Fixace na pána (nejen u asiatů)

berunka napsal(a):
Nevím jak s beauceronem, ale já mám dobrmana a musím říct, že je to SKUTEČNĚ ZÁVISLÁK, je mu 2,5 roku a dokáže brečet za dveřma,když jdu třeba jen na toaletu...je to mazílek.
Když byl mimiňo,tak jsme stavěli dílnu a chodili k nám každej den zedníci a přidavači, mazlili se s ním.....Manželovi zákazníci si ho hladěj, drbou ho, on se lísá, ale když přijedu z práce dom,tak maj všichni smůlu.Miluje mne.

To se máš Závidím

berunka napsal(a):
Nevím jak s beauceronem, ale já mám dobrmana a musím říct, že je to SKUTEČNĚ ZÁVISLÁK, je mu 2,5 roku a dokáže brečet za dveřma,když jdu třeba jen na toaletu...je to mazílek.
Když byl mimiňo,tak jsme stavěli dílnu a chodili k nám každej den zedníci a přidavači, mazlili se s ním.....Manželovi zákazníci si ho hladěj, drbou ho, on se lísá, ale když přijedu z práce dom,tak maj všichni smůlu.Miluje mne.

Ještě jsem chtěla dodat, že jsem se ho od malička snažila vychovávat já....ale vzhledem k tomu, že nemám žádnou zkušenost s výcvikem dobrmanů,tak ho pak začal cvičit můj muž, něco ho naučil a já pak ty cviky opakovala a hrála si s ním.

berunka napsal(a):
Ještě jsem chtěla dodat, že jsem se ho od malička snažila vychovávat já....ale vzhledem k tomu, že nemám žádnou zkušenost s výcvikem dobrmanů,tak ho pak začal cvičit můj muž, něco ho naučil a já pak ty cviky opakovala a hrála si s ním.

Sice baucerona taky nemám, ale myslím si, že povahou je úplně jinej, než labís, takže nějak velký starosti bych si nedělala, že nebude dost fixovaná
Mám NO a o těch se říká ledaco, ale moje fenka je "hrdě závislá" Když byla malinká, chtěla si se všema hrát, pak měla období, kdy se jakoby bála, ale spíš to byla nedůvěřivost a moc šahat na sebe od cizích nenechala, schovala se mi za nohy, no a jak rostla a působila na ni moje výchova, nezajímala se o cizí vůbec, pokud si jí nevšímali.
Můžu říct, že závislá je až až, ale nedává to najevo klasicky - mazlením a vnucováním se - ale skutkama, a to se mi právě líbí. Má ráda mou mamku, mého přítele, ale tak nějak jinak - omotala si je kolem tlapky a chytře toho zneužívá - mě jen "sleduje po očku" a běda, když chci jít dělat něco bez ní, nebo odejít pryč. Urazí se, jakmile zmizím - dle pozorování hlídajících osob - lehne za dveře a čeká a čeká. Jakmile přijdu, piští ultrazvukem a nosí mi hračky, bačkoru, no co chytne nejblíž do tlamky
Jak stárne, trošku ta hrdost ustupuje a občas se i pomazlí, ale nevydrží dlouho, spíš si třeba lehne tak, aby na mě viděla a jakmile se hnu, sleduje kam. V cizím prostředí to dává najevo tak, že si sedne a pohodlně se o mě opře
Moje kamarády, co zná odmala, toleruje, ale pohladit se nenechá, prostě na jejich zavolání nereaguje. Nehraje si s nima. Se mnou ano a moc ráda, my už si rozumíme i beze slov, stačí pohled, jemný pokyn ruky a víme obě
Moc ti přeju, aby tvoje bauceronice byla to stejný...

