Vysoká škola obor kynologie

Na veterině v Košicích je přímo bakalářský obor kynologie

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Na veterině v Košicích je přímo bakalářský obor kynologie

Tu zkoušela má přítelkyně (přibrala si to k biologii na UK), ale to člověka totálně vycucá (pokud nemáte k dispozici vrtulník). Musela toho nechat...Miloš

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chodili jste někdo na takovou školu? Je i někde jinde než v Praze? Dost nad tímto oborem přemýšlím, ale chtěla bych ho dálkově jak to probíhá?

Na Vysoké škole zemědělské v Praze je samostatný obor kynologie (o mimopražských kurzech nevím). Jinak já osobně jsem absolvovala kurz akreditovaný ministerstvem zemědělství, a to "Ošetřovatel zvířet" a "Výcvika a chov psů" od SVOPAP (www.svopap.cz). První z kurzů je zaměřený na veterinu, je asi 144 hodin praxe na veterinách, můžete se pak uplatnit jako vet. sestra, druhý kurz může vést k tomu pracovat například jako civčitel na cvičáku, případně jen pro vlastní potřebu - chovat psy a netápat v tom. Dále existuje "kurz "Úprava psů", což je přípravný kurz na "střihače psů" s praxí v několika salónech a pak ještě "Canisterapie" (případně některé další, které jsou zaměřeny třeba na koně, ZOO atd..). Ty kurzy vedou výborní lidé - předsedkyně ČMKU (pí Tichá), vysokoškolští profesoři, veterinární lékaři. Jsou zakončeny zkouškou, certifikát je platný. Mně například dopomohl k práci na veterině, i když mi hodně lidí říkalo "rychlokvaška" (možná jo, ale pokud se člověk má chuť učit, není tohle překážkou. Navíc holky ze střední veterinární říkaly, že praxe také moc neměly..). Takže doporučuji. Tyhle kurzy se mnou studovali i lidé z jiných měst než z Prahy, dá se to skloubit se zaměstnáním, praxe si může člověk přizpůsobit dle svého rozvrhu. Studium probíhá o víkendech.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Na Vysoké škole zemědělské v Praze je samostatný obor kynologie (o mimopražských kurzech nevím). Jinak já osobně jsem absolvovala kurz akreditovaný ministerstvem zemědělství, a to "Ošetřovatel zvířet" a "Výcvika a chov psů" od SVOPAP (www.svopap.cz). První z kurzů je zaměřený na veterinu, je asi 144 hodin praxe na veterinách, můžete se pak uplatnit jako vet. sestra, druhý kurz může vést k tomu pracovat například jako civčitel na cvičáku, případně jen pro vlastní potřebu - chovat psy a netápat v tom. Dále existuje "kurz "Úprava psů", což je přípravný kurz na "střihače psů" s praxí v několika salónech a pak ještě "Canisterapie" (případně některé další, které jsou zaměřeny třeba na koně, ZOO atd..). Ty kurzy vedou výborní lidé - předsedkyně ČMKU (pí Tichá), vysokoškolští profesoři, veterinární lékaři. Jsou zakončeny zkouškou, certifikát je platný. Mně například dopomohl k práci na veterině, i když mi hodně lidí říkalo "rychlokvaška" (možná jo, ale pokud se člověk má chuť učit, není tohle překážkou. Navíc holky ze střední veterinární říkaly, že praxe také moc neměly..). Takže doporučuji. Tyhle kurzy se mnou studovali i lidé z jiných měst než z Prahy, dá se to skloubit se zaměstnáním, praxe si může člověk přizpůsobit dle svého rozvrhu. Studium probíhá o víkendech.

a cena je 25 000, coz je v dnesni dobe fakt dost..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
a cena je 25 000, coz je v dnesni dobe fakt dost..

pardon, chybicka, ceny sou cca 15 000 - 20 000, coz i tak je dost

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Na Vysoké škole zemědělské v Praze je samostatný obor kynologie (o mimopražských kurzech nevím). Jinak já osobně jsem absolvovala kurz akreditovaný ministerstvem zemědělství, a to "Ošetřovatel zvířet" a "Výcvika a chov psů" od SVOPAP (www.svopap.cz). První z kurzů je zaměřený na veterinu, je asi 144 hodin praxe na veterinách, můžete se pak uplatnit jako vet. sestra, druhý kurz může vést k tomu pracovat například jako civčitel na cvičáku, případně jen pro vlastní potřebu - chovat psy a netápat v tom. Dále existuje "kurz "Úprava psů", což je přípravný kurz na "střihače psů" s praxí v několika salónech a pak ještě "Canisterapie" (případně některé další, které jsou zaměřeny třeba na koně, ZOO atd..). Ty kurzy vedou výborní lidé - předsedkyně ČMKU (pí Tichá), vysokoškolští profesoři, veterinární lékaři. Jsou zakončeny zkouškou, certifikát je platný. Mně například dopomohl k práci na veterině, i když mi hodně lidí říkalo "rychlokvaška" (možná jo, ale pokud se člověk má chuť učit, není tohle překážkou. Navíc holky ze střední veterinární říkaly, že praxe také moc neměly..). Takže doporučuji. Tyhle kurzy se mnou studovali i lidé z jiných měst než z Prahy, dá se to skloubit se zaměstnáním, praxe si může člověk přizpůsobit dle svého rozvrhu. Studium probíhá o víkendech.

