Poradíte mi do začátku?

roony napsal(a):
Já se teda omlouvám, z nějakých důvodů mi vypadlo z nastavení jméno autora příspěvku
Tak snad už tam zas je.
Rony

Se psy máte zřejmě zkušenosti a věřím,že se u vás bude mít skvěle.Ale asi bych ho nechala pár dní se v klidu aklimatizovat v novém prostředí a potom pozvolna učit povely jako malé štěně.Myslím,že to,co zanebdali předchozí majitelé,vy za pár dní nedoženete.To škubání na vodítku moc neschvaluji,spíš bych volila zastavit,případně povel sedni a pak zas pokračovat v chůzi,po několika metrech opakovat.

Přeji vám s pejskem hóóódně krásných společných roků.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

roony napsal(a):
Já se teda omlouvám, z nějakých důvodů mi vypadlo z nastavení jméno autora příspěvku
Tak snad už tam zas je.
Rony

chce to čas, dejte mu ho , může mít také špatné zkušenosti s chlapy ........a co vlastně znamená "podřízená poloha" při hře ? Já tedy nevím jak si s ním hrajete , ale nějak si to nedokážu představit .

mac1 napsal(a):
chce to čas, dejte mu ho , může mít také špatné zkušenosti s chlapy ........a co vlastně znamená "podřízená poloha" při hře ? Já tedy nevím jak si s ním hrajete , ale nějak si to nedokážu představit .

Vodítko: já si to škubání taky neschvaluju. Jenomže já ho nějak venčit musím už teď. A nemůžeme hodinu chodit tak, že mě silou potáhne, tohle musíme nějak zvládnout hned. S povelem "sedni"... bychom chodili po třech metrech. A asi bych ho tím zprudila ještě víc? Zkouším to s povelem "pomalu" a zdá se mi, že ve vlastním zájmu pochopil, že je líp netáhnout, to škubnutí není drastické. Myslíte, že to je vyloženě špatně? Že radši se máme posouvat po těch třech metrech s tím, že vždycky, když začne táhnout, dám povel sedni? Možná by pochopil výhodu netáhnutí ještě rychleji... jenomže když dám povel sedni, tak ho samozřejmě sám od sebe neposlechne, takže to bychom se od prochajdy přesunuli k tréninku poslušnosti na sedni na ulici před barákem a to mi taky nepřijde to pravé ořechové. Hlavně takhle hned.

Přes silnici přecházet trochu musíme taky bohužel hned, ani s chůzí nakrátko mu nemůžu dávat čas... Takže se mi přes silnici škrtí a nevím, co s ním jinak, nereaguje na mě ani na pamlsek, nic, jakmile zkrátím vodítko, je jak bez sebe.
Ptala jsem se bývalé majitelky, prý na vodítku "táhne, no, musíte pořádně škubnout" Tak "pořádně" s ním teda neškubu, ale přes tu silnici... škrtí se a to je snad ještě horší.
Tak hledám radu... Štěndo jsem to učila na pamlsky, pochvalu, jenže štěndo se dá především fyzicky v žádoucí poloze u nohy udržet bez škrcení a z radosti, tomuhle bafovi nějak rupá v hlavě, jakmile nastane ta situace, že má jít nakrátko nebo u nohy (špatný návyk horší než žádný návyk).

"Podřízená pohoha" při hře... lehne na záda s odvráceným krkem, nechá se drbat, klečet nad sebou, při dovádění se rád nechá na záda svalit...

Čas mu dám, samozřejmě, však máme celý život

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak mám konečně pesa! Od včera, rok a půl starého golden retrievera. Od lidí, co ho dávali pryč, "z nedostatku času a rodiných důvodů".

Pesan se zdá vyrovnaný, je doma až neuvěřitelně klidný a pohodový, nemá snahu nic ničit ani kousat, kromě svých hraček, neštěká, nechá se sebou jakkoli manipulovat, nechá si vzít z huby i kost (tu ze zverimexu, se syrovou jsme to ještě nezkoušeli), neotravuje, nežebrá žrádlo, jen se tak přijde pohladit, je hravý se psy, podřízená poloha při hře s náma mu nedělá potíže, sám ji zaujímá...

