zuza
Informace o uživateli:
-
Moje zvířata
Nenalezeny žádné fotografie zvířat
- Témata ve kterých diskutuji
- Mnou založená témata
- Moje příspěvky
Moje příspěvky
saborka
napsal(a):
a poslední
shanim na araba s plochym, uzkym, hrbetem. Muzu i vymenit za dezurku. Na prvnim bilym koni
jarca
napsal(a):
Nemáte kontakt?
Děkuji
J.
Mám, ale sem ho dávat nebudu, určitě je vygooglíte 
kdyby ne tak na mail.
Z.
lucky
napsal(a):
Za ty roky s Usou vím, že čím víc se tyhle věci cvičí a učí, tím více kůň nepanikaří a myslí i v krizové situaci!!! Rozhodně bych to nebrala jako zbytečné s tím, že kdyby jednou vlítnul kůň do ohradníku, stejně zpanikaří. Ano, vyděsí se, stejně jako člověk, ale ze zkušenosti vím, že je schopný udělat třeba dva tři skoky a brzdí a snaží se zvládnout paniku.
My tohle řešili hodně. Usa měla šílenou paniku z přišlápnutí vodítka, lonže. Kdys jsem ji třeba lonžovala na hřišti, z křoví vylítl po ní hnusný vořech, Usa se lekla, vyskočila dva metry do vzduchu a jak doskočila, přední přehodila přes lonž...a to už neudržíš. Nastala hrůza, zběsilé kopání kolem sebe a šílený prchající kůň po dědině. Já tryskem za ní a jen se ptala všech lidí kam běžela. Nakonec jsem ji v dálce bezradnou a vyděšenou viděla, jak pomalounku cválá zase zpátky..když jsem zavolala a viděla mě, tak přiletěla s řevem tryskem jak šílenec, totálně vynervená.
Nebo jsem jednou zavírala vrátka a ta "koza" si přešlápla vodítko a jak zvedla hlavu, plesklo ji mezi předními do plecí... juj..to jste měli vidět to tóčo. Naštěstí zmizela v olšině a vzala to tryskem podél řeky skoro do vedlejší dědiny, ale ono to pak není už průchozí, takže jsem po kilometru běhu plivala plíce, šla po stopách a pak už jen volala. Najednou se ze křoví ozvalo "uííííí" a ona tam stála, bezradě plakala a čekala na mě.....
A dlouho jsme řešily právě tyhle situace. Z domu byla naučena na lano, nohy atd. Doma to neřešila, ani nikde jinde, když se prostě cvičilo. Ale nejhorší byl ten moment překvapení.
Takže jsme zvolili velký prostor a třeba jsem s ní šla s vodítkem a klusaly jsme vedle sebe a "ups" najednou že by mi vodítko vypadlo..hehe..
Usa vytřeštěné oči, panika a šílený úprk. Oběhla kolem asi dvě kolečka ve vzdálenosti cca 150 metrů a zastavovala se. Najednou zjistila, že když mě vidí a já nic, tak asi to nebude tak hrozné a navíc když se zastaví, tak mamí přijde a vysvobodí ji. A kam by běžela, když bude sama a bát se. Když zůstane se mnou, tak bude v bezpečí a já ji vysvobodím. Postupně jsme došli k tomu, že po upuštění vodítka či lonže stála zapíchnutá i ve cvalu okamžitě a panika a hrůza naprosto skončily. Dneska se zastaví kdyby mi vypadla otěž z ruky.
Ale je spousta situací..ona byla vždy hodně háklivá na nohy. Taky si už s nimi chudinka "užila"...jednou přetnutá šlacha, jednou si celé přední ošklivě pořezala v ledovém sněhu, jak byly v 2006 ty ohromné mrazy a hodně sněhu , tak tady po okolí umíraly srny na pořezané nohy... myslivci nacházeli krvavý sníh...ono totiž bylo hodně sněhu, pak to chvíli tálo a pak zmrzlo při -35! Takže to bylo jako sklo.
Logicky Usa prchala a měla šílené stavy při šlápnutí na led a křupnutí pod nohami. I v lese třeba najetí mezi větve byla panika, když ji šimraly po nohách. Vše je na výcviku a učení. Chodily jsme na procházky lesem, přelízaly chrastí, když to panicky přehupsala, šla znovu a znovu, dokud nezačala myslet, klid, pohoda, uklidňovala jsem. To samé v zimě led, chodily jsme přes louže, kde jsem věděla, že ublížit si nemůže, ale naučila se ovládat svůj strach a důvěřovat mi, že ji nezavedu do nebezpečí, takže je to i moje zodpovědnost.
