XXX.XXX.22.24
dovolím si založit nové téma,uvídíme jak se ujme
XXX.XXX.22.24
kessi
napsal(a):
dovolím si založit nové téma,uvídíme jak se ujme
Tak tedy začnu máme peska voříška jeto kříženec snad jezevčíka jmenuje se Bodík.najivně jsem si myslela že když bude s drůbeží na dvoře od mala tak se naučí jí ignorovat.chvíli to tak vypadalo,přetvařoval se, což jsem zjistila záhy.když nám nedávno vlezla kuna do kurníku ještě jí div nepovbuzoval.štěkal tak jako když si chce hrát s ní .takže opravdu hlídač k pohledání
kessi
napsal(a):
dovolím si založit nové téma,uvídíme jak se ujme
to zas budu závidět - těm, co mají pokud možno co nejpestřejší zvěřinec
U mě to začlo klasicky andulkou, pak to byli potkani, a co jsem rozum pobrala (v úvozovkách
) to byly koně a kočky. Teď i psiska
Zatím to vypadá takhle (předloňské Vánoce), a zřejmě jeden kousek přibude
XXX.XXX.35.21
sydney
napsal(a):
to zas budu závidět - těm, co mají pokud možno co nejpestřejší zvěřinec
U mě to začlo klasicky andulkou, pak to byli potkani, a co jsem rozum pobrala (v úvozovkách) to byly koně a kočky. Teď i psiska
Zatím to vypadá takhle (předloňské Vánoce), a zřejmě jeden kousek přibude
Tak u mě to začalo želvičkama, pak andulky, pak "malí" pejsci, pak kříženka, pak kůň, pak goldenka, pak potkan a nakonec kočka..
jo a nakonec ještě vlastně rybičky...
Na přechodnou dobu se u nás "stavilo" několik morčat, králíků, koťátek, štěňátek...Jsem blázen, ale všichni okolo už si zvykli..Je fakt, že přítel mě musí trochu usměrňovat, jinak by jsme doma měli opravdu ZOO a to v bytě 1+1 není reálný..Každopádně plánujeme štěňátka od goldenky a jedno si nechat...(Momentální stav je ten, že máme " jen " ty rybičky, želvy, kříženku a goldenku - doma..Malý psi zůstali u bybičky a kočka u našich, potkánek už nám umřel..Kůň bydlí ve stáji, kde bydlíme i my, takže vlastně kromě toho svýho mám "doma" ještě 18 dlaších..
XXX.XXX.35.21
hlozi
napsal(a):
Tak u mě to začalo želvičkama, pak andulky, pak "malí" pejsci, pak kříženka, pak kůň, pak goldenka, pak potkan a nakonec kočka..jo a nakonec ještě vlastně rybičky...
Na přechodnou dobu se u nás "stavilo" několik morčat, králíků, koťátek, štěňátek...Jsem blázen, ale všichni okolo už si zvykli..Je fakt, že přítel mě musí trochu usměrňovat, jinak by jsme doma měli opravdu ZOO a to v bytě 1+1 není reálný..Každopádně plánujeme štěňátka od goldenky a jedno si nechat...(Momentální stav je ten, že máme " jen " ty rybičky, želvy, kříženku a goldenku - doma..Malý psi zůstali u bybičky a kočka u našich, potkánek už nám umřel..Kůň bydlí ve stáji, kde bydlíme i my, takže vlastně kromě toho svýho mám "doma" ještě 18 dlaších..
XXX.XXX.35.21
XXX.XXX.35.21
XXX.XXX.35.21
XXX.XXX.13.90
kessi
napsal(a):
dovolím si založit nové téma,uvídíme jak se ujme
Tak já ty svoje zvířecí etapy zkusím sesumírovat .
Jsem "panelákové dítě" odmalinka toužící po zvěřinci.
Andulka Honzík a andulák Lorinka
V první třídě jsem od tatínka dostala světlemodrou andulku Honzíka. Byl to úžasný kamarád, který dožil úctyhodných 15-ti let. Asi tak v jeho devíti letech nám otevřeným oknem přiletěla zelená adulka, dostala jméno Lorinka.
Králíček Ferda
Ve čtvrté třídě, když byl otec vážně nemocný, dostal (ON) malého bílého králíčka. Ochočili jsme si ho, chodili s ním ven, byl úžasnej. Ale mamka byla proti, tak musel jít pryč. Vzala si ho babička spolužačky. Beztak ho snědli :-(
pejsek Daneček
Toho jsem měla jen 3 týdny v sedmé třídě. Přivázal ho chlap před samoškou a nechal ho tam. Protože si ho do večera neodvedl, vzali jsme ho s bráchou domů. Měli jsme ho doma do doby, kdy mamka sehnala v práci paní, která si ho vzala na venkov. Ořvali jsme to.
další zvířátka
... přes zimu dva ježci, občas hlídání kotěte jednomu kamarádovi, křečků nebo morčete jinému kamarádovi. Morče nás viděsilo, začalo u nás kadit červené bobky! Pak jsem našla vykousanou díru do igelitové tašky Marlboro - samozřejmě tu červenou část :-)), dál psi, co jsem občas chodila venčit - kámošův dalmatin, knírač a foxteriéf v baráku, setřice, jednou na noc domluvil brácha hlídání pejka Bédi. Z Bědi se vyklubala obrovská doga. A to jsem zrovna měla přistýlku na zemi, protože u nás byla na prázdninách sestřenice. Asi byli i další, ale teď si zrovna nic nevybavuju.
Tolik moje základka
XXX.XXX.35.21
hlozi
napsal(a):
jééééé trošku bych se ale bála....že pesan vezme potkánka jako "hračku" a myšákovi se to nebude líbit...