mata napsal(a):
Sice baucerona taky nemám, ale myslím si, že povahou je úplně jinej, než labís, takže nějak velký starosti bych si nedělala, že nebude dost fixovaná
Mám NO a o těch se říká ledaco, ale moje fenka je "hrdě závislá" Když byla malinká, chtěla si se všema hrát, pak měla období, kdy se jakoby bála, ale spíš to byla nedůvěřivost a moc šahat na sebe od cizích nenechala, schovala se mi za nohy, no a jak rostla a působila na ni moje výchova, nezajímala se o cizí vůbec, pokud si jí nevšímali.
Můžu říct, že závislá je až až, ale nedává to najevo klasicky - mazlením a vnucováním se - ale skutkama, a to se mi právě líbí. Má ráda mou mamku, mého přítele, ale tak nějak jinak - omotala si je kolem tlapky a chytře toho zneužívá - mě jen "sleduje po očku" a běda, když chci jít dělat něco bez ní, nebo odejít pryč. Urazí se, jakmile zmizím - dle pozorování hlídajících osob - lehne za dveře a čeká a čeká. Jakmile přijdu, piští ultrazvukem a nosí mi hračky, bačkoru, no co chytne nejblíž do tlamky
Jak stárne, trošku ta hrdost ustupuje a občas se i pomazlí, ale nevydrží dlouho, spíš si třeba lehne tak, aby na mě viděla a jakmile se hnu, sleduje kam. V cizím prostředí to dává najevo tak, že si sedne a pohodlně se o mě opře
Moje kamarády, co zná odmala, toleruje, ale pohladit se nenechá, prostě na jejich zavolání nereaguje. Nehraje si s nima. Se mnou ano a moc ráda, my už si rozumíme i beze slov, stačí pohled, jemný pokyn ruky a víme obě
Moc ti přeju, aby tvoje bauceronice byla to stejný...

Bosíka taky nemáme, máme rotvíka a myslím, že tím, že ji necháš od ostatních mazlit, nic nezkazíš, podle mého názoru, ona až sama vyroste, bude si potom sama určovat od koho se nechá mazlit a ke komu nepůjde, dospívají později, já se třeba snažila, aby si Píďu hladilo co nejvíc lidí, dětí, chlapů, ženskej, prostě maximum lidí v našich možnostech (taky jsme na vsi, a tak jsme jezdili do města). Teď je Píďákovi rok a půl (skoro) a už na něm pozoruju koho má radši a od koho se nechá hladit a od koho se radši dekuje pryč, v podstatě, ale si ho za buřta koupí každej, ve finále snad i ten "zloduch". Ještě sice neni dospělej, ale např. za tři měsíce, kdyby k nám někdo vlezl a my nebyli doma, netroufnu si odhadnout, jak by to dopadlo. Před půl rokem bych ještě řekla, no šel by ho přivítat, pořádně by si ho prohlídl, žádnej problém, teď už bych to netvrdila a myslím si, že podobné je to i u bosíku, kámoši, kámoši, ale když by pak šlo do tuhýho, myslim, že by věděla co má dělat.

kalliope napsal(a):
Bosíka taky nemáme, máme rotvíka a myslím, že tím, že ji necháš od ostatních mazlit, nic nezkazíš, podle mého názoru, ona až sama vyroste, bude si potom sama určovat od koho se nechá mazlit a ke komu nepůjde, dospívají později, já se třeba snažila, aby si Píďu hladilo co nejvíc lidí, dětí, chlapů, ženskej, prostě maximum lidí v našich možnostech (taky jsme na vsi, a tak jsme jezdili do města). Teď je Píďákovi rok a půl (skoro) a už na něm pozoruju koho má radši a od koho se nechá hladit a od koho se radši dekuje pryč, v podstatě, ale si ho za buřta koupí každej, ve finále snad i ten "zloduch". Ještě sice neni dospělej, ale např. za tři měsíce, kdyby k nám někdo vlezl a my nebyli doma, netroufnu si odhadnout, jak by to dopadlo. Před půl rokem bych ještě řekla, no šel by ho přivítat, pořádně by si ho prohlídl, žádnej problém, teď už bych to netvrdila a myslím si, že podobné je to i u bosíku, kámoši, kámoši, ale když by pak šlo do tuhýho, myslim, že by věděla co má dělat.

