Jde to. Opravdu jde přesvědčit psa o tom, že si sám od sebe nebude všímat potravy na zemi položené. Náš první ohař byl v tomhle dokonalý, taky jsem se ale nácviku hodně věnovala, jak doma v pražském prostředí, tak na chalupě, na zahradě, na naší louce, v lese, kdekoliv. Učila jsem ho, že NE! a že se mu vyplatí si toho nevšímat. S tím že nácvik začínal na věcech ne moc atraktivních a postupně jsme se propracovávali dál k buřtům, sýrům, masu, kostem... Bylo na něj stoprocentní spolehnutí bez ohledu na to, zda jsem byla, či nebyla přítomna. Nebyl problém nechat ho v místnosti s biftekem na konferenčním stolku. Po návratu nedotčeno. Tehdy tady ještě PM tak, jak se objevuje dnes, nebyla, ale já jsem tak nějak podvědomě jela v těchto kolejích, s tím, že to bylo kombinováno se zákazovým povelem, různými "hrami", kdy pes se učil třeba držet pamlsek (začínali jsme houskou, přes piškoty až k párku) na nose, zde zmiňovaným povelem VEZMI, kdy bez něj si pes prostě nevzal ani to co před něj ode mne upadlo, prostě se naučil postupně, stálým cvičením v běžném provozu (např. při mém odchodu z bytu, vždy dostával něco na zub s tím ale, že to leželo před ním, ale vzal si to až na povel VEZMI, když jsem zavírala dveře, atd, ), takhle se průběžně prostě učil to, že ze země se prostě nic nesbírá, pokud nepřijde to slovo VEZMI
V podstatě to nebylo cílené cvičení, jen hry, které nevědomky udržovaly ten povel v běhu. Mohla jsem za něj strčit ruku do ohně, nevzal by. Fenka z útulku - popelnice, zlodějka, kradačky a všechnožroutka. Zde zmiňovanou PM, postupným učením od toho, že jsme začínali chlebem v pytlíku, pak sýrem v krabičkách, salámem v krabičkách, pytlíkách, aby to nevdechla hned, přešli jsme na jídlo volně ložené atd, prošli jsme si fázemi, kdy ona brala za své co se naučila - tedy např. Ano, sýr se nesbírá, to už vím, ale... když je sejra v chlebu, tak to jsme se neučili, tak ten sebrat můžu atd, ale stále jsem jí učila, všude a všechno, vyhledávala jsem potraviny poházená na zemi, zároveň jí učila, že nesmí chodit do rizikových míst, učila jí ovládat se, když před ní vyskládam na zem šunku, sýr, maso, položím jí to na packy, odejdu z místnosti... atd. Je to pro mě velmi důležité, zvlášť v dnešní době, kdy se množí otravy psů, naučit psa spolehlivosti. Musela se pochopitelně také odnaučit krást ze stolu, z linky, protože to byla neuvěřitelná kradačka. A dneska? neuvěřitelná změna, stále jí mám pochopitelně v merku, ale ona sama už si buď nevšímá, a nebo naopak pyšně nahlásí nález a ukazuje že ona si to nevzala, jestli vidím, jak výborná je :D :D. Učila jsem jí postupně, že odměnou je jen pokud projde okolo, ne že si to půjde očuchávat a nevezme si to, ne, odměněn byl a je jen totální nezájem. Hrajeme stále různé ovládací "hry" v rámci našeho cvičení doma protože jí to baví a protože to upevňuje naučené. Podotýkám, že fence bude za pár dní třináct let, brali jsme si jí jako jedenáctiletou.
Zároveň teď mám mladýho pesana, bude mu rok. Sklony k bufetění dosti velké, učen stejnou metodou, hrami, podporováním ovládání se, vzhledem k tomu, že jsou dva, není tolik času, navíc je to ještě mlaďoch, takže ruku do ohně ještě nedám. Ale doma nehrozí, že by kradařil, jsou učení, že otevřený koš, kde je vyhozené maso, kosti - je tabu. Zase, že i když něco spadne, tak pokud nepřijde VEZMI, tak si to vzít nesmí... atd.
Věřte, že zmiňovaná PM - kdy to video je jen prvním krokem protože je zapotřebí nacvičit mnohem víc situací, prostředí atd. - ale funguje to. Postupem to totiž dovede toho psa k tomu, že on sám se rozhodne, že o to nestojí, a na tom to je postavené. Pokud to stojí na základech dozoru člověka, nemusí to klapnout. Pokud ale pes sám dojde k tomuhle výsledku, spolehnutí na to je. Bez ohledu na to kolik hodin bude sám.