Z poslušnosti ovšem neumí nic. Sedni, lehni zná a v rámci hry zvládne (když mu nabízím hračku), jinak nemá motivaci. Nějaké "ke mně" se zdá, že nezná vůbec (nereaguje na to nijak při hraní), stejně tak nic je chůze na vodítku.
Samosebou ho "nedzeríruju" hned první dny, všecko jenom hra, abych viděla, co zná a co ne, a aby se od něj trošku něco chtělo od začátku, ale jen pro radost.

A co bych potřebovala poradit:
Máte nějaké tipy, jak ho naučit chůzi na vodítku u nohy? Dřív než se mi uškrtí. Na samonavíjecím se za včera a dnes naučil po škubnutí docela i přestat táhnout jak kůň (tak snad brzo pochopí víc a bude mu stačit můj povel ještě před škubnutím) a jakžtakž to jde, pokud může odvíjet celých 5 m. To pak jde sám od sebe i velice klidně, pomalu. Ale když vzdálenost zkrátím a má jít vedle mě, třeba přes silnici, což je nutné, je najednou úplně bez sebe a táhne, že ho sotva držím, na nic nereaguje.

Jak myslíte, že ho to mám učit? Umím učit u nohy štěndo, ale tady si nejsem jistá. Pochopí to postupně stejně jak začíná snad chápat chůzi na dlouhém a mám holt trpělivě trénovat svaly a psí krk (a vydávat nadarmo pochvalu, neb ho nezajímá, a nabízet darmo pamlsek, protože ten ho v takové chvíle nezajímá taky)? Nechtěla bych začínat hned s ohlávkou, navíc pak by to neuměl chodit na ničem jiném.
Ovšem jsem od včera namožená jak z posilovny, dává do toho všecko, síla neuvěřitelná (inu drobek to není), což mi málem bere sebevědomí vůdce smečky
Vím, že je někdy třeba dobré (na cvik chůze u nohy u dospělce) chodit a měnit pořád směr, aby pochopil, že je výhodnější sledovat páníka sám, jenže tady vynaložím všecku sílu jen na to, abych ho udržela těch pár metrů u nohy rovnou dopředu...


A co si myslíte o tomto: popsala jsem výš skvělou pohodovou povahu. Což pořád platí, o to víc nás ale překvapil jeden zkrat: přítel ho při hře volal k sobě, pes nešel (nedělá to), opakoval volání, plácal do nohy, a když pes pořád nešel, šel pro něj, všecko v přátelském tónu, ale když ho chtěl vzít za obojek, kousl ho. Ne do krve, ale jinak docela natvrdo, a nečekaně, bez varování. Zas tak moc jsme ho asi nezpucovali, je taky určitě ve stresu z nového prostředí atd., ale strašně nás to překvapilo, neslučuje se to s tím, že si vzápětí nechá sáhnout málem až do krku... a navíc to bylo hrou, žádný zlý tón! Když přítel zkusil záměrně situaci podruhé, pes bojácně uhnul před rukou. Napadá mě, že asi je zvyklý, že "přivolání" bohužel probíhalo tak, že byl zavolán, neposlechl, tak si pro něj panička došla a uhodila ho rukou. Dál už jsme ho s tím netrápili, já sama jsem zkoušela přivolání jen při hře venku na pamlsek nebo míček (i tak bylo ale potřeba si pomoct šňůrou a trochu si ho přitáhnout). Myslíte, že to byl spíš zkrat, nebo spíš máme být připraveni, že si bude takové věci v nečekanou chvíli zkoušet? Mně to totiž nejde na rozum, jak to jde dohromady - znám takové reakce od psů, kteří se ale nechovali jinak tak naprosto poddajně, nenechali se sebou jakkoli manipulovat atp. (Podotknu, že u našeho Kelyho to není ze strachu, že by byl submisivní, protože se bojí, to rozhodně ne, je v pohodě.) Nerozumím tomu z tohoto důvodu - nebo myslíte, že na tom není co k divení?

Tak se omlouvám, že je to tak dlouhé... Snad někdo dočte a napíše mi názor, tip, zkušenost? Předem moc dík.