Včera jsme jely po cestě, kde to nešlo v lese objet a ona ví, že pod tím sněhem tam bývá louže. Ale promluvím na ni, klídeček, s rozvahou a nosem u země to opatrně přejde, i když se ji propadají nožičky. Kdysi by to byl záchvat paniky, několik let už to moc neřeší. Stejně jako padlé větve a dokonce i ten ohradník už jsme zažili. Letos na podzim tady na loukách nechali jezéďáci taky ohradník, vítr ho potrhal a rozfoukal všude a my jely klusem a ohradník zaháknutý za nohu. Jsem myslela, že mě trefí. Usa uši dozadu, vyděšený výraz a poskočila dva skoky cvalem. Já na ni houkla klííd, zastavila, koukla na nohy. Jsem se podívala dolů kde to je, jen jsme zacouvaly, aby přehodila nohu a vlastně z ohradníku vyšly. Usa se naprosto snažila zachovat klid, nepanikařit, i když jsme se obě lekly, tak celá práce, kterou jsme dělaly až doposud, se vyplatila.
Takže Leni, rozhodně si nemyslím, že by ten kůň se to nedal naučit. Lekne se každý, to je jasné. Já se taky lekla. Ale výcvikem, navozováním situací a důvěrou, se kůň může naučit ovládat svůj strach a paniku a jaksi potlačit své prchací instinkty. Žijeme se svým koněm a jsme partneři. Pokud ti kůň věří, že ho neohrozíš vědomně, bude se snažit o totéž. Jsou instinkty a situace, které se nedají předvídat, ale čím lépe je na ně kůň připravem, tím méně zbrkle bude reagovat a tím rychleji začne přemýšlet hlavou. Toď můj názor a mé zkušenosti.
Lucko ses na FB?Chtela jsem ti sem hodit nejakou fotku (to videjo zatim neni) ve volnosti a nejde mi to :-/
lucky
napsal(a):
Za ty roky s Usou vím, že čím víc se tyhle věci cvičí a učí, tím více kůň nepanikaří a myslí i v krizové situaci!!! Rozhodně bych to nebrala jako zbytečné s tím, že kdyby jednou vlítnul kůň do ohradníku, stejně zpanikaří. Ano, vyděsí se, stejně jako člověk, ale ze zkušenosti vím, že je schopný udělat třeba dva tři skoky a brzdí a snaží se zvládnout paniku.
My tohle řešili hodně. Usa měla šílenou paniku z přišlápnutí vodítka, lonže. Kdys jsem ji třeba lonžovala na hřišti, z křoví vylítl po ní hnusný vořech, Usa se lekla, vyskočila dva metry do vzduchu a jak doskočila, přední přehodila přes lonž...a to už neudržíš. Nastala hrůza, zběsilé kopání kolem sebe a šílený prchající kůň po dědině. Já tryskem za ní a jen se ptala všech lidí kam běžela. Nakonec jsem ji v dálce bezradnou a vyděšenou viděla, jak pomalounku cválá zase zpátky..když jsem zavolala a viděla mě, tak přiletěla s řevem tryskem jak šílenec, totálně vynervená.
Nebo jsem jednou zavírala vrátka a ta "koza" si přešlápla vodítko a jak zvedla hlavu, plesklo ji mezi předními do plecí... juj..to jste měli vidět to tóčo. Naštěstí zmizela v olšině a vzala to tryskem podél řeky skoro do vedlejší dědiny, ale ono to pak není už průchozí, takže jsem po kilometru běhu plivala plíce, šla po stopách a pak už jen volala. Najednou se ze křoví ozvalo "uííííí" a ona tam stála, bezradě plakala a čekala na mě.....
A dlouho jsme řešily právě tyhle situace. Z domu byla naučena na lano, nohy atd. Doma to neřešila, ani nikde jinde, když se prostě cvičilo. Ale nejhorší byl ten moment překvapení.
Takže jsme zvolili velký prostor a třeba jsem s ní šla s vodítkem a klusaly jsme vedle sebe a "ups" najednou že by mi vodítko vypadlo..hehe.. Usa vytřeštěné oči, panika a šílený úprk. Oběhla kolem asi dvě kolečka ve vzdálenosti cca 150 metrů a zastavovala se. Najednou zjistila, že když mě vidí a já nic, tak asi to nebude tak hrozné a navíc když se zastaví, tak mamí přijde a vysvobodí ji. A kam by běžela, když bude sama a bát se. Když zůstane se mnou, tak bude v bezpečí a já ji vysvobodím. Postupně jsme došli k tomu, že po upuštění vodítka či lonže stála zapíchnutá i ve cvalu okamžitě a panika a hrůza naprosto skončily. Dneska se zastaví kdyby mi vypadla otěž z ruky.