Přesně tak. Taky jsme se nechali hladit od každýho (kdo měl zájem a nebál se nás) a dnes nemám strach, že by reagoval neadekvátně. A to ani agresivně vůči hodnému a už vůbec ne, že by mě nebránil. A ani nemám dojem, že by byl ochoten s někým jiným odejít a už vůbec někoho jiného dobrovolně poslouchat. Velmi dobře vycítí, kdy je to potřeba (zevlové na nádraží i třeba můj táta, když mi "mlátil" pomlázkou - nekousl by ho, ale i tak musel táta přestat, jinak by měl ruku docela zhmožděnou). Majitel beaucerona musí být co nejvíc nápaditý. Bosíka jen tak něco víckrát za sebou nezaujme. A to ani stejná trasa vycházky, byť je to v lese a člověk by si řek, že tam má vždy nové pachy. Prostě už to tam zná (a stačí mu si trasu projít jednou a pamatuje si ji) a chová se suveréně a tolik si mě nehlídá. Stéjně dobře si pamatuje lidi a všechny psy, kde bydlí kamarád, kde "nepřítel".
Bosík pořád něco "zkouší". Člověk musí být ve střehu, jinak vás rychle vyvede z toho, jak úžasně poslušného psa máte. Vše si "dobře proymslí" než něco udělá. Není to pes jako NO, do kterého něco dáte (něco ho naučíte) a on to pak prostě dělá (neříkám, že to platí u NO doslova, ale chci tím, říct, že jsou prostě jiní), ptž jste ho to tak naučili. Bosík to bude zkoušet dělat jinak, nemá rád dril. Mnoho radsti s vaší boseronkou. Je moc krásná

marcha napsal(a):
Dotaz o asiatech mě inspiroval:
Mám děsně nezávislého labradora. Podotýkám, že tím nemyslím nevychovaného ani rozmazleného, ale prostě miluje všechny lidi, poslechne koho musí a svoji rodinu nerozlišuje od cizích. Na procházkách neutíká, ale dělá si svoje a na výzvy ke hře už od mala nereaguje. Spolupráce s pánem ho nebaví...
Taky proto jsme si teď pořídili druhého psa, teda fenku - beaucerona. Chci s ní běhat canicross a skijöring, cvičit, možná pást. Ráda bych, aby nebyla zbytečně agresivní nebo bojácná, ale ani vlezlá a příliš důvěřivá (jako je labís). Jezdíme občas se psy někam ve větší partě lidí a i pár dětmi, měla by to v pohodě zvládat. Ale bylo by fajn, kdyby i trochu hlídala náš dům a dokázala se mě v případě skutečného nebezpečí zastat.
Tak by mě zajímalo, jak mám postupovat při seznamování s cizími lidmi. Mám jim bránit se s ní pomazlit? To se ale bojím, že by se stala bázlivou – je k cizímu dost nedůvěřivá. Nebo tomu mám nechat volný průběh a doufat, že až dospěje, přestane sama od sebe cizí lidi vyhledávat (o bosících se tvrdí, že jsou to psi jednoho pána)? Nebo až bude vyspělejší domluvit nějakého „drsoně“, co jí zpraží?
Zatím na mě působí dost vnímavě, už teď mám pocit, že ke mně má bližší vztah než labís. Hlídá si mě a když se rozeběhne k cizímu a já ji zavolám, hned se otočí a vrátí. K novým věcem a přílišnému ruchu je nedůvěřivá a hledá u mě jistotu. Proto ji chci brát občas do práce – bydlíme na vsi a tam toho moc nenatrénujem. Ale zase – v práci se na ní vrhají kolegyně a nenechají si nic vymluvit… Mám ji proto do práce radši nebrat a riskovat asociála, kterého v dospělosti nedostanu do trolejbusu?
Máte někdo zkušenosti konkrétně s beauceronem? Říká se, že je to pes jednoho pána – to se vyvine samo od sebe, nebo se to podporuje právě výchovou typu: „nešahejte na toho psa!“? A kdy se tato fixace na jednoho pána vytváří, respektive, kdy je hotová? Stává se, že se pes zafixuje na někoho jiného, než na toho, kdo se mu nejvíc věnuje? A konečně – hrozí, že se typické rysy plemene smažou díky jinému psímu vzoru? Myslím tím, že Bára je zatím úplně jiné štěně než byl Sam (labrador), ale jestli hrozí, že od něj „nezávislost“ odkouká? Zatím to na to nevypadá, ale puberta je mocná…
Díky za rady, hrozně nerada bych měla dva nezávisláky, to už by na mě, bažící po psí lásce bylo moc… Snažila jsem se tomu předejít výběrem plemene, ale nechci udělat nějakou chybu.