Fotečky jsem dneska nějaké udělala, přiložím časem

Ahojky,
já bych především okamžitě sundala samonavíjecí vodítko a koupila (vyrobila) stopovačku cca 10metrů. Se samonavíjecím vodítkem má pes neustále na krku tlak a nechápe, kdy je vodítka konec. Stopovačku můžeš nechat na zemi a v případě potřeby na ní šlápneš. Opravdu ignoruje pamlsky?? Určitě se dá najít něco za co by skákal na hlavě, klidně ať je to buřt, cokoli. K nám na cvičák chodila paní s kuřecíma srdíčkama, jinak jí pes necvičit. Se stopovačkou za zády nechat pesana volně běhat a v momentě kdy ho oslovíš jménem přišlápneš vodítko a jak se zastaví a bude koukat, co se děje, dáš povel ke mně. Jakmile udělá jen krůček k tobě, musíš hóódně chválit. Nejlépe ukázat nějakou jeho dobrotu nebo hračku. Pak si s nim chvíli pohrát a zase ho nechat jít.
Jednou jsem taky skoušela na kámoščinýho angl.setra, kterej furt zdrhal, že byl na 30ti metovým vodítku a já chodila do čtverce, on si čuchal, nevnímal mě a pak když jsem v rohu toho čtverce měnila směr, jim to škublo a musel jít za mnou. Jak si mě najednou začal hlídat a zmenšoval mezeru mezi náma. Po pár měsících se dal pusti z vodítka a byl v klidu.
S chůzí na vodítku bych to udělala asi tak (pokud nechceš vodítkem škubat), že bych ho připla a řekla "pomalu"¨, jakmile by se rozletěl, zastavila bych se, přitáhla si ho k noze a zase vyšla s "pomalu". Takhle třeba stokrát za vycházku. Rozhodně strašně moc chvály za každou drobnost udělanou správně.
A chůze unohy, no, zjisti co opravdu miluje (z papu) a posaď si ho k noze a v ruce měj tu dobrotu. Opakuj mu "k noze" a pomalu jděte. Radši kratší vzdálenost a správně než kilák a blbě.
Pokud nebyl cvičenej, tak to nezná a bude to chtít na něj jít pomalu, takže pár minut cvičení několikrát denně. Chůzi u nohy cvičte i doma v bytě.Ono to půjde :o))
Odkud jste??To je golden s PP??

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

hlozi napsal(a):
Ahojky,
já bych především okamžitě sundala samonavíjecí vodítko a koupila (vyrobila) stopovačku cca 10metrů. Se samonavíjecím vodítkem má pes neustále na krku tlak a nechápe, kdy je vodítka konec. Stopovačku můžeš nechat na zemi a v případě potřeby na ní šlápneš. Opravdu ignoruje pamlsky?? Určitě se dá najít něco za co by skákal na hlavě, klidně ať je to buřt, cokoli. K nám na cvičák chodila paní s kuřecíma srdíčkama, jinak jí pes necvičit. Se stopovačkou za zády nechat pesana volně běhat a v momentě kdy ho oslovíš jménem přišlápneš vodítko a jak se zastaví a bude koukat, co se děje, dáš povel ke mně. Jakmile udělá jen krůček k tobě, musíš hóódně chválit. Nejlépe ukázat nějakou jeho dobrotu nebo hračku. Pak si s nim chvíli pohrát a zase ho nechat jít.
Jednou jsem taky skoušela na kámoščinýho angl.setra, kterej furt zdrhal, že byl na 30ti metovým vodítku a já chodila do čtverce, on si čuchal, nevnímal mě a pak když jsem v rohu toho čtverce měnila směr, jim to škublo a musel jít za mnou. Jak si mě najednou začal hlídat a zmenšoval mezeru mezi náma. Po pár měsících se dal pusti z vodítka a byl v klidu.
S chůzí na vodítku bych to udělala asi tak (pokud nechceš vodítkem škubat), že bych ho připla a řekla "pomalu"¨, jakmile by se rozletěl, zastavila bych se, přitáhla si ho k noze a zase vyšla s "pomalu". Takhle třeba stokrát za vycházku. Rozhodně strašně moc chvály za každou drobnost udělanou správně.
A chůze unohy, no, zjisti co opravdu miluje (z papu) a posaď si ho k noze a v ruce měj tu dobrotu. Opakuj mu "k noze" a pomalu jděte. Radši kratší vzdálenost a správně než kilák a blbě.
Pokud nebyl cvičenej, tak to nezná a bude to chtít na něj jít pomalu, takže pár minut cvičení několikrát denně. Chůzi u nohy cvičte i doma v bytě.Ono to půjde :o))
Odkud jste??To je golden s PP??

