Ahoj, mám skoro dvouletého výmarského ohaře. Pes je poslušný, pracujeme na loveckém výcviku, myslím si že dobře socializovaný, od malička vyrůstal ve velkém městě a několik hodin denně si hrál s pejskama. Samozřejmě že v průběhu dospívání si sem tam s nějakým věts¨šinou stejně velkým pejskem nesedl a pustili se do sebe, nikdy ale nic vážnýho, občas nějakej škrábanec od zubu. Teď jsem se přestěhovala k příteli, který bydlí v domě na samotě s velkou zahradou a třemi bullteriéry - dvě feny a jeden 1,5 roku starý pes. S fenama si ten můj sedl bez problému, ale se psem už od prvního setkání ne - můj okamžitě jak ho viděl, tak startoval a chtěl se rvát a ten druhej se samozřejmě hned chtnu - seznamovali jsme samozřejmě venku v polích na neutrálním území s košíkama. Od té doby se psi oddělují, pouští ven samostatně, prostě žádnej kontakt. Dostali se nám dvakrát k sobě (naše chyba - neza¨mčený dveře). Jednou jsme rvačce zabránili, ale včera ne. Pustili se do sebe, bulík toho mýho chytnul za krk a nechtěl pustit a můj ho mezitím kousal do hlavy - takže paráda. Já držela tomu mýmu ruku v tlamě, aby ho nepokousal a přítel se všemi možnými (až dost hrubými způsoby) snažil toho svýho bulíka sundat. Trvalo to asi pět minut (hroooozná doba), nakonec se to povedlo. Bulík trochu dírky na hlavě, ale ten můj dost nehezky odtrhnutou kůži na krku (fotka dole). Snad to vyléčíme - ale chci se zeptat, co si o tom myslíte? Bude tato nenávist věčná? Myslím že můj pes se rozhodně nepodřídí a ten bulík taky ne. Z logických důvodů je taky nemůžu nechat si to vyříkat - obávám se, že by to jeden (ten můj) nepřežil. Co si o tom myslíte?
katcha
napsal(a):
Ahoj, mám skoro dvouletého výmarského ohaře. Pes je poslušný, pracujeme na loveckém výcviku, myslím si že dobře socializovaný, od malička vyrůstal ve velkém městě a několik hodin denně si hrál s pejskama. Samozřejmě že v průběhu dospívání si sem tam s nějakým věts¨šinou stejně velkým pejskem nesedl a pustili se do sebe, nikdy ale nic vážnýho, občas nějakej škrábanec od zubu. Teď jsem se přestěhovala k příteli, který bydlí v domě na samotě s velkou zahradou a třemi bullteriéry - dvě feny a jeden 1,5 roku starý pes. S fenama si ten můj sedl bez problému, ale se psem už od prvního setkání ne - můj okamžitě jak ho viděl, tak startoval a chtěl se rvát a ten druhej se samozřejmě hned chtnu - seznamovali jsme samozřejmě venku v polích na neutrálním území s košíkama. Od té doby se psi oddělují, pouští ven samostatně, prostě žádnej kontakt. Dostali se nám dvakrát k sobě (naše chyba - neza¨mčený dveře). Jednou jsme rvačce zabránili, ale včera ne. Pustili se do sebe, bulík toho mýho chytnul za krk a nechtěl pustit a můj ho mezitím kousal do hlavy - takže paráda. Já držela tomu mýmu ruku v tlamě, aby ho nepokousal a přítel se všemi možnými (až dost hrubými způsoby) snažil toho svýho bulíka sundat. Trvalo to asi pět minut (hroooozná doba), nakonec se to povedlo. Bulík trochu dírky na hlavě, ale ten můj dost nehezky odtrhnutou kůži na krku (fotka dole). Snad to vyléčíme - ale chci se zeptat, co si o tom myslíte? Bude tato nenávist věčná? Myslím že můj pes se rozhodně nepodřídí a ten bulík taky ne. Z logických důvodů je taky nemůžu nechat si to vyříkat - obávám se, že by to jeden (ten můj) nepřežil. Co si o tom myslíte?
Obávám se,že Vás nepotěším...
Měli jsme stejný problém i když dá se říct,že tam byla nenávist jen jednostranná.
Přítelův RTW byl naprosto pohodový,nekonfliktní a perfektně socializovaný a s mou beardedkou vycházel téměř 4 roky bez problémů.
Jenomže pak se stalo to,že rotvíkovi něco nesedlo (v době naší nepřítomnosti jsme je preventivně nechávali každého v jiné místnosti...),převrátil celý barák vzhůru nohama,prolámal se dveřmi a beardeťáka téměř zabil... - i když po dlouhém a bolestivém léčení zůstal můj pes téměř bez následků,už jsem rotvíkovi nevěřila a drželi jsme oba psy odděleně.
Je to o nervy,protože je to podle mě vždy jen otázka času,kdy psy neuhlídáte - a pro Vás ještě složitější v tom,že oba Vaši psi budou vyhledávat nestřežený okamžik...
Nemyslím si,že by byla naděje na to,aby se spřátelili - stejně se dřív nebo později přihodí něco,co ty dva proti sobě poštve...
Nechci malovat čerta na zeď,ale to je má zkušenost...
kavka
napsal(a):
Obávám se,že Vás nepotěším...
Měli jsme stejný problém i když dá se říct,že tam byla nenávist jen jednostranná.
Přítelův RTW byl naprosto pohodový,nekonfliktní a perfektně socializovaný a s mou beardedkou vycházel téměř 4 roky bez problémů.
Jenomže pak se stalo to,že rotvíkovi něco nesedlo (v době naší nepřítomnosti jsme je preventivně nechávali každého v jiné místnosti...),převrátil celý barák vzhůru nohama,prolámal se dveřmi a beardeťáka téměř zabil... - i když po dlouhém a bolestivém léčení zůstal můj pes téměř bez následků,už jsem rotvíkovi nevěřila a drželi jsme oba psy odděleně.
Je to o nervy,protože je to podle mě vždy jen otázka času,kdy psy neuhlídáte - a pro Vás ještě složitější v tom,že oba Vaši psi budou vyhledávat nestřežený okamžik...
Nemyslím si,že by byla naděje na to,aby se spřátelili - stejně se dřív nebo později přihodí něco,co ty dva proti sobě poštve...
Nechci malovat čerta na zeď,ale to je má zkušenost...
Tak jak je tomu pejsanovi?
katcha
napsal(a):
Začlo to samozřejmě hnisat, i přes naši veškerou snahu, pomoc hypermanganů a podobných, takže jsme byli na veterině, paní doktorka to moc pěkně vyčistila a berem antibiotika. Snad to bude dobrý.
Tak vám držim palečky ať se to dobře hojí a napište až se uzdraví nebo jak to dopadlo a bulíkem a přítelem.