hodně zde bylo napsáno. Také nemám bosíka, měla jsem ale dobrmana a to byl závislák na entou. Ačkoli to nemá úplně v povaze, choval se jak můj ocas. Opravdu si myslím, že je to tím, jak dalece ho ze své závislosti pustíš. Já ho krmila sama, cvičila jen já, ven chodila jen já, blbla jen já. Prostě to byl můj pes a ačkoli poslechl všechny členy rodiny, mne měl za pána a tak se ke mně choval, byl neskutečně závislý. Nyní mám mmj grifona a ten je závislák od povahy, takže obrečí každou samotu beze mne.Závislost na pánovi lze do velké míry naučit

cernokneznik napsal(a):
Přesně tak. Taky jsme se nechali hladit od každýho (kdo měl zájem a nebál se nás) a dnes nemám strach, že by reagoval neadekvátně. A to ani agresivně vůči hodnému a už vůbec ne, že by mě nebránil. A ani nemám dojem, že by byl ochoten s někým jiným odejít a už vůbec někoho jiného dobrovolně poslouchat. Velmi dobře vycítí, kdy je to potřeba (zevlové na nádraží i třeba můj táta, když mi "mlátil" pomlázkou - nekousl by ho, ale i tak musel táta přestat, jinak by měl ruku docela zhmožděnou). Majitel beaucerona musí být co nejvíc nápaditý. Bosíka jen tak něco víckrát za sebou nezaujme. A to ani stejná trasa vycházky, byť je to v lese a člověk by si řek, že tam má vždy nové pachy. Prostě už to tam zná (a stačí mu si trasu projít jednou a pamatuje si ji) a chová se suveréně a tolik si mě nehlídá. Stéjně dobře si pamatuje lidi a všechny psy, kde bydlí kamarád, kde "nepřítel".
Bosík pořád něco "zkouší". Člověk musí být ve střehu, jinak vás rychle vyvede z toho, jak úžasně poslušného psa máte. Vše si "dobře proymslí" než něco udělá. Není to pes jako NO, do kterého něco dáte (něco ho naučíte) a on to pak prostě dělá (neříkám, že to platí u NO doslova, ale chci tím, říct, že jsou prostě jiní), ptž jste ho to tak naučili. Bosík to bude zkoušet dělat jinak, nemá rád dril. Mnoho radsti s vaší boseronkou. Je moc krásná

Díky za rady a zkušenosti!
No, já si to myslela, ať ji klidně všichni hladí a zvyká si, ale pak jsem ji vzala do té práce a tam jak na ní šišlaly a ona byla celá naměkko... To mě znechutilo a dostala jsem strach, aby nebyla nakonec stejná jako Sam, který by za kus žvance odešel s kýmkoliv a po paničce, která mu věnuje hodiny a hodiny života by ani nevzdechl. Líbí se mi psi, co mají svoji hrdost vůči cizím a uchovávají si odstup. Na Samovi mě právě mrzí, jak se ke každému hrne, i k tomu, kdo o to (a za to) vůbec nestojí... Ale snad to bude OK, je to přeci jenom ještě prcek...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

