Labrador v byte

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobry den,
chtela bych si poridit stenatko Labradorskeho retrievera,ale nejsem si jista zdali tento pejsek bude spokojen v byte,dekuji za vsechny informace,ktere se tohoto problemu tykaji.

Není důležité zda pes žije venku nebo v bytě, ale hlavní je, že je s člověkem, který ho miluje a věnuje se mu. Já osobně jsem měla psy vždy doma.
Přeji mnoho zdaru. Jannah

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobry den,
chtela bych si poridit stenatko Labradorskeho retrievera,ale nejsem si jista zdali tento pejsek bude spokojen v byte,dekuji za vsechny informace,ktere se tohoto problemu tykaji.

Labrador potřebuje úzký kontakt se svou smečkou. zavřený v kotci trpí. Podmínkou džení labradora v bytě je ale jeho zaměstnání fyzické i psychické. Je to pes lovecký - tedy pracovní. Neposkytnete-li mu pohyb a zaměstnání, bude to pro něj zrovna takové utrpení, jako být zavřen v kotci a navíc je dost velká pravděpodobnost, že se zabaví po svém a bude Vám z bytu dělat kůlničku na dříví. Proto nemáte-li na Labradora dost času a energie (procházka na vodítku kolem paneláku či parkem mu nestačí), pořiďte si raději některé z malých společenských plemen.
Petra

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobry den,
chtela bych si poridit stenatko Labradorskeho retrievera,ale nejsem si jista zdali tento pejsek bude spokojen v byte,dekuji za vsechny informace,ktere se tohoto problemu tykaji.

Labradora do bytu si nepořizujte pokud jste puntičkařka na úklid. Já doma jednoho mám. Máme doma lino, který každý den vysávám a stejně když k nám mají přijet kamarádi, tak to nazývají že jedou do "chlupária".
Jinak bych v životě neměnila a je mi jasné že každý náš budoucí pes bude v bytě.Dita

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobry den,
chtela bych si poridit stenatko Labradorskeho retrievera,ale nejsem si jista zdali tento pejsek bude spokojen v byte,dekuji za vsechny informace,ktere se tohoto problemu tykaji.

A nejenom chlupy. Můj pes přijde z venku, naťape na lino v chodbě než se mu utřou packy, pořádně ze sebe oklepe všechen prach z venku, ve kterém se vyválel až chlupy lítaj, když prší, přijde urousanej, špinavej zralej do vany (ale koupejte si psa třikrát denně, to ho raději otřete), nebo když se vám panečku 3x denně vyválí v bahýnku - no co Vám mám povídat !!!
Jsou to neuvěřitelně hraví psi a nejde mu odepřít procházku když je zrovna mokro. Prostě s ním jít denně aspoň na hodinu musíte. Bude Vám nosit klacky, slintat na ruce, na kalhoty (strašně slintají), při povelu k noze se urousanej otře do Vašich kalhot včetně uslintaný tlamy, občas na Vás packama hupne, takže si udělejte zásobu pracího prášku................kupte super vysavač a ani se ho nesnažte uklízet, vyhledejte firmu na čištění koberců, budete ji potřebovat min.2x do roka (pes leží zaprášenej většinou na jednom místě), kupte primalex (budete každoročně bílit spodky stěn špinavé od psa, vyhoďte nábytek odspodu čalouněný za dřevěný omyvatelný, a tam, kde bude mít misku s vodou stůjte s hadrem a utírejte a utírejte..............
PS: nebo mu dopřejte jednou za čas uvařenou morkovou kost - všude v knihách to píšou - a garantuji Vám, že se na kluzké mastné podlaze zabijete !!!
Toť k retrívrům vše, co Vám o nich nikdo neřekne.
Rozmyslete si to dobře, sama ho mám doma a vím, o čem mluvím. Já bydlím sama a mám na něj dost času, nevadí mi stále uklízet, ale při pomyšlení plného bytu lidí nevím nevím..........
Tím se nikoho nechci dotknout a ani nechci snižovat popularitu retrívrů, ale myslím, že každý by měl vědět do čeho jde.
Já osobně toho nelituji, protože vím, že on dokáže tu moji snahu vrátit.
Tak přeji hodně štěstí i rozumu zároveň při výběru psa !!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A nejenom chlupy. Můj pes přijde z venku, naťape na lino v chodbě než se mu utřou packy, pořádně ze sebe oklepe všechen prach z venku, ve kterém se vyválel až chlupy lítaj, když prší, přijde urousanej, špinavej zralej do vany (ale koupejte si psa třikrát denně, to ho raději otřete), nebo když se vám panečku 3x denně vyválí v bahýnku - no co Vám mám povídat !!!
Jsou to neuvěřitelně hraví psi a nejde mu odepřít procházku když je zrovna mokro. Prostě s ním jít denně aspoň na hodinu musíte. Bude Vám nosit klacky, slintat na ruce, na kalhoty (strašně slintají), při povelu k noze se urousanej otře do Vašich kalhot včetně uslintaný tlamy, občas na Vás packama hupne, takže si udělejte zásobu pracího prášku................kupte super vysavač a ani se ho nesnažte uklízet, vyhledejte firmu na čištění koberců, budete ji potřebovat min.2x do roka (pes leží zaprášenej většinou na jednom místě), kupte primalex (budete každoročně bílit spodky stěn špinavé od psa, vyhoďte nábytek odspodu čalouněný za dřevěný omyvatelný, a tam, kde bude mít misku s vodou stůjte s hadrem a utírejte a utírejte..............
PS: nebo mu dopřejte jednou za čas uvařenou morkovou kost - všude v knihách to píšou - a garantuji Vám, že se na kluzké mastné podlaze zabijete !!!
Toť k retrívrům vše, co Vám o nich nikdo neřekne.
Rozmyslete si to dobře, sama ho mám doma a vím, o čem mluvím. Já bydlím sama a mám na něj dost času, nevadí mi stále uklízet, ale při pomyšlení plného bytu lidí nevím nevím..........
Tím se nikoho nechci dotknout a ani nechci snižovat popularitu retrívrů, ale myslím, že každý by měl vědět do čeho jde.
Já osobně toho nelituji, protože vím, že on dokáže tu moji snahu vrátit.
Tak přeji hodně štěstí i rozumu zároveň při výběru psa !!!