S takovým kurzem Vás každý veterinární technik, co studoval střední veterinární školu strčí znalostma a praxí do kapsy. A na to, aby někdo mohl dělat výcvikáře mu stačí třeba 8 až 10 složených zkoušek - což je několik let práce se psy - praxe, kurz pro figuranty - a strčí Vás do kapsy po takovém kurzu jako výcvikáře také - pokud jste před kurzem necvičili a neskládali zkoušky se psy - tak Vás ani jako výcvikáře nikdo uznávat nebude. Takže mi to přijde jako vyhozené peníze. No a Tichá mi zrovna jako výborný člověk zrovna moc nepřijde ... Takže z mého pohledu by to byli vyhozené peníze.

Souhlasím, vyhozené peníze,veti si raději berou lidské sestry. I studium na VŠ je celkem o ničem, končí pouze bakalářem. Uplatnění dnes žádné. Jo a paní Tichá nikdy nebyla předsedkyní ČMKU.....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
S takovým kurzem Vás každý veterinární technik, co studoval střední veterinární školu strčí znalostma a praxí do kapsy. A na to, aby někdo mohl dělat výcvikáře mu stačí třeba 8 až 10 složených zkoušek - což je několik let práce se psy - praxe, kurz pro figuranty - a strčí Vás do kapsy po takovém kurzu jako výcvikáře také - pokud jste před kurzem necvičili a neskládali zkoušky se psy - tak Vás ani jako výcvikáře nikdo uznávat nebude. Takže mi to přijde jako vyhozené peníze. No a Tichá mi zrovna jako výborný člověk zrovna moc nepřijde ... Takže z mého pohledu by to byli vyhozené peníze.

Samozřejmě, že tam většinou byli lidé, kteří se psům věnovali předtím i pak. Je to jen jakési "ucelení" teorie i praxe. Ale jde o to, že pokud tohle někdo absolvuje, má certifikát a umít to, tak si zkrátka tohle cestou může dopomoci i ke cvičáku. Co se týká pí Tiché, tak tu já osobně uznávám velice - asi záleží na každém člověku a zkušenosti. Jinak k tomu, co píšete o vet. technikovi - pracovala jsem s holkou ze střední veterinární a říkala mi, že oni na střední praxe moc neměli, učili se kdeco jiného, takže při "vhození do reálu" na veterinu na tom nebyla nijak ve výhodě. A stejně tak jsem pracovala s holkou, která předtím jen prodávala potřeby pro zvířata, další zas byla úplně obyčejná sekretářka.. Prostě tím chci říct, že i na veterinu berou kdejakou neodbornici, takže mít kurz je přeci aspoň o něčem. A především pak záleží na tom, jaký člověk je, jak rychle se učí, má vztah k práci atd. Ale hlavně - já tyhle kurzy nikomu nevnucuju, byl tu dotaz, odpověděla jsem na něj. Nic víc, nic míň. Ať si zadavatelka udělá vlastní názor.. Každopádně kurz dá všeobecné znalosti o psech, zdraví, etologii a dalších věcech, které se tu často na i-fauně probírají.. Kurzy stály okolo 18.000 a protože to byl pro mnůj koníček, dal mi mnohé a peněz nelituji. Do malování (barev, plátna atd..) jsem nacpala daleko víc..

A kdo Vás bude respektovat s tímto kurzem jako výcvikáře, když budete mít se psem složenou ZMku nebo nanejvýš nějakou jedničku s odřenýma ušima? Tak možná někdo, kdo sám nic neumí a potřebuje se psem naučit přivolání a jen sedni, lehni klekni ... a neplánuje se psem žádnou zkoušku. Stačí být pár let členem na nějakém cvičáku, složit nějaké zkoušky - vyšší než jedničkové, udělat si kurz pro figuranty - kam Vás pošle třeba sama organizace jejímž jste členem,aby měla figuranta a mohla pořádat zkoušky ( aby si nemusela figuranta na zkoušky platit ), a můžete si cvičák založit také. Na to, abych si mohl pořídit vlastní cvičák ( kdybych chtěl ), mi bude stačit, když mi organizace potvrdí více než 15 let praxe se psy - že jsem členem, certifikáty od složených zkoušek, a certifikát z figurantského kurzu. A víc nepotřebuji - žádný kurz za 15 až 20 tisíc. A jak říkám, veterinárnímu technikovi se střední veterinární školou se rovnat nemůžete a zdravotní lidské sestře také ne.