aira napsal(a):
hodně zde bylo napsáno. Také nemám bosíka, měla jsem ale dobrmana a to byl závislák na entou. Ačkoli to nemá úplně v povaze, choval se jak můj ocas. Opravdu si myslím, že je to tím, jak dalece ho ze své závislosti pustíš. Já ho krmila sama, cvičila jen já, ven chodila jen já, blbla jen já. Prostě to byl můj pes a ačkoli poslechl všechny členy rodiny, mne měl za pána a tak se ke mně choval, byl neskutečně závislý. Nyní mám mmj grifona a ten je závislák od povahy, takže obrečí každou samotu beze mne.Závislost na pánovi lze do velké míry naučit

... to asi lze, ale ne každého. S tím labísem jsem byla skoro rok pořád doma (většinou sama na samotě), procházky já, výcvik já, cvičák já, krmení občas i páníček (aby na sebe nežárlili), do práce s sebou já, k rodičům já, na výlety já... a výsledek nula. Proto mám teď sklony k hysterii

marcha napsal(a):
... to asi lze, ale ne každého. S tím labísem jsem byla skoro rok pořád doma (většinou sama na samotě), procházky já, výcvik já, cvičák já, krmení občas i páníček (aby na sebe nežárlili), do práce s sebou já, k rodičům já, na výlety já... a výsledek nula. Proto mám teď sklony k hysterii

tak to by mne taky naštvalo. Nevděčný pes
Tak snad ten druhý bude závislejší

aira napsal(a):
tak to by mne taky naštvalo. Nevděčný pes
Tak snad ten druhý bude závislejší

Ja bych se tomu drbani od cizich urcite nevyhybala. Ona je ted stene a vsechna pozornost ji dela dobre, ale podle me to je stadium, kterym si pes proste projit musi, aby pozdeji dokazal dobre rozlisovat situace a lidi. Ja si brala asiatku v 7 mesicich jako tyranou, nejdriv se strasne bala, pak jako kdyby nadsene zjistila, ze lidi jsou normalni a podrbou ji, tak mi zase venku behala za kazdym si ho "prohlidnout". Nechala jsem ji, lidi se nastesti nebali a podrbali :-], tohle obdobi rychle preslo a cizich lidi si prestala vsimat uplne. Kdyz jsme v parte znamych, rozvali se na zada a necha se drbat na brise, ale jak se zvednu a jdu pryc, zvedne se taky a jde se mnou.
Ale jakmile jde do tuheho, potkame opilce, nebo i kdyz prisel ten kamarad s pomlazkou, tak si zavrcela a upozornila, kam az muze zajit.
Takze muj nazor je - nechte ji drbat, bude pak mezi vasi partou lidi v pohode, muzete ji brat kamkoliv, ale vas vztah ani hlidani to nenarusi.