Věřím, že toho spoustu znáte a pes se má určitě skvěle, ale pro začátek bych přehodnotila pár věcí.
První - pes vás nebude uznávat a poslouchat jen proto, že jste jeho noví pánečci. Ne ne. Vy si tu pozici musíte postupně vybudovat, vzbudit v něm důvěru, tím pánečkem se STÁT. Nelámejte to přes koleno (viz kousnutí), dejte mu čas. Zezačátku bych ho netrestala, když se vám něco nelíbí, tak to prostě ignorujte nebo pokárejte hlasem, to stačí. Přicházení na "ke mně" jistěte stopovačkou, nechoďte pro něj, ale přitáhněte. I povel "ke mně" je založen především na vztahu, který zatím nemáte. Nepospíchejte s tím. Nejdřív navažte vztah, pak teprv "ke mně". Ještě chvíli se bez toho obejdete.
Co se týče chození u nohy, pořiď si především místo flexi normální delší vodítko. Nenu't psa chodit u nohy, bude panikařit a táhnout. Má to naučené. Drž vodítko za konec a nauč psa, že se bude pohybovat kolem tebe, nebude s tebou škubat. I silnici můžeš v pohodě přejít se psem za konec vodítka. Teprve jako druhý krok, když tohle bude zvládat, budeš délku postupně zkracovat a pes se ti zařadí k noze sám, ve chvíli, kdy v tobě uvidí toho pánečka (a jsme zase tam..).

lucies napsal(a):
Věřím, že toho spoustu znáte a pes se má určitě skvěle, ale pro začátek bych přehodnotila pár věcí.
První - pes vás nebude uznávat a poslouchat jen proto, že jste jeho noví pánečci. Ne ne. Vy si tu pozici musíte postupně vybudovat, vzbudit v něm důvěru, tím pánečkem se STÁT. Nelámejte to přes koleno (viz kousnutí), dejte mu čas. Zezačátku bych ho netrestala, když se vám něco nelíbí, tak to prostě ignorujte nebo pokárejte hlasem, to stačí. Přicházení na "ke mně" jistěte stopovačkou, nechoďte pro něj, ale přitáhněte. I povel "ke mně" je založen především na vztahu, který zatím nemáte. Nepospíchejte s tím. Nejdřív navažte vztah, pak teprv "ke mně". Ještě chvíli se bez toho obejdete.
Co se týče chození u nohy, pořiď si především místo flexi normální delší vodítko. Nenu't psa chodit u nohy, bude panikařit a táhnout. Má to naučené. Drž vodítko za konec a nauč psa, že se bude pohybovat kolem tebe, nebude s tebou škubat. I silnici můžeš v pohodě přejít se psem za konec vodítka. Teprve jako druhý krok, když tohle bude zvládat, budeš délku postupně zkracovat a pes se ti zařadí k noze sám, ve chvíli, kdy v tobě uvidí toho pánečka (a jsme zase tam..).

Předchozí příspěvky- dva poslední- super,opravdu zahoďte flexi a pracujte s vodítkem.
Jinak to kousnutí-je toho na něj moc,podle toho co jste napsala nemá klid.Chápu vaší reakci a nadšení ,a že hned chcete všechno vyzkoušet ,a hraní a povely, a podřizování se..vždyť jste ho sotva přivezli.Polovina mých psů ke mě přišla dospělá.V začátcích je pes většinou nejistý,změna prostředí,nový lidé-potřebuje si pomalu!!zvykat,zařadit se ,nechte mu čas na nějaké povely,přivolávání,moc časté hry.A to ohnání se neřešte,upřímně- já se mu ani nedivím.Jinak přeju hodně štěstí,podle toho co píšete je to pohodový pes a všechno se naučí.

vazdik napsal(a):
Předchozí příspěvky- dva poslední- super,opravdu zahoďte flexi a pracujte s vodítkem.
Jinak to kousnutí-je toho na něj moc,podle toho co jste napsala nemá klid.Chápu vaší reakci a nadšení ,a že hned chcete všechno vyzkoušet ,a hraní a povely, a podřizování se..vždyť jste ho sotva přivezli.Polovina mých psů ke mě přišla dospělá.V začátcích je pes většinou nejistý,změna prostředí,nový lidé-potřebuje si pomalu!!zvykat,zařadit se ,nechte mu čas na nějaké povely,přivolávání,moc časté hry.A to ohnání se neřešte,upřímně- já se mu ani nedivím.Jinak přeju hodně štěstí,podle toho co píšete je to pohodový pes a všechno se naučí.

