Na diskusi "fakt nikomu nechybí?" padl názor,že pastevci fixací na pána moc neoplívají.
Jaké máte Vy zkušenosti se svými pastevci?
eavy
napsal(a):
Na diskusi "fakt nikomu nechybí?" padl názor,že pastevci fixací na pána moc neoplívají.
Jaké máte Vy zkušenosti se svými pastevci?
já mám pastevce pěknýho závisláka 
jako každýho psa ,kterýho jsem měla .
Podle mne to neni o plemeni , ale o vztahu těch dvou !
nada
napsal(a):
já mám pastevce pěknýho závisláka jako každýho psa ,kterýho jsem měla .
Podle mne to neni o plemeni , ale o vztahu těch dvou !
Tak přesně Nadi 
Je to o vztahu psa a pána. Pokud si někdo svého psa nevšímá, má ho na zahradě a nevidí se, jak je den dlouhej a jednou za týden v neděli jdou spolu na hodinovou prochajdu, tak pak ten vztah asi nebudu úplně ono. Popřípadě pes putuje v rodině - tedy dva dny ho hlídá ten, dva dny ten, den kámoš, den babička atd., i takový případy znám. No potom ten pes asi vztah ke svému pánovi opravdu nenajde, že?
Podle mne jsou pastevci větší závisláci, než jiná plemena, jen prostě jsou hrdější a tudíž to světu nedávaj tak okatě najevo. Ale kdo svého pastevce miluje a zná, ví své a ostatní ať si myslí, co chtějí
Znala jsem velmi dobře lidi, starší, co měli dvě čuvačky, Almu a Belu. Ty fenky nikdy neutekly, pány milovaly, kdyby chtěly, švicnou s nima o zem natotata, ale byly obě ohleduplné a pánečci se s nima tzv. domlouvali Tihle lidi měli děti, už velké s rodinami, ale fenky s nima odmítaly jít ven, rády je měli, to ano, ale na procházku s nima nechtěly
Mám ovčandu, tvrdí se, že ovčák si zvykne na změnu pána bez problémů...no tak troufám si tvrdit, že ten můj ne Mého přítele má moc ráda, ale když s ním má být sama, leží u dveří a čeká, až přijdu. Nechce s ním na procházku a neposlouchá ho...čím to asi bude? Přítel ji má rád, ale ona je prostě moje a já její
Takže jak už napsala Naďa, je to o vztahu pán-pes
mata
napsal(a):
Tak přesně Nadi
Je to o vztahu psa a pána. Pokud si někdo svého psa nevšímá, má ho na zahradě a nevidí se, jak je den dlouhej a jednou za týden v neděli jdou spolu na hodinovou prochajdu, tak pak ten vztah asi nebudu úplně ono. Popřípadě pes putuje v rodině - tedy dva dny ho hlídá ten, dva dny ten, den kámoš, den babička atd., i takový případy znám. No potom ten pes asi vztah ke svému pánovi opravdu nenajde, že?
Podle mne jsou pastevci větší závisláci, než jiná plemena, jen prostě jsou hrdější a tudíž to světu nedávaj tak okatě najevo. Ale kdo svého pastevce miluje a zná, ví své a ostatní ať si myslí, co chtějí
Znala jsem velmi dobře lidi, starší, co měli dvě čuvačky, Almu a Belu. Ty fenky nikdy neutekly, pány milovaly, kdyby chtěly, švicnou s nima o zem natotata, ale byly obě ohleduplné a pánečci se s nima tzv. domlouvali Tihle lidi měli děti, už velké s rodinami, ale fenky s nima odmítaly jít ven, rády je měli, to ano, ale na procházku s nima nechtěly
Mám ovčandu, tvrdí se, že ovčák si zvykne na změnu pána bez problémů...no tak troufám si tvrdit, že ten můj ne Mého přítele má moc ráda, ale když s ním má být sama, leží u dveří a čeká, až přijdu. Nechce s ním na procházku a neposlouchá ho...čím to asi bude? Přítel ji má rád, ale ona je prostě moje a já její
Takže jak už napsala Naďa, je to o vztahu pán-pes
Má zkušenost s beauceronem. Je to pes jednoho pána, ale samozřejmě miluje celou rodinu a velmi snadno si pamatuje mé kamarády. Nemá pak problém se od nich nechat pohladit a to i tak že lehne na záda a nechá si drbat břicho, ale nijak často to nevyhledává. Naopak na mě si velmi často celý vyleze a vysloveně chce chovat a drbat a drbat.
