Nucený aport

orin napsal(a):
Nemam parfors (nuceny aport) rad, ale nekdy to s nekterym psem po dobrem nejde. Pokud ale uz s parforsem zacnete, je to podle mne rozhodnuti, kdy musite vydrzet, at se deje co se deje - pruvodnim znakem byva celkem casto, ze pes prestane aportovat uplne - na nejakou dobu. Potom, kdyz je to udelane dobre, ale zase zacne (radove treba po mesici), a pokud to nezkazite potom, muzete se na aport u nej uz temer 100% spolehnout. Samozrejme, nesmite byt kruti, jen dusledni - pokud vydate povel, musite VZDY trvat na jeho kompletnim splneni - pokud jednou jedinkrat povolite, je cely tento vycvik v tahu. Tim vic musite premyslet, jestli jeste aport hodit, nebo ne.

Aport po dobrem je lepsi v tom, ze pes obvykle aportuje rad, byva celkove rychlejsi, a neni to pro nej stres. Je ale nemozne se na psa spolehnout, ze bude aportovat i v okamziku, kdy se mu zrovna nebude chtit - najde se cokoliv zajimaveho, proste na aport zapomene, apod. Nesmi se prehanet aportovani - jinak to lehce psovi znechutite.

U meho psa mi nakonec nezbylo, nez parfors pouzit, protoze jinak si ze mne uz delal skutecne srandu. Prestal aportovat uplne, odmital se aportu vubec dotknout, a tahle faze trvala skoro mesic. Potom se tohle zlomilo, zacal mi brat aport doma, a zbytek uz celkem sel. Presto - protoze jsem to minimalne ze zacatku delal spatne, mame s aportem problemy dosud (pri prinaseni si s nim hraje, prekusuje, drzi bud prilis tvrde, nebo mekce a aporty mu padaji, apod.).

Pokud Vaseho psa ucite povel drz, a doma vydrzi par sekund drzet, je myslim jeste brzo prechazet na parfors - proste to drzeni prodluzujte, pak postupne prejdete na zahradu, a pak uplne na volno, dokud nebude mit povel "drz" zazity, no a pak mu v okamziku, kdy vidite, ze se chysta pri aportu plivnout, date mu povel drz. Jeden tip, kde jsem treba udelal chybu - parfors zacinate cvicit na predmetu, u ktereho Vam nevadi, ze ho pes bude cely zbytek zivota nenavidet... (pokud potrebujete nosit zver, cvicte ho treba na cince) :-)

Pokud se nakonec prece jen rozhodnete cvicit parforsem, velmi doporucuju - najdete si nekoho, kdo to opravdu umi, a cvicte jen s jeho dohledem. Parforsem se da pes opravdu snadno zkazit, ale pokud se vycvik povede, mate spolehliveho aportera po cely zbytek zivota.

S aportem jsem měla také problém u svého NOxBO. Je to sice vášnivý aportér, ale také předčasně pouštěl a ještě překusoval. To předčasné pouštění jsem odnaučila tak, že jsem couvala, když mi pes aport přinášel. Když jej pustil, tak jsem o cca 3 m couvla a on mi jej znovu nesl, když jej znovu pustil před odebráním, zase jsem couvla. Tak se naučil s aportem chodit až ke mně a předávat až na povel. Ohledně překusování a hraní s aportem jsem na něj vyzrála tak, že když překusoval, tak jsem vzala náhubek a dělala, že už nebudeme pracovat a že mu chci náhubek nasadit. Ale protože rád aportoval, tak celý stuhnul, jen abych mu nedala košík a neskončila s aportem. Ale na každého psa platí něco jiného. Nucený aport bych asi nedělala, ale pokud musí pes udělat zkoušky (např. pro uchovnění), tak se nedá nic jiného dělat. Ale je to asi až ta poslední možnost.

berta napsal(a):
S aportem jsem měla také problém u svého NOxBO. Je to sice vášnivý aportér, ale také předčasně pouštěl a ještě překusoval. To předčasné pouštění jsem odnaučila tak, že jsem couvala, když mi pes aport přinášel. Když jej pustil, tak jsem o cca 3 m couvla a on mi jej znovu nesl, když jej znovu pustil před odebráním, zase jsem couvla. Tak se naučil s aportem chodit až ke mně a předávat až na povel. Ohledně překusování a hraní s aportem jsem na něj vyzrála tak, že když překusoval, tak jsem vzala náhubek a dělala, že už nebudeme pracovat a že mu chci náhubek nasadit. Ale protože rád aportoval, tak celý stuhnul, jen abych mu nedala košík a neskončila s aportem. Ale na každého psa platí něco jiného. Nucený aport bych asi nedělala, ale pokud musí pes udělat zkoušky (např. pro uchovnění), tak se nedá nic jiného dělat. Ale je to asi až ta poslední možnost.

:-) V mem pripade neslo (a nejde) o uchovneni, ale o lovecke zkousky (LR). Zatim porad jeste cvicime na dumiky, ale brzo uz budeme muset prejit na zver, a tam jsem teprve zvedavy na vysledky...

Jo, jeste k parforsu - opravdu to neni pekny pohled, kdyz cvicite parforsem, takze pro prilis citlive povahy to opravdu neni... :-(

orin napsal(a):
:-) V mem pripade neslo (a nejde) o uchovneni, ale o lovecke zkousky (LR). Zatim porad jeste cvicime na dumiky, ale brzo uz budeme muset prejit na zver, a tam jsem teprve zvedavy na vysledky...

Jo, jeste k parforsu - opravdu to neni pekny pohled, kdyz cvicite parforsem, takze pro prilis citlive povahy to opravdu neni... :-(

orin: Na labradora s PARFORSNÍM aportem? Proboha. No ani se nedivím,když na výcvik aportů si s sebou bereš proutek a a taky ho používáš.

Viděla jsem fenu ČSV s nuceným aportem na zkouškách a fakt nebyl to pěknej pohled. Pro aport došla, vzala, přišla, předsedla, to jo. Ale nebyla v tom žádná rychlost ani žádná radost. Vypadala, jako by šla na porážku a ne pro aport/ s aportem.

Když už parfors, tak s někým, kdo to ovládá.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

orin napsal(a):
:-) V mem pripade neslo (a nejde) o uchovneni, ale o lovecke zkousky (LR). Zatim porad jeste cvicime na dumiky, ale brzo uz budeme muset prejit na zver, a tam jsem teprve zvedavy na vysledky...