Přesně, pro většinu lidí, co se motají déle okolo psů by tento kurz nemě ani smysl, cvičák si mohou otevřít i bez toho a začátečníkovi stejně na nic nebude. A neznám veterináře, který by Vás s nějakým takovým kurzem zaměstnal, kdyby se měl rozhodovat mezi veterinárním technikem, zdravotní sestrou a člověkem jen s kurzem - tak si určitě vybere veterinárního technika se střední veterinou nebo sestru se zdrávkou. Takže takový to kurz za 20 tisíc není skoro na nic. To už bych viděl víc smyslu to studovat jako bakalářský obor - člověk by měl alespoň nějaký titul, a pokud má známé, tak by se mohl uchitit třeba ve státní správě, nebo si dodělat potom nějaký magisterský titul. Kurz je na nic.

pardon - uchytit

Dobry den. Chtela bych najit dobrou VS. Zboznuju biologii, chtrla bych vezerinu sle bojim se ze bude tezke se uchytit, vybudovat vlastni ordinaci... bydl8me v decine tak poradte prosim...

Bojte se dál. Bude těžké se uchytit, vybudovat ordinaci a získat klientelu. Jestli máte vážný zájem a jste šikovná, můžete už na škole chodit pomáhat, stále, každou volnou chvilku, ke staršímu místnímu veterináři, po škole k němu nastoupit za pár peněz jako pomocnice, přitom šetřit a šetřit a tiše doufat, že vám jednou, za nemalé peníze, ordinaci odprodá. A i kdyby se to stalo, může vám jeho klientela utéct jinam.
A v neposlední řadě bude težké veterinu vystudovat. Milovat biologii nestačí. Je to hodně těžká škola - srovnatelná s medicinou.

Vzhledem k tomu, že už se pomalu nedostávají ani veterináři a lidé stále více chovají domácí mazlíčky, o práci bych strach neměla.

Já bych se o taky nestrachovala, co se týče uchycení v oboru (když to slečna poctivě a s láskou vystuduje). Já jsem z města nedaleko Děčína a u nás je ve všech veterinárních ordinacích narváno už od rána - a že jich tu máme. Akorát slečna bude muset počítat s tím, že jako praktikat i po vystudování nebude mít zrovna moc velký příjem a časově je to náročné.

S vlastní ordinací... to bude trochu na dlouhou trať. U nás spíš funguje něco na bázi veterinárních středisek. Dvě až tři ordinace v jedné budově. Jinak se většinou vetdoktorové "osamostatňují" až po více jak desetileté praxi... když se dobře ožení/vdají nebo restituují nebo dědí nebo vyhrajou ve sportce.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Bojte se dál. Bude těžké se uchytit, vybudovat ordinaci a získat klientelu. Jestli máte vážný zájem a jste šikovná, můžete už na škole chodit pomáhat, stále, každou volnou chvilku, ke staršímu místnímu veterináři, po škole k němu nastoupit za pár peněz jako pomocnice, přitom šetřit a šetřit a tiše doufat, že vám jednou, za nemalé peníze, ordinaci odprodá. A i kdyby se to stalo, může vám jeho klientela utéct jinam.
A v neposlední řadě bude težké veterinu vystudovat. Milovat biologii nestačí. Je to hodně těžká škola - srovnatelná s medicinou.

Zařizovala jste teď někdy v poslední době ordinaci? Podle mě je ten zbytek informací dneska dost zcestný, nejsem teda vet, řešila jsem jinou praxi (sebe, pomoc několika kolegům, med. obor) u nás teď během krátké doby bylo v podstatě každý rok něco nového. Ale tak bavím se s mladými vet hodně, důvod, proč zatím nemají nebo zatím vůbec nechtějí svou lastní praxi, je jiný. Tohle podle mě teda úplně není cesta, z vlastní zkušenosti, fakt ne. Praxe jo, dobrý, ale převzít, ani za zl.pr.

No v první řadě vystudoval, to každopádně. Ostatní může být za tu dobu zas jinak.

Jestli je vize a láska, a dejme tomu talent, ostatní půjde, chce to jen trochu píle. Jestli to je, tak bych se nebála, ale tak třeba bodlinka přijde, objasní...

ilolinka napsal(a):
Dobry den. Chtela bych najit dobrou VS. Zboznuju biologii, chtrla bych vezerinu sle bojim se ze bude tezke se uchytit, vybudovat vlastni ordinaci... bydl8me v decine tak poradte prosim...

Kterou část biologie nejvíce zbožňujete? To je pro budoucí zaměření poměrně podstatné...

saola napsal(a):
Kterou část biologie nejvíce zbožňujete? To je pro budoucí zaměření poměrně podstatné...

Možná klidně celou... Mikrobiologie, tkáně, biochemie, genetika, zvířata, rostliny, ekologie, etologie - všechno se na té veterině jak když najde. Spíš teda, co ještě, kromě biologie...

Edit.
Protože to zaměření, to fakt není otázka volby 1. roku na veterině.