Ale to přeháníte. Neznám labradora, který slintá, nemám ani na lině ani na koberci pod ním zaprášená místa, ani stěny, ani čalouněný nábytek jeho vinou netrpí. Kromě těch chlupů (stačí vysávat několikrát týdně, chlupy by u nás nikdo neviděl) si troufám říci, že větší binec dokážou napáchat moje děti. Samozřejmě chodíme několikrát denně ven a protože bydlíme na okraji města, tak zásadně do polí a luk. Nebývá nijak zvlášť špinavý, stačí na to vlhký hadr nebo skočí do vany a osprchují se mu nohy. Mám na ty vycházky vyhrazené oblečení, s tím se musí počítat. Rozhodně je na očistu lepší labrador než retrívr, v tom je velký rozdíl. (Mohu porovnat). Hanka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobry den,
chtela bych si poridit stenatko Labradorskeho retrievera,ale nejsem si jista zdali tento pejsek bude spokojen v byte,dekuji za vsechny informace,ktere se tohoto problemu tykaji.

Ahoj, už jsem se tady k podobnému dotazu vyjadřovala, takže toho využiji a svůj názor Vám sem jenom překopíruju... :-)
Mám téměř dva roky starého labradora a musím říct, že ten první rok je opravdu dost náročný. Jsou skutečně jako z divokých vajec a vyžadují hodně pozornosti. Nemůžu to ale porovnat se štěňaty jiných velkých plemen, protože předtím jsem měla jen jezevčíka, což je vůbec něco jiného. Já jsem našeho Sama vychovávala v domku se zahradou (byl ale v domku, ne v kotci) a navíc jsem s ním byla první půlrok jeho života skoro pořád doma, přesto jsme se nevyhnuli některým ztrátám :-)
Doporučuji pro štěně vymezit jednu (dostatečně prostornou) místnost, ve které bude po dobu Vaší nepřítomnosti a z ní všechno vyklidit. Nejlepší je nějaká chodba kde je lino nebo dlaždice a zaplnit ji hračkami (stačí i staré noviny a hadry) aby se stěně mělo na čem vyřádit. Přesto můžete očekával oloupané tapety, strhané záclony, okousané lino a samozřejmě spoustu loužiček. Navíc jen co povyroste, určitě se mu dříve nebo později podaří otevřít si dveře, takže je lepší na to nečekat a zabezpečit je... Připravte se taky na to, že když budete se štěnětem doma, strávíte většinu času jeho sledováním a hubováním, popřípadě napravováním škod. Venku je zase někdy obtížná labradoří všeobjímací láska - bude Vám utíkat za každým psem, dítětem, člověkem. Snažte se ho to odnaučit co nejdřív, protože co je roztomilé u malého štěněte, začne být obtížné u třicetikilového psa. A tak je to se vším: i když si přinesete roztomilého medvídka, mějte pořád na paměti, že z něj bude těžký statný pes, který MUSÍ být ovladatelný a tudíž nutně potřebuje výchovu už od útlého věku. Musíte ho vychovávat sice laskavě, ale přísně a důsledně. Já sama, když to teď vidím, bych spoustu věcí udělala jinak (zvažte si předem např. jestli bude smět na křesla a gauče). Velký pozor si dejte na žebrání a kradení jídla - labradoři jsou velmi žraví a mají sklon k tloustnutí a navíc se člověk v klidu nenají. Se žravostí taky souvisí nutnost být na procházkách ve střehu, aby si každou chvíli neuzobl nějakou tu "mlsku".