Jo, jeste k parforsu - opravdu to neni pekny pohled, kdyz cvicite parforsem, takze pro prilis citlive povahy to opravdu neni... :-(

"Jo, jeste k parforsu - opravdu to neni pekny pohled, kdyz cvicite parforsem, takze pro prilis citlive povahy to opravdu neni... :-("

prosim vas co strasite ludi? aky nepekny pohlad? nepekny pohlad je na psy v utulku.

neviem, co si pod parforsom predstavujete vy a co ste s tym vasim psom robili.
pre lovecke psy je to zvacsa jediny spolahlivy sposob vycviku, a co je na tom nepekne, to mi unika.

moj pes je tak cviceny a za aportom si ide nohy dolamat, naspat mi ho nesie cvalom, pokial nieje priliz tazky.
takze, nechapem, co je tak brutalneho na nutenom aporte??
asi len treba vediet psa motivovat a neznechutit

chibet napsal(a):
Ahoj, chtěla bych se zeptat jaký máte s tím zkušenosti s nuceným aportem. Dnes na cvičáku to zkoušeli na velkýho knírače, ale neměla jsem z toho dobrý pocit a jsem z toho docela vedle.Není lepší to dělat jenom po dobrým? Nám aport u mé hovawartky 19 měsíců moc nejde. Hodím rychle ho bere, ale půl metrů přede mnou ho vyplivne. Zkouším přetahovat se s ní, ale málo kdy to vyjde. Zkoušíme doma odděleně, aby aport držela zvlášť chvíli v tlamě na slovo drž ale zatím nic moc. Vydrží ho držet pár sekund.
Chtěla bych se zeptat, jak to děláte vy?
A co je to, když se řekne zvedání aportu ze země.
Jinak my nucený aport dělat nikdy nebudem. Moje fenka by pak o aportu tímhle stylem nechtěla dělat asi už vůbec nic.

mam s tym skusenosti vyborne. ale kedze dopredu viete ze to robit nikdy nebudete, naco toto forum?

"Není lepší to dělat jenom po dobrým?"
nieje, pokial potrebujete aport na 99,9%
pokial sa chcete so psom len hrat, je to uplne jedno

jade napsal(a):
mam s tym skusenosti vyborne. ale kedze dopredu viete ze to robit nikdy nebudete, naco toto forum?

"Není lepší to dělat jenom po dobrým?"
nieje, pokial potrebujete aport na 99,9%
pokial sa chcete so psom len hrat, je to uplne jedno

Ano, přesně výcvik myslivců. Nač to s ním dělat po dobrým, když po zlým to budu mít snažší, že??

Známá- myslivci ve famílii do 20. kolene- mi párkrát ukazovala ten jejich příšernej výcvik. Myslela jsem, že budu zvracet.

V útulcích je aspoň neřežou jak žito.

Taky ale jak ti psi myslivců vypadají, že?

uzivatel napsal(a):
orin: Na labradora s PARFORSNÍM aportem? Proboha. No ani se nedivím,když na výcvik aportů si s sebou bereš proutek a a taky ho používáš.

Viděla jsem fenu ČSV s nuceným aportem na zkouškách a fakt nebyl to pěknej pohled. Pro aport došla, vzala, přišla, předsedla, to jo. Ale nebyla v tom žádná rychlost ani žádná radost. Vypadala, jako by šla na porážku a ne pro aport/ s aportem.

Když už parfors, tak s někým, kdo to ovládá.

Ano. I na labradora je nekdy potreba pouzit parfors, pokud potrebujete, aby nosil SPOLEHLIVE.

Pokud jste videla na zkouskach psa, ktery nosil tak, ajk popisujete, bud slo o nedocviceny, nebo zkazeny parfors. Muzu Vas ujistit, ze muj pes se muze po aportu zblaznit, lita za nim jak splaseny. Jak uz jsem psal, jsou tam problemy, ktere jsem zatim nedoresil, ale to nemeni nic na faktu, ze pred parforsem pro aport nekdy sel, jindy ne, po parforsu se za aportem rozbehne a muze se prerazit, aby byl u nej... S navratem to je trochu horsi, ale taky netvrdim, ze jsem dokonaly, a ze mam docviceneho psa. Taky jsem psal, jestli jste si neracila vsimnout, ze nejsem nijak zkuseny vycvikar - jen se snazim ridit radami zkusenejsich, a ano, nekdy i ti zkusenejsi radi spatne. Take jsem psal, ze se mi tahle metoda nelibi, a doporucuju ji az jako posledni mozny zpusob. Toho vseho jste si asi nevsimla, ze...

uzivatel napsal(a):
Ano, přesně výcvik myslivců. Nač to s ním dělat po dobrým, když po zlým to budu mít snažší, že??

Známá- myslivci ve famílii do 20. kolene- mi párkrát ukazovala ten jejich příšernej výcvik. Myslela jsem, že budu zvracet.

V útulcích je aspoň neřežou jak žito.

Taky ale jak ti psi myslivců vypadají, že?

Ne, nikdo nerekl, ze to musi byt po zlem.

Ze vy budete zvracet neznamena, ze to neni pouzitelna metoda, a na nektere psy se nekdy ani nic jineho opravdu pouzit nemuze. Taky nikdo netvrdi (nebo vy ano?) ze to, co jste videla, byl spravne provadeny parfors... uz jsem rikal jednou, ze spravny parfors neni o krutosti, ale o duslednosti (a to absolutni).

Nevim, jak hodne spolehlivy aport mate u psa vy. Zkusil jste nekdy pracovat se psem (treba na honu) dele nez hodinu? Zkusila jste nekdy byt na honu, kde musi psi pracovat treba cely den, a nejake "nechce se mi prinest aport" proste neexistuje? Natoz pak behani za fenami, znackovani teritoria apod.?

uzivatel napsal(a):
Ano, přesně výcvik myslivců. Nač to s ním dělat po dobrým, když po zlým to budu mít snažší, že??

Známá- myslivci ve famílii do 20. kolene- mi párkrát ukazovala ten jejich příšernej výcvik. Myslela jsem, že budu zvracet.

V útulcích je aspoň neřežou jak žito.

Taky ale jak ti psi myslivců vypadají, že?

neviem, niesom "myslivec" takze o com??

ked niekto bije psa pri vycviku aportu, je to ciste jeho problem a on si kazi psa.

niektori ludia biju psa aj pri vycviku sadni alebo lahni a preto nehovorime, ze pes sa nema ucit sadnut alebo lahnut, vsak?

tak pozdravuje znamu a precitajte si nieco o vycviku aportu od starych vycvikarov loveckych psov. nikde nieje doporucovana ziadna bitka

orin napsal(a):
Ne, nikdo nerekl, ze to musi byt po zlem.

Ze vy budete zvracet neznamena, ze to neni pouzitelna metoda, a na nektere psy se nekdy ani nic jineho opravdu pouzit nemuze. Taky nikdo netvrdi (nebo vy ano?) ze to, co jste videla, byl spravne provadeny parfors... uz jsem rikal jednou, ze spravny parfors neni o krutosti, ale o duslednosti (a to absolutni).

Nevim, jak hodne spolehlivy aport mate u psa vy. Zkusil jste nekdy pracovat se psem (treba na honu) dele nez hodinu? Zkusila jste nekdy byt na honu, kde musi psi pracovat treba cely den, a nejake "nechce se mi prinest aport" proste neexistuje? Natoz pak behani za fenami, znackovani teritoria apod.?

Já mám feny, takže mi neznačkujou.