marcha napsal(a):
Dotaz o asiatech mě inspiroval:
Mám děsně nezávislého labradora. Podotýkám, že tím nemyslím nevychovaného ani rozmazleného, ale prostě miluje všechny lidi, poslechne koho musí a svoji rodinu nerozlišuje od cizích. Na procházkách neutíká, ale dělá si svoje a na výzvy ke hře už od mala nereaguje. Spolupráce s pánem ho nebaví...
Taky proto jsme si teď pořídili druhého psa, teda fenku - beaucerona. Chci s ní běhat canicross a skijöring, cvičit, možná pást. Ráda bych, aby nebyla zbytečně agresivní nebo bojácná, ale ani vlezlá a příliš důvěřivá (jako je labís). Jezdíme občas se psy někam ve větší partě lidí a i pár dětmi, měla by to v pohodě zvládat. Ale bylo by fajn, kdyby i trochu hlídala náš dům a dokázala se mě v případě skutečného nebezpečí zastat.
Tak by mě zajímalo, jak mám postupovat při seznamování s cizími lidmi. Mám jim bránit se s ní pomazlit? To se ale bojím, že by se stala bázlivou – je k cizímu dost nedůvěřivá. Nebo tomu mám nechat volný průběh a doufat, že až dospěje, přestane sama od sebe cizí lidi vyhledávat (o bosících se tvrdí, že jsou to psi jednoho pána)? Nebo až bude vyspělejší domluvit nějakého „drsoně“, co jí zpraží?
Zatím na mě působí dost vnímavě, už teď mám pocit, že ke mně má bližší vztah než labís. Hlídá si mě a když se rozeběhne k cizímu a já ji zavolám, hned se otočí a vrátí. K novým věcem a přílišnému ruchu je nedůvěřivá a hledá u mě jistotu. Proto ji chci brát občas do práce – bydlíme na vsi a tam toho moc nenatrénujem. Ale zase – v práci se na ní vrhají kolegyně a nenechají si nic vymluvit… Mám ji proto do práce radši nebrat a riskovat asociála, kterého v dospělosti nedostanu do trolejbusu?
Máte někdo zkušenosti konkrétně s beauceronem? Říká se, že je to pes jednoho pána – to se vyvine samo od sebe, nebo se to podporuje právě výchovou typu: „nešahejte na toho psa!“? A kdy se tato fixace na jednoho pána vytváří, respektive, kdy je hotová? Stává se, že se pes zafixuje na někoho jiného, než na toho, kdo se mu nejvíc věnuje? A konečně – hrozí, že se typické rysy plemene smažou díky jinému psímu vzoru? Myslím tím, že Bára je zatím úplně jiné štěně než byl Sam (labrador), ale jestli hrozí, že od něj „nezávislost“ odkouká? Zatím to na to nevypadá, ale puberta je mocná…
Díky za rady, hrozně nerada bych měla dva nezávisláky, to už by na mě, bažící po psí lásce bylo moc… Snažila jsem se tomu předejít výběrem plemene, ale nechci udělat nějakou chybu.

No nevim jak u beaucerona, ale u dobrmana (a to je docela blízko) se dá snadno udělat chyba spíše opačným směrem, než je mazlení se s každým, nehlídání a mít páníčka "na háku"..

milhaus napsal(a):
No nevim jak u beaucerona, ale u dobrmana (a to je docela blízko) se dá snadno udělat chyba spíše opačným směrem, než je mazlení se s každým, nehlídání a mít páníčka "na háku"..

Mám mimo jiné i Briarda a toho jsem brávala od mala všude -byl vždy hodně mezi lidmi. Je velice přátelský , pokud máme návštěvu tak je zrovna toho, kdo drbe ,ale s nikým jiným než se mnou by neodešel!!!!!!
I když jsme venku a já ho pošlu at se jde ještě projit s dcerou,tak se otáčí a nechce s ni jit - prostě závislák!
Taky jsem vždy chtěla závisláka a naštěstí ho vždy mám !
takže držím palce at to vyjde
P.S. pokud odejdou z domu všichni (mimo mne),tak pesani jsou stále v klidu-pokud jsou všichni doma a odejdu já, tak mně jdou všichni doprovázet s tím,že jdou se mnou ven