Další problém spojený s držením labradora v bytě je línání. Takový pes pak líná celý rok a to dost. Připravte se na to, že budete luxovat a zametat ob den, přesto budete mít chlupy VŠUDE. Zní to sice směšně, ale pak stojí za to zvážit jakou barvu labradora chcete i podle batvy koberce, nábytku a oblečení. Já měním šatník :-)
Labrador se tudíž podle mne nehodí do bytu malého, načančaného, plného váziček a sošek (při prudkých hrách i pouhým vrtícím ocasem shodí kdeco) a s úzkostlivě čistotnými obyvateli (kromě chlupů je taky problém zablácený pes po procházkách a labrador nevynechá příležitost se někde vymáchat a probrouzdat i když zrovna neprší). Taky je potřeba mít poblíž místo, kde ho můžete nechat dostatečně vyběhat NA VOLNO, pomalé procházky na vodítku mu rozhodně, aspoň v mládí, nestačí.
Přesto přese všechno si nemyslím, že by labrador byl pes do kotce. Určitě je lepší dům se zahradou, ale spíš to usnadní život majiteli než psovi. Tomu je fuk kde je, chce být s pánem a mít zábavu. Navíc se všechno líp naučí při každodenním soužití s Vámi než jednou týdně na cvičáku. Ať už je na zahradě nebo v bytě, potřebuje labrador každodenní dostatečné vycházky zpestřené občasnými výlety, plaváním, milují sníh. Doporučuji i pravidelné návštěvy kurzů poslušnosti, aby se zklidnil mezi ostatními psy. Labradoři mají dlouhé dětství a i když budete občas propadat zoufalství, věřte, že po roce se částečně zklidní a zmoudří (ten náš přestal jako na povel ničit věci a vítat každého kolemjdoucího, jako by mu až teď došla naše celoroční výchovná snaha)a po zhruba třech letech už s ním bude vyloženě nuda :-) Navíc fenky bývají klidnější. Jinak je to bezvadný pes, milý, přátelský, pro každou legraci, přizpůsobivý, ideální pro dlouhé vycházky do přírody, kde je výhodou jeho malá tendence utíkat za zvěří. Samozřejmě, každý pes je jiný a tak nelze moje rady brát úplně doslova. Sděluji jen a jen svoje zkušenosti, navíc jen s jedním konkrétním labradorem, mnohdy ale podpořené diskuzemi s jinými majiteli labísků. Hodně štěstí s malým ďáblíkem přeje Marcha

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ale to přeháníte. Neznám labradora, který slintá, nemám ani na lině ani na koberci pod ním zaprášená místa, ani stěny, ani čalouněný nábytek jeho vinou netrpí. Kromě těch chlupů (stačí vysávat několikrát týdně, chlupy by u nás nikdo neviděl) si troufám říci, že větší binec dokážou napáchat moje děti. Samozřejmě chodíme několikrát denně ven a protože bydlíme na okraji města, tak zásadně do polí a luk. Nebývá nijak zvlášť špinavý, stačí na to vlhký hadr nebo skočí do vany a osprchují se mu nohy. Mám na ty vycházky vyhrazené oblečení, s tím se musí počítat. Rozhodně je na očistu lepší labrador než retrívr, v tom je velký rozdíl. (Mohu porovnat). Hanka