Fakt si nemyslím, že když chci, aby byl pes schopen spolehlivě aportovat, tak musím použít parfors. Obzvlášť u plemene, do kterýho to lidi hustí x let.

Věřte, párkrát už sme něco dlouze dělaly i přes hodinu- no i déle- ale s aportama není problém. Spíš bych řekla, že aport je 90%, přivolání 95% a zbytek jakž takž. A že nosí dlouho fakt nevadí.

Nevím, do jaké míry byl hnus nazývaný parfosem, co mi ukazovala známá pravdou, ale i kdyby se normálně dělala jen půlka ztoho, tak je to pěknej humus.

P:S: Existují pravidla parfosu? Nebo čemu se pak říká správně udělaný parfors, když existují psi tvrdí i měkčí?

uzivatel napsal(a):
Já mám feny, takže mi neznačkujou.

Fakt si nemyslím, že když chci, aby byl pes schopen spolehlivě aportovat, tak musím použít parfors. Obzvlášť u plemene, do kterýho to lidi hustí x let.

Věřte, párkrát už sme něco dlouze dělaly i přes hodinu- no i déle- ale s aportama není problém. Spíš bych řekla, že aport je 90%, přivolání 95% a zbytek jakž takž. A že nosí dlouho fakt nevadí.

Nevím, do jaké míry byl hnus nazývaný parfosem, co mi ukazovala známá pravdou, ale i kdyby se normálně dělala jen půlka ztoho, tak je to pěknej humus.

P:S: Existují pravidla parfosu? Nebo čemu se pak říká správně udělaný parfors, když existují psi tvrdí i měkčí?

a presne o tom to je

odhadnut, kolko si clovek moze dovolit a kolko je vobec potrebne, aby pes neostal zradeny a znechuteny. lebo taky pes takisto nebude spolahlivy

jedine pravidlo vam tu uz niekolko krat zopakoval orin: DOSLEDNOST.
ochotu prehnane chvalit, neochotu netolerovat

uzivatel napsal(a):
Já mám feny, takže mi neznačkujou.

Fakt si nemyslím, že když chci, aby byl pes schopen spolehlivě aportovat, tak musím použít parfors. Obzvlášť u plemene, do kterýho to lidi hustí x let.

Věřte, párkrát už sme něco dlouze dělaly i přes hodinu- no i déle- ale s aportama není problém. Spíš bych řekla, že aport je 90%, přivolání 95% a zbytek jakž takž. A že nosí dlouho fakt nevadí.

Nevím, do jaké míry byl hnus nazývaný parfosem, co mi ukazovala známá pravdou, ale i kdyby se normálně dělala jen půlka ztoho, tak je to pěknej humus.

P:S: Existují pravidla parfosu? Nebo čemu se pak říká správně udělaný parfors, když existují psi tvrdí i měkčí?

Já mám feny, takže mi neznačkujou.

Tak to potom chapu to rozhorceni... Jeste jsem se nesetkal, a ani jsem neslysel o fene LR, na kterou by byl nutny parfors. Zato u psu jsem se s tim setkal, nebo jsem o tom slysel, uz nekolikrat - a to necvicim nijak dlouho. Jestli mate a znate jen feny, je to rozhorceni celkem opravnene.

Nevim jestli existuje nejaka prirucka parforsu, ja mel v podstate jen rady, a sam priznavam (jak uz jsem napsal), ze jsem udelal chyby - a ted bych se do parforsu poustel jen pod dozorem nekohom, kdo uz ma takto nekolik psu cvicenych (a jejichz chovani jsem videl, abych si nenechal psa zbytecne zlomit). Na mekke psy (mluvim o retrieverech) imho take nema smysl parfors pouzivat. U tvrdych se mu ale pravdepodobne nakonec stejne nevyhnete, pokud nejste vylozene prirozena autorita (a o sobe vim, ze pro meho psa proste nejsem, takze si pozici vudce smecky musim vydobyt a udrzet, jinak by mi prerostl pres hlavu ;-) ).

Takze opakuju potreti a znova, a tim z me strany debatu na toto tema koncim: parfors je imho vzdy az posledni metoda, pokud vsechny ostatni selzou, ale pokud se k nemu uz jednou rozhodnete, musite pocitat s tim, ze psa na nejakou dobu naprosto znechutite, a musite vydrzet az do konce, at uz se vam to bude libit nebo ne...

orin napsal(a):
Já mám feny, takže mi neznačkujou.

Tak to potom chapu to rozhorceni... Jeste jsem se nesetkal, a ani jsem neslysel o fene LR, na kterou by byl nutny parfors. Zato u psu jsem se s tim setkal, nebo jsem o tom slysel, uz nekolikrat - a to necvicim nijak dlouho. Jestli mate a znate jen feny, je to rozhorceni celkem opravnene.

Nevim jestli existuje nejaka prirucka parforsu, ja mel v podstate jen rady, a sam priznavam (jak uz jsem napsal), ze jsem udelal chyby - a ted bych se do parforsu poustel jen pod dozorem nekohom, kdo uz ma takto nekolik psu cvicenych (a jejichz chovani jsem videl, abych si nenechal psa zbytecne zlomit). Na mekke psy (mluvim o retrieverech) imho take nema smysl parfors pouzivat. U tvrdych se mu ale pravdepodobne nakonec stejne nevyhnete, pokud nejste vylozene prirozena autorita (a o sobe vim, ze pro meho psa proste nejsem, takze si pozici vudce smecky musim vydobyt a udrzet, jinak by mi prerostl pres hlavu ;-) ).

Takze opakuju potreti a znova, a tim z me strany debatu na toto tema koncim: parfors je imho vzdy az posledni metoda, pokud vsechny ostatni selzou, ale pokud se k nemu uz jednou rozhodnete, musite pocitat s tim, ze psa na nejakou dobu naprosto znechutite, a musite vydrzet az do konce, at uz se vam to bude libit nebo ne...

takze najskor si psa pokazim inymi metodami a potom skusam napravat nutenym aportom?
no velmi logicke a rozumne..

co je lahsie, naucit nieco nove alebo napravat pokazene?

jade napsal(a):
takze najskor si psa pokazim inymi metodami a potom skusam napravat nutenym aportom?
no velmi logicke a rozumne..

co je lahsie, naucit nieco nove alebo napravat pokazene?

Dobre, prece jen jeste jednou (naposledy) zareaguji.

Neberu nikomu jeho nazor na parfos, at uz kladny, nebo zaporny. Muj nazor je ted, ze pokud mam moznost vycvicit psa bez pouziti parforsu, tuto moznost vyuziju. Pokud mne vsechny ostatni metody zklamou, pouziju parfors. Muj duvod k tomu je ten, ze pokud je mozne dostahnout stejneho (nebo velmi podobneho) vysledku bez pouziti nasili (nuceni), je to lepsi, nez totez s pouzitim nasili (nuceni).