Přijde-li ale někdo jemu neznámý a vkročí-li na "jeho" území - má problém (ten vetřelec, né pes). Neútočí ale nepustí ho dál. Teda zatím měli všichni "nezvaní" rozum a nepokoušeli se dostat přes jeho nesouhlas dál, jinak by asi jednal razantněji...
Jak jsem řekla miluje celou rodinu, ale je to pes jednoho pána. To znamená, že když ho dám na hlídání k rodičům, tak je moc spokojený s nimi na výletě, ale přes noc si jde lehnout před dveře mého dřívjejšího pokoje. S cizími by neodešel, ale pokud ho nechám někde samotného vysloveně neteskní a prostě čeká až si pro něj zase přijdu.
Úplná změna majitele dospělého beaucerona sice není nemožná, ale není vůbec jednoduchá. Asi by byl problém s poslušností.
mata
napsal(a):
Tak přesně Nadi
Je to o vztahu psa a pána. Pokud si někdo svého psa nevšímá, má ho na zahradě a nevidí se, jak je den dlouhej a jednou za týden v neděli jdou spolu na hodinovou prochajdu, tak pak ten vztah asi nebudu úplně ono. Popřípadě pes putuje v rodině - tedy dva dny ho hlídá ten, dva dny ten, den kámoš, den babička atd., i takový případy znám. No potom ten pes asi vztah ke svému pánovi opravdu nenajde, že?
Podle mne jsou pastevci větší závisláci, než jiná plemena, jen prostě jsou hrdější a tudíž to světu nedávaj tak okatě najevo. Ale kdo svého pastevce miluje a zná, ví své a ostatní ať si myslí, co chtějí
Znala jsem velmi dobře lidi, starší, co měli dvě čuvačky, Almu a Belu. Ty fenky nikdy neutekly, pány milovaly, kdyby chtěly, švicnou s nima o zem natotata, ale byly obě ohleduplné a pánečci se s nima tzv. domlouvali Tihle lidi měli děti, už velké s rodinami, ale fenky s nima odmítaly jít ven, rády je měli, to ano, ale na procházku s nima nechtěly
Mám ovčandu, tvrdí se, že ovčák si zvykne na změnu pána bez problémů...no tak troufám si tvrdit, že ten můj ne Mého přítele má moc ráda, ale když s ním má být sama, leží u dveří a čeká, až přijdu. Nechce s ním na procházku a neposlouchá ho...čím to asi bude? Přítel ji má rád, ale ona je prostě moje a já její
Takže jak už napsala Naďa, je to o vztahu pán-pes
No jo, to jsem si taky myslela... A pořídila si labradora, se kterým jsem byla rok skoro pořád doma, věnovala se mu horem dolem a on? Nerozlišuje. Vím, že labrador není pes jenoho pána a pro jeho přátelskou povahu jsem ho chtěla, ale aby vítal mě úplně stejně jako zedník,a kterého vidí prvně v životě? Aby na exkurzi se sedmdesáti studenty chtěl jít akorát první a bylo mu úplně fuk, kde jsem já? Aby odešel s našimi kamarády "napřed" na chalupu, protože jsme se přezouvali dýl? To už je na mě trochu silný kafe 
A rozhodně to není putováním po přátelích, nedostatkem, péče ani rozmazlováním. Prostě je takovej. A jinej nebude. Takže věřím, že z 90% je to o vztahu, ale existují i výjimky...
cernokneznik
napsal(a):
Má zkušenost s beauceronem. Je to pes jednoho pána, ale samozřejmě miluje celou rodinu a velmi snadno si pamatuje mé kamarády. Nemá pak problém se od nich nechat pohladit a to i tak že lehne na záda a nechá si drbat břicho, ale nijak často to nevyhledává. Naopak na mě si velmi často celý vyleze a vysloveně chce chovat a drbat a drbat.
Přijde-li ale někdo jemu neznámý a vkročí-li na "jeho" území - má problém (ten vetřelec, né pes). Neútočí ale nepustí ho dál. Teda zatím měli všichni "nezvaní" rozum a nepokoušeli se dostat přes jeho nesouhlas dál, jinak by asi jednal razantněji...
Jak jsem řekla miluje celou rodinu, ale je to pes jednoho pána. To znamená, že když ho dám na hlídání k rodičům, tak je moc spokojený s nimi na výletě, ale přes noc si jde lehnout před dveře mého dřívjejšího pokoje. S cizími by neodešel, ale pokud ho nechám někde samotného vysloveně neteskní a prostě čeká až si pro něj zase přijdu.
Úplná změna majitele dospělého beaucerona sice není nemožná, ale není vůbec jednoduchá. Asi by byl problém s poslušností.