Milá Hanko,
nepřeháním, labradoři slintají všichni, je to těžké plemeno, které se při pohybu brzy unaví (...a slintají a slintají), při pití chlemtají a chlemtají....
Neřekla jsem, že jsou po psovi zaprášená místa, nýbrž že PES je zaprášenej z venku. Toho jste si nikdy nevšimla? Tak toho svého mazla pořádně vyvenčete (klidně za sucha) a po příchodu domů ho hlaďte od hlavy směrem k ocasu - za chvíli budete mít ruku od prachu tak, že si půjdete umýt ruce!!! A to mi teda nevymluvíte !!! Pokud si pes lehá denodenně na stejné místo, neříkejte, že za čas (to trvá třeba půl roku) není to místo na koberci černější než jinde.
A ten čalouněný nábytek? Když si sednu do křesla, pes se mi stočí k nohám a opře se zády o spodek křesla, je to za čas úplně stejné......
A chlupy? Jsou krátké a zapichují se úplně do všeho.
Mimochodem, všimla jste si někdy toho, že pokud v bytě žije větší pes, práší se více? Denně utírám televizní obrazovku, na kterou se pokaždé můžu podepsat........

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Milá Hanko,
nepřeháním, labradoři slintají všichni, je to těžké plemeno, které se při pohybu brzy unaví (...a slintají a slintají), při pití chlemtají a chlemtají....
Neřekla jsem, že jsou po psovi zaprášená místa, nýbrž že PES je zaprášenej z venku. Toho jste si nikdy nevšimla? Tak toho svého mazla pořádně vyvenčete (klidně za sucha) a po příchodu domů ho hlaďte od hlavy směrem k ocasu - za chvíli budete mít ruku od prachu tak, že si půjdete umýt ruce!!! A to mi teda nevymluvíte !!! Pokud si pes lehá denodenně na stejné místo, neříkejte, že za čas (to trvá třeba půl roku) není to místo na koberci černější než jinde.
A ten čalouněný nábytek? Když si sednu do křesla, pes se mi stočí k nohám a opře se zády o spodek křesla, je to za čas úplně stejné......
A chlupy? Jsou krátké a zapichují se úplně do všeho.
Mimochodem, všimla jste si někdy toho, že pokud v bytě žije větší pes, práší se více? Denně utírám televizní obrazovku, na kterou se pokaždé můžu podepsat........

Podle mých zkušeností s labradorem v bytě Dita rozhodně nepřehání... Taky máme chlupy VŠUDE (hlavně teď zjara) ať dělám co dělám a byt rozhodně není jako ze škatulky. Z některých materiálů je skoro nemožné chlupy odstranit, a tak s sebou radši všude beru psa, aby bylo hned jasné, proč jsem taková uválená a chlupatá :-)
I ten popis, jak se zablácený miláček s jistotou připlácne k Vašim kalhotům je PŘESNÝ (Sam mi taky s oblibou šlape po nohou). A je pravda, že je pes z venku zaprášený - už kvůli tomu ho denně vyčesávám (což mi přijde k odstranění špíny a prachu lepší než časté koupání), a pak mám úplně špinavé ruce. A to slintání - překvapilo mě to, ale Sam začal opravdu v poslední době víc slintat (asi že dospěl a zmohutněl) - ovšem provazce slin jako opratě při spatření mističky jsou pravidlem už dlouho :-)
Zkrátka - přítomnost psa, a zejména velkého se na bytě samozřejmě podepíše. Je otázka, nakolik je na čistotu bytu člověk háklivý a co je ochoten pro soužití se psem obětovat...
Ale je pravda, že nemohu srovnávat se škodami natropenými dětmi, neboť ty zatím v domácnosti nemám...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobry den,
chtela bych si poridit stenatko Labradorskeho retrievera,ale nejsem si jista zdali tento pejsek bude spokojen v byte,dekuji za vsechny informace,ktere se tohoto problemu tykaji.

Myslím, že Marcha napsala vyčerpávající odpověď. Mám podobné zkušenosti, taky měním šatník, denně vysávám (přestože máme ve většině místností dlaždičky), psa v dešti sprchujeme po každé procházce (alespoň ze spoda) a v současné době přemýšlíme o objednání čističe koberců, protože máme po celém obýváku šlápoty jako od bot.
Opravdu si rozmyslete, kam pes smí a kam ne. My jsme se rozhodli, že může na gauč, ale do postele ne. Pak jsem byla měsíc nemocná a bylo to. Fence bylo tenkrát asi 5měsíců a neměla jsem to srdce (tenkrát ani sílu) neustále ji z postele vyhazovat. Chce to opravdu důslednost. Moc Ti držím palce a ještě si to pořádně rozmysli. Daniela