Díky moc za odpovědi

Flexi jsem dneska odložila a byli jsme na té 10 m stopovačce a spokojení Tohle nám už bude do začátků stačit, než si vytvoříme ten potřebný vztah. Já vím, že to není hned ani za týden. Jen jsem viděla, že ho nemůžu celou dobu nechat táhnout - proto jsem se radši hned ptala, než abych něco od začátku vorala.
(S tím flexi mě předtím nenapadlo, že vlastně cítí tah pořád, což ho mate. Nikdy jsem flexi neměla.)
S chůzí u nohy - ok, zkusím ho napřed učit jen chůzi na kratším vodítku, ono už to bude fuška.

Na pamlsky fakt nezabírá, naprostý nezájem. Ani doma není na mlsky moc zvědavý, spíš si milostivě vezme (a taky ne vždycky). Žrádlo sežere svoji dávku (když toho je o pár granulí víc, nechá být) a nějak jako by ani nevěděl, proč žrát ještě jindy.
Ale zatím jsme samozřejmě nestihli vyzkoušet zdaleka všecko.
Stejně bych radši v budoucnu cvičila na pochvalu, až ho ode mě bude zajímat, snad jednou bude

Jinak jsme z Brna. A PP nemá, holt jeden z těch chudáčků, co ho levně nabyli, snadno pozbyli. I když v útulku na Kociánce je už tři měsíce GR, teď starý 9 měsíců, a důvod je, že prý nesnese děti až tak, že je docela natvrdo napadá, jak jen nějaké vůbec venku uvidí. Co musel zažít GR, který napadá děti
No, a má PP. Aby zas jedna výjimka potvrdila pravidlo o těch množitelích versus PP, ach jo. (Já si netroufla ho vzít, protože děcka bude baf u mě muset potkávat dost a nemám zas tolik zkušeností... )

roony napsal(a):
Díky moc za odpovědi

Flexi jsem dneska odložila a byli jsme na té 10 m stopovačce a spokojení Tohle nám už bude do začátků stačit, než si vytvoříme ten potřebný vztah. Já vím, že to není hned ani za týden. Jen jsem viděla, že ho nemůžu celou dobu nechat táhnout - proto jsem se radši hned ptala, než abych něco od začátku vorala.
(S tím flexi mě předtím nenapadlo, že vlastně cítí tah pořád, což ho mate. Nikdy jsem flexi neměla.)
S chůzí u nohy - ok, zkusím ho napřed učit jen chůzi na kratším vodítku, ono už to bude fuška.

Na pamlsky fakt nezabírá, naprostý nezájem. Ani doma není na mlsky moc zvědavý, spíš si milostivě vezme (a taky ne vždycky). Žrádlo sežere svoji dávku (když toho je o pár granulí víc, nechá být) a nějak jako by ani nevěděl, proč žrát ještě jindy.
Ale zatím jsme samozřejmě nestihli vyzkoušet zdaleka všecko.
Stejně bych radši v budoucnu cvičila na pochvalu, až ho ode mě bude zajímat, snad jednou bude

Jinak jsme z Brna. A PP nemá, holt jeden z těch chudáčků, co ho levně nabyli, snadno pozbyli. I když v útulku na Kociánce je už tři měsíce GR, teď starý 9 měsíců, a důvod je, že prý nesnese děti až tak, že je docela natvrdo napadá, jak jen nějaké vůbec venku uvidí. Co musel zažít GR, který napadá děti
No, a má PP. Aby zas jedna výjimka potvrdila pravidlo o těch množitelích versus PP, ach jo. (Já si netroufla ho vzít, protože děcka bude baf u mě muset potkávat dost a nemám zas tolik zkušeností... )

Jinak, ono mi přišlo, že docela kllid má - když si hrajem a zkoušíme vlastně jen když si přijde a třeba sám přinese míček nebo šťouchne čumákem... Když si leží pro sebe, tak ho samo nechávám být (což každýho psa, když si leží...) Ale máte asi pravdu, že i tak toho na něj bylo moc - ještě zvolním, vlastně už jsem zvolnila myslím
Ono na něm nebylo znát vůbec žádný stres, nejistota, což taky může být klamavé a proběhlo to v něm jen vevnitř.

roony napsal(a):
Jinak, ono mi přišlo, že docela kllid má - když si hrajem a zkoušíme vlastně jen když si přijde a třeba sám přinese míček nebo šťouchne čumákem... Když si leží pro sebe, tak ho samo nechávám být (což každýho psa, když si leží...) Ale máte asi pravdu, že i tak toho na něj bylo moc - ještě zvolním, vlastně už jsem zvolnila myslím
Ono na něm nebylo znát vůbec žádný stres, nejistota, což taky může být klamavé a proběhlo to v něm jen vevnitř.