XXX.XXX.35.21
sydney
napsal(a):
jééééé trošku bych se ale bála....že pesan vezme potkánka jako "hračku" a myšákovi se to nebude líbit...
kdepak, to u nás nehrozilo, holky ho milovaly..Docela jim dělal kápa, on byl osobnost..
hlozi
napsal(a):
kdepak, to u nás nehrozilo, holky ho milovaly..Docela jim dělal kápa, on byl osobnost..
teda, jsou fakt výborný!!! to nemá vůbec chybu, kor jak je to ještě štěňulka
XXX.XXX.13.90
kessi
napsal(a):
dovolím si založit nové téma,uvídíme jak se ujme
pokračování...
na střední škole se toho moc nedělo, nebyl ani čas. Stále jsem toužila po psovi, ale mamka byla neoblomná.
Křečci Ferda a Ferda
Vymýšlení jmen mě asi fakt nebralo. Prvního křečka jsem dostala od kamárada. Bydlel v akvárku, občas jsem ho nechala proběhnout po pokoji. Ale jako správný puberťák jsem větší zájem nejevila.
Druhého Ferdu jsem si donesla z hospody. To ještě u 2.cen.skup. bývaly šatny a prodej cigaret. Tak pod takovým sklem s cigaretami měla slečna šatnářka "uloženého" malilinkatého mláděte křečka. Ale bohužel si ho nikdo nevyzvedl a my odcházeli poslední. Tak jsem si ho vzala, bylo to v zimě, nesla jsem ho v kapse, pokousal mě, doma se hned porvali s tím starším, tak musel být odděleně :-(
První Ferda žil 2,5 roku, druhý Ferda časem zdědil klec po andulce Honzíkovi. Vyrobila jsem boudičku, aby měl soukromí, klec stála na zemi a dvíře stále otevřené. Ferda se měl fakt dobře. Většinou spal, když někdo vešel do pokoje, vylezl na boudu, občas i vyběhl na střechu klece, někdy se utíkal doslova přivítat... dělal kolem mě kolečka, měla jsem strach, abych ho nezašlápla :-)). A s ním jsem se pak i vdávala :-)))
Žil 5 let a o jeho konec jsem se postarala já :-((((((. To už bylo doma i mimčo. Ferda se stále motal pod nohama, já jednou zavřela skříň, když do ní zrovna vbíhal. Skřípla jsem ho. Ten šok a další pocity se ani nedají popsat. Utíkal do domečku a tam během pár minut zemřel. Udělala jsem mu hrobeček a možná to zní šíleně, dodnes na něj vzpomínám.
Kočička Picka
Koťátko nalezenec, velké do dlaně a ani pít neumělo. Jméno Picka dostala od dcery, po jedné holčičce Patricii, říkali jí Picka a naší malé se to líbilo. Jenže byla ještě hodně malá a špatně říkala sykavky. C-Č znělo tak nějak stejně měkce, takže si dovede představit, co jsem zažívala, když na PICKU dcera volala.
suchozemnské želvy
Měli jsme postupně tři. První se moc nedožila. Netuším proč.
Druhá byla ochočená, procházívala se po bytě a když jsme nebyli doma, tak ji na krunýři sedávala anduka (o té za chvíli). Nedožila se jednoho jara, přestože se jsme se i s veterinářem se snažili jí moct.
Třetí želvu si donesla dcera, jednou ji nechala s věcma u babičky, že jí je doveze táta (už ex-manžel). Tak želvu "vozí" dodnes... netuším, kde je jí konec.
strašilka
Tu donesl manžel, byla u nás jen krátko. Mně se to moc líbí, hlavně ptožo, že to nekomunikuje. Tedy ne se mnou :-). přišla jednou návštěva a byli z ní uneseni, tak si ji odnesli :-).
Fretka Sára
Opět práce manžela. Akorát že ji u nás více méně odložil a starej se.... Ale byla s ní legrace. Honili jsme se po kuchyni a po předsíni mrňavého panelákového bytu. Čekala jsem na čtařech za rohem a vybafávala na ni :-))). kdyby mě někdo viděl, tak by asi poslali chocholouška. Jinak to byla mrcha kousavá, ale poslouchala na vztyčený ukazováček. Jenže asi tak pár vteřin.
Jednou v létě, vařila jsem a Sárinka mě pořát kousala (asi tak jak kotě, když si hraje) do kotníků. Vzala jsem si takové ty volné vlněné ponožky. Za chvíli přišla na to, že mi do nich může vrchem "naskakovat" (byla děsný artista). Vzala jsem si tepláky. Byla pěkně naštvaná a dorážela dál. Za chíli už začala škrábat i přes ty fusekle, tak jsem si obula kecky. To se Sáry už vyloženě dotklo, tak se mnou přestala bavit :-)). Časem si ji můj exchoť odnesl.
užovka červená
Opět manžel. Tohle teda fakt už nemusím. Protože se to krmí malinkatýma růžovýma myšičkama :-((. Bylo to mládě, taková malá tenká :-)). Byla v terárku, o tu jsem se strarat nemusela, ale občas jsem ji vytřepala z prádla, když jsem je chystala do pračky :-(. A jednoho dne zmizela a už se nenašla. Podezřívám fretku Sáru, že ji sežrala.
morče Zuzanka
Mérče mého exmanžela, resp. jeho nové várky dětí, taktéž u nás dočasně odloženo, dodnes vlastně nevím proč. Morčátko krásné, malinké a bázlivé. Když byla Zuzanka sama, neustále šíleně pískala. Když jsem se aspoň výjimečně chtěla dívat na televizi, pstavila jsem akvárko v kuchyni na stůl tak, abysme na sebe vzájemně viděly :-)). A v noci jsem k tomu pískleti vstávala a chlácholila ho. Nejednou jsem si akvárko položila vedle sebe, abych se vůbec vyspala. Až to mrně vypiplala, tak si ten onen zase odnesl.
poštolka Princezna
Ex... za barákem našel cosi malého kulatého chupatého bílého... s vekých zobákem a nohama. Chlupaté to vypadalo, bylo to to první chmýří. Bála jsem se toho :-)). Dal to na balkón do přepravky a zakryl. jenže TO vylezlo mezi šprušlema a napochodovalo do kuchyně. nevím, kdo z nás se víc bál :-)).