Pokud metoda bez nuceni selze, pouziju parfors - to ale neznamena, ze mne tato moznost tesi. Jsem jen dostatecne rozhodnuty, ze psa aportovat naucim, ze tu svoji nechut prekonam.

jade napsal(a):
takze najskor si psa pokazim inymi metodami a potom skusam napravat nutenym aportom?
no velmi logicke a rozumne..

co je lahsie, naucit nieco nove alebo napravat pokazene?

Nejlehci je totiz naucit neco bez nuceni - v pripade nuceni totiz musite prekonavat nebo odnaucovat nechut...

orin napsal(a):
Nejlehci je totiz naucit neco bez nuceni - v pripade nuceni totiz musite prekonavat nebo odnaucovat nechut...

odnaucovat nechut treba v pripade preucania, napravania skazeneho

preto ze ked ten pes raz vie, ze nemusi, ovela tazsie ho presvedcite ze musi ako ked musi odzaciatku. tiez asi chvilu spekuluje nad tym ako sa ulohe vyhnut, lenze ovela kratsiu chvilu

chibet napsal(a):
Ahoj, chtěla bych se zeptat jaký máte s tím zkušenosti s nuceným aportem. Dnes na cvičáku to zkoušeli na velkýho knírače, ale neměla jsem z toho dobrý pocit a jsem z toho docela vedle.Není lepší to dělat jenom po dobrým? Nám aport u mé hovawartky 19 měsíců moc nejde. Hodím rychle ho bere, ale půl metrů přede mnou ho vyplivne. Zkouším přetahovat se s ní, ale málo kdy to vyjde. Zkoušíme doma odděleně, aby aport držela zvlášť chvíli v tlamě na slovo drž ale zatím nic moc. Vydrží ho držet pár sekund.
Chtěla bych se zeptat, jak to děláte vy?
A co je to, když se řekne zvedání aportu ze země.
Jinak my nucený aport dělat nikdy nebudem. Moje fenka by pak o aportu tímhle stylem nechtěla dělat asi už vůbec nic.

Nucený aport u hovawarta nepřichází v úvahu. Kdysi jsem si přečetla, že ze psa se udělá pořádný aportér tehdy, když se mu prvně odebere aport týden před zkouškama. Jako začátečník jsem se nad tím něco nadumala, cože to znamená...Pochopila jsem to tak, že na odevzdání aportu je času dost, hlavně, když pes pevně drží. Takže se o každý předmět přetahujeme za povzbuzování "Drrrrž!" a snažím se, aby se jednalo o úžasnou zábavu. Nezávisle na přetahování cvičím se psem samostatný povel "Podej!" který znamená, že mi má podat předmět, na který ukážu. Pokud ho upustí, žádná odměna není...to pochopil velmi rychle a čeká s předmětem na piškotek. No a aport je vlastně složen z těchto cviků. Aport cvičíme podle předpisu jen a pouze na cvičáku a to maximálně dvakrát-třikrát za sebou. A máme ho v 9 měsících pěkný. Ale jakmile bych překročila počet opakování, psa by to přestalo bavit, hovawarti nemají zrovna vášeň k aportu.

jade napsal(a):
odnaucovat nechut treba v pripade preucania, napravania skazeneho

preto ze ked ten pes raz vie, ze nemusi, ovela tazsie ho presvedcite ze musi ako ked musi odzaciatku. tiez asi chvilu spekuluje nad tym ako sa ulohe vyhnut, lenze ovela kratsiu chvilu

Naopak nejtezsi je napravovat aport pokazeny spatnym vycvikem parforsu... :-( A zokazit parfors je velmi jednoduche, kdyz presne nevite, jak na to...

meta napsal(a):
Nucený aport u hovawarta nepřichází v úvahu. Kdysi jsem si přečetla, že ze psa se udělá pořádný aportér tehdy, když se mu prvně odebere aport týden před zkouškama. Jako začátečník jsem se nad tím něco nadumala, cože to znamená...Pochopila jsem to tak, že na odevzdání aportu je času dost, hlavně, když pes pevně drží. Takže se o každý předmět přetahujeme za povzbuzování "Drrrrž!" a snažím se, aby se jednalo o úžasnou zábavu. Nezávisle na přetahování cvičím se psem samostatný povel "Podej!" který znamená, že mi má podat předmět, na který ukážu. Pokud ho upustí, žádná odměna není...to pochopil velmi rychle a čeká s předmětem na piškotek. No a aport je vlastně složen z těchto cviků. Aport cvičíme podle předpisu jen a pouze na cvičáku a to maximálně dvakrát-třikrát za sebou. A máme ho v 9 měsících pěkný. Ale jakmile bych překročila počet opakování, psa by to přestalo bavit, hovawarti nemají zrovna vášeň k aportu.

Díky za názory, já totiž měla pocit, že je to už "zastaralý" způsob.
Mé fence je 19 měsíců a asi do 9 měsíců jsem chodila na cvičák, kde se moc nechválilo. Má fenka byla tak otrávená po 1. hodině cvičení, že už nechtěla dělat vůbec nic. Ale potom jsme jela na tábor hovawartů a tam jsem poznala Janii taky sem chodí a ta mně ukázala úplně jiný způsob výcviku. Dá se říct hrou a pochvalou a hlavně mňamkou. Předtím jsem si dokonce myslela, že psi , kteří nosí hlavu na horu a dívají se na pána to prostě mají daný. od přírody. Musím podotknout můj první pes. A to samý s aportem. Já ju zkazila tím, že vždycky přiběhla docela hodně rychle předsedla já držela mňamku a než jsem jí to vzala dostala mňamku. Stačila to vyplivnout a proto teď moc nemá zájem se ani přetahovat, čeká už na mňamku. Má to prostě v hlavě, ale má strach, že pokud jí ju nedám, ta si řekne proč aport nosit. Taky už zná povel podej, ale je moc temperamentní a atrochu zbrklá, prostě moc rychlá a nedočkavá.
A protože jsem na táboře viděla cvičit jinak , tak jsem myslela, že nucený aport už je "přežitek". Letos by jsme rádi udělaly ZOP a možná ZPU1 . A tak bych chtěla aspoń trochu ten aport zvládnout.
A moje hoavawrtka je taková citlivá na všechno.

chibet napsal(a):
Díky za názory, já totiž měla pocit, že je to už "zastaralý" způsob.
Mé fence je 19 měsíců a asi do 9 měsíců jsem chodila na cvičák, kde se moc nechválilo. Má fenka byla tak otrávená po 1. hodině cvičení, že už nechtěla dělat vůbec nic. Ale potom jsme jela na tábor hovawartů a tam jsem poznala Janii taky sem chodí a ta mně ukázala úplně jiný způsob výcviku. Dá se říct hrou a pochvalou a hlavně mňamkou. Předtím jsem si dokonce myslela, že psi , kteří nosí hlavu na horu a dívají se na pána to prostě mají daný. od přírody. Musím podotknout můj první pes. A to samý s aportem. Já ju zkazila tím, že vždycky přiběhla docela hodně rychle předsedla já držela mňamku a než jsem jí to vzala dostala mňamku. Stačila to vyplivnout a proto teď moc nemá zájem se ani přetahovat, čeká už na mňamku. Má to prostě v hlavě, ale má strach, že pokud jí ju nedám, ta si řekne proč aport nosit. Taky už zná povel podej, ale je moc temperamentní a atrochu zbrklá, prostě moc rychlá a nedočkavá.
A protože jsem na táboře viděla cvičit jinak , tak jsem myslela, že nucený aport už je "přežitek". Letos by jsme rádi udělaly ZOP a možná ZPU1 . A tak bych chtěla aspoń trochu ten aport zvládnout.
A moje hoavawrtka je taková citlivá na všechno.

