Dobrý den, mám psa který se bojí cizích lidí ale hlavně chlapů a malých dětí do 8 let. je to fena jménem Žofka je to kříženec jezevčíka. Máme ji z útulku. paní z útulku nám říkal že ji našli u mrtvé matky spolu s bratříčkem a sestřičkou a Žofinka se nejvíce bála, prý takto bojácné štěně tam nikdy neměli . jak mám odnaučit Žofinku aby se nebála lidí? dkyby se bála malých dětí by mě nevadilo, ale dospělých lidí mě vadí že se boji. Prosím poraďte.
zuzvik
napsal(a):
Dobrý den, mám psa který se bojí cizích lidí ale hlavně chlapů a malých dětí do 8 let. je to fena jménem Žofka je to kříženec jezevčíka. Máme ji z útulku. paní z útulku nám říkal že ji našli u mrtvé matky spolu s bratříčkem a sestřičkou a Žofinka se nejvíce bála, prý takto bojácné štěně tam nikdy neměli . jak mám odnaučit Žofinku aby se nebála lidí? dkyby se bála malých dětí by mě nevadilo, ale dospělých lidí mě vadí že se boji. Prosím poraďte.
Zvykat,hladit,mazlit všemi
conty
napsal(a):
Zvykat,hladit,mazlit všemi
To může pomoct u mírně nejistého psa, ale u extrémního bázlivce to bude kontraproduktivní. Představte si, že se šíleně bojíte třeba pavouků a někdo vás bude chtít odnaučit tomu strachu tak, že na vás vysype koš pavouků a řekne vám "zvykej si, hele, jak se s tebou mazlej"...
Pro zadavatelku: já bych ji vůbec nenutila chodit k lidem, naopak bych dohlídla na to, aby kolem vás byla "bezpečná zóna", kde si může být jistá, že jí nevyžádaný kontakt s lidmi nehrozí a ona se k vám může jít "schovat", kdykoliv toho na ni bude moct. Takže bych rozhodně začala s nácvikem někde v kontrolovaném prostředí, s poučeným člověkem, který se na ni nebude "vrhat". A pak bych odměňovala každé přiblížení k tomu člověku, které bude z její vlastní vůle, ze začátku i jen pohled na toho člověka. Odměnou pro ni nebude jen pamlsek nebo hračka od vás, ale současně i to, že se ten člověk otočí a poodejde kousek pryč. Tím ho ona jakoby dostane pod kontrolu a to jí dodá jistotu, aby se k němu příště přiblížila bez strachu o kousek víc. Neumím to líp napsat...
pidla
napsal(a):
To může pomoct u mírně nejistého psa, ale u extrémního bázlivce to bude kontraproduktivní. Představte si, že se šíleně bojíte třeba pavouků a někdo vás bude chtít odnaučit tomu strachu tak, že na vás vysype koš pavouků a řekne vám "zvykej si, hele, jak se s tebou mazlej"...
Pro zadavatelku: já bych ji vůbec nenutila chodit k lidem, naopak bych dohlídla na to, aby kolem vás byla "bezpečná zóna", kde si může být jistá, že jí nevyžádaný kontakt s lidmi nehrozí a ona se k vám může jít "schovat", kdykoliv toho na ni bude moct. Takže bych rozhodně začala s nácvikem někde v kontrolovaném prostředí, s poučeným člověkem, který se na ni nebude "vrhat". A pak bych odměňovala každé přiblížení k tomu člověku, které bude z její vlastní vůle, ze začátku i jen pohled na toho člověka. Odměnou pro ni nebude jen pamlsek nebo hračka od vás, ale současně i to, že se ten člověk otočí a poodejde kousek pryč. Tím ho ona jakoby dostane pod kontrolu a to jí dodá jistotu, aby se k němu příště přiblížila bez strachu o kousek víc. Neumím to líp napsat...
Jj.já zase nemyslela,že se na ni každej musí vrhat.Ale brala bych jí všude s sebou.Prostě bych ji dobře socializovala.Nám na cvičák kolikrát přijde někdo se štěnětem,který si málem propíchne ocasem břicho a po pár návštěvách si zvykne a super pejsek.A vůbec bych ji v té bázlivosti nepodporovala.Můj dnes skoro osmiměsíční špic,když se něčeho bál a řval na to,tak jsem ho vzala a normálka jsme to ,,opackali" a bylo po strachu.Dneska nemá s ničím problém.Beru ho skoro všude s sebou.