Princezna zdědila velkou klec po Sáře, umístěnou na lodžii. A rychle rostla. Každý den po příchodu z práce jsem ji vyndala a posadila nad linku. Pořídila jsem si pracovní rukavice, krmila ji nařed naškrábaným kuřecím masem nebo rybím masem, později krájené na kousíčky a servírované málem až do zobáku (vlastně až v této době jsem jí začala říkat Prinzezna). Zdála se mi už dost velká a vyčůraná, tak byl čas lítat a lovit :-))). Házela jsem kouskama masa po kychyni a Princezně nezbývalo nic jiného, než sletět-spadnout dolů a sebrat to. Nespočítaně jsem musala vylézt na židli a opět ji vysadit. Za dva dny vyletěla sama až na horu. Sedávala mi na rameni nebo na hlavě, byla hodně společenská. Na balkóně komunikovala s jinýma poštolkama (na sídlišti jich bylo plno). To už měla otevřená dvířka od klece. Časem uletěla. Ale to bylo cílem, přesto že mi to bylo mooooc líto.
XXX.XXX.22.24
sydney
napsal(a):
to zas budu závidět - těm, co mají pokud možno co nejpestřejší zvěřinec
U mě to začlo klasicky andulkou, pak to byli potkani, a co jsem rozum pobrala (v úvozovkách) to byly koně a kočky. Teď i psiska
Zatím to vypadá takhle (předloňské Vánoce), a zřejmě jeden kousek přibude
NO jsem původem taky panelákové dítě ale bydleli jsme na okraji Prahy bylo to takové malé sídliště u lesa a byla tam původní část tzv.Stará Libuš takže polo vesnice, koně, kozy ,psi ,atd doma jsme měli vždy psa a kupu morčat máma měla rybyčky a k tomu jsem přinášela od koní další zvířátka kočky a psi většinou a vždycky s dojemnou hystorkou jak jsem ho třeba našla v kanále a tak různě.nevím jestli moje mamka pokaždé hystorce věřila ale žadné zvíře ven nevyhnala ,když už jsme ho nemohli mít doma tak mu sehnala jíný domov .no a jak jsem rostla tak má starostlivost o chudinky zvířátka rostla se mnou ,taky mě manžel občas musí usměrnit takže tedˇ máme dva koně,dvě kozy,10králíků a slepic asi 5 koček dva psi a jak můj muž s oblibou říká a JEDNOHO VOLA CO TO živí
XXX.XXX.13.90
kessi
napsal(a):
dovolím si založit nové téma,uvídíme jak se ujme
a konečně poslední
andulka Pepík
Jednoho dne jsem přišla z práce a vidím v pokoji klec a siluetu ptáka. Jen to ne!!! Chvíli jsem zírala, zdílo se, že je vycpaný. Přišla jsem blíž. Nebyl. Dáreček exmanžela našim dětem! Prý mládě, na které jeho kamarád neměl čas. Moje verze - už dost starší pták, naprosto nekomunikativní, zřejmě odchovaný v totální izolaci. Co nadělám.
Pepík se zkamarádil aspoň se želvou, když už ne s námi. V naší přítomnosti z klece nevylízal. Ale bral nás na vědomí a zdálo se, že je čím dál spokojenější a veselejší. Po pár letech už poletoval mimo klec, občas se odvážil na zem, ale k nám se nepřiblížil víc jak na metr.
Až jednou... děti na prázdninách, te den jsem spala v jejich pokoji, aby pepík nebyl sám. netuším, co mě osvítilo. Chodil celý večer po kleci a byl smutný. Když jsem ulehla, slétl mi na polštář. Nechápala jsem. začal být přítulný až mě z toho mrazilo. Nechal se pohladit. Vrátila jsem ho do klece, ale obratem byl zpátky. Skoro celou noc jem nezamhouřila oko, Pepíčka u hlavy na polštáři. Mezi 4 a 6 ráno umřel :-(
Nastala otázka co s ním. Bylo parný léto, já musela do práce a Pepíka by děcka určitě chtěly pohřbít na chalupě na zahradě. Je to hrozný, ale Pepík šel do krabičky a do mrazáku. V pátek jsem krabičku uložila do batohu a na chalupě jsme pod jabloní Pepíkovi udělali hrobeček. (dnes tam není sám, je tam ještě morče a dva králíčci)
A ještě perlička. Můj malý syn povídá babičce: babi, pro tebe tam ještě místo bude, neboj!
konečně! - můj první pes - bígl Smajlík
říkáme mu Smajla a máme ho už šestým rokem. Výstav jsme moc neodchodili, dvě klubovky V a jedna mezinárodní VD, ale to spí proto, že jsem ho neuměla pořádně vystavit. Postoj jo, ale ta chůze se šňupákem na zemi... :-))) No a KBZH v I.ceně, když mu byl rok.
Je to naše zlatíčko a hrozný (někdy až nechutně ) mazel. A to jsem chtěla psa ne velkého, honého, nekonfliktního, k dětem, ale ne úplný jelito a taky ne postelového, co se musí pořád drbat...
A mám psa ne velkého, moc hodného, k dětem, ke všemu drobnému zvířectvu... jelito, nechá se fackovat kočkama, postelového povaleče a často mám strach si sednout, protože pak musím drbat a drbat a drbat... Takže sedávám na počítačové židli a momentálně hrnu nesmysly na iFaunu.