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Milá Hanko,
nepřeháním, labradoři slintají všichni, je to těžké plemeno, které se při pohybu brzy unaví (...a slintají a slintají), při pití chlemtají a chlemtají....
Neřekla jsem, že jsou po psovi zaprášená místa, nýbrž že PES je zaprášenej z venku. Toho jste si nikdy nevšimla? Tak toho svého mazla pořádně vyvenčete (klidně za sucha) a po příchodu domů ho hlaďte od hlavy směrem k ocasu - za chvíli budete mít ruku od prachu tak, že si půjdete umýt ruce!!! A to mi teda nevymluvíte !!! Pokud si pes lehá denodenně na stejné místo, neříkejte, že za čas (to trvá třeba půl roku) není to místo na koberci černější než jinde.
A ten čalouněný nábytek? Když si sednu do křesla, pes se mi stočí k nohám a opře se zády o spodek křesla, je to za čas úplně stejné......
A chlupy? Jsou krátké a zapichují se úplně do všeho.
Mimochodem, všimla jste si někdy toho, že pokud v bytě žije větší pes, práší se více? Denně utírám televizní obrazovku, na kterou se pokaždé můžu podepsat........

To jsem tedy z toho jelen :-)) Nechci se s Vámi přít, ale překvapuje mě to. Souhlasím jen s těmi chlupy. Jinak ať ho hladím jak ho hladím, nikdy jsem špinavé ruce neměla (ven chodíme do luk, pořád, za sucha, za mokra). Nemám v bytě jedinou blátivou ťápotu, smí všude, na koberec i do postele, ani na světlém prostěradle nic (kromě chlupů :-)) není. A pokud jsem se psy sama doma třeba týden, i je míň prachu, než když jsme doma všichni s dětmi. Nijak zvlášť neuklízím, ano víc vytírám chodbu, vysávám asi dvakrát týdně, jsou materiály, ze kterých chlupy nedostanu, ale o nějaké větší špíně vůbec nemůžu mluvit. A to slintání mě udivuje ještě víc, ani při jídle (našem) ani před jeho jídlem neslintá (a postrašili jste mě, doufám, že nezačne :-)) Určitě je to v bytě zátěž, ale tak moc, jak píšete? To mi víc fleků na koberci nabryndá polovička s kafem :-)) Mějte se všichni pěkně, Hanka
P.S. Právě mi volala dcera, že má průjem (pes) a doma se po...., asi s Vámi začnu souhlasit :-(

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To jsem tedy z toho jelen :-)) Nechci se s Vámi přít, ale překvapuje mě to. Souhlasím jen s těmi chlupy. Jinak ať ho hladím jak ho hladím, nikdy jsem špinavé ruce neměla (ven chodíme do luk, pořád, za sucha, za mokra). Nemám v bytě jedinou blátivou ťápotu, smí všude, na koberec i do postele, ani na světlém prostěradle nic (kromě chlupů :-)) není. A pokud jsem se psy sama doma třeba týden, i je míň prachu, než když jsme doma všichni s dětmi. Nijak zvlášť neuklízím, ano víc vytírám chodbu, vysávám asi dvakrát týdně, jsou materiály, ze kterých chlupy nedostanu, ale o nějaké větší špíně vůbec nemůžu mluvit. A to slintání mě udivuje ještě víc, ani při jídle (našem) ani před jeho jídlem neslintá (a postrašili jste mě, doufám, že nezačne :-)) Určitě je to v bytě zátěž, ale tak moc, jak píšete? To mi víc fleků na koberci nabryndá polovička s kafem :-)) Mějte se všichni pěkně, Hanka
P.S. Právě mi volala dcera, že má průjem (pes) a doma se po...., asi s Vámi začnu souhlasit :-(

Jo - to taky. Počítejte s tím, že pejskovi může být občas nevolno a neřekne to včas.......
Nebo někde něco zhltne (labradoři s velkou chutí) a nestráví to.........je to paráda uklízet to po tak velkém psovi !!!
Taky počítejte s tím, že si v zimě moc nezatopíte - psi nemají rádi moc přetopíno a suchý vzduch - tomu našemu to vadí, raději utíká na balkon (i v zimě), a to jsme přes den v práci, takže netopím vůbec a jen večer abych nezmrzla.....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobry den,
chtela bych si poridit stenatko Labradorskeho retrievera,ale nejsem si jista zdali tento pejsek bude spokojen v byte,dekuji za vsechny informace,ktere se tohoto problemu tykaji.

