili onkologičtí pacienti kvůli léčbě, nebo to smečka dopředu vycítila? Máme v rodině zkušenost s obojím, jen ve vztahu pes - člověk. Léčba zapříčinila, že pes začal na blízkýho příbuznýho, kterýho měl do tý doby rád, startovat, po ukončení léčby se k něm zas začal chovat láskyplně. A v druhým případě pes vycítil návrat rakoviny u majitelky dřív než lékaři, i když byla sledovaná.

Taky si myslím, že je to kombinace toho, jak jste si ho naučila, a toho, že venku něco hárá. Plus ještě mám z toho čtení pocit, že se po něm nic nechce, myslím venku.

Nevím, jak vypadá ten aport, ale podle popisu lítá za šiškama, lítá se psem, lítá navolno, to je všechno zábava, a ne práce. Tak bych to zkusila trochu otočit a začala po něm venku chtít práci - když aport, tak pořádně, vyběhne až na povel, předávka bude bez chyby, když mu jdu něco schovat na dohledávku, tak bude sedět vzorně na místě, vyběhne až na můj pokyn. Aportů mu vezmu víc a bude mi je nosit postupně, jak já chce, ne on, nebo aport odhodím, a než ho pro něj pustím, uděláme jiný cvičení atd. atd. 7letýho křížence labradora je těžký fyzicky utahat, ale uvidíte, ale když bude muset používat mozek, bude to pro něj mnohem obtížnější.

Pak kromě té práce bych ubrala na házení balónků a šišek, vy ho tím akorát strašně naboostujete, on pak přijde domů a v mozku mu poskakují ty obrazy šišek a míčků, takže i když byste ho nějak fyzicky unavila, tak mozek je aktivovanej a chce víc a víc. Tím cvičením ho donutíte se soustředit na to, co chcete vy, to ho naopak přiměje se trochu zklidnit a to soustředění ho unaví.
No a i když nebudete v náladě na cvičení na těch procházkách, tak ho naučte, ať je samostatnej, může si čuchat, ne že vy budete vrhač předmětů, generátor zábavy. Nevím, jestli to popisuju jasně, ale takhle trochu oklikou byste ho mohla naučit, že je čas, kdy se mu věnujete, a pak to ale teda bude podle vás, a čas, kdy je sice s vámi, což je fajn, ale jinak vás nemá co otravovat.

Atheira napsal(a):
Já když se na něco ptám a odpoví mi víc lidí v podstatě to samé, jsem si aspoň jistější, že to není blbost.
Vzpomínám si, že před lety byla některými lidmi doporučovaná takzvaná "přepravková metoda", která mě doteď poněkud straší, když si vzpomenu, jak se doporučovalo ji provádět. (nikdy jsem to nezkoušela, na to bych byla moc měkká) Nevím, jestli už jste o tom slyšela... Stavěla na tom, že když se všichni bojí, míň pak řeší, kdo je novej a koho už znaj, což je částečně pravda a tahle prvotní vlna strachu z nového prostředí umí být na seznámení i užitečná, ale doteď mi v hlavě zůstala informace - když se v přepravce začnou prát, tak s ní zaklepte a vyděste je ještě víc... a je mi fakt úzko.
Takže vždycky je lepší klidně desetkrát zopakovat něco normálního než jednou napsat radu tohohle typu.

To mě naštěstí minulo :-).Ta metoda s dunou, co je popsaná na stránkách klubu, mi přijde dobrá, kdybych to s chovem myslela nějak vážně, tak ji na to seznamování pořídím.
Ale já už je moc chovat nechci, ty nemoci a odchody jsou blbý. Teď tu mám smečku jen proto, že někdo vykopnul potkanku i s přepravkou, tak jsme se jí ujali a pořídili dvě další, aby nebyla sama. Seznamovali jsme ve vaně, ale ta zachráněná z ní bez větších problémů vyskakovala, takže pak holky šly na seznamování do nízké klece po morčeti.

Pardon, to jsem nechtěla dělat ozvěnu, jen jsem byla pomalá :-).