Ale je spousta situací..ona byla vždy hodně háklivá na nohy. Taky si už s nimi chudinka "užila"...jednou přetnutá šlacha, jednou si celé přední ošklivě pořezala v ledovém sněhu, jak byly v 2006 ty ohromné mrazy a hodně sněhu , tak tady po okolí umíraly srny na pořezané nohy... myslivci nacházeli krvavý sníh...ono totiž bylo hodně sněhu, pak to chvíli tálo a pak zmrzlo při -35! Takže to bylo jako sklo.
Logicky Usa prchala a měla šílené stavy při šlápnutí na led a křupnutí pod nohami. I v lese třeba najetí mezi větve byla panika, když ji šimraly po nohách. Vše je na výcviku a učení. Chodily jsme na procházky lesem, přelízaly chrastí, když to panicky přehupsala, šla znovu a znovu, dokud nezačala myslet, klid, pohoda, uklidňovala jsem. To samé v zimě led, chodily jsme přes louže, kde jsem věděla, že ublížit si nemůže, ale naučila se ovládat svůj strach a důvěřovat mi, že ji nezavedu do nebezpečí, takže je to i moje zodpovědnost.
Včera jsme jely po cestě, kde to nešlo v lese objet a ona ví, že pod tím sněhem tam bývá louže. Ale promluvím na ni, klídeček, s rozvahou a nosem u země to opatrně přejde, i když se ji propadají nožičky. Kdysi by to byl záchvat paniky, několik let už to moc neřeší. Stejně jako padlé větve a dokonce i ten ohradník už jsme zažili. Letos na podzim tady na loukách nechali jezéďáci taky ohradník, vítr ho potrhal a rozfoukal všude a my jely klusem a ohradník zaháknutý za nohu. Jsem myslela, že mě trefí. Usa uši dozadu, vyděšený výraz a poskočila dva skoky cvalem. Já na ni houkla klííd, zastavila, koukla na nohy. Jsem se podívala dolů kde to je, jen jsme zacouvaly, aby přehodila nohu a vlastně z ohradníku vyšly. Usa se naprosto snažila zachovat klid, nepanikařit, i když jsme se obě lekly, tak celá práce, kterou jsme dělaly až doposud, se vyplatila.
Takže Leni, rozhodně si nemyslím, že by ten kůň se to nedal naučit. Lekne se každý, to je jasné. Já se taky lekla. Ale výcvikem, navozováním situací a důvěrou, se kůň může naučit ovládat svůj strach a paniku a jaksi potlačit své prchací instinkty. Žijeme se svým koněm a jsme partneři. Pokud ti kůň věří, že ho neohrozíš vědomně, bude se snažit o totéž. Jsou instinkty a situace, které se nedají předvídat, ale čím lépe je na ně kůň připravem, tím méně zbrkle bude reagovat a tím rychleji začne přemýšlet hlavou. Toď můj názor a mé zkušenosti.
Absolutní souhlas s Lucky (mas fakt trpelivost vsecko napsat - smekam) Lenka to ma zabavnejsi o Nadziho koule - kdyby ji takhle zdrhnul, okolnim stajim by se to asi dlouho nelibilo. Ale na dotaz kdyz si kun nekde zamota nohu ve cvalu se snad da odpovedet jen cvalat tamm kde to znas. Jelikoz je celkem realne riziko ze pokud si nic vaznejsiho neudela bude to hodne bolet. Nacvicit na povel se daji i pady, ale kdyz ti to za to stoji. Jak rikam zazraky necekej a trpelivost ruze prinasi.
lesterka
napsal(a):
Vlaďko, díky za přání...tobě a všem ostatním přeji taky krásné Vánoce a ať je celý příští rok ještě lepší než ten minulý 
Jinak tyhle "testy" jsou klasika...to není problém. Máte ale někdo zkušenosti, že to bude fungovat i v krizové situaci? V klidu není problém, ale pokud kůň ve cvalu skočí do nějakého drátu, ši špagátu, pochybuji, že se zastaví a bude v klidu čekat, až ho vysvobodíte. Pokud si šlápne na vodítko, tak to je klasika, když je naučený, tak se zastaví (pokud zrovna maximálně nepanikaří), ale nedokážu si to představit v praxi, když mi kůň skočí do ohradníku, že si vzpomene...aha...to jsme se vlastně učili...to nic není, oni mě vymotají. Přecejenom to jde trošku proti koňské mentalitě.