Moc by mě zajímalo, co ti, kteří z parvorzního nácviku aportu zvracejí, viděli. Mohli by jste být konkrétnější?? Stejně tak nechápu, jak může někdo nacvičovat parforzní metodou aport na cvičišti - taková věc se přece nacvičuje v klidu doma a stačí k tomu jeden člověk. Mohli by jste to prosím popsat? Cvičím aport parforzní metodou řadu let, dokonce i labradoří fenky, nepřipadá mi na tom nic divného a není to žádná kruťárna, cvičím tak proto, že potřebuji aby holky podaly cokoliv kdykoliv, problémy jsem nikdy neměla, holčičky pracují s radostí. Problém, bude asi ve výkladu nebo způsobu nácviku.

rika napsal(a):
Moc by mě zajímalo, co ti, kteří z parvorzního nácviku aportu zvracejí, viděli. Mohli by jste být konkrétnější?? Stejně tak nechápu, jak může někdo nacvičovat parforzní metodou aport na cvičišti - taková věc se přece nacvičuje v klidu doma a stačí k tomu jeden člověk. Mohli by jste to prosím popsat? Cvičím aport parforzní metodou řadu let, dokonce i labradoří fenky, nepřipadá mi na tom nic divného a není to žádná kruťárna, cvičím tak proto, že potřebuji aby holky podaly cokoliv kdykoliv, problémy jsem nikdy neměla, holčičky pracují s radostí. Problém, bude asi ve výkladu nebo způsobu nácviku.

cokoli podá i pes necvičený parfosem , já parfos nepoužívám,nelíbí se mi tato metoda. A přesto pes nosí spolehlivě, ale hlavně rád a s chutí . Parfos je jistě rychlejší metoda , ale já mám na psy čas.

mac1 napsal(a):
cokoli podá i pes necvičený parfosem , já parfos nepoužívám,nelíbí se mi tato metoda. A přesto pes nosí spolehlivě, ale hlavně rád a s chutí . Parfos je jistě rychlejší metoda , ale já mám na psy čas.

Mohu se zeptat,co je to za metodu ten parfors? Jak se to cvičí? Jen okrajově a prosím,nenadávejte mi. Jen si chci udělat obrázek o tom,co to vlastně je. Díky.

eavy napsal(a):
Mohu se zeptat,co je to za metodu ten parfors? Jak se to cvičí? Jen okrajově a prosím,nenadávejte mi. Jen si chci udělat obrázek o tom,co to vlastně je. Díky.

parforzní metoda je metoda nátlaková , využívá pro psa nepříjemných a bolestivých podnětů ( přitisknutí pysků na špičáky, ostnatý obojek, proutek .......)

mac1 napsal(a):
parforzní metoda je metoda nátlaková , využívá pro psa nepříjemných a bolestivých podnětů ( přitisknutí pysků na špičáky, ostnatý obojek, proutek .......)

Cože???? Ostnatý obojek, proutek?? Kde jste k tomu přišla??

rika napsal(a):
Cože???? Ostnatý obojek, proutek?? Kde jste k tomu přišla??

Pokud vam nekdo tvrdil, ze parfors se dela prave pres (napr.) ostnac, nedivim se, ze se vam takto pojmenovana metoda nelibi...

S parforsem to ale nemelo nic spolecneho...

rika napsal(a):
Cože???? Ostnatý obojek, proutek?? Kde jste k tomu přišla??

jednak v literatuře - např. Všestranný ohař - Báča, Knoll, jednak ze slov mnoha "zkušených" výcvikářů loveckých psů. Důslednost a parfors jsou 2 zcela různé věci . Napište mi tedy prosím čemu říkáte parfors Vy , popište svoji parforzní metodu, prosím.

orin napsal(a):
Pokud vam nekdo tvrdil, ze parfors se dela prave pres (napr.) ostnac, nedivim se, ze se vam takto pojmenovana metoda nelibi...

S parforsem to ale nemelo nic spolecneho...

totéž pro Vás : parfors jednak v literatuře - např. Všestranný ohař - Báča, Knoll, jednak ze slov mnoha "zkušených" výcvikářů loveckých psů. Důslednost a parfors jsou 2 zcela různé věci . Napište mi tedy prosím čemu říkáte parfors Vy , popište svoji parforzní metodu, prosím.

mac1 napsal(a):
totéž pro Vás : parfors jednak v literatuře - např. Všestranný ohař - Báča, Knoll, jednak ze slov mnoha "zkušených" výcvikářů loveckých psů. Důslednost a parfors jsou 2 zcela různé věci . Napište mi tedy prosím čemu říkáte parfors Vy , popište svoji parforzní metodu, prosím.

Popisu, ale bude to obsahlejsi, pockejte si na odpoledne/vecer... ;-)

chibet napsal(a):
Ahoj, chtěla bych se zeptat jaký máte s tím zkušenosti s nuceným aportem. Dnes na cvičáku to zkoušeli na velkýho knírače, ale neměla jsem z toho dobrý pocit a jsem z toho docela vedle.Není lepší to dělat jenom po dobrým? Nám aport u mé hovawartky 19 měsíců moc nejde. Hodím rychle ho bere, ale půl metrů přede mnou ho vyplivne. Zkouším přetahovat se s ní, ale málo kdy to vyjde. Zkoušíme doma odděleně, aby aport držela zvlášť chvíli v tlamě na slovo drž ale zatím nic moc. Vydrží ho držet pár sekund.
Chtěla bych se zeptat, jak to děláte vy?
A co je to, když se řekne zvedání aportu ze země.
Jinak my nucený aport dělat nikdy nebudem. Moje fenka by pak o aportu tímhle stylem nechtěla dělat asi už vůbec nic.