Lidi... nechcete tu napsat, co kdo šel studovat, s jakými představami, jak to bylo ve skutečnosti a co je teď? Možná by to bylo lepší, v takovýchto vláknech, než furt psát nějaký dojmy...

tapina napsal(a):
Možná klidně celou... Mikrobiologie, tkáně, biochemie, genetika, zvířata, rostliny, ekologie, etologie - všechno se na té veterině jak když najde. Spíš teda, co ještě, kromě biologie...

Edit.
Protože to zaměření, to fakt není otázka volby 1. roku na veterině.

No, pokud máte ráda zviřátka spíš více obecně, tak možná, ale pokud vás fascinují např. motýli či mořští bezobratlí, nebude výběr profese veterinárního lékaře jako volba číslo jedna úplně šťastná...no, nevím. Ale je možné, že i oni mají své veterinární specialisty, no.
Na druhou stranu, je mnoho lidí, co něco vystudují, a živí se následně úplně jinak. Ale asi by mi bylo líto těch zbytečných let ve škole, když by mne obor nebavil, proč tam chodit, že. On je to přeci jen docela stres a někdy dost dřina (nemám na mysli tedy zrovna pověstná plzeňská studia).

saola napsal(a):
No, pokud máte ráda zviřátka spíš více obecně, tak možná, ale pokud vás fascinují např. motýli či mořští bezobratlí, nebude výběr profese veterinárního lékaře jako volba číslo jedna úplně šťastná...no, nevím. Ale je možné, že i oni mají své veterinární specialisty, no.
Na druhou stranu, je mnoho lidí, co něco vystudují, a živí se následně úplně jinak. Ale asi by mi bylo líto těch zbytečných let ve škole, když by mne obor nebavil, proč tam chodit, že. On je to přeci jen docela stres a někdy dost dřina (nemám na mysli tedy zrovna pověstná plzeňská studia).

Ale tak pta se na veterinu, tak asi zhruba nějakou představu má, byť třeba zúženou, co asi tak veterinář dělá, ne?

Vy jste studovala v Plzni? Já teda ne, tak nevím. No protekční "dítka" jsou asi všude, ne jen ve školách, bohužel, někde teda asi víc.

saola napsal(a):
No, pokud máte ráda zviřátka spíš více obecně, tak možná, ale pokud vás fascinují např. motýli či mořští bezobratlí, nebude výběr profese veterinárního lékaře jako volba číslo jedna úplně šťastná...no, nevím. Ale je možné, že i oni mají své veterinární specialisty, no.
Na druhou stranu, je mnoho lidí, co něco vystudují, a živí se následně úplně jinak. Ale asi by mi bylo líto těch zbytečných let ve škole, když by mne obor nebavil, proč tam chodit, že. On je to přeci jen docela stres a někdy dost dřina (nemám na mysli tedy zrovna pověstná plzeňská studia).

Patřím mezi ty, co něco vstudovali s akademickým titulem, ale svému zaměření se profesně nevěnuji, je to moje záliba a navazuje na středoškolské vzdělání, člověk by se měl vzdělávat v každém věku, pokud by se dal dělat doktor dálkově , , hlásím se - hi hi...líto mi šesti let na vysoké není, byli jsme dobrá parta dálkařů, obor mne bavil- nějaké předměty se museli holt vydřít aby jsme se mohli potkat i v dalších semestrech (matematika a spol)...
Pro "děti" po střední je to prodloužení bezstarostného mládí...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Patřím mezi ty, co něco vstudovali s akademickým titulem, ale svému zaměření se profesně nevěnuji, je to moje záliba a navazuje na středoškolské vzdělání, člověk by se měl vzdělávat v každém věku, pokud by se dal dělat doktor dálkově , , hlásím se - hi hi...líto mi šesti let na vysoké není, byli jsme dobrá parta dálkařů, obor mne bavil- nějaké předměty se museli holt vydřít aby jsme se mohli potkat i v dalších semestrech (matematika a spol)...
Pro "děti" po střední je to prodloužení bezstarostného mládí...

A někteří si ho prodlužují do 30. A ti b.lbí staří rodiče je živí a nejb.lbější a nejnemožnější prarodiče podporují.
A ještě dodám, že jsou bezstarostnější školy než zrovna veterina. A tak nějak vysoká škola by neměla být prodloužením bezstarostného mládí, ale zodpovědnou přípravou na budoucí povolání, ale...
(Tedy to jsem po ránu promluvila jako vědma ).

Doba se mění, kolik dětí má dnes jasno v osmnácti, co chtějí dělat? Jaký podíl z nich provází nějaká celoživotní záliba, která je naplňuje směřuje k určitému oboru?

Moc takových neznám.

A zase si ty VŠ tak neidealizujme, ono dneska je VŠ studium fakt hodně jiné než před dvaceti, třiceti lety. Pokud si někdo v dospělosti dostuduje VŠ jen proto, že má její zaměření jako celoživotního koníčka, fajn, pokud má na to podmínky a dokáže to zvládnout časově a finančně a samozřejmě i rozumově, proč ne.