XXX.XXX.13.90
vesper
napsal(a):
a konečně poslední
andulka Pepík
Jednoho dne jsem přišla z práce a vidím v pokoji klec a siluetu ptáka. Jen to ne!!! Chvíli jsem zírala, zdílo se, že je vycpaný. Přišla jsem blíž. Nebyl. Dáreček exmanžela našim dětem! Prý mládě, na které jeho kamarád neměl čas. Moje verze - už dost starší pták, naprosto nekomunikativní, zřejmě odchovaný v totální izolaci. Co nadělám.
Pepík se zkamarádil aspoň se želvou, když už ne s námi. V naší přítomnosti z klece nevylízal. Ale bral nás na vědomí a zdálo se, že je čím dál spokojenější a veselejší. Po pár letech už poletoval mimo klec, občas se odvážil na zem, ale k nám se nepřiblížil víc jak na metr.
Až jednou... děti na prázdninách, te den jsem spala v jejich pokoji, aby pepík nebyl sám. netuším, co mě osvítilo. Chodil celý večer po kleci a byl smutný. Když jsem ulehla, slétl mi na polštář. Nechápala jsem. začal být přítulný až mě z toho mrazilo. Nechal se pohladit. Vrátila jsem ho do klece, ale obratem byl zpátky. Skoro celou noc jem nezamhouřila oko, Pepíčka u hlavy na polštáři. Mezi 4 a 6 ráno umřel :-(
Nastala otázka co s ním. Bylo parný léto, já musela do práce a Pepíka by děcka určitě chtěly pohřbít na chalupě na zahradě. Je to hrozný, ale Pepík šel do krabičky a do mrazáku. V pátek jsem krabičku uložila do batohu a na chalupě jsme pod jabloní Pepíkovi udělali hrobeček. (dnes tam není sám, je tam ještě morče a dva králíčci)
A ještě perlička. Můj malý syn povídá babičce: babi, pro tebe tam ještě místo bude, neboj!
konečně! - můj první pes - bígl Smajlík
říkáme mu Smajla a máme ho už šestým rokem. Výstav jsme moc neodchodili, dvě klubovky V a jedna mezinárodní VD, ale to spí proto, že jsem ho neuměla pořádně vystavit. Postoj jo, ale ta chůze se šňupákem na zemi... :-))) No a KBZH v I.ceně, když mu byl rok.
Je to naše zlatíčko a hrozný (někdy až nechutně ) mazel. A to jsem chtěla psa ne velkého, honého, nekonfliktního, k dětem, ale ne úplný jelito a taky ne postelového, co se musí pořád drbat...
A mám psa ne velkého, moc hodného, k dětem, ke všemu drobnému zvířectvu... jelito, nechá se fackovat kočkama, postelového povaleče a často mám strach si sednout, protože pak musím drbat a drbat a drbat... Takže sedávám na počítačové židli a momentálně hrnu nesmysly na iFaunu.
kříženec NO Bessinka
Fenka naší babičky (tedy moje ex-tchýně), není zrovna nejvychovanější, ale máme ji rádi
vesper
napsal(a):
a konečně poslední
andulka Pepík
Jednoho dne jsem přišla z práce a vidím v pokoji klec a siluetu ptáka. Jen to ne!!! Chvíli jsem zírala, zdílo se, že je vycpaný. Přišla jsem blíž. Nebyl. Dáreček exmanžela našim dětem! Prý mládě, na které jeho kamarád neměl čas. Moje verze - už dost starší pták, naprosto nekomunikativní, zřejmě odchovaný v totální izolaci. Co nadělám.
Pepík se zkamarádil aspoň se želvou, když už ne s námi. V naší přítomnosti z klece nevylízal. Ale bral nás na vědomí a zdálo se, že je čím dál spokojenější a veselejší. Po pár letech už poletoval mimo klec, občas se odvážil na zem, ale k nám se nepřiblížil víc jak na metr.
Až jednou... děti na prázdninách, te den jsem spala v jejich pokoji, aby pepík nebyl sám. netuším, co mě osvítilo. Chodil celý večer po kleci a byl smutný. Když jsem ulehla, slétl mi na polštář. Nechápala jsem. začal být přítulný až mě z toho mrazilo. Nechal se pohladit. Vrátila jsem ho do klece, ale obratem byl zpátky. Skoro celou noc jem nezamhouřila oko, Pepíčka u hlavy na polštáři. Mezi 4 a 6 ráno umřel :-(
Nastala otázka co s ním. Bylo parný léto, já musela do práce a Pepíka by děcka určitě chtěly pohřbít na chalupě na zahradě. Je to hrozný, ale Pepík šel do krabičky a do mrazáku. V pátek jsem krabičku uložila do batohu a na chalupě jsme pod jabloní Pepíkovi udělali hrobeček. (dnes tam není sám, je tam ještě morče a dva králíčci)
A ještě perlička. Můj malý syn povídá babičce: babi, pro tebe tam ještě místo bude, neboj!
konečně! - můj první pes - bígl Smajlík
říkáme mu Smajla a máme ho už šestým rokem. Výstav jsme moc neodchodili, dvě klubovky V a jedna mezinárodní VD, ale to spí proto, že jsem ho neuměla pořádně vystavit. Postoj jo, ale ta chůze se šňupákem na zemi... :-))) No a KBZH v I.ceně, když mu byl rok.
Je to naše zlatíčko a hrozný (někdy až nechutně ) mazel. A to jsem chtěla psa ne velkého, honého, nekonfliktního, k dětem, ale ne úplný jelito a taky ne postelového, co se musí pořád drbat...