Pokusím se do nuceného aportu vnést trochu světla. Předně ale upozorňuji, že budu psát o sportovním a služebním výcviku, nikoliv loveckém. K loveckému jen snad dodám, že co vím, tak je nucený aport brán jako samozřejmost při výcviku a to ze 2 důvodů: spolehlivost a nepřekusování (což je při aportování zvěře velmi špatný zlozvyk).
Nucený aport úplně ve zkratce znamená (a měl by vypadat): hodím aport, řeknu „aport“, běžím se psem na vodítku k aportu vsunu mu ho do mordy, vrátím se na místo odhození aportu, celou dobu držím NEBOLESTIVĚ psovi aport v mordě, zastavím tak, jak jsem stála, když jsem aport házela, psa si před sebe posadím, stále mu držím aport v mordě, řeknu „pust“, odeberu aport, řeknu k noze, psa si přiřadím k noze. Hoooodně pochválím. Zopakuji několikrát. Jak tedy vidět, je to něco jako stereotypní dril a je k tomu nutné mít klid kolem, zachovat klid bez sebemenšího náznaku surovosti a jakékoliv bolesti (stisknutí tlamy silou), je třeba to opakovat stále stejně „strojově“ a mít cit pro to, kdy kterou část pes už zvládne bez pomoci. To je opravdu jen v kostce a doporučuji, pokud se do toho někdo pustíte, mít u sebe dohled rozumného a zkušeného s touto metodou.
Nucený aport doporučuji učit pouze u psů, u kterých zcela chybí aportovací „vášeň“. Tedy pes ani za aportem nevyběhne. Pokud alespoň vybíhá a k předmětu dorazí, jde už s tím něco udělat – doučit aport hrou. Samozřejmě, je to často na dost dlouho a člověk se musí snažit maximálně se vyhýbat chybám, protože poté se velmi špatně napravují. Zejména to zmiňované předčasné pouštění aportu. Tedy neodměňovat za odevzdání aportu! ale až po přiřazení se k noze!!! (Neodpustím si ale poznámku, že i ve sportovní kynologii, hlavně na „vyšší úrovni – vyšší zkoušky, závody...“ se nezřídka setkáte s nácvikem „nuceného aportu“ z důvodu překusování. Je-li totiž dobře učen nucený aport, pes nepřekusuje. Je-li učen hrou, často překusuje. A za překusování aportu se na závodech a zkouškách strhávají body...).
Souhlasím s tím, že učit HW nucený aport je učiněná tragédie. Vy máte aport u HW pěkný (jsem tak pochopila), jen nedocvičený, lépe řečeno, je co napravovat. Ale půjde to. Jen to chce čas a pamlsek dávat až při posazení k noze. Jakmile ho před vámi pustí na zem, dělejte vše pro to, aby ho zase vzala a odevzdala vám ho alespoň do ruky. Lepší by bylo ještě něco jiného, ale s popisem toho, jaká je vaše fenka a co dělá a proč, bych se momentálně zaměřila na to, aby mi to „házela do ruky“ – couvejte a couvejte a natahujte ruku atd. ...A ten pamlsek až po přiřazení k noze. Nebojte, nepřestane ho dělat.

Zvedání aportu ze zemně je myšleno (většinou) to, že jdete se psem zpravidla na vodítku směrem k ležícímu aportu a s povelem „aport“ ho má pes ze země zvednout a dál pokračovat s aportem v mordě přímým směrem. Je to součást nuceného aportu, ale také se tímto procvičuje aportování se „zlozvykem“ přebíhání aportu a braní ho cestou zpět, při překusování atd.

eva nohelova napsal(a):
Pokusím se do nuceného aportu vnést trochu světla. Předně ale upozorňuji, že budu psát o sportovním a služebním výcviku, nikoliv loveckém. K loveckému jen snad dodám, že co vím, tak je nucený aport brán jako samozřejmost při výcviku a to ze 2 důvodů: spolehlivost a nepřekusování (což je při aportování zvěře velmi špatný zlozvyk).
Nucený aport úplně ve zkratce znamená (a měl by vypadat): hodím aport, řeknu „aport“, běžím se psem na vodítku k aportu vsunu mu ho do mordy, vrátím se na místo odhození aportu, celou dobu držím NEBOLESTIVĚ psovi aport v mordě, zastavím tak, jak jsem stála, když jsem aport házela, psa si před sebe posadím, stále mu držím aport v mordě, řeknu „pust“, odeberu aport, řeknu k noze, psa si přiřadím k noze. Hoooodně pochválím. Zopakuji několikrát. Jak tedy vidět, je to něco jako stereotypní dril a je k tomu nutné mít klid kolem, zachovat klid bez sebemenšího náznaku surovosti a jakékoliv bolesti (stisknutí tlamy silou), je třeba to opakovat stále stejně „strojově“ a mít cit pro to, kdy kterou část pes už zvládne bez pomoci. To je opravdu jen v kostce a doporučuji, pokud se do toho někdo pustíte, mít u sebe dohled rozumného a zkušeného s touto metodou.
Nucený aport doporučuji učit pouze u psů, u kterých zcela chybí aportovací „vášeň“. Tedy pes ani za aportem nevyběhne. Pokud alespoň vybíhá a k předmětu dorazí, jde už s tím něco udělat – doučit aport hrou. Samozřejmě, je to často na dost dlouho a člověk se musí snažit maximálně se vyhýbat chybám, protože poté se velmi špatně napravují. Zejména to zmiňované předčasné pouštění aportu. Tedy neodměňovat za odevzdání aportu! ale až po přiřazení se k noze!!! (Neodpustím si ale poznámku, že i ve sportovní kynologii, hlavně na „vyšší úrovni – vyšší zkoušky, závody...“ se nezřídka setkáte s nácvikem „nuceného aportu“ z důvodu překusování. Je-li totiž dobře učen nucený aport, pes nepřekusuje. Je-li učen hrou, často překusuje. A za překusování aportu se na závodech a zkouškách strhávají body...).
Souhlasím s tím, že učit HW nucený aport je učiněná tragédie. Vy máte aport u HW pěkný (jsem tak pochopila), jen nedocvičený, lépe řečeno, je co napravovat. Ale půjde to. Jen to chce čas a pamlsek dávat až při posazení k noze. Jakmile ho před vámi pustí na zem, dělejte vše pro to, aby ho zase vzala a odevzdala vám ho alespoň do ruky. Lepší by bylo ještě něco jiného, ale s popisem toho, jaká je vaše fenka a co dělá a proč, bych se momentálně zaměřila na to, aby mi to „házela do ruky“ – couvejte a couvejte a natahujte ruku atd. ...A ten pamlsek až po přiřazení k noze. Nebojte, nepřestane ho dělat.

Zvedání aportu ze zemně je myšleno (většinou) to, že jdete se psem zpravidla na vodítku směrem k ležícímu aportu a s povelem „aport“ ho má pes ze země zvednout a dál pokračovat s aportem v mordě přímým směrem. Je to součást nuceného aportu, ale také se tímto procvičuje aportování se „zlozvykem“ přebíhání aportu a braní ho cestou zpět, při překusování atd.

Evo zajímalo by mě, zda máte vámi popsanou metodu odzkoušenou v praxi a jak dlouho vám průměrně trvá takto spolehlivě aport nacvičit.

rika napsal(a):
Evo zajímalo by mě, zda máte vámi popsanou metodu odzkoušenou v praxi a jak dlouho vám průměrně trvá takto spolehlivě aport nacvičit.