Prťata pořiďte minimálně dvě, kdyby bylo jenom jedno, starší samici by dost otravovalo, a stejně tak je lepší, když se pozornost starousedlíků rozloží. Plus když vám časem odejde i ta zbylá starší potkanka, tak vám zbude zase jen jedna a budete muset seznamování řešit znovu.
Seznamování je podrobně popsáno zde https://www.sochp.cz/chov-potkanu/jak-seznamovat/, to určitě nastudujte. Základem je neutrální prostředí s absencí schovávaček a nevracet do společné klece dřív, než budou spát všichni na jedné hromadě.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mám značkového Vlčího kesse. Je to vítač a sluničkář. Zvědavý jak opice. Chce se kamarádit s každým psem i člověkem, což je někdy taky trochu na obtíž.
Ohledně hlídání tak je to takový sakra citlivý alarm, ale asi by nikoho nenapadl.
Pěkný péjsek, budí u lidi zájem. Moc jich není a málokdo pozná co to je. Silně závislý na majiteli. Chytrý , inteligentní, ale potřebuje pevnou ruku. Na zahradě sám být nechce, je tam kde jsou jeho lidi. Potřebuje pohyb, ale dovede i ležet.

Ohledně provozu. Vymete každou kaluž miluje vodu, dlouho schne a smrdí, v srsti nosí obrovské množství prachu. Nehodí se moc do lesa ani na louku. Chytají se na něj větvičky,bodláky.....ta srst je jak suchý zip. Chlupy z něj jsou a všude. Vyčesávat se musí kvůli zbavení toho smetí a srst má snahu se zacukávat dost často.
Toto je moje tříletá zkušenost.

Tohle je úplně skvělý příspěvek, díky za něj. Superlativy člověk většinou najde všude, ale informace z provozu jsou k nezaplacení.

Z mojí zkušenosti je toller na sebe trochu citlivka a pro štěňata to platí taky tak. Kamarádovic tolleří štěně nechtělo na začátku chodit z domu ani za hezkýho počasí, teď jsou s ním venku pořád, 10 kilometrů ve všední den jako nic, o víkendu klidně dvojnásob.

Jestli je mu 9 týdnů, tak ho máte doma týden - a jste zoufalá z loužiček? Prostě některým psům to naučení na čistotu trvá klidně měsíc nebo dva, někteří to umí hned, ale zase jim jde třeba hůř něco jiného.

Já občas jednu vlčí špicovou potkávám a je sympatická, k nikomu se nehrne, lidi ani psi ji moc nezajímají, vodítko majitelka myslím moc často nepotřebuje. Jaká je doma, nevím, ale na courání po loukách a lesích mi přijde dost ideální.
Jinak vlčosšpicí partu měli v jedné čistírně v Michli, měli inzerát, že čistí i pelechy pro psy, tak jsme tam vlekli pelech pro vlkodava. Šlo se mezi nějakými budovami , ta budova byla trochu vzadu a otevřená do příjezdovky a tam byli 2-3 vlčí špicové na volno. Si pamatuju, že jsme si říkala, že to si s našema pometlama moc neumím představit.

lesnížínka napsal(a):
Já ty podmínky znám, jsou nesmyslné a nikdo to nedodržuje, protože svého psa si na svém pozemku prostě pohřbím. Ptala jsem se na něco jiného.

Někdo to dodržuje, my jsme pohřbili psa na pozemku u tchánů, když jsme museli volat veta tam, tam byly podmínky splněny - rozsáhlý pozemek + absence studny. Když nás to potkalo doma, kde je menší zahrada a sousedi okolo, tak jsme prostě zavolali psí pohřební službu. Ovezli ho a zpět jsme dostali popel. A jako jo, levný to není, ale pro mě je to součást nákladů na provoz psa, stejně jako počítám s tím, že budu platit za veterinu, když to bude třeba.

Tvrdit, že to nikdo nedodržuje, je jako tvrdit, že jsem za socialismu kradla, protože za socialismu kradli všichni. Nekradli.