A mám psa ne velkého, moc hodného, k dětem, ke všemu drobnému zvířectvu... jelito, nechá se fackovat kočkama, postelového povaleče a často mám strach si sednout, protože pak musím drbat a drbat a drbat... Takže sedávám na počítačové židli a momentálně hrnu nesmysly na iFaunu.
výborně napsané, mohla byste vydat knížku u andulky Pepíka jsem málem brečela Zato exmanžela bych asi něčím přetáhla
XXX.XXX.13.90
sydney
napsal(a):
výborně napsané, mohla byste vydat knížku u andulky Pepíka jsem málem brečela Zato exmanžela bych asi něčím přetáhla
Díky! Už jsem o tom i uvažovala, ale odkládám to na důchod . Témat by bylo mraky, ono už i teď stačí, když posbírám historky, které jsem nahrnula v emailech . A téma ex-manžel - to je na román laděn do černého humoru
Co se týká těch zvířat, tak plánuju web, ale není čas. Snad někdy...
XXX.XXX.13.90
vesper
napsal(a):
a konečně poslední
andulka Pepík
Jednoho dne jsem přišla z práce a vidím v pokoji klec a siluetu ptáka. Jen to ne!!! Chvíli jsem zírala, zdílo se, že je vycpaný. Přišla jsem blíž. Nebyl. Dáreček exmanžela našim dětem! Prý mládě, na které jeho kamarád neměl čas. Moje verze - už dost starší pták, naprosto nekomunikativní, zřejmě odchovaný v totální izolaci. Co nadělám.
Pepík se zkamarádil aspoň se želvou, když už ne s námi. V naší přítomnosti z klece nevylízal. Ale bral nás na vědomí a zdálo se, že je čím dál spokojenější a veselejší. Po pár letech už poletoval mimo klec, občas se odvážil na zem, ale k nám se nepřiblížil víc jak na metr.
Až jednou... děti na prázdninách, te den jsem spala v jejich pokoji, aby pepík nebyl sám. netuším, co mě osvítilo. Chodil celý večer po kleci a byl smutný. Když jsem ulehla, slétl mi na polštář. Nechápala jsem. začal být přítulný až mě z toho mrazilo. Nechal se pohladit. Vrátila jsem ho do klece, ale obratem byl zpátky. Skoro celou noc jem nezamhouřila oko, Pepíčka u hlavy na polštáři. Mezi 4 a 6 ráno umřel :-(
Nastala otázka co s ním. Bylo parný léto, já musela do práce a Pepíka by děcka určitě chtěly pohřbít na chalupě na zahradě. Je to hrozný, ale Pepík šel do krabičky a do mrazáku. V pátek jsem krabičku uložila do batohu a na chalupě jsme pod jabloní Pepíkovi udělali hrobeček. (dnes tam není sám, je tam ještě morče a dva králíčci)
A ještě perlička. Můj malý syn povídá babičce: babi, pro tebe tam ještě místo bude, neboj!
konečně! - můj první pes - bígl Smajlík
říkáme mu Smajla a máme ho už šestým rokem. Výstav jsme moc neodchodili, dvě klubovky V a jedna mezinárodní VD, ale to spí proto, že jsem ho neuměla pořádně vystavit. Postoj jo, ale ta chůze se šňupákem na zemi... :-))) No a KBZH v I.ceně, když mu byl rok.
Je to naše zlatíčko a hrozný (někdy až nechutně ) mazel. A to jsem chtěla psa ne velkého, honého, nekonfliktního, k dětem, ale ne úplný jelito a taky ne postelového, co se musí pořád drbat...
A mám psa ne velkého, moc hodného, k dětem, ke všemu drobnému zvířectvu... jelito, nechá se fackovat kočkama, postelového povaleče a často mám strach si sednout, protože pak musím drbat a drbat a drbat... Takže sedávám na počítačové židli a momentálně hrnu nesmysly na iFaunu.
...pokračování
berňačka - opět Bessinka
Fenka mého partnera, hroznej rapl, ale je zlatá. Loni měla štěňátka se sousedovic psem, ale o tom už jsem někde psala. No neuhlídali jsme... Je velká kámoška s naším Smajlíkem. I když, když si hraje ona, tak to vypadá tak, že ho plácne tlapou, Smajlovi se rozjedou nohy a leží na břiše.
No a partner žije na venkoně, takže lítám sem-tam. Má to ale spoustu výhod, co se nevejde k nám, vejde se jemu
bíglice Jessinka
Tu máme rok, je s PP, koupili jsme ji pětiletou akorát před rokem na inzerát. Je taky zlatá.
bíglice Bettynka
Nalezenec, máme ji pár týdnů. Zakládala jsem tuto diskuzi:
https://www.ifauna.cz/rubriky/mdiskuse/ show.php?tema=475793&r=7&m=14&page=1
Je hrozně hezká, i když trochu přerostlá. Moc fajn, už i celkem poslouchá... jen ty slepice... :-((((( Už dvě jsou po smrti, budiž jim země lehká. Akorát bábička je z toho na infarkt. Chce abych ji dala do útulku. No to ani náhodou.
koníci - Aranka, Sáva, Balada, Bobik, Marin, Cinek, Eg, Breg, ...
tak to jsou nebo byli koně partnera, momentálně má dva těžký do lesa a dva asi pětileté kladrubáky. Já jsem brala koně obloukem, natožpak na tom sedět. Zkusila jsem to 2x a byla jsem v sedmým nebi. Pak jsem pozvala kamošku, ať se přijde svézt. Kobyla se jí splašila, vzala to trapem domů a kamoška hlavou o silnici ...
Dopadlo to dobře, volala ze špitálu a brblala, že má na hlavě síťku uvázanou nahoře na uzel a vypadá jak Telletubies! A že jí sjíždí, že to musí říct sestřičce. Při dalším telefonátu povídá: Tak problém je vyřešený. Sestřička do síťky vysřihla díry na uši!
(Teď jen doufám, že to kámoška nečte )
valášek Appalossa - Punťa
Nikdy neříkej nikdy. Už vůbec ne, když je ti "pouhých" 40 . Tak to je můj koník. Když jsme ho přivezli, tak vrchol blaha pro mě byl, když jsem se s ním vrátila po hodinové vycházce na vodítku. Ale zároveň myslím, že to bude i vrchol mého "jezdeckého" umění.
kakariky červenočelý
ten přírodní typ - zelený. Ještě se chovají žlutí a strakatí.