Mám, na 4 (3 NO - z toho 1 vlastní NO a 1 DR). Seznam plemen je dán hlavně tím, že taková plemena se nejčastějí připravuji na zkoušky, kde se aport vyskytuje nejednou. Páničkové ostatních plemen na aportu tolik nelpí...
Za jak dlouho - to se dost různí, i od povahy psa, ale také od páníčka. Hlavně jak často to dělá, jak precisně, jak klidně, jaký má smysl pro načasování udělání dalšího "kroku vpřed" a zda mu neuletí nervičky... (i jen jednou je moc).

eva nohelova napsal(a):
Pokusím se do nuceného aportu vnést trochu světla. Předně ale upozorňuji, že budu psát o sportovním a služebním výcviku, nikoliv loveckém. K loveckému jen snad dodám, že co vím, tak je nucený aport brán jako samozřejmost při výcviku a to ze 2 důvodů: spolehlivost a nepřekusování (což je při aportování zvěře velmi špatný zlozvyk).
Nucený aport úplně ve zkratce znamená (a měl by vypadat): hodím aport, řeknu „aport“, běžím se psem na vodítku k aportu vsunu mu ho do mordy, vrátím se na místo odhození aportu, celou dobu držím NEBOLESTIVĚ psovi aport v mordě, zastavím tak, jak jsem stála, když jsem aport házela, psa si před sebe posadím, stále mu držím aport v mordě, řeknu „pust“, odeberu aport, řeknu k noze, psa si přiřadím k noze. Hoooodně pochválím. Zopakuji několikrát. Jak tedy vidět, je to něco jako stereotypní dril a je k tomu nutné mít klid kolem, zachovat klid bez sebemenšího náznaku surovosti a jakékoliv bolesti (stisknutí tlamy silou), je třeba to opakovat stále stejně „strojově“ a mít cit pro to, kdy kterou část pes už zvládne bez pomoci. To je opravdu jen v kostce a doporučuji, pokud se do toho někdo pustíte, mít u sebe dohled rozumného a zkušeného s touto metodou.
Nucený aport doporučuji učit pouze u psů, u kterých zcela chybí aportovací „vášeň“. Tedy pes ani za aportem nevyběhne. Pokud alespoň vybíhá a k předmětu dorazí, jde už s tím něco udělat – doučit aport hrou. Samozřejmě, je to často na dost dlouho a člověk se musí snažit maximálně se vyhýbat chybám, protože poté se velmi špatně napravují. Zejména to zmiňované předčasné pouštění aportu. Tedy neodměňovat za odevzdání aportu! ale až po přiřazení se k noze!!! (Neodpustím si ale poznámku, že i ve sportovní kynologii, hlavně na „vyšší úrovni – vyšší zkoušky, závody...“ se nezřídka setkáte s nácvikem „nuceného aportu“ z důvodu překusování. Je-li totiž dobře učen nucený aport, pes nepřekusuje. Je-li učen hrou, často překusuje. A za překusování aportu se na závodech a zkouškách strhávají body...).
Souhlasím s tím, že učit HW nucený aport je učiněná tragédie. Vy máte aport u HW pěkný (jsem tak pochopila), jen nedocvičený, lépe řečeno, je co napravovat. Ale půjde to. Jen to chce čas a pamlsek dávat až při posazení k noze. Jakmile ho před vámi pustí na zem, dělejte vše pro to, aby ho zase vzala a odevzdala vám ho alespoň do ruky. Lepší by bylo ještě něco jiného, ale s popisem toho, jaká je vaše fenka a co dělá a proč, bych se momentálně zaměřila na to, aby mi to „házela do ruky“ – couvejte a couvejte a natahujte ruku atd. ...A ten pamlsek až po přiřazení k noze. Nebojte, nepřestane ho dělat.

Zvedání aportu ze zemně je myšleno (většinou) to, že jdete se psem zpravidla na vodítku směrem k ležícímu aportu a s povelem „aport“ ho má pes ze země zvednout a dál pokračovat s aportem v mordě přímým směrem. Je to součást nuceného aportu, ale také se tímto procvičuje aportování se „zlozvykem“ přebíhání aportu a braní ho cestou zpět, při překusování atd.

diky eva za to osvetlenie :) co sa tyka vycviku aportu u pracovnych psov, o tom vela neviem.

u tych lovecakov si to vystihla uplne presne. poznam par ludi ktori sa snazili aj u lovevcaka vyuzit prirodzeny aport, ale prekusovania sa teraz zbavit nevedia. najskor bol problem i s odovzdavanim, no to sa este odstranit podarilo. prekusovanie a pohravanie nie. tym padom nemaju vlastne nic a mozu zacat od zaciatku, len za stazenych podmienok

mac1 napsal(a):
cokoli podá i pes necvičený parfosem , já parfos nepoužívám,nelíbí se mi tato metoda. A přesto pes nosí spolehlivě, ale hlavně rád a s chutí . Parfos je jistě rychlejší metoda , ale já mám na psy čas.

to by som teda strasne rada videla, ako vam pes necviceny parfozom pribehne k liske napriklad a bez zavahania ju zoberie a prinesie. v tom pripade klobuk dole, ale to vam neverim

eva nohelova napsal(a):
Mám, na 4 (3 NO - z toho 1 vlastní NO a 1 DR). Seznam plemen je dán hlavně tím, že taková plemena se nejčastějí připravuji na zkoušky, kde se aport vyskytuje nejednou. Páničkové ostatních plemen na aportu tolik nelpí...
Za jak dlouho - to se dost různí, i od povahy psa, ale také od páníčka. Hlavně jak často to dělá, jak precisně, jak klidně, jaký má smysl pro načasování udělání dalšího "kroku vpřed" a zda mu neuletí nervičky... (i jen jednou je moc).

Ještě připomínám, že když jsem výše psala "připravují na zkoušky" - opět nemám na mysli zkoušky lovecké!

eva nohelova napsal(a):
Mám, na 4 (3 NO - z toho 1 vlastní NO a 1 DR). Seznam plemen je dán hlavně tím, že taková plemena se nejčastějí připravuji na zkoušky, kde se aport vyskytuje nejednou. Páničkové ostatních plemen na aportu tolik nelpí...
Za jak dlouho - to se dost různí, i od povahy psa, ale také od páníčka. Hlavně jak často to dělá, jak precisně, jak klidně, jaký má smysl pro načasování udělání dalšího "kroku vpřed" a zda mu neuletí nervičky... (i jen jednou je moc).

Jo, ještě, jak průměrně dlouho to trvalo? Opravdu průměrně (protože jeden to pochopil skoro hned a 10 dní! stačilo, a jeden psovod se s tím "trápil" snad 4 měsíce... (ono těžko říct, jak to dělali a jestli vůbec, když jsem u toho nebyla...), tedy opravdu orientační průměr 2 měsíce.

mac1 napsal(a):
totéž pro Vás : parfors jednak v literatuře - např. Všestranný ohař - Báča, Knoll, jednak ze slov mnoha "zkušených" výcvikářů loveckých psů. Důslednost a parfors jsou 2 zcela různé věci . Napište mi tedy prosím čemu říkáte parfors Vy , popište svoji parforzní metodu, prosím.

takze k literature, baca a knoll je fajn a toto sa da pouzit. citala som to uz davnejsie a ziadny "proutek" si odtial nepamatam. ostnac tam spominany bol, len si nedokazem dost dobre predstavit naco by som ho pouzila, detto proutek. ani jedno z toho potrebne nieje, skor by som povedala ze na skodu.

