Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků
14.10.2007 15:02

Ahojky,

zdravím všechny pejskaře.
Mám skoro ročního puberťáka a bohužel po vyzkoušení všech ostatních metod jsem se rozhodla výuce přivolání na stopovačce. Bydlíme v lese a pesan si několikrát vyzkoušel, jaké je to zdrhnout za zvěří. Nevrátí se i 10 minut. Ještě podotýkám, že jsem od malička učila hlavně právě to přivolání - tj. chodili jsme skoro pouze na volno, schovávala jsem se mu, válela se po zemi apod. - fungovalo to ještě před dvěma měsíci, ale poslední dobou na mne "prdí" čím dál tím více..

Pročetla jsem všechno možné ohledně výuky přivolání na stopovačce, ale pár věcí mi není úplně jasné... Chápu to správně, že je nutné venčit psa prostě pouze na stopovačce (nebo vodítku), aby byl pod kontrolou...po dobu nutnou tedy několik měsíců a třeba i rok? Jak mám ale psa naučit, že se má držet v určité vzdálenosti. Ten můj je totiž stále na konci 12m stopovačky a musím ho tedy brzdit.. Připadá mi to, že o to víc si uvědomuje, že je na šňůře a tedy pod kontrolou...Je nutné ke stopovačce připínat vodítko, když ho chci vést na krátko nebo stačí přitáhnout stopovačku?

Díky moc za všechny rady!

14.10.2007 21:46

petruse napsal(a):
Ahojky,

zdravím všechny pejskaře.
Mám skoro ročního puberťáka a bohužel po vyzkoušení všech ostatních metod jsem se rozhodla výuce přivolání na stopovačce. Bydlíme v lese a pesan si několikrát vyzkoušel, jaké je to zdrhnout za zvěří. Nevrátí se i 10 minut. Ještě podotýkám, že jsem od malička učila hlavně právě to přivolání - tj. chodili jsme skoro pouze na volno, schovávala jsem se mu, válela se po zemi apod. - fungovalo to ještě před dvěma měsíci, ale poslední dobou na mne "prdí" čím dál tím více..

Pročetla jsem všechno možné ohledně výuky přivolání na stopovačce, ale pár věcí mi není úplně jasné... Chápu to správně, že je nutné venčit psa prostě pouze na stopovačce (nebo vodítku), aby byl pod kontrolou...po dobu nutnou tedy několik měsíců a třeba i rok? Jak mám ale psa naučit, že se má držet v určité vzdálenosti. Ten můj je totiž stále na konci 12m stopovačky a musím ho tedy brzdit.. Připadá mi to, že o to víc si uvědomuje, že je na šňůře a tedy pod kontrolou...Je nutné ke stopovačce připínat vodítko, když ho chci vést na krátko nebo stačí přitáhnout stopovačku?

Díky moc za všechny rady!

Já nechávala vždycky psa váčet stopovačku za sebou, pokud neměl tendenci od mě utíkat a jde "jen" o to včas šlápnout na konec, když by letěl za zvěří, nebo si ho přitáhnout, aby povel "ke mně" splnil.
Když potřebuju, aby šel nakrátko, prostě stopovačku smotám, nechová se na ní jinak než na vodítku. Jen vám nesmí vadit, že je děsně špinavá.
Táhnout by moc neměl ani na stopovačce, tam bych ho to asi učila stejně, jako jste učili chůzi na vodítku.
Ale pod kontrolou on se bude cítit, i když bude šňůra na zemi. Moc dobře to některý pesan (ne-li každý, netuším) rozliší od chvlíle, kdy nebude mít nic. Doporučuje se postupně zkracovat délku toho, co za sebou tahá.
Mám teď - nedávno jako dospělého - dvouletého retrívra, chodíme se stopovačkou pořád a je to v pohodě, pes se docela vyběhá a přitom je to bezpečné

Neregistrovaný uživatel

15.10.2007 10:28
Neregistrovaný uživatel

petruse napsal(a):
Ahojky,

zdravím všechny pejskaře.
Mám skoro ročního puberťáka a bohužel po vyzkoušení všech ostatních metod jsem se rozhodla výuce přivolání na stopovačce. Bydlíme v lese a pesan si několikrát vyzkoušel, jaké je to zdrhnout za zvěří. Nevrátí se i 10 minut. Ještě podotýkám, že jsem od malička učila hlavně právě to přivolání - tj. chodili jsme skoro pouze na volno, schovávala jsem se mu, válela se po zemi apod. - fungovalo to ještě před dvěma měsíci, ale poslední dobou na mne "prdí" čím dál tím více..