Tak toho ještě nemáme
Určitě jsem na nějaké tvorečky zapomněla, tak snad mi to odpustí
a na fotce náš Puntík, syn a dvojčata od kamaráda
XXX.XXX.22.24
vesper
napsal(a):
Díky! Už jsem o tom i uvažovala, ale odkládám to na důchod . Témat by bylo mraky, ono už i teď stačí, když posbírám historky, které jsem nahrnula v emailech . A téma ex-manžel - to je na román laděn do černého humoru
Co se týká těch zvířat, tak plánuju web, ale není čas. Snad někdy...
Taky jsem měla Andulku Pepíka a taky ho přinesl a já ho vlastně ani nechtela.blížili se mé narozeniny a tak jsem Petrovi naznačovala ,že bych chtěla novou uzdečku na kobylu říkala jsem vžadném případě nechci zvíře a nádobí.nevím čím to bylo ale asi měl potíže se sluchem,nebo co,ale když v den mích narozeni přišel s práce,měl noční,tak mě vzbudil i s dětma v jedné ruce dort a vdruhé jak jinak klec s andulkou.Pepíček u nás žil jen 4 roky a pak jednoho dne umřel nevíme proč ráno byl veselej švitořil v kleci a odpoledne jsem ho našla mrtvého.nepatřil mezi komunikativní ptáčky spíš byl samotář nejradši měl když hralo rádio to zpíval o sto šest a když malej brečel tak vřeštil jako pavián
XXX.XXX.13.90
vesper
napsal(a):
...pokračování
berňačka - opět Bessinka
Fenka mého partnera, hroznej rapl, ale je zlatá. Loni měla štěňátka se sousedovic psem, ale o tom už jsem někde psala. No neuhlídali jsme... Je velká kámoška s naším Smajlíkem. I když, když si hraje ona, tak to vypadá tak, že ho plácne tlapou, Smajlovi se rozjedou nohy a leží na břiše.
No a partner žije na venkoně, takže lítám sem-tam. Má to ale spoustu výhod, co se nevejde k nám, vejde se jemu
bíglice Jessinka
Tu máme rok, je s PP, koupili jsme ji pětiletou akorát před rokem na inzerát. Je taky zlatá.
bíglice Bettynka
Nalezenec, máme ji pár týdnů. Zakládala jsem tuto diskuzi:
https://www.ifauna.cz/rubriky/mdiskuse/ show.php?tema=475793&r=7&m=14&page=1
Je hrozně hezká, i když trochu přerostlá. Moc fajn, už i celkem poslouchá... jen ty slepice... :-((((( Už dvě jsou po smrti, budiž jim země lehká. Akorát bábička je z toho na infarkt. Chce abych ji dala do útulku. No to ani náhodou.
koníci - Aranka, Sáva, Balada, Bobik, Marin, Cinek, Eg, Breg, ...
tak to jsou nebo byli koně partnera, momentálně má dva těžký do lesa a dva asi pětileté kladrubáky. Já jsem brala koně obloukem, natožpak na tom sedět. Zkusila jsem to 2x a byla jsem v sedmým nebi. Pak jsem pozvala kamošku, ať se přijde svézt. Kobyla se jí splašila, vzala to trapem domů a kamoška hlavou o silnici ...
Dopadlo to dobře, volala ze špitálu a brblala, že má na hlavě síťku uvázanou nahoře na uzel a vypadá jak Telletubies! A že jí sjíždí, že to musí říct sestřičce. Při dalším telefonátu povídá: Tak problém je vyřešený. Sestřička do síťky vysřihla díry na uši!
(Teď jen doufám, že to kámoška nečte )
valášek Appalossa - Punťa
Nikdy neříkej nikdy. Už vůbec ne, když je ti "pouhých" 40 . Tak to je můj koník. Když jsme ho přivezli, tak vrchol blaha pro mě byl, když jsem se s ním vrátila po hodinové vycházce na vodítku. Ale zároveň myslím, že to bude i vrchol mého "jezdeckého" umění.
kakariky červenočelý
ten přírodní typ - zelený. Ještě se chovají žlutí a strakatí.
Tak toho ještě nemáme
Určitě jsem na nějaké tvorečky zapomněla, tak snad mi to odpustí
a na fotce náš Puntík, syn a dvojčata od kamaráda
Ach jóóó... těch chyb. Psala jsem to dost rychle a čtu to po sobě zběžně až teď. S křížkem po funuse že :-)). Tak třeba u strašilky jsem chtěla říct, že se mi NElíbí
XXX.XXX.22.24
vesper
napsal(a):
Ach jóóó... těch chyb. Psala jsem to dost rychle a čtu to po sobě zběžně až teď. S křížkem po funuse že :-)). Tak třeba u strašilky jsem chtěla říct, že se mi NElíbí
já to po sobě čtu dvakrát a když to pošlu a pak na to koukám tak jich tam vidím taky dost
vesper
napsal(a):
Ach jóóó... těch chyb. Psala jsem to dost rychle a čtu to po sobě zběžně až teď. S křížkem po funuse že :-)). Tak třeba u strašilky jsem chtěla říct, že se mi NElíbí
tady nejsme v ústavu pro jazyk český;-)
Martino, máte fakticky talent, připomínáte mi tou lehkou a humornou formou psaní Zdenu Frýbovou
XXX.XXX.13.90
kessi
napsal(a):
Taky jsem měla Andulku Pepíka a taky ho přinesl a já ho vlastně ani nechtela.blížili se mé narozeniny a tak jsem Petrovi naznačovala ,že bych chtěla novou uzdečku na kobylu říkala jsem vžadném případě nechci zvíře a nádobí.nevím čím to bylo ale asi měl potíže se sluchem,nebo co,ale když v den mích narozeni přišel s práce,měl noční,tak mě vzbudil i s dětma v jedné ruce dort a vdruhé jak jinak klec s andulkou.Pepíček u nás žil jen 4 roky a pak jednoho dne umřel nevíme proč ráno byl veselej švitořil v kleci a odpoledne jsem ho našla mrtvého.nepatřil mezi komunikativní ptáčky spíš byl samotář nejradši měl když hralo rádio to zpíval o sto šest a když malej brečel tak vřeštil jako pavián
Tak to si umím představit. Děti s tatínkem chtěli andulku, mamka ani slyšet. Tak měl tatínek nápad!