"Důslednost a parfors jsou 2 zcela různé věci "
tak na toto neviem, co vam mam napisat. s touto predstavou mozte cvicit parfors aj 2 roky s dvomi ostnacmi na krku a nikam sa nedostanete.

moja metoda? klud, ziadne bitie, ziadne prutiky, zatlacenie na spicaky zo zaciatku ano (nebudem predsa tomu psovi pacit hubu heverom pokial nechape co od neho chcem) staci par krat, kym pochopi ze na slovo aport ma podavany predmet uchopit (zvacsa pochopi velmi rychlo) no a vela vela chvalit za kazdy maly pokrok. necvicit denne viac ako 15 minut, doma, bez rusivych podnetov. pamlsky mozu byt, ale s mierou a nepravidelne. predmety striedat, pokial uz spolahlivo drzi jeden, zatial neznamena ze bude aj iny. az ked spolahlivo drzi cokolvek, prejst na zdvihanie zo zeme. zatial vsetko v predsadnuti. az ked spolahlivo drzi a dviha vsetko, prejst k pohybu... to iste potom vonku odzaciatku. a samozrejme doslednost a doslednost. kazdy cvik dokoncit, nic nenechat nedokoncene aj ked sa nedari. dokoncit a dat psovi pokoj, tiez nemusi mat kazdy den dobry. tolko v skratke

rika napsal(a):
Moc by mě zajímalo, co ti, kteří z parvorzního nácviku aportu zvracejí, viděli. Mohli by jste být konkrétnější?? Stejně tak nechápu, jak může někdo nacvičovat parforzní metodou aport na cvičišti - taková věc se přece nacvičuje v klidu doma a stačí k tomu jeden člověk. Mohli by jste to prosím popsat? Cvičím aport parforzní metodou řadu let, dokonce i labradoří fenky, nepřipadá mi na tom nic divného a není to žádná kruťárna, cvičím tak proto, že potřebuji aby holky podaly cokoliv kdykoliv, problémy jsem nikdy neměla, holčičky pracují s radostí. Problém, bude asi ve výkladu nebo způsobu nácviku.

rika to by aj mna zaujimalo, ale zjavne nam to nechcu alebo nevedia osvetlit

jade napsal(a):
diky eva za to osvetlenie :) co sa tyka vycviku aportu u pracovnych psov, o tom vela neviem.

u tych lovecakov si to vystihla uplne presne. poznam par ludi ktori sa snazili aj u lovevcaka vyuzit prirodzeny aport, ale prekusovania sa teraz zbavit nevedia. najskor bol problem i s odovzdavanim, no to sa este odstranit podarilo. prekusovanie a pohravanie nie. tym padom nemaju vlastne nic a mozu zacat od zaciatku, len za stazenych podmienok

Jen bych dodala pro ty, kteří při vyslovení slova parforz omdlívají - jedná se o metodu donucovací, nikoliv mučící. Když učíte psa sednout, předpokládám že mu taky jako já nejdříve ukážete pamlsek - některému to dojde a posadí se aby na něj viděl, ale jiný pes dělá všechno možné jen ne a ne sednout. Co uděláme?? Zatlačíme mu na zadek, tedy ho DONUTÍME aby si sednul. Pohoršuje vás to?? Mě tedy ne, jde o to, aby pes pochopil co chci. Jenže jsou bohužel mezi námi tací, kteří na stejný cvik použijí ostnáč a proutek - a rovnou psa škubnou případně švihnou - no taky je to vlastně parforz - donutí ho.
Čili - chyba určitě není v metodě, je to jako se vším, každý si pod slovem nátlak může představit něco jiného.

jade napsal(a):
takze k literature, baca a knoll je fajn a toto sa da pouzit. citala som to uz davnejsie a ziadny "proutek" si odtial nepamatam. ostnac tam spominany bol, len si nedokazem dost dobre predstavit naco by som ho pouzila, detto proutek. ani jedno z toho potrebne nieje, skor by som povedala ze na skodu.

"Důslednost a parfors jsou 2 zcela různé věci "
tak na toto neviem, co vam mam napisat. s touto predstavou mozte cvicit parfors aj 2 roky s dvomi ostnacmi na krku a nikam sa nedostanete.

moja metoda? klud, ziadne bitie, ziadne prutiky, zatlacenie na spicaky zo zaciatku ano (nebudem predsa tomu psovi pacit hubu heverom pokial nechape co od neho chcem) staci par krat, kym pochopi ze na slovo aport ma podavany predmet uchopit (zvacsa pochopi velmi rychlo) no a vela vela chvalit za kazdy maly pokrok. necvicit denne viac ako 15 minut, doma, bez rusivych podnetov. pamlsky mozu byt, ale s mierou a nepravidelne. predmety striedat, pokial uz spolahlivo drzi jeden, zatial neznamena ze bude aj iny. az ked spolahlivo drzi cokolvek, prejst na zdvihanie zo zeme. zatial vsetko v predsadnuti. az ked spolahlivo drzi a dviha vsetko, prejst k pohybu... to iste potom vonku odzaciatku. a samozrejme doslednost a doslednost. kazdy cvik dokoncit, nic nenechat nedokoncene aj ked sa nedari. dokoncit a dat psovi pokoj, tiez nemusi mat kazdy den dobry. tolko v skratke

Důslednost a parfors jsou 2 zcela různé věci .....myslela jsem to tak, že důslednost neznamená žádný fyzicky nepříjemný nátlak

jade napsal(a):
to by som teda strasne rada videla, ako vam pes necviceny parfozom pribehne k liske napriklad a bez zavahania ju zoberie a prinesie. v tom pripade klobuk dole, ale to vam neverim

no sice nemám ohaře , nicméně Vám to klidně se špringrem předvedu , klobouk klidně nechte na hlavě

rika napsal(a):
Jen bych dodala pro ty, kteří při vyslovení slova parforz omdlívají - jedná se o metodu donucovací, nikoliv mučící. Když učíte psa sednout, předpokládám že mu taky jako já nejdříve ukážete pamlsek - některému to dojde a posadí se aby na něj viděl, ale jiný pes dělá všechno možné jen ne a ne sednout. Co uděláme?? Zatlačíme mu na zadek, tedy ho DONUTÍME aby si sednul. Pohoršuje vás to?? Mě tedy ne, jde o to, aby pes pochopil co chci. Jenže jsou bohužel mezi námi tací, kteří na stejný cvik použijí ostnáč a proutek - a rovnou psa škubnou případně švihnou - no taky je to vlastně parforz - donutí ho.
Čili - chyba určitě není v metodě, je to jako se vším, každý si pod slovem nátlak může představit něco jiného.

Díky moc za všechny vyčerpávající odpovědi. Pěkně jsem si početla , ale ta praxe je někdy horší.
Alena