Diky-to je presne ono ty fotky. Leni - jo jde to proti mentalite kazdyho (dyz do neceho slapnu taky tu nohu vyndam) a obzvlast kone. Myslim ze v KRIZOVYCH situacich to nezabere 
kazdopadne muzes doufat ze kdyz ti kun takto v klidu da nohy bude obecne klidnejsi, duverivejsi vuci tobe. Zazraky se nedeji a kone nemaj tlacitka. Arab neni chladas - ty to v lese zvladnou.
jarca
napsal(a):
Ahoj,
nevíte, kde se dá udělat kurz k vedení hiporehab. hodin? Bohužel jsem zatím nenašla žádné "pracoviště", kde je možné nějaké školení či něco podobného..
Díky
Jarča
EPONA Brno - Vanda Casková, poradí, pomůže.
lesterka
napsal(a):
Čau Katko, tak vidím, že už to máte taky za sebou, hlavně že se nikomu nic nestalo :) Zmínila ses o tom, že ho budeš muset naučit, aby se nelekal, když se do něčeho zamotá. Tak by mě zajímalo, jak to chceš učit.
Přeju vám holky moc hezké svátky,
zkusím ti Leni někde najít fotku zvedání noh lanem, to proti panice pomáhá. Musí ale rarášek umět V KLIDU stát (ne že ho držíš). Jinak je to nebezpečné.
samueliprostor
napsal(a):
teď přemýšlím ... jestli to byli opravdu otlaky co ten podkovář říkal .. moc si to nepamatuji .. jenom vím, že když to uštípl.. byly tam po obvodu dost vidět červené "fleky" .. a nemá to jako otlačený od kamínku .. ale opravdu dosti opotřebované .. no jak to říct prostě "sjeté" .. a práci v zimě opravdu moc neomezuji oproti letnímu období .. jinak koník zatím nekulhá nijak výrazně .. a nechci mu nechávat víc volna .. zaprvé pak má moc energie na kraviny což by mi nevadilo tolik jako že rychle mu opadávají svaly .. a nesežerte mě za to ..
Otazka je co je dost?Kdyz na zimu neuberes prace rohovina zvladne dorustat neboj. Otlaky muze mit i od kopytni kosti (meli jsme kdyz v supermokrem dlouhem obdobi jsme skakali tak asi dva mesice potom byl videt otlak ve tvaru K.K.) Nemyslim si ze by podkova mela nejake vyhody, co kdyz ji konik ztrati?Budes muset cekat na kovare...no jak rikam, myslim ze muzes byt rada ze podkovy nemel. Nasi nekovani nikdy jsou super, ti co kovani byli (a uz nejsou) se s tim tedka trapi kdyz neni idealni pocasi 
myslim ze je to skoda. Postoj ti dobry kovar srovna strouhanim, spatny ani podkovou.
samueliprostor
napsal(a):
Ahoj, vím, že tento dotaz už se tu řešil mnohokrát, ale prosím zkuste se přemoci Koník 8,5roku, nikdy nekovaný, pracuji s ním od jeho 6let, první rok to byla jen taková seznamovačka, ale pak se začlo celkem pracovat .. občas jezdíme i delší "výlety" 30-50km .. všude po okolí tvrdé cesty s ostrýma kamínkama .. koník má "zkaženej" postoj na předních nohach (asi žádná hrůza kdyby se nejezdilo, ale jak se jezdí, tak se díky tomu postoji kopyta opotřebovávají na jedné straně víc než na druhé, a pokud se domnívám dobře .. tak je to asi nadměrná zátěž na jednu stranu kloubů, šlach, že?) .. a navíc posledně tu byl podkovář, oštípal a zarašploval kopyta .. a zjistilo se že má otlaky .. ven chodí tak 5x týdně (někdy 6x týdně - někdy krokovka, klus, někdy se proběhnem, někdy zajedem 20km, 30km, atd..) .. často chodíme i po silnici .. a ještě navíc mi koník chodí po předku, takže když to sečtu .. tak nadměrné opotřebení rohoviny ho nemine .. proto jsem se rozhodla, že bych na předky nakovala .. a nejradši už teď .. jenže co s tim sněhem .. máte někdo zkušenosti? jak předejít výraznějšímu klouzání se (když vynecháme to že nebudu chodit po zamrzlích loužích)? vyhazováky? ozuby? jinak ještě jeden problém koník je 24/7 venku .. co do kopce? smeká se to víc? a jiné praktické rady? mohlo by se mu podkovami pomoci nezvětšovat rozdíli v postoji od normálu nebo i trošku napravovat? .. budu ráda za každý Váš názor.. a opravdu prosím .. bez rejpání a hádání se .. JSOU PŘECI VÁNOCE ..