4 roky jsou málo, ale kdoví, kolik mu bylo. Al hlavně se netrápila.
Četla jsem, že protože se na výstavní andulky kladou vyšší nároky, tak se dožívají v průměru 5 let. Domácí nebo chované v hejnu kolem 10-ti. A když to teď přepočítávám, tak našemu Honzíkovi bylo 17, když umřel. Ale bylo to na něm vidět, neměl skoro peří a čím dál hůř viděl.
kessi
napsal(a):
já to po sobě čtu dvakrát a když to pošlu a pak na to koukám tak jich tam vidím taky dost
kessi, už su otravná, ale jak se má Stařeček?
Já se na něj fakt těším:-) Doufám že si u mě zvykne...venku jsem pořád, ale od šesti do čtyř je smečka odkázaná sama na sebe.
XXX.XXX.13.90
sydney
napsal(a):
tady nejsme v ústavu pro jazyk český;-)
Martino, máte fakticky talent, připomínáte mi tou lehkou a humornou formou psaní Zdenu Frýbovou
Tak je ještě jednou dík!! Od Frýbové jsem četla Robina a jeho pokračování. Úžasná knížka! Obyčejné denní historky a události skvěle podané. Tak jestli jsem se jenom minimálně přiblížila něčemu takovému, tak mě to těší.
A to pořád tvrdím, že mi nejde sloh . Ale hlavně neumím psát na povel. Popisovat denní situaci mi nedělá problém. Doma občas "perlíme" slovně a dcera to pak vykládá ve škole . Dej bože ať to nikdy nedostane písemnou formu .
Např. včera donesl ex-manžel synovi nějaké jídlo. Hromadu zeleninového salátu s tuňákem (mimochodem, kluk nemusí ani zeleninu ani tuňáka). Tak jsem ochutnala a schovala do ledničky pro dceru, přidala jsem lístek s textem: TO JE ZELENINOVÝ SALÁT S TUŇÁKEM OD TAŤKY. KOUKNI, JESTLI ŽIJU A VEZMI SI. Ráno koukám, mísa prázdná. Dcera povídá: No... dejchalas. tak jsem to snědla.
To už jsem hóóódně odbočila od tématu. Berte to jako úryvek z mojí (zatím) neexistujécí knížky
XXX.XXX.126.103
vesper
napsal(a):
Tak je ještě jednou dík!! Od Frýbové jsem četla Robina a jeho pokračování. Úžasná knížka! Obyčejné denní historky a události skvěle podané. Tak jestli jsem se jenom minimálně přiblížila něčemu takovému, tak mě to těší.
A to pořád tvrdím, že mi nejde sloh . Ale hlavně neumím psát na povel. Popisovat denní situaci mi nedělá problém. Doma občas "perlíme" slovně a dcera to pak vykládá ve škole . Dej bože ať to nikdy nedostane písemnou formu .
Např. včera donesl ex-manžel synovi nějaké jídlo. Hromadu zeleninového salátu s tuňákem (mimochodem, kluk nemusí ani zeleninu ani tuňáka). Tak jsem ochutnala a schovala do ledničky pro dceru, přidala jsem lístek s textem: TO JE ZELENINOVÝ SALÁT S TUŇÁKEM OD TAŤKY. KOUKNI, JESTLI ŽIJU A VEZMI SI. Ráno koukám, mísa prázdná. Dcera povídá: No... dejchalas. tak jsem to snědla.
To už jsem hóóódně odbočila od tématu. Berte to jako úryvek z mojí (zatím) neexistujécí knížky
to je krasny domaci prostredi....pripomina mi to trochen Gilmorovy devcata
XXX.XXX.22.24
sunin
napsal(a):
to je krasny domaci prostredi....pripomina mi to trochen Gilmorovy devcata
jak se má Stařeček nevím dnes jsem s Mončou ještě nemluvila ale určitě budu,protože Kačenka tj.kozy dostala zánět vemínka,má to nějaké chronické.takže radosti všedního dne.
Jinak si nemyslím ,že jsi odbočila protože,moje rodina jsou také dvounohá zvířátka ,manžel,děti atd
XXX.XXX.22.24
kessi
napsal(a):
jak se má Stařeček nevím dnes jsem s Mončou ještě nemluvila ale určitě budu,protože Kačenka tj.kozy dostala zánět vemínka,má to nějaké chronické.takže radosti všedního dne.
Jinak si nemyslím ,že jsi odbočila protože,moje rodina jsou také dvounohá zvířátka ,manžel,děti atd
fakt píšu samí překlep!Myslím že jsi neodbočila
XXX.XXX.64.222
vesper
napsal(a):
Tak je ještě jednou dík!! Od Frýbové jsem četla Robina a jeho pokračování. Úžasná knížka! Obyčejné denní historky a události skvěle podané. Tak jestli jsem se jenom minimálně přiblížila něčemu takovému, tak mě to těší.
A to pořád tvrdím, že mi nejde sloh . Ale hlavně neumím psát na povel. Popisovat denní situaci mi nedělá problém. Doma občas "perlíme" slovně a dcera to pak vykládá ve škole . Dej bože ať to nikdy nedostane písemnou formu .