Jo, moc děkuji skusím to, ale problém je ten že my bydlíme na vesnici a lidi tady nejsou takže nemám ji jak zvykat. My ji potřebujeme zvyknout na lidi kteří jezdí k nám do pneuservisu, můj taťka má totiž doma pneuservis. Jezdí sem i s dětmi. tak mě napadlo že bych sní mohla chodit do města ale nevím jestli by se moc nebála protože by se mi mohla vysmeknout z obojku a to já se bojím . Mám s ní teda chodit do města?
zuzvik
napsal(a):
Jo, moc děkuji skusím to, ale problém je ten že my bydlíme na vesnici a lidi tady nejsou takže nemám ji jak zvykat. My ji potřebujeme zvyknout na lidi kteří jezdí k nám do pneuservisu, můj taťka má totiž doma pneuservis. Jezdí sem i s dětmi. tak mě napadlo že bych sní mohla chodit do města ale nevím jestli by se moc nebála protože by se mi mohla vysmeknout z obojku a to já se bojím . Mám s ní teda chodit do města?
Všude ji ber s sebou.Město je perfektní.A pokud by tam byl nějakej cvičák/nej nějakej agiliťáckej/ nebo venkovní výběh,tak super.A aby se nemohla vysmeknout,tak bych ji dala postroj.Já svoje psy učím,že je všechno normální.Například něco někde bouchne,nereaguji na to a v klidu jdu dál.Štěně se sice lekne,ale panička je hluchá,tak se nic neděje.Nejhorší je podle mě ji chlácholit a tu situaci komentovat.Pak si to spojí a bát se nepřestane.Snad jsem to dobře vysvětlila....Držím pěsti
Uživatel s deaktivovaným účtem

zuzvik
napsal(a):
Jo, moc děkuji skusím to, ale problém je ten že my bydlíme na vesnici a lidi tady nejsou takže nemám ji jak zvykat. My ji potřebujeme zvyknout na lidi kteří jezdí k nám do pneuservisu, můj taťka má totiž doma pneuservis. Jezdí sem i s dětmi. tak mě napadlo že bych sní mohla chodit do města ale nevím jestli by se moc nebála protože by se mi mohla vysmeknout z obojku a to já se bojím . Mám s ní teda chodit do města?
Berte ji se sebou do města, ale začněte citlivě, tj. odpozorujte v jaké vzdálenosti jsou lidé ještě OK a na té začněte trénovat. Pokud nepanikaří a v klidu se na lidi dívá, odměňte ji nějakou dobrotou. Například s ní postůjte 20 m (např.) od dětského hřiště nebo chodníku, po kterém chodí lidé a když to v klidu pozoruje, dejte mls. Opakujte to dokud nemáte pocit, že je při pohledu na lidi z této vzdálenosti uvolněná a cítí se v té situaci bezpečně. Pak se prostě posuňte o kousek blíž a postup opakujte. Nezkracujte vzdálenost ke zdroji strachu (lidem), dokud při předchozí není zcela uvolněná. Pokud začne projevovat více než jen lehkou nejistotu, postoupili jste moc blízko, nebo moc brzy a vraťte se v nácviku o krok zpátky. Měňte místa, udržujte "vaši" vzdálenost. Odměnu musí dostat jen když je v klidu, nepodplácejte ji ani neuklidňujte mlsáním - cílem je spojit lidi a klid v jejich přítomnosti s příjemnou věcí pro fenku, ne odměnit hysterii. Časem (v závislosti na stupni strachu a povaze fenky - v řádu dnů až týdnů) se dostanete až do těsné blízkosti lidí. Pak ji můžete začít přivykat i na doteky a hlazení, kdy zase začnete s málem - krátký letmý dotek následovaný odměnou až postupně k normálnímu pohlazení.
Takovému stylu nácviku se říká habituace a používá se i u lidí, např. k odstraňování výše zmíněného strachu z pavouků. Přístup, kdy se pes strčí mezi hromadu cizích lidí je ekvivalentem hození dítěte do hluboké vody, aby se naučilo plavat a není u psů, kteří se bojí tak moc, že v situaci zpanikaří, vhodný. Jsou totiž dvě možnosti jak to může skončit - buď si pes zvykne, protože mu nic jiného nezbude, což funguje dobře u jen mírně bojácných psů, nebo se totálně sesype, což bývá případ panikářů. Pokud necháte psa v takové situaci sesypat, je to další špatná zkušenost, kterou si ověří, jak jsou ti lidé děsně nebezpeční a problém se prohloubí.