marcha napsal(a):
Dotaz o asiatech mě inspiroval:
Mám děsně nezávislého labradora. Podotýkám, že tím nemyslím nevychovaného ani rozmazleného, ale prostě miluje všechny lidi, poslechne koho musí a svoji rodinu nerozlišuje od cizích. Na procházkách neutíká, ale dělá si svoje a na výzvy ke hře už od mala nereaguje. Spolupráce s pánem ho nebaví...
Taky proto jsme si teď pořídili druhého psa, teda fenku - beaucerona. Chci s ní běhat canicross a skijöring, cvičit, možná pást. Ráda bych, aby nebyla zbytečně agresivní nebo bojácná, ale ani vlezlá a příliš důvěřivá (jako je labís). Jezdíme občas se psy někam ve větší partě lidí a i pár dětmi, měla by to v pohodě zvládat. Ale bylo by fajn, kdyby i trochu hlídala náš dům a dokázala se mě v případě skutečného nebezpečí zastat.
Tak by mě zajímalo, jak mám postupovat při seznamování s cizími lidmi. Mám jim bránit se s ní pomazlit? To se ale bojím, že by se stala bázlivou – je k cizímu dost nedůvěřivá. Nebo tomu mám nechat volný průběh a doufat, že až dospěje, přestane sama od sebe cizí lidi vyhledávat (o bosících se tvrdí, že jsou to psi jednoho pána)? Nebo až bude vyspělejší domluvit nějakého „drsoně“, co jí zpraží?
Zatím na mě působí dost vnímavě, už teď mám pocit, že ke mně má bližší vztah než labís. Hlídá si mě a když se rozeběhne k cizímu a já ji zavolám, hned se otočí a vrátí. K novým věcem a přílišnému ruchu je nedůvěřivá a hledá u mě jistotu. Proto ji chci brát občas do práce – bydlíme na vsi a tam toho moc nenatrénujem. Ale zase – v práci se na ní vrhají kolegyně a nenechají si nic vymluvit… Mám ji proto do práce radši nebrat a riskovat asociála, kterého v dospělosti nedostanu do trolejbusu?
Máte někdo zkušenosti konkrétně s beauceronem? Říká se, že je to pes jednoho pána – to se vyvine samo od sebe, nebo se to podporuje právě výchovou typu: „nešahejte na toho psa!“? A kdy se tato fixace na jednoho pána vytváří, respektive, kdy je hotová? Stává se, že se pes zafixuje na někoho jiného, než na toho, kdo se mu nejvíc věnuje? A konečně – hrozí, že se typické rysy plemene smažou díky jinému psímu vzoru? Myslím tím, že Bára je zatím úplně jiné štěně než byl Sam (labrador), ale jestli hrozí, že od něj „nezávislost“ odkouká? Zatím to na to nevypadá, ale puberta je mocná…
Díky za rady, hrozně nerada bych měla dva nezávisláky, to už by na mě, bažící po psí lásce bylo moc… Snažila jsem se tomu předejít výběrem plemene, ale nechci udělat nějakou chybu.

Ahoj, já mám taky nezávisláka labíse, ale jak stárne, občas mě už i začíná hledat . Já mám takový pocit (a několik zkušeností od přátel), že asi není příliš dobré takové ty nezávislé zaryťáky mít neustále u sebe, naopak, co nejčastěji je nechávat doma (tím nemyslím se jim nevěnovat, ale třeba nebrat do zaměstnání), na cvičáku si ho nedržet u sebe, ale dát do kotce, kde na mě nevidí, jedzíme např. na závody agility a prý je lepší ho odložit někde na druhém konci než čeká psovod a tak. Já ho totiž taky mám pořád na očích, teda kromě dopoledne v práci a myslím, že by to u něj asi i fungovalo, taková ty krátkodobá odložení. Čau, H.

haninka napsal(a):
Ahoj, já mám taky nezávisláka labíse, ale jak stárne, občas mě už i začíná hledat . Já mám takový pocit (a několik zkušeností od přátel), že asi není příliš dobré takové ty nezávislé zaryťáky mít neustále u sebe, naopak, co nejčastěji je nechávat doma (tím nemyslím se jim nevěnovat, ale třeba nebrat do zaměstnání), na cvičáku si ho nedržet u sebe, ale dát do kotce, kde na mě nevidí, jedzíme např. na závody agility a prý je lepší ho odložit někde na druhém konci než čeká psovod a tak. Já ho totiž taky mám pořád na očích, teda kromě dopoledne v práci a myslím, že by to u něj asi i fungovalo, taková ty krátkodobá odložení. Čau, H.