Např. včera donesl ex-manžel synovi nějaké jídlo. Hromadu zeleninového salátu s tuňákem (mimochodem, kluk nemusí ani zeleninu ani tuňáka). Tak jsem ochutnala a schovala do ledničky pro dceru, přidala jsem lístek s textem: TO JE ZELENINOVÝ SALÁT S TUŇÁKEM OD TAŤKY. KOUKNI, JESTLI ŽIJU A VEZMI SI. Ráno koukám, mísa prázdná. Dcera povídá: No... dejchalas. tak jsem to snědla.
To už jsem hóóódně odbočila od tématu. Berte to jako úryvek z mojí (zatím) neexistujécí knížky
Jéé,ty taky? Knížka je spíš v denníkové formě aneb Jak Vodnářka přežívá,to je zase moje téma.Takže-jako malá-doma zákaz psů,protože máti a zvířata-to nee,tak pak ve čtnácti donesená bobtäilka.letěla jsem z domu i s ní,máti málem chytila žaludeční vředy....Pak dlouho nic,pak boxer a kobyla v nájemní stáji a já ji chodila jen jezdit,starali se jiní,pak tady s přítelem na statku-nejdřív ovce a dvě kozy-bylo to jednodušší než donutit údržbáře starat se o trávu na statku,pokaždé něco nešlo...A tedˇ? 8 koní,všechno haflingové,20 koz,5 kozlíků,kastrátovi Vilémovi už půl roku slibuju skopový giros a jednou ten čas nastane,Nugát půjde sloužit jinam a Themba také,plemeníci zůstanou dva a je to,chovný beran plemene valaška a tři jehničky,čtyři wstice,skotí manželský pár a parsonka.A k narozeninám-tedy k dvacátým,bytˇpodruhé,jsem si pořídila afgánku Afrah....A neměnila bych.....A zapomněla bych-od drahého jsem k narozeninám dostala krávu a navíc jsem si k ní koupila i její tele-holštýnku,malá paintka občas pláchne ze stáje a předstírá,že je pes či koza...
XXX.XXX.22.24
janiska
napsal(a):
Jéé,ty taky? Knížka je spíš v denníkové formě aneb Jak Vodnářka přežívá,to je zase moje téma.Takže-jako malá-doma zákaz psů,protože máti a zvířata-to nee,tak pak ve čtnácti donesená bobtäilka.letěla jsem z domu i s ní,máti málem chytila žaludeční vředy....Pak dlouho nic,pak boxer a kobyla v nájemní stáji a já ji chodila jen jezdit,starali se jiní,pak tady s přítelem na statku-nejdřív ovce a dvě kozy-bylo to jednodušší než donutit údržbáře starat se o trávu na statku,pokaždé něco nešlo...A tedˇ? 8 koní,všechno haflingové,20 koz,5 kozlíků,kastrátovi Vilémovi už půl roku slibuju skopový giros a jednou ten čas nastane,Nugát půjde sloužit jinam a Themba také,plemeníci zůstanou dva a je to,chovný beran plemene valaška a tři jehničky,čtyři wstice,skotí manželský pár a parsonka.A k narozeninám-tedy k dvacátým,bytˇpodruhé,jsem si pořídila afgánku Afrah....A neměnila bych.....A zapomněla bych-od drahého jsem k narozeninám dostala krávu a navíc jsem si k ní koupila i její tele-holštýnku,malá paintka občas pláchne ze stáje a předstírá,že je pes či koza...
někdy si připadám jako v knížce Vejce a já.když jsme koupili dům moc jsem chtěla slepice nikde jako na potvoru nebyli k sehnani ,tak jsem si na jaře opatřila kuřata přimo z líhně protože jsem neměla ponětí jaká je mortalita kuřat vzala jsem jich rovných 80 měla jsem umělou kvočnu a o milá kuřátka se starala jako o miminka kuřátka rostla a rostla a najednou mi za den umřeli 4 viděšeně jsem volala chovateli do líhně a on mě dorazil slovy to máte méně než průmer.každopádně ostatních 76 kuřat přežilo a malem mě sežrali jakou měli spotřebu,na konec jsem je zdárně prodala nebo vyměnila třeba za kozu.od té doby mi každé jaro volají lidi jestli nahodou nemám kuřičky.zaplatˇ bůh NEmám
XXX.XXX.13.90
kessi
napsal(a):
někdy si připadám jako v knížce Vejce a já.když jsme koupili dům moc jsem chtěla slepice nikde jako na potvoru nebyli k sehnani ,tak jsem si na jaře opatřila kuřata přimo z líhně protože jsem neměla ponětí jaká je mortalita kuřat vzala jsem jich rovných 80 měla jsem umělou kvočnu a o milá kuřátka se starala jako o miminka kuřátka rostla a rostla a najednou mi za den umřeli 4 viděšeně jsem volala chovateli do líhně a on mě dorazil slovy to máte méně než průmer.každopádně ostatních 76 kuřat přežilo a malem mě sežrali jakou měli spotřebu,na konec jsem je zdárně prodala nebo vyměnila třeba za kozu.od té doby mi každé jaro volají lidi jestli nahodou nemám kuřičky.zaplatˇ bůh NEmám
S takovým úspěchem byla škoda v chovu nepokračovat . Kámošce donesl manžel kuřátka domů. Pry je venku zima, tak je měli v ohrádce v obýváku .
XXX.XXX.13.90
kessi
napsal(a):
dovolím si založit nové téma,uvídíme jak se ujme
A teď do řady zvířátek přibyli dvě telátka - kluk a holka . S těmi tedy zatím zkušenosti nemám, ale byla jsem unešená už jen z toho, když jsem jim pomáhala pít :-))
A dcera se synem mi připomněli, že jsem zapomněla na ně, na panovačného jezevčíka babičky a na ježky .