Zdravím, moc a moc vám držím pěstičky, před dvouma rokama jsem byla v podobné situaci, ale měla jsem to stížený tím, že pes byl už asi roční. No prostě někdo ho vyhodil, je to labrador. Ujali jsme se ho a o jeho předešlé "výchově" nic nevíme, neuměl ale vůbec nic, zřejmě páníkům přerostl přes hlavu.
Z vlastní zkušenosti taky doporučuji stopovačku, já to dělala tak, že pes měl stopovačku, já ho zavolala a lákala na salámek, když sám přišel, následovala veliká pochvala, když nepřišel, škubla jsem s ním a přitáhla jsem si ho, netrestala jsem ho ale. Až psoun pochopil, co je povel "ke mně", nechala jsem stopovočku volně na zemi, jenže já sem s ním měla problém, že na stopovačce poslouchal, ale na volno nee. Byl to běh opravdu na dlouhou trať, asi půl roku za sebou tahal stopovačku. Můj miláček většinou dal přednost jinýmu pejskovi nebo se rád rozběhl za zvěří.
Dnes už se hodně zklidnil a chodí převážně na volno, sice občas musím trochu víc křiknout, ale je to už něco jinýho.
Chůzi u nohy jsme dlouho nezvládali, jak zatáhl, řekla jsem nesmíš, když táhl dál, škubla jsem s vodítkem, zkoušela jsem ho prvně lákat na mlsky, ale na to nereagoval. Tak mě napadá co takhle ohlávka Halti, ale je to jen vícviková pomůcka.
Jo a rozhodně být vámi, vyrazím na cvičák, já jsem se dlouho bála jít, ale moc nám to prospělo za půl rok na cvičáku, jsme se naučil mnohem víc než za rok a půl sami. Opravdu se zkuste zajet alespoň podívat.
Abych nezapoměla, moc a moc se s ním mazlete a dávejte mu na jevo, že ho máte rádi, ale nezapomeňte, že vy jste šéfem smečky!
Snad jsem to napsala srozumitelně, moc na Vás myslíme a držíme pěstičky.
A někdy napište, jak Vám to spolu jde.
Manča

majdrous napsal(a):
Zdravím, moc a moc vám držím pěstičky, před dvouma rokama jsem byla v podobné situaci, ale měla jsem to stížený tím, že pes byl už asi roční. No prostě někdo ho vyhodil, je to labrador. Ujali jsme se ho a o jeho předešlé "výchově" nic nevíme, neuměl ale vůbec nic, zřejmě páníkům přerostl přes hlavu.
Z vlastní zkušenosti taky doporučuji stopovačku, já to dělala tak, že pes měl stopovačku, já ho zavolala a lákala na salámek, když sám přišel, následovala veliká pochvala, když nepřišel, škubla jsem s ním a přitáhla jsem si ho, netrestala jsem ho ale. Až psoun pochopil, co je povel "ke mně", nechala jsem stopovočku volně na zemi, jenže já sem s ním měla problém, že na stopovačce poslouchal, ale na volno nee. Byl to běh opravdu na dlouhou trať, asi půl roku za sebou tahal stopovačku. Můj miláček většinou dal přednost jinýmu pejskovi nebo se rád rozběhl za zvěří.
Dnes už se hodně zklidnil a chodí převážně na volno, sice občas musím trochu víc křiknout, ale je to už něco jinýho.
Chůzi u nohy jsme dlouho nezvládali, jak zatáhl, řekla jsem nesmíš, když táhl dál, škubla jsem s vodítkem, zkoušela jsem ho prvně lákat na mlsky, ale na to nereagoval. Tak mě napadá co takhle ohlávka Halti, ale je to jen vícviková pomůcka.
Jo a rozhodně být vámi, vyrazím na cvičák, já jsem se dlouho bála jít, ale moc nám to prospělo za půl rok na cvičáku, jsme se naučil mnohem víc než za rok a půl sami. Opravdu se zkuste zajet alespoň podívat.
Abych nezapoměla, moc a moc se s ním mazlete a dávejte mu na jevo, že ho máte rádi, ale nezapomeňte, že vy jste šéfem smečky!
Snad jsem to napsala srozumitelně, moc na Vás myslíme a držíme pěstičky.
A někdy napište, jak Vám to spolu jde.
Manča