Jo, a teď k němu mám ještě bosíka
. A tak by mě zajímalo - nedůvěra v cizí a odstup a ostražitost vůči nim se projevil sám od sebe, nebo jste zakazoval muchlování s cizíma? Kdy se závislost na jednom pánovi projevila? Hrozí, že "odkouká" nezávisláctví od staršího psa? Zatím se jeví jako úplně jiné štěně, poddajnější, nedůvěřivější, tulivější. Ale co bude dál? Nerada bych dva nezávisláky Dík!
eavy
napsal(a):
Na diskusi "fakt nikomu nechybí?" padl názor,že pastevci fixací na pána moc neoplívají.
Jaké máte Vy zkušenosti se svými pastevci?
S mužem máme dvě kavkazačky. Protože bydlíme v domku s rodičema muže,můžu srovnávat...
Obě feny jsou na mě dokonale fixované. Obě,když mě vidí,by mi vlezly až za krk . Obě milují i mého muže,ale tam už je to trošku chladnější. Pokud přijde na zahradu další člen naší rodiny (tchýně,švagrová,...),přijdou se nechat pohladit a to je všechno.
Obě chodí velice rády ven. Starší dvouletá půjde se mnou i s mužem. Ještě tak se švagrovou(z donucení),ale se zbytkem rodiny nee.
Mladší roční fena půjde ven jedině se mnou,ostatní ji nezajímají.
Můj názor je,že každý pes je jiný. Nelze prostě říct - pastevec se na pána nefixuje,labrador je závislák,NO je pohodář který si rychle kdekoliv zvykne... Myslím,že je to prostě v psovi. Každý pes je jiná osobnost. Toť můj názor,který samozřejmě nikomu nevnucuji...
marcha
napsal(a):
No jo, to jsem si taky myslela... A pořídila si labradora, se kterým jsem byla rok skoro pořád doma, věnovala se mu horem dolem a on? Nerozlišuje. Vím, že labrador není pes jenoho pána a pro jeho přátelskou povahu jsem ho chtěla, ale aby vítal mě úplně stejně jako zedník,a kterého vidí prvně v životě? Aby na exkurzi se sedmdesáti studenty chtěl jít akorát první a bylo mu úplně fuk, kde jsem já? Aby odešel s našimi kamarády "napřed" na chalupu, protože jsme se přezouvali dýl? To už je na mě trochu silný kafe
A rozhodně to není putováním po přátelích, nedostatkem, péče ani rozmazlováním. Prostě je takovej. A jinej nebude. Takže věřím, že z 90% je to o vztahu, ale existují i výjimky...
Teď asi trošku odbočuju od těch pastevců..... Mám dvouletou labradorku. Od malička byla pořád se mnou, bydlí v bytě, kamkoli jedu a je to jenom trošku možné, tak jede se mnou. Vztah máme "myslím dobrý", jsem tak asi jediná koho z rodiny, snad kromě sestry, psice pořádně poslouchá. Takže z toho by se dalo usoudit že by měla být tak trošku závislák..... ALE to "bohužel" vůbec není pravda, když jdu v lese a potkáme někoho zajímavého, tak je schopná s nimi odejít, pokud jdu ve větší partě kamarádů, tak psa taky celou procházku nemusím vidět, pokud příde domů se mnou kdokoli cizí, tak já jsem zapomenutá a vítá jen jeho. A nějaký hlídání si mě, abych se neztratila. Živě si vybavuji, jak jsem se jí jako malé štěňátko snažila naučit aby si mě hlídala..... tak si pamatuju, že sem se jí schovala a po nějaké době obrovského nezájmu o to zajímat se kde je nějaká panička sem to tak trošku vzdala..... A nějaké stýskání to taky nejspíš neexistuje. I když, je to výhoda, pokud jí potřebuju nechat u někoho pohlídat. A závěr z toho asi je že opravdu záleží hodně na povaze psa....
luckam
napsal(a):
Teď asi trošku odbočuju od těch pastevců..... Mám dvouletou labradorku. Od malička byla pořád se mnou, bydlí v bytě, kamkoli jedu a je to jenom trošku možné, tak jede se mnou. Vztah máme "myslím dobrý", jsem tak asi jediná koho z rodiny, snad kromě sestry, psice pořádně poslouchá. Takže z toho by se dalo usoudit že by měla být tak trošku závislák..... ALE to "bohužel" vůbec není pravda, když jdu v lese a potkáme někoho zajímavého, tak je schopná s nimi odejít, pokud jdu ve větší partě kamarádů, tak psa taky celou procházku nemusím vidět, pokud příde domů se mnou kdokoli cizí, tak já jsem zapomenutá a vítá jen jeho. A nějaký hlídání si mě, abych se neztratila. Živě si vybavuji, jak jsem se jí jako malé štěňátko snažila naučit aby si mě hlídala..... tak si pamatuju, že sem se jí schovala a po nějaké době obrovského nezájmu o to zajímat se kde je nějaká panička sem to tak trošku vzdala..... A nějaké stýskání to taky nejspíš neexistuje. I když, je to výhoda, pokud jí potřebuju nechat u někoho pohlídat. A závěr z toho asi je že opravdu záleží hodně na povaze psa....