Pročetla jsem všechno možné ohledně výuky přivolání na stopovačce, ale pár věcí mi není úplně jasné... Chápu to správně, že je nutné venčit psa prostě pouze na stopovačce (nebo vodítku), aby byl pod kontrolou...po dobu nutnou tedy několik měsíců a třeba i rok? Jak mám ale psa naučit, že se má držet v určité vzdálenosti. Ten můj je totiž stále na konci 12m stopovačky a musím ho tedy brzdit.. Připadá mi to, že o to víc si uvědomuje, že je na šňůře a tedy pod kontrolou...Je nutné ke stopovačce připínat vodítko, když ho chci vést na krátko nebo stačí přitáhnout stopovačku?

Díky moc za všechny rady!

Nemám radu, ale spíš povzbuzení. Moje čubina taky skvěle fungovala na přivolání, ale v pubertě, kolem prvního hárání, začala zlobit. Zdrhala za srnkama, sice se poměrně rychle vrátila, ale přeběhla za tu chvíli třeba celé pole a to už mi docela stačí ke strachu...
Taky jsem uvažovala stopovačku, ale rozhodla jsem se to překonat bez ní a teď jsem ráda. Jednak její zájem o zvěř po pubertě trochu ochladl a taky pomohlo, když jsme po hárání začaly zase hodně chodit na cvičák, kde se vyblbla. Dneska jí odvolám od zvěře v pohodě - i když jí srna vyběhne před nosem a ona se pak samozřejmě za ní vydá, stačí houknout a v běhu to otočí a vrátí se. Zvládly jsme to sílou vztahu a přes její fixaci na míček.
Jistě záleží na tom, jakého máte psa, s jak silným loveckým pudem a s jak silnou vazbou na pána. Ale chci tím jen říct, že za určitých okolností to lze zvládnout bez stopovačky a že po pubertě se to rozhodně zlepší i samo.

17.10.2007 20:42

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nemám radu, ale spíš povzbuzení. Moje čubina taky skvěle fungovala na přivolání, ale v pubertě, kolem prvního hárání, začala zlobit. Zdrhala za srnkama, sice se poměrně rychle vrátila, ale přeběhla za tu chvíli třeba celé pole a to už mi docela stačí ke strachu...
Taky jsem uvažovala stopovačku, ale rozhodla jsem se to překonat bez ní a teď jsem ráda. Jednak její zájem o zvěř po pubertě trochu ochladl a taky pomohlo, když jsme po hárání začaly zase hodně chodit na cvičák, kde se vyblbla. Dneska jí odvolám od zvěře v pohodě - i když jí srna vyběhne před nosem a ona se pak samozřejmě za ní vydá, stačí houknout a v běhu to otočí a vrátí se. Zvládly jsme to sílou vztahu a přes její fixaci na míček.
Jistě záleží na tom, jakého máte psa, s jak silným loveckým pudem a s jak silnou vazbou na pána. Ale chci tím jen říct, že za určitých okolností to lze zvládnout bez stopovačky a že po pubertě se to rozhodně zlepší i samo.

Petro, jakého máš psa?

Výcvik se stopovačkou je velice dobrá věc, pokud si sama uvědomujete, co od toho čekáte a čeho chcete dosáhnout. Pokud jde o to, aby pes neběhal za zvěří, je dobré ho naučit, aby ve svém kroku spomalil, když mu to přokážete. Tímto si zajistíte, že nebude tahat a budete kontrolovat jeho vzdálenost tak, abyste vždy mohla skočit na stopovačku, kdyby něco.
Ideální také je, když se majitel chová, jako by ta stopovačka neexistovala a zapínal podle potřeby svého psa na krátké vodítko. Stopovačka by tedy měla fungovat jen jako pomůcka, pojistka, ale pokud je třeba psa vzít na krátko, tak ho normálně zapínat na krátké vodítko a nerolovat šňůru.
Pes ale pozná, když má stopovačku zapnutou. Proto se u psů cvičených touto metodou provádí postupné skracování délky šňůry. Celkem fajn je, když ji prostě stříháte (proto lidé využivají pradelní šňůru místo stopovačky). Trvá dost dlouho (jak u kterých psů), než se u nich oběví první výsledky poslušnosti, lepší ovladatelnost - pak je možno stopovačku skrátit o cca 10 cm. Takto se během roku-rokua půl (podle schopností výcviku psa a majitele) dostanete do situace, že stopovačka zmizí úplně.

Já používám stopovačku už 2. rokem a protože mám psa loveckého, jen se stopovačkou ho můžu v klidu vzít do lesa a dát mu tu zdánlivou volnost. Pes si na stopovačku časem zvykne, takže nám nedělá problém s ní chodit (obzvlášť do přírody). Já neřeším chození se stopovačkou a krátkým vodítkem, protože bych bígla v lese stejně nikdy úplně navolno nepustila. Jinak - celou popsanou teorii mám vyzkoušenou, něco jsem vyčetla na netu, něco jsem korigovala v praxi, tak snad také příjdete na svůj způsob používání této pomoci a jednou se s náma podělíte. A! ze začátku to chce trpělivost, je možné, že se poprvé do šňůry zamotáte oba i se psem...

Přidejte reakci

Přidat smajlík