...nezájem o pamlsky? Tak trošku zredukujte denní dávku a přitom zkuste zjistit, co by asi tak psékovi nejvíce jelo a co se dá přitom nosit po kapsách, nemusí to bát nutně kupované mlsky, ale třeba kousky sýra..., ať se daří

dav napsal(a):
...nezájem o pamlsky? Tak trošku zredukujte denní dávku a přitom zkuste zjistit, co by asi tak psékovi nejvíce jelo a co se dá přitom nosit po kapsách, nemusí to bát nutně kupované mlsky, ale třeba kousky sýra..., ať se daří

Tak jde nám to prima Nebo spíš, jde mu to se mnou
Chodíme na stopovačce a víceméně bez problémů. Na vodítku nakrátko je to pořád potíž, ale už do toho nedává všecku sílu, takže ho zvládám, a když je hodně utahaný a dobře naložený, tak už na povel "pomalu" reaguje
Pamlsky ho nadále netankujou, venku mi odmítl vzít kus voňavého masa a odvrátil čumák, protože čuchal něco zajímavého - asi mám retrívra skoro-asketu?!
Míček ho taky moc nebere, ani doma, natož venku, úspěch je, když se za skákacím balónkem rozběhne jednou dvakrát a pak ho vesele odhodí - stopa je mu zkrátka nade všecko. Tak ho budu asi fakt muset motivovat jen sama sebou..
A je to úplně úžasný, pohodový, zlatý pejsek, že jsem to nejenže nečekala, ale ani si to nezasloužila

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak mám konečně pesa! Od včera, rok a půl starého golden retrievera. Od lidí, co ho dávali pryč, "z nedostatku času a rodiných důvodů".

Pesan se zdá vyrovnaný, je doma až neuvěřitelně klidný a pohodový, nemá snahu nic ničit ani kousat, kromě svých hraček, neštěká, nechá se sebou jakkoli manipulovat, nechá si vzít z huby i kost (tu ze zverimexu, se syrovou jsme to ještě nezkoušeli), neotravuje, nežebrá žrádlo, jen se tak přijde pohladit, je hravý se psy, podřízená poloha při hře s náma mu nedělá potíže, sám ji zaujímá...

Z poslušnosti ovšem neumí nic. Sedni, lehni zná a v rámci hry zvládne (když mu nabízím hračku), jinak nemá motivaci. Nějaké "ke mně" se zdá, že nezná vůbec (nereaguje na to nijak při hraní), stejně tak nic je chůze na vodítku.
Samosebou ho "nedzeríruju" hned první dny, všecko jenom hra, abych viděla, co zná a co ne, a aby se od něj trošku něco chtělo od začátku, ale jen pro radost.

A co bych potřebovala poradit:
Máte nějaké tipy, jak ho naučit chůzi na vodítku u nohy? Dřív než se mi uškrtí. Na samonavíjecím se za včera a dnes naučil po škubnutí docela i přestat táhnout jak kůň (tak snad brzo pochopí víc a bude mu stačit můj povel ještě před škubnutím) a jakžtakž to jde, pokud může odvíjet celých 5 m. To pak jde sám od sebe i velice klidně, pomalu. Ale když vzdálenost zkrátím a má jít vedle mě, třeba přes silnici, což je nutné, je najednou úplně bez sebe a táhne, že ho sotva držím, na nic nereaguje.