Otlaky a pajdání po ztvrdlém křivém výběhu nezmizí (podkova není bota). Ztratí se citlivost na povchu a bude chodit asi líp - neucítí to - ale bude to nebezpečnější - ze stejného důvodu. Otlaky mají i okutí koně, jsem pro nechat bos. My lidé máme pocit, že všechnose dá "nějak" vyřešit "něčím", ale tohle je příroda. Kůň kdyby to bylo na něm by se v tomto prostředí pohyboval minimálně, volil by měkké povrchy (tráva) a otlačil se výjimečně. Nadměrné opotřebení rohoviny ho mine - ona ta rohovina i vzhledem k ročnímu období roste jinak. Takže pohybu po silnici se neboj, tím mu jen prospěješ
stryccek
napsal(a):
Ta jsou tak rozkosna!
gabrielle
napsal(a):
My máme každoročně Mikulášský průvod, na který se chodí dívat spousta lidí, bylo plné náměstí. Takže nás bylo povíc
Tak přidávám ještě ďábelský povoz, který to všechno vedl (a není na Gabči fotkách vidět). bylo to moc fajn, všichni se s převlečky moc snažili.
zuza
napsal(a):
hotovo!
Surikatciny vysledky jsou opravdu obdivuhodne!
zuza
napsal(a):
naše trpasličí pinčice Surikatka:
kterak pracovala...
kope jamku...
hadlerici
napsal(a):
trošku jsme povyrostly
naše trpasličí pinčice Surikatka:
kterak pracovala...
cookie
napsal(a):
Jak se Vam psi snaseji s konmi?berete psa s sebou na vyjizdky?Já mam bílého boxera,je sice hluchy,ale je to nas milacek.chodí pekne na voditku s konem,bohuzel nemuze na volno,bo na nej nemuzu zarvat. jeste se mnou jezdí 2 krysarice,ty hluche nejsouJinak mam ve staji par kocek,a nejaké myši se taky najdou
Surikatka
ghajariy
napsal(a):
Zuzka někde vyhrábla naši fotečku. Často myslím na svoji výbornou wranglerku, kterou mi půjčila, byť jen na jeden den.
Zuzi, jak jsi byla učit, jak jsi mi volala o ten telefon, asi tam byl i ten hafling Gery, že? Tak právě tohohle paní od nás prodala, byl temperamentnější, a koupila si sh.arabku - Germaine. Ta je vážně splachovací (jen pro objasnění ostatním). Dělám s ní ve volnosti a jen nestíhám koukat... Do terénu jezdí jen na ohlávce, jak s náma taky jinak, jen jízdárenskou práci s ní dělám občas i na uzdečce. Gaja taky i ve volnosti pokročila. Ráda bych tě u nás na jaře zase viděla. A hlavně budu v létě muset dorazit, čeká nás slunce seno... (ostatním se omlouvám, význam zná jen Zuzka)
A pro ostatní - v červnu bude evropská výstava v Rakousku (mám dojem že kolem 11.6.2010), pouze pelmen shaga arab a lipicáni. Máme v plánu se tam jet mrknout a pokud svaz schválí, veznu i Gajku.
Ano, choreografie byla super (diky Dane), bylo tam dost tezkych veci, krom tehle dovnit plece jeste taky dovnitr zad-ta nam osobne dala zabrat vice. A tak vim co tvrdim ze na provazovce de kdeco kdyz se chce. Tady na te fotce je krom araba a teplasu i ponik a kladrbsky vranik - vsichni to zvladli suprove.
Peto: s tim "slunce, seno..." to mozna bude slozitejsi jelikoz v cervnu ma bejt Párník (kam budes asi pozvana-kdyz budes ochotna westernovat s Gajkou), ale ja asi pojedu se Sharkou v sulce jelikoz budu po operaci druhyho kolene. Tak i nejakou vasi pripadnou navstevu musim zvladnou driv nez v pulce kvetna. Kaja na tebe stale moc vzpomina-i na Gaju. Na jare bude delat ZZVJ a uz ted ma strach z uzdecky. Trenujem s hrnkem plnym vody. Gery byl vybornej, tak vzornej haflos s reakci araba rikala sem pani ze mela stastnou ruku.
Tohle je Kaja na Vulkym: jejich prvni metr
zuza
napsal(a):
S Petou a nasima wranglerkama na show ve Varech
Vpravo vzadu jediny arab na Párníku