Tak jak, pořídíte si labradora nebo jsme Vás odradili???
Já jsem také nevěřila a pořídila si ho. Dnes už to vím a tak na rovinu říkám, jak to je. Ale nelituji toho, musíte sama vědět, jak moc o něj stojíte a co jste ochotná obětovat či změnit. On i samotný pes člověku změní život. Je to zodpovědnost, to mi dají asi všichni za pravdu. Na druhou stranu budete mít báječný program na veškerý svůj volný čas a čím víc mu ho věnujete, tím víc s ním budete spokojená. Vrátí Vám to. A to za to stojí, co myslíte?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobry den,
chtela bych si poridit stenatko Labradorskeho retrievera,ale nejsem si jista zdali tento pejsek bude spokojen v byte,dekuji za vsechny informace,ktere se tohoto problemu tykaji.

Musím přiznat, že jsem se po přečtení téměř všech těchto příspěvků opravdu velmi bavila a nahlas smála.
Mimochodem popis anonymusky mi přesně a bezezbytku seděl na mého rotvíka, když jsme bydleli v paneláku.... :-). Tedy – až na ty chlupy.

Dobrý den,
Máme venku labradora který má přibližně půl roku. A až teď jsme se rozhodli dát ho do baráku máme, ale menší dům.. Máme dost drahý nábytek drahé dveře,schody atd.. Chtěla bych se zeptat jestli má někdo taky takové zkušenosti , bojíme se i těch schodů jestli je náhodou nerozkouše, máme děti takže by s ním trávili více času procházky jsou samozřejmé, ale co ten nábytek nebude to problém? A co budu všechno potřebovat??????? A co bude dělat když budou děti ve škole?????????,, Děkuji předem moooc za odpověd Pořád přemýšlíme Až do teď byl venku !!!!!!

Jestli máte všechno drahé, tak si to promyslete. Je možné, že se na něčem "podepíše". Byl do teď venku, bydlení uvnitř pro něj bude novinka, navíc je to mimino. Co je potřeba? To, co venku (misky, pelech, místo, kde bude mít klid od vás i od dětí). Můžu se zeptat, proč nejdří venku a pak vevnitř? Co vás k té změně vedlo?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,
Máme venku labradora který má přibližně půl roku. A až teď jsme se rozhodli dát ho do baráku máme, ale menší dům.. Máme dost drahý nábytek drahé dveře,schody atd.. Chtěla bych se zeptat jestli má někdo taky takové zkušenosti , bojíme se i těch schodů jestli je náhodou nerozkouše, máme děti takže by s ním trávili více času procházky jsou samozřejmé, ale co ten nábytek nebude to problém? A co budu všechno potřebovat??????? A co bude dělat když budou děti ve škole?????????,, Děkuji předem moooc za odpověd Pořád přemýšlíme Až do teď byl venku !!!!!!

Pes se bude chovat podle toho, jak ho vychováte.
Pokud byl dosud venku, předpokládám, že má pořádnou boudu a je zabezpečený. Taky že se na něj nechodíte jen dívat, ale zaměstnáváte ho a vychováváte a má s vámi kontakt.
Jak se pes venku chová, co celou dobu dělá, na to si odpovězte.
Pokud to vše je a pes je OK, nechala bych jak to je. Spíš na noc v zimě bych ho brala do chodby, přece jen štěně a zimní teploty...

labradoři ale vážně neslintají...!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
labradoři ale vážně neslintají...!!

Někteří ano, ty těžké typy s hodně lymfatickými hlavami slintají poměrně hodně.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Někteří ano, ty těžké typy s hodně lymfatickými hlavami slintají poměrně hodně.

No když chystám jídlo tak slintá i naše jinak vcelku subtilní fena. Není to sice, jako když sme měli baseta, ale kalužka je to (teda podle toho jakou mňaminu chystám) kvalitní.

Nevím jestli každí Labradoři ,ale ten známých smrdí... Koupou ho poměrně často ,ví že se to nesmí ,ale jinak by se tam udusili :D

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nevím jestli každí Labradoři ,ale ten známých smrdí... Koupou ho poměrně často ,ví že se to nesmí ,ale jinak by se tam udusili :D

Naši nesmrdí vůbec. A to máme potvrzené i od známých, kteří nemají rádi psy a byli přesvědčení, že každý pes smrdí. Jediná doba, kdy nám fenka smrděla, bylo, když jsme jeli na vodu a ona seděla celý den v lodi v mokru, to se jí zapařila srst a trvalo několik měsíců, než vyčichla. Ale jinak by zdravý labrador nějak výrazně smrdět rozhodně neměl! Může to být (kromě zmíněného zapaření) i tím častým koupáním, ucpanými análními žlázkami, špatným krmením, nějakou kožní infekcí nebo celkovou chorobou...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nevím jestli každí Labradoři ,ale ten známých smrdí... Koupou ho poměrně často ,ví že se to nesmí ,ale jinak by se tam udusili :D