Ale v osmnácti je to jiné, přistupovat k tomu stylem "jdu na VŠ, protože něco z toho, co se tam učí, mne jakžtakž baví, ale živit se tím v budoucnu nechci, a ještě nevím, čím se živit chci, ale to nevadí, mám čtyři, pět, šest let na rozmyšlenou" je poměrně na houby...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A někteří si ho prodlužují do 30. A ti b.lbí staří rodiče je živí a nejb.lbější a nejnemožnější prarodiče podporují.
A ještě dodám, že jsou bezstarostnější školy než zrovna veterina. A tak nějak vysoká škola by neměla být prodloužením bezstarostného mládí, ale zodpovědnou přípravou na budoucí povolání, ale...
(Tedy to jsem po ránu promluvila jako vědma ).

Ale tak kdyby je nechtěli, opravdu nechtěli živit, nebo nemohli živit, oni by neumřeli, zařídili by se. Jako já nevím no...

Kdyby mě rodiče víc podporovali, asi jsem teď taky jinde. Tím nemyslím ani tak úplně podpora=peníze, no, to je jedno. Ale tak fakt jsem nevyhrála, nezdědila, nevyvdala... Dneska když je záměr, dostanete půjčku i s 0 na účtu. Jako z čeho ušetříte 3 4 miliony do začátku? Za jak dlouho, když teda jako čekáte na starého doktora, skoro zadarmo, že vám možná předá...? A předá teda jako co vlastně? Čím dýl budete čekat, s malým příjmem, tím míň budete důvěryhodný. Veterina, malá ordinace, bude zhruba stejně plus možná ještě nutnost auta. Ale je to vůbec nutné?

My třeba poslední 3 roky na Vš měli každý týden každý den od rána do večera, o prázdninách povinnou měšíční praxi, kterou jsme si museli zajistit sami v soukromém sektoru, což v realitě znamenalo rozcamrané celé prázdniny, protože v kuse by to se studentem nikdo nevydržel. Do toho když se člověk chtěl něco naučit, chodil treba pomáhat na sály nebo někam zas k soukromníkovi, jo, zadarmo. Jako fakt nejde být ready na sále po škole, brigádě a domácím studiu. Jak jako chcete realizovat tu zadarmo výpomoc, za co budete jíst a bydlet, bez pomoci rodičů, prarodičů, nějakého vašeho fanouška?

Tak jistě, nejlepší je asi pokračovat v rodinné tradici, tak to u nás v ročníku mělo cca 80% studentů. Ale jak se to vezme, no. Nejlepší možná ze začátku.

Od 24 se dřu v práci jak blbec, protože jsem byla zbytečně chytrá, rychlá a aktivní, věčně mám pocit, že nedělám dost, tak, jak do mě celé dětství vtloukali. Mimo povolání tak od 19. Kdybych měla děti, ať by byly jakkoli chytré nebo ne, nikdo není úplně nemožný, ať zkusí, co se dá; ať o všem přemýšlí, než se někam uvážou a je-li to vůbec nutné se uvazovat. Ať si dělají, co chtějí, peníze nejsou zárukou ničeho. Člověk není bohatý penězi, co jsou dnes? Co budou zítra? Jo, jako říkám to teď, že mám, ale teď zažila jsem i dobu, kdy jsem neměla co jíst, protože jsem si zrovna koupila nástroje, bez kterých bych nemohla na praktika, a druhý měsíc na konci zas, protože mi ukradli boty a plášť a dalších 6na konci taky, protože si mě našlo nějaké zatoulané zvíře. A co jako. Nikdy jsem si neříkala, až budu vydělávat ty velký prachy, tak... protože jsem si nikdy nemyslela, že budu. Podle mě by nemělo být studium a priori s ohledem, jestli tím vydělám, mělo by to být nějaké potvrzení přesahujícího zájmu o tu studovanou věc. Ani za svou prací by člověk pak neměl vidět v první řadě peníze. Nebo aspoň mladý člověk ne. Nebo jo, třeba peníze v přeneseném významu vlastního rozvoje.

Chtěla bych, aby uměli přemýšlet i pracovat rukama. Člověk už nikdy není schopen pojmout tolik informací jako zamlada, není tak odolný, bystrý, co z toho pak. Dřít se pak může do smrti. Povolání - a to je jako co? Čím víc toho bude umět, znát, čím míň se bude bát světa okolo, tím míň ho tohle bude týrat.

Ale tak jsem blbec no.

Orionko, já to teď tak úplně nemyslím jen na Vás, ale tak, všeobecně k těm výčitkám tohoto typu na dnešní mládí, studia atd.