Já mám labradory 2, jednomu bude 8 let a druhému je 5. Starší si mě hlídá, na procházce chodí max. metr za mnou (známí mu říkají STB, jak mě pořád sleduje) Ten druhý je rozjivený, připadá mi pořád jako štěně, každého hrozně miluje, ale koutkem oka si hlídá, abych se neztratila. Kamarádka má jednoho, a ten jí pravidelně na procházce zdrhá.
eavy
napsal(a):
Na diskusi "fakt nikomu nechybí?" padl názor,že pastevci fixací na pána moc neoplívají.
Jaké máte Vy zkušenosti se svými pastevci?
Já myslím, že u pastevců se fixace neprojevuje skákáním páníkům po hlavě nebo kňučením a štěkáním v nepřítomnosti, nebo vymáháním si pozornosti.
Je to spíše nenápadné, decentní ale jen musí být všude tam kde jste vy. Sedím u PC, čtyři asiati namačkaní kolem židle, jdu se napít do kuchyně - celá kolona mě následuje tam a zase zpět . Jdu ven, musí se mnou, jdu domů - musí taky a nedejbože abych je nechala samotné, hned si lehnou za dveře.
Asi si o mně musí myslet, že jsem úplně neschopná a že bez jejich nepřetržitého dozoru by se mi přihodilo hrozné neštěstí.
Takhle sledují mne, ještě trochu děti a manžela, ale ostatní nechávají napospas hrozícímu nebezpečí 
.
asy
napsal(a):
Já myslím, že u pastevců se fixace neprojevuje skákáním páníkům po hlavě nebo kňučením a štěkáním v nepřítomnosti, nebo vymáháním si pozornosti.
Je to spíše nenápadné, decentní ale jen musí být všude tam kde jste vy. Sedím u PC, čtyři asiati namačkaní kolem židle, jdu se napít do kuchyně - celá kolona mě následuje tam a zase zpět . Jdu ven, musí se mnou, jdu domů - musí taky a nedejbože abych je nechala samotné, hned si lehnou za dveře.
Asi si o mně musí myslet, že jsem úplně neschopná a že bez jejich nepřetržitého dozoru by se mi přihodilo hrozné neštěstí.
Takhle sledují mne, ještě trochu děti a manžela, ale ostatní nechávají napospas hrozícímu nebezpečí .
to asy:
Fakt krása s tím, jak jste "sledována" Hezky sem se zasmála, a taky utvrdila v tom, že nejsme s Britou tak úplně divný 
My se totiž sledujeme taky, ale navzájem....já jestli něco nedělá nekalého, jestli moc nelítá venku - nesmí kvůli artroze - a tak a ona mě, jestli bez ní něco nejím, nedělám něco moc zajímavého, nebo ne nepřizabíjím, protože za těch skoro dvanáct let se mnou musela nutně dojít k tomu, že větší nemehlo paničku si vybrat nemohla....
eavy
napsal(a):
Na diskusi "fakt nikomu nechybí?" padl názor,že pastevci fixací na pána moc neoplívají.
Jaké máte Vy zkušenosti se svými pastevci?
Máme roční fenku Švýcarského salašníka a třeba když jsem s ní na rybách tak se ode mě nehne a hlídá svoje stádo - celou partu. V noci pak už nepotřebuju topit (spíme v autě). Dokáže ho krásně zadejchat. Akorát někdy chrápe jako starej chlap.
luckam
napsal(a):
Teď asi trošku odbočuju od těch pastevců..... Mám dvouletou labradorku. Od malička byla pořád se mnou, bydlí v bytě, kamkoli jedu a je to jenom trošku možné, tak jede se mnou. Vztah máme "myslím dobrý", jsem tak asi jediná koho z rodiny, snad kromě sestry, psice pořádně poslouchá. Takže z toho by se dalo usoudit že by měla být tak trošku závislák..... ALE to "bohužel" vůbec není pravda, když jdu v lese a potkáme někoho zajímavého, tak je schopná s nimi odejít, pokud jdu ve větší partě kamarádů, tak psa taky celou procházku nemusím vidět, pokud příde domů se mnou kdokoli cizí, tak já jsem zapomenutá a vítá jen jeho. A nějaký hlídání si mě, abych se neztratila. Živě si vybavuji, jak jsem se jí jako malé štěňátko snažila naučit aby si mě hlídala..... tak si pamatuju, že sem se jí schovala a po nějaké době obrovského nezájmu o to zajímat se kde je nějaká panička sem to tak trošku vzdala..... A nějaké stýskání to taky nejspíš neexistuje. I když, je to výhoda, pokud jí potřebuju nechat u někoho pohlídat. A závěr z toho asi je že opravdu záleží hodně na povaze psa....