Vtipný příspěvek
Zápach psa je velmi individuální záležitostí. Nejvíce závisí na stravě, ubytování, vlhku, intenzitě pohybu psa, prostředí pohybu psa, hárání, stavu análních žláz nebo nejrůznějších nemocí...je toho opravdu spousta a je to opravdu hodně individuální. Zároveň tak slovo "často" je velmi relativní pojem. A že by se psi nesměli koupat? Jorkové se běžně koupou každých 14 dní. Já mám souseda, který razí heslo, že pes se nemá koupat často a tak ho myje asi jen 1 ročně. Má tudíž v bytě psa zablešeného, zaprášeného a umaštěného tak, že když ho pohladíte, máte hned černou ruku.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vtipný příspěvek
Zápach psa je velmi individuální záležitostí. Nejvíce závisí na stravě, ubytování, vlhku, intenzitě pohybu psa, prostředí pohybu psa, hárání, stavu análních žláz nebo nejrůznějších nemocí...je toho opravdu spousta a je to opravdu hodně individuální. Zároveň tak slovo "často" je velmi relativní pojem. A že by se psi nesměli koupat? Jorkové se běžně koupou každých 14 dní. Já mám souseda, který razí heslo, že pes se nemá koupat často a tak ho myje asi jen 1 ročně. Má tudíž v bytě psa zablešeného, zaprášeného a umaštěného tak, že když ho pohladíte, máte hned černou ruku.

Stran toho koupání záleží samozřejmě na plemeni a typu srsti. Ale u labradorů je opravdu nejlepší, když se šampónem koupou jen pokud je to nezbytně nutné (vyválení v nějakém hnusu apod.). Srst v přirozeném stavu má úžasnou samočistící schopnost, která se šampónováním ztrácí. Naši psi se například celí zablátí, pak při dalším lítání po venku oschnou, opadají a jsou zase zářivě čistí a lesklí. Samozřejmě pokud v tomhle zabláceném stavu přijdeme domů, tak je nenechám osychat a opadávat po bytě, ale osprchuju je čistou vodou. Ale šampónem je umyju tak maximálně jednou za rok. Občas s námi spí i v posteli, a věřte, že si na zářivě bílé povlečení opravdu dost potrpím;-)

Takové labradory, jako popisujete, samozřejmě znám taky - pohladíte je a máte na ruce černý lepkavý smradlavý hnus. Nechutné, ale nemyslím, že by to bylo nedostatečným koupáním. Mám podezření, že je to spíš lacinými supermarketovými granulemi plus tím, že pes spí ve špinavém pelechu...

Moje dcera chce mít labradorského retrievera v bytě je jí deset a já nevím jestli by se o něj dokázala postarat a jestli by ho vůbec zvládla.Děkuji za všechny příspěvky!

doglover napsal(a):
Moje dcera chce mít labradorského retrievera v bytě je jí deset a já nevím jestli by se o něj dokázala postarat a jestli by ho vůbec zvládla.Děkuji za všechny příspěvky!

Ne, desetileté dítě je na vlastního psa ještě příliš malé. Takový malý člověk může být pro psa parťákem na hraní, ale ne vůdcem.

Doglover
Správně tušíte: sama ne.

doglover napsal(a):
Moje dcera chce mít labradorského retrievera v bytě je jí deset a já nevím jestli by se o něj dokázala postarat a jestli by ho vůbec zvládla.Děkuji za všechny příspěvky!

Štěně je nutné vychovat, naučit ho spoustu věcí jak doma (umět být doma sám, zůstat na povel na místě, atd) tak hlavně taky venku (přivolání, chůze na vodítku, nehonění cyklistů, neběhání za lidmi, za jinými psy, nežraní odpadků...), to si myslím, pokud dítě není z kynologické rodiny, těžko samo zvládne, pes navíc těžko bude dceru respektovat /ano jsou děti, které to se psy umí a dobře, ale to jsou děti, které mezi psy vyrůstají od mala, vidí, jak se se psem pracuje, mají to zažité/. Pokud ji nebude respektovat, těžko bude moci dcera velkého psa jako je labrador, bezpečně venčit (když se pes rozhodne, že někam vyrazí, vezme dceru na vodítku s sebou - jak jsem před časem viděla u nás - shodou okolností taky labrador, s malým zhruba tak starým klučinou), pokud by psa napadl jiný pes, jak bude moci dcera takovou situaci řešit? Večerní venčení - sama těžko bude psa venčit např. kolem desáté večer. Jak dlouho může dceři zájem o psa vydržet? Jste pak ochotní to vzít na sebe? Pes je závazek na deset a více let. Je nutné zvážit všechny aspekty, a být si vědom toho, že to není jen o ťuťu ňuňu štěňátku /které navíc doma do určitého věku loužičkuje, okusuje - lidi, věci kolem sebe.../, ale že je s tím spojeno spoustu omezení a povinností, pokud chci abychom jak pes, tak já žili spokojeně.