Zkráceně, naše mladší dcera si podala dvě přihlášky na VŠ, Brno, Budějce... ve finále nám oznámila, že na rok pojede do Anglie a možná tam bude studovat dál. No co naděláme...nic.
edit:...studentský život je krásný ať si ho mladí užijí, do důchodu se nastarají dost...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zkráceně, naše mladší dcera si podala dvě přihlášky na VŠ, Brno, Budějce... ve finále nám oznámila, že na rok pojede do Anglie a možná tam bude studovat dál. No co naděláme...nic.
edit:...studentský život je krásný ať si ho mladí užijí, do důchodu se nastarají dost...

Tohle je bežný trend mezi mladými, já jim to přeju, jen nevím, jestli někdy uznají, že přišla doba, kdy mají převzít odpovědnost oni.
Mám pár známých třicátníků a nějak se jim nechce.
Ten nejsilnější příklad : Chlapec ( 37 ) žije u maminky ( vdova, důchodkyně ) z jejího důchodu, nachází si příležitostná zaměstnání ( když potřebuje peníze pro sebe ) a aby nedošlo k mýlce - není to žádná spodina společnosti, VŠ vzdělání. Jen se nějak nemůže rozhodnout, že by měl začít vykonávat povolání, pro které studoval ( ono to studium stojí nemalé peníze i společnost, ne jenom rodiče ) a stále si chce užívat studentský život.

přej a..
tady jsou ti lidé, co mají ty správné školy a zaměstnání, správné psy a vycvičené správnou metodou, správně (se) krmí a tak vůbec jsou správní :).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tohle je bežný trend mezi mladými, já jim to přeju, jen nevím, jestli někdy uznají, že přišla doba, kdy mají převzít odpovědnost oni.
Mám pár známých třicátníků a nějak se jim nechce.
Ten nejsilnější příklad : Chlapec ( 37 ) žije u maminky ( vdova, důchodkyně ) z jejího důchodu, nachází si příležitostná zaměstnání ( když potřebuje peníze pro sebe ) a aby nedošlo k mýlce - není to žádná spodina společnosti, VŠ vzdělání. Jen se nějak nemůže rozhodnout, že by měl začít vykonávat povolání, pro které studoval ( ono to studium stojí nemalé peníze i společnost, ne jenom rodiče ) a stále si chce užívat studentský život.

A žít u maminky je dnes trestné? A pracovní povinnost stále existuje?


Ach jo

saola napsal(a):
A žít u maminky je dnes trestné? A pracovní povinnost stále existuje?


Ach jo

Žít u maminky není trestné, jen jaksi příživnické. Nemyslíte, že matka by měla mít také nárok na klidné stáří? Fakt myslíte, že je normální, aby zdravý, vystudovaný muž, ( nechci psát chlap - ten by se takhle nechoval ) - téměř čtyřicátník, žil na úkor staré matky, která má jedinou chybu, že ho nevykopne?
Mě je celkem fuk, co kdo studuje, jak dlouho a jak dlouho si užívá. Jen jsem chtěla podotknout, jaké to taky může mít pokračování.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tohle je bežný trend mezi mladými, já jim to přeju, jen nevím, jestli někdy uznají, že přišla doba, kdy mají převzít odpovědnost oni.
Mám pár známých třicátníků a nějak se jim nechce.
Ten nejsilnější příklad : Chlapec ( 37 ) žije u maminky ( vdova, důchodkyně ) z jejího důchodu, nachází si příležitostná zaměstnání ( když potřebuje peníze pro sebe ) a aby nedošlo k mýlce - není to žádná spodina společnosti, VŠ vzdělání. Jen se nějak nemůže rozhodnout, že by měl začít vykonávat povolání, pro které studoval ( ono to studium stojí nemalé peníze i společnost, ne jenom rodiče ) a stále si chce užívat studentský život.

Jsem moc ráda, že moji synové se v tomto způsobu života nezhlédli. Osamostatnit se v dospělosti by mělo být samozřejmostí, najít si práci, bydlení, přijmout odpovědnost za svůj život. A ne bydlet s rodiči a nechat se jimi živit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Žít u maminky není trestné, jen jaksi příživnické. Nemyslíte, že matka by měla mít také nárok na klidné stáří? Fakt myslíte, že je normální, aby zdravý, vystudovaný muž, ( nechci psát chlap - ten by se takhle nechoval ) - téměř čtyřicátník, žil na úkor staré matky, která má jedinou chybu, že ho nevykopne?
Mě je celkem fuk, co kdo studuje, jak dlouho a jak dlouho si užívá. Jen jsem chtěla podotknout, jaké to taky může mít pokračování.

Jak víte, že to mamince nevyhovuje?

To jsou takové ty mediální stereotypy. Mám známého, cca 50 let, který vždy žil u maminky, do té doby než cca před pěti lety zemřela na rakovinu (tatínek zemřel již výrazně dřív). Vztahy s přítelkyněmi semtam, ale nic závazného. S maminkou žili naprosto spokojeně a poměrně vesele, rádi spolu vařili i jezdili na výlety, pracoval občas, když potřeboval, má své koníčky a je to spolehlivý a celkem fajn chlap, který se o maminku staral do poslední chvíle.