Ten popis přesně sedí na Sama! Ne, že bych ti to přála, ale těší mě, že v tom nejsem sama... Navíc, když na člověka pes takhle "kašle", můžu se snažit jak chci, přesto náš drobeček působí spíš nevycválaně
... On teda ne že neposlechne, ale doprovází to takovými pubertálními projevy znechucení... Ach, jak to mají s výchovou snadné ti, na kterých pes i bez jejich zvláštního přičinění doslova "visí" očima... My si museli všechno tvrdě vydupat
juk
napsal(a):
Máme roční fenku Švýcarského salašníka a třeba když jsem s ní na rybách tak se ode mě nehne a hlídá svoje stádo - celou partu. V noci pak už nepotřebuju topit (spíme v autě). Dokáže ho krásně zadejchat. Akorát někdy chrápe jako starej chlap.
Mám 1,5 letého BSP a taky jsem stále "sledována" :) Chodí se mnou i za záchod a do koupelny. Kdekoliv v bytě přejdu, tak se přesune, lehne ke mně a chrápe (taky jako chlap ) Venku se mě stále drží, od malička. Sranda je, když jdeme do schodů ... vžycky všechny nažene před sebe a nahání nás domů Když se opozdím, tak se vrátí zase za mne :)
Mám ještě zlaťačku, ale ta rozhodně takový závislák není.
janina
napsal(a):
Mám 1,5 letého BSP a taky jsem stále "sledována" :) Chodí se mnou i za záchod a do koupelny. Kdekoliv v bytě přejdu, tak se přesune, lehne ke mně a chrápe (taky jako chlap ) Venku se mě stále drží, od malička. Sranda je, když jdeme do schodů ... vžycky všechny nažene před sebe a nahání nás domů Když se opozdím, tak se vrátí zase za mne :)
Mám ještě zlaťačku, ale ta rozhodně takový závislák není.
marcha:
jo nemám sice takovej extrém, ale taky mě mrzí, že na mě pes dost často hází "bobáka", já když vidim ty ovčáky na cvičáku, nebo BO malinoise, no jenom těžko to rozdejchavám, nevím jestli je to výcvike, nebo tím vztahem mezi psem a páníkem, ale ti psi na ich visí pohledem, dychtivě čeakají na další pokyn, povel, co bude teď? A čekají, trpělivě čekají a pozorují pána co si na ně protentokrát vymslí, co to bude za srandu....... Já když dám jednou za čas Píďákovi k noze, plouží se u mě jak ta lemra, sotva se vleče, že by mě pozoroval?! No to snad ani v tý nejhorší noční můře !!!! Co by z toho asi tak chudák měl, že by na mě visel očima. Někdy si myslim, že mě ten pes vůbec nemá rád....
kalliope
napsal(a):
marcha:
jo nemám sice takovej extrém, ale taky mě mrzí, že na mě pes dost často hází "bobáka", já když vidim ty ovčáky na cvičáku, nebo BO malinoise, no jenom těžko to rozdejchavám, nevím jestli je to výcvike, nebo tím vztahem mezi psem a páníkem, ale ti psi na ich visí pohledem, dychtivě čeakají na další pokyn, povel, co bude teď? A čekají, trpělivě čekají a pozorují pána co si na ně protentokrát vymslí, co to bude za srandu....... Já když dám jednou za čas Píďákovi k noze, plouží se u mě jak ta lemra, sotva se vleče, že by mě pozoroval?! No to snad ani v tý nejhorší noční můře !!!! Co by z toho asi tak chudák měl, že by na mě visel očima. Někdy si myslim, že mě ten pes vůbec nemá rád....
Ahoj,
já bych jen chtěla řícz, že máme doma plemeno, které by mělo být závislé a stejně není. Je to trošku dáno i tím, že žiju venku a ne s nami uvnitř domu, ale věnuji se jí opravdu hodně...
..ale je to prostě nezávislák, na nic mě nepotrebuje...