Já myslela, že se to zlepší s druhým psem, že bude Sam žárlit a víc si nás hlídat. Taky že přestane být obletovaným jedináčkem a nastanou právě ta "krátkodobá odložení"... Zatím to moc nefunguje... Bára se mi motá pod nohama nebo je zakousnutá do Sama - a ten se drží ještě víc v povzdálí, aby to zakusování minimalizoval.
Do práce už ho moc neberu, zdá se mi, že má stejně už radši svůj klid a podřimování v křesle. A v létě může být na zahradě a ne se pařit v pracovně. Snažím se mu "nepodlízat", ale on už asi jinej nebude... Hlídá si mě jenom když něco krájím - to sedí hned za mnou a nespustí ze mne oči

marcha napsal(a):
Já myslela, že se to zlepší s druhým psem, že bude Sam žárlit a víc si nás hlídat. Taky že přestane být obletovaným jedináčkem a nastanou právě ta "krátkodobá odložení"... Zatím to moc nefunguje... Bára se mi motá pod nohama nebo je zakousnutá do Sama - a ten se drží ještě víc v povzdálí, aby to zakusování minimalizoval.
Do práce už ho moc neberu, zdá se mi, že má stejně už radši svůj klid a podřimování v křesle. A v létě může být na zahradě a ne se pařit v pracovně. Snažím se mu "nepodlízat", ale on už asi jinej nebude... Hlídá si mě jenom když něco krájím - to sedí hned za mnou a nespustí ze mne oči

Ahoj, já mám pocit, že to s tou závislostí není ani tak o plemeni, podle mě je to spíš individuální, prostě pes od psa. Já mám třeba děsnou nezávislačku (napsala bych o ní přesně to samý, co píšeš o svým labísovi:)) a její brácha, to je naopak těžkej závislák. Kamarádka má bosíka a ten je dost nezávislej, ale nemyslím si, že by to bylo u bosíků pravidlo.
Chci si pořídit dalšího psa stejnýho plemene, takže taky dost přemýšlím, jestli se to dá nějak ovlivnit.
Myslela jsem, že u mé fenky by to mohlo být i tím muchláním od cizích (byla extrémně roztomilý štěně:)). Mimochodem sejně starýho štěnda bosíka, si lidi tak moc nevšímali, pamatuju si, že jsem to té kamarádce tenkrát dost záviděla:)
Na druhé straně bych si asi nelajzla zabraňovat štěněti v kontaktu s lidma, zvlášť proto, že mám obtížněji socializovatelný plemeno.
Krádkodobý odkládání určitě doporučuju, u nás to funguje.

gina napsal(a):
Ahoj, já mám pocit, že to s tou závislostí není ani tak o plemeni, podle mě je to spíš individuální, prostě pes od psa. Já mám třeba děsnou nezávislačku (napsala bych o ní přesně to samý, co píšeš o svým labísovi:)) a její brácha, to je naopak těžkej závislák. Kamarádka má bosíka a ten je dost nezávislej, ale nemyslím si, že by to bylo u bosíků pravidlo.
Chci si pořídit dalšího psa stejnýho plemene, takže taky dost přemýšlím, jestli se to dá nějak ovlivnit.
Myslela jsem, že u mé fenky by to mohlo být i tím muchláním od cizích (byla extrémně roztomilý štěně:)). Mimochodem sejně starýho štěnda bosíka, si lidi tak moc nevšímali, pamatuju si, že jsem to té kamarádce tenkrát dost záviděla:)
Na druhé straně bych si asi nelajzla zabraňovat štěněti v kontaktu s lidma, zvlášť proto, že mám obtížněji socializovatelný plemeno.
Krádkodobý odkládání určitě doporučuju, u nás to funguje.

Ahoj,
já bych jen chtěla řícz, že máme doma plemeno, které by mělo být závislé a stejně není. Je to trošku dáno i tím, že žiju venku a ne s nami uvnitř domu, ale věnuji se jí opravdu hodně...
..ale je to prostě nezávislák, na nic mě nepotrebuje...