Žít s maminkou opravdu trestné není a ani to rozhodně není automaticky příživa.

saola napsal(a):
Jak víte, že to mamince nevyhovuje?

To jsou takové ty mediální stereotypy. Mám známého, cca 50 let, který vždy žil u maminky, do té doby než cca před pěti lety zemřela na rakovinu (tatínek zemřel již výrazně dřív). Vztahy s přítelkyněmi semtam, ale nic závazného. S maminkou žili naprosto spokojeně a poměrně vesele, rádi spolu vařili i jezdili na výlety, pracoval občas, když potřeboval, má své koníčky a je to spolehlivý a celkem fajn chlap, který se o maminku staral do poslední chvíle.

Žít s maminkou opravdu trestné není a ani to rozhodně není automaticky příživa.

Vám by to vyhovovalo - jako matce?

A proč ne? Co je na tom špatného? Co si přát víc než syna, který se o vás i v nemoci do posledních dnů spolehlivě postará?

A že nemá děti a rodinu? Někdo na to holt tak není, no. A když vidím, kdo všechno má dnes děti a jak se k nim chová, tak je to někdy i lepší.

no, a kdysi a někde a někteří i nyní, spolu žily pohromadě celé generace. Děti věděly, co je to stáří a brali to jako samozřejmou součást svého života, ta starost, obživa se přirozeně překlápěla ze starých na mladé, o staré se měl kdo postarat, staří měli čas na svá vnoučata a tak...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
no, a kdysi a někde a někteří i nyní, spolu žily pohromadě celé generace. Děti věděly, co je to stáří a brali to jako samozřejmou součást svého života, ta starost, obživa se přirozeně překlápěla ze starých na mladé, o staré se měl kdo postarat, staří měli čas na svá vnoučata a tak...

A to jo, na tom já nevidím nic špatnýho, ale o to tady nešlo, orionka poukazovala myslím hlavně na to, že syn čtyřicátník žije z důchodu matky vdovy. Ale pokud to vyhovuje oběma, tak je to v pořádku.

saola napsal(a):
Jak víte, že to mamince nevyhovuje?

To jsou takové ty mediální stereotypy. Mám známého, cca 50 let, který vždy žil u maminky, do té doby než cca před pěti lety zemřela na rakovinu (tatínek zemřel již výrazně dřív). Vztahy s přítelkyněmi semtam, ale nic závazného. S maminkou žili naprosto spokojeně a poměrně vesele, rádi spolu vařili i jezdili na výlety, pracoval občas, když potřeboval, má své koníčky a je to spolehlivý a celkem fajn chlap, který se o maminku staral do poslední chvíle.

Žít s maminkou opravdu trestné není a ani to rozhodně není automaticky příživa.

Mediální stereotypy? Nemyslím.
Taky znám takové chlapy. V podstatě se nikdy neodtrhli "od prsu". Typické je, že jim brzy zemřel otec, matka žádný další vztah neměla - nechtěla, a oni, v drtivé většině jedináčci, začali matce tak trochu simulovat partnera. Maminka pro tyto muže představovala a představuje nejvyšší autoritu. Pokud si najdou partnerku, nikdy vztah dlouho nevydrží. Muž upřednostňuje matku před partnerkou a to žádná nemůže vydržet. Muž je tím zklamaný, časem zahořklý a tak snahu o vztah vzdá a tvoří dvojku s maminkou. Až maminka zemře, hledá si partnerku - opatrovnici, náhradu maminky.
Něco jiného je, když společně žijí mladí se starými - dvě rodiny, tam je to soužití generací přínosem pro všechny. Pokud na to mají bytové podmínky a netísní se z nouze.
I když, já bych nechtěla žít ani se svými rodiči, ani se svými dětmi. Nedokážu si představit, že bych se neosamostatnila. Nebo moje děti. Vidíváme se často, některé období denně, ale prostě vlastní domácnost je vlastní domácnost.

Terven napsal(a):
A to jo, na tom já nevidím nic špatnýho, ale o to tady nešlo, orionka poukazovala myslím hlavně na to, že syn čtyřicátník žije z důchodu matky vdovy. Ale pokud to vyhovuje oběma, tak je to v pořádku.

Jestliže maminka mezi přítelkyněmi pláče, že dokud byl táta na živu, tak to utáhli, ale teď, když je sama...Asi jí to tak moc nevyhovuje.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mediální stereotypy? Nemyslím.
Taky znám takové chlapy. V podstatě se nikdy neodtrhli "od prsu". Typické je, že jim brzy zemřel otec, matka žádný další vztah neměla - nechtěla, a oni, v drtivé většině jedináčci, začali matce tak trochu simulovat partnera. Maminka pro tyto muže představovala a představuje nejvyšší autoritu. Pokud si najdou partnerku, nikdy vztah dlouho nevydrží. Muž upřednostňuje matku před partnerkou a to žádná nemůže vydržet. Muž je tím zklamaný, časem zahořklý a tak snahu o vztah vzdá a tvoří dvojku s maminkou. Až maminka zemře, hledá si partnerku - opatrovnici, náhradu maminky.
Něco jiného je, když společně žijí mladí se starými - dvě rodiny, tam je to soužití generací přínosem pro všechny. Pokud na to mají bytové podmínky a netísní se z nouze.
I když, já bych nechtěla žít ani se svými rodiči, ani se svými dětmi. Nedokážu si představit, že bych se neosamostatnila. Nebo moje děti. Vidíváme se často, některé období denně, ale prostě vlastní domácnost je vlastní domácnost.