Jak myslíte, že ho to mám učit? Umím učit u nohy štěndo, ale tady si nejsem jistá. Pochopí to postupně stejně jak začíná snad chápat chůzi na dlouhém a mám holt trpělivě trénovat svaly a psí krk (a vydávat nadarmo pochvalu, neb ho nezajímá, a nabízet darmo pamlsek, protože ten ho v takové chvíle nezajímá taky)? Nechtěla bych začínat hned s ohlávkou, navíc pak by to neuměl chodit na ničem jiném.
Ovšem jsem od včera namožená jak z posilovny, dává do toho všecko, síla neuvěřitelná (inu drobek to není), což mi málem bere sebevědomí vůdce smečky
Vím, že je někdy třeba dobré (na cvik chůze u nohy u dospělce) chodit a měnit pořád směr, aby pochopil, že je výhodnější sledovat páníka sám, jenže tady vynaložím všecku sílu jen na to, abych ho udržela těch pár metrů u nohy rovnou dopředu...


A co si myslíte o tomto: popsala jsem výš skvělou pohodovou povahu. Což pořád platí, o to víc nás ale překvapil jeden zkrat: přítel ho při hře volal k sobě, pes nešel (nedělá to), opakoval volání, plácal do nohy, a když pes pořád nešel, šel pro něj, všecko v přátelském tónu, ale když ho chtěl vzít za obojek, kousl ho. Ne do krve, ale jinak docela natvrdo, a nečekaně, bez varování. Zas tak moc jsme ho asi nezpucovali, je taky určitě ve stresu z nového prostředí atd., ale strašně nás to překvapilo, neslučuje se to s tím, že si vzápětí nechá sáhnout málem až do krku... a navíc to bylo hrou, žádný zlý tón! Když přítel zkusil záměrně situaci podruhé, pes bojácně uhnul před rukou. Napadá mě, že asi je zvyklý, že "přivolání" bohužel probíhalo tak, že byl zavolán, neposlechl, tak si pro něj panička došla a uhodila ho rukou. Dál už jsme ho s tím netrápili, já sama jsem zkoušela přivolání jen při hře venku na pamlsek nebo míček (i tak bylo ale potřeba si pomoct šňůrou a trochu si ho přitáhnout). Myslíte, že to byl spíš zkrat, nebo spíš máme být připraveni, že si bude takové věci v nečekanou chvíli zkoušet? Mně to totiž nejde na rozum, jak to jde dohromady - znám takové reakce od psů, kteří se ale nechovali jinak tak naprosto poddajně, nenechali se sebou jakkoli manipulovat atp. (Podotknu, že u našeho Kelyho to není ze strachu, že by byl submisivní, protože se bojí, to rozhodně ne, je v pohodě.) Nerozumím tomu z tohoto důvodu - nebo myslíte, že na tom není co k divení?

Tak se omlouvám, že je to tak dlouhé... Snad někdo dočte a napíše mi názor, tip, zkušenost? Předem moc dík.

Fotečky jsem dneska nějaké udělala, přiložím časem

ještě jednu venkovní.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

roony napsal(a):
ještě jednu venkovní.

Dobrý den,
jsem moc ráda, že vám to spolu jde. Úplně jsem přehlídla, že už mu je rok a půl, nějak jsem si odvodila, že má půl roku....
S tím čucháním ho to snad brzo přejde, náš na pamlsky a na mě ze začátku taky moc nedal, než si zvyknul, ale teď by pro kus žvance udělal cokoliv, snad cokoliv. Ale balónky toho našeho nezajímají do dnes, když už si chce hrát, tak jen s něčím, oč se dá přetahovat a jde to dobře trhat.
Přeji mnoho radosti ze společného žití.
Mája

majdrous napsal(a):
Dobrý den,
jsem moc ráda, že vám to spolu jde. Úplně jsem přehlídla, že už mu je rok a půl, nějak jsem si odvodila, že má půl roku....
S tím čucháním ho to snad brzo přejde, náš na pamlsky a na mě ze začátku taky moc nedal, než si zvyknul, ale teď by pro kus žvance udělal cokoliv, snad cokoliv. Ale balónky toho našeho nezajímají do dnes, když už si chce hrát, tak jen s něčím, oč se dá přetahovat a jde to dobře trhat.
Přeji mnoho radosti ze společného žití.
Mája

Májo, a to jsou mu doopravdy dva
Podívala jsem se do očkováku na datum až dodatečně, psala zpět původní majitelce a dověděla se něco jako "no je trochu starší, ale to snad není takový rozdíl, ne"...
Tož mě to nevadí a nic by to na ničem neměnilo, ale lidi jsou někdy fakt zvláštní...
Tak díky za rady a povzbuzení, doufám nám to půjde i nadále.