Neexistuje žádný závazný předpis, jak by člověk měl žít, s kým, kde, u koho, kolik by měl mít dětí či naopak proč by je mít nesměl, mimo platné legislativy v dané zemi a vnitřních morálních mezí v každém z nás. Cítím z vašeho příkladu ohledně "chlapů, neodtržených od prsu" opět jen zevšeobecnění a citaci současných stereotypů. Dle mých zkušeností je život v reálu mnohem pestřejší a i vztahy mezi lidmi či v užší rodině též. Ať už jde o studium vysokých škol nebo žití s rodiči.

Svět i společnost a to, co je společensky "normální" a v dané době akceptovatelné, se mění v průběhu věků a to, co bylo třeba ve starém Římě běžným standardem, dnes často vyvolává pohoršení.

Ale jsme trochu daleko od studia kynologie na VŠ

saola napsal(a):
Neexistuje žádný závazný předpis, jak by člověk měl žít, s kým, kde, u koho, kolik by měl mít dětí či naopak proč by je mít nesměl, mimo platné legislativy v dané zemi a vnitřních morálních mezí v každém z nás. Cítím z vašeho příkladu ohledně "chlapů, neodtržených od prsu" opět jen zevšeobecnění a citaci současných stereotypů. Dle mých zkušeností je život v reálu mnohem pestřejší a i vztahy mezi lidmi či v užší rodině též. Ať už jde o studium vysokých škol nebo žití s rodiči.

Svět i společnost a to, co je společensky "normální" a v dané době akceptovatelné, se mění v průběhu věků a to, co bylo třeba ve starém Římě běžným standardem, dnes často vyvolává pohoršení.

Ale jsme trochu daleko od studia kynologie na VŠ

Proč současných stereotypů? Vy jste si ta slova nějak oblíbila! Muži mé generace i generace mých rodičů a prarodičů chodili na vojnu, na dva roky, většinou stovky kilometrů od domova, a ve věku, kdy dnes spousta mladých neví co sama se sebou. Kluci na vojně museli dospět, osamostatnit se, naučit se žít bez matky (rodičů) za zadkem. Když přišli z vojny, byli to dospělí chlapi. Vojna byla jakýsi předěl v životě muže ( v minulosti to byla třeba doba, kdy byl mladík ve světě na zkušené jako tovaryš). Dnes nic takového není a já to považuji za chybu.

Samozřejmě, že je každého věc, jak a s kým žije, ale dost to o tom člověku řekne. Fakt jsem hrozně ráda, že jsem nevychovala mamánky držící se zubynehty mamahotelu, ale muže, kteří se osamostatnili brzy a kteří se nebáli na sebe vzít odpovědnost za rodinu.

Tak žít bez partnera s maminkou do 40ti let není v normě této společnosti. Ani to není normální z hlediska biologického.. ať teda tolik neutíkám od tématu.

Andrýsek3 napsal(a):
Tak žít bez partnera s maminkou do 40ti let není v normě této společnosti. Ani to není normální z hlediska biologického.. ať teda tolik neutíkám od tématu.

Hehe a tak to by mě zajímalo, společnost nespolečnost, co je z biologického hlediska normální. Někdo má teorii, že prej rozšiřovat maximálně svoji genetickou informaci. To se s pelechem a plnou miskou u maminky nevylučuje, životem se stálou partnerkou zpravidla ano taky takový příklad z okolí.

tapina napsal(a):
Hehe a tak to by mě zajímalo, společnost nespolečnost, co je z biologického hlediska normální. Někdo má teorii, že prej rozšiřovat maximálně svoji genetickou informaci. To se s pelechem a plnou miskou u maminky nevylučuje, životem se stálou partnerkou zpravidla ano taky takový příklad z okolí.

No tak to už by i z biologického hlediska šlo.. já zase znám ženy, co rády ty materiály proměňují, každý mládě s jiným tatínkem.. tak to by vlastně taky mohla být norma. Tolik různých variací. Blbý je, že se materiál pak nestará ani o tu misku, takže to musí zastat stát.

to jste se dámy od VŠ dostaly daleko, tož trochu odborných rad by neškodilo

viz

https://www.ifauna.cz/terarijni-zvirata/diskuse/detail/2914679/homo-sapiens-jak-chovat#a3410141.