Zrzavci napsal(a):
Štěně je nutné vychovat, naučit ho spoustu věcí jak doma (umět být doma sám, zůstat na povel na místě, atd) tak hlavně taky venku (přivolání, chůze na vodítku, nehonění cyklistů, neběhání za lidmi, za jinými psy, nežraní odpadků...), to si myslím, pokud dítě není z kynologické rodiny, těžko samo zvládne, pes navíc těžko bude dceru respektovat /ano jsou děti, které to se psy umí a dobře, ale to jsou děti, které mezi psy vyrůstají od mala, vidí, jak se se psem pracuje, mají to zažité/. Pokud ji nebude respektovat, těžko bude moci dcera velkého psa jako je labrador, bezpečně venčit (když se pes rozhodne, že někam vyrazí, vezme dceru na vodítku s sebou - jak jsem před časem viděla u nás - shodou okolností taky labrador, s malým zhruba tak starým klučinou), pokud by psa napadl jiný pes, jak bude moci dcera takovou situaci řešit? Večerní venčení - sama těžko bude psa venčit např. kolem desáté večer. Jak dlouho může dceři zájem o psa vydržet? Jste pak ochotní to vzít na sebe? Pes je závazek na deset a více let. Je nutné zvážit všechny aspekty, a být si vědom toho, že to není jen o ťuťu ňuňu štěňátku /které navíc doma do určitého věku loužičkuje, okusuje - lidi, věci kolem sebe.../, ale že je s tím spojeno spoustu omezení a povinností, pokud chci abychom jak pes, tak já žili spokojeně.

Plně souhlasím, psa bych dítěti pořídila ve věku, kdy je schopno se o něj ÚPLNĚ samo postarat.Tj.několikrát denně ho vyvenčit (ráno před školou...) s tím, že alespoň jedna procházka je alespoň 2 hodiny.A pusťte v noci 10 leté dítě samo ven.Nehledě na to, že dítě nezvládne fyzicky 40 kg vážícího nevycválaného puberťáka.Já mám limit min 13 let, samozřejmě podle fyzických a psychických schopností vybereme adekvátní plemeno.Vždycky mi tečou nervy, když vidím děti s obrovským, povětšinou nevychovaným psem samy.Nevím, jak by se zachovaly když jim třeba někdo napadne jejich psa.Asi by strachy zdrhly...
Zkrátka, desetileté dítě je na psa moc malé.Tečka!

doglover napsal(a):
Moje dcera chce mít labradorského retrievera v bytě je jí deset a já nevím jestli by se o něj dokázala postarat a jestli by ho vůbec zvládla.Děkuji za všechny příspěvky!

To co obnáší mít doma labradora vystihly předešlé starší příspěvky velmi přesně, není třeba to opakovat, stačí si jen přečíst, je to pravda. Pro desetiletou dívku tenhle pes opravdu není vhodný. Labradoři jsou velmi silní psi a také velice temperamentní. Nejsou to takoví ti pohádkoví pejsci kteří se nemusí cvičit a skoro mluví jak si někteří lidé myslí. Mladý labrador je pes velice aktivní, ale také velice inteligentní a umíněný. Aby z něj nevyrostlo obtížné hyperaktivní tele potřebuje velice pevné, důsledné ale přitom hodně citlivé vedení. Desetiletá holčička nemá na to aby takového psa fyzicky zvládla a myslím že málokteré dítě je natolik vyspělé aby ho zvládlo i psychicky.Tihle psi jsou natolik inteligentní že jsou schopni neustále testovat svého majitele kam až můžou zajít, když se pro něco zapálí tak jedou naplno a je jedno jestli v dobrém nebo špatném smyslu. Při dobrém vedení je to vynikající pes, ale z okolí znám hodně zkažených problematických potvor. Pořidte dceři raději nějakého přiměřeného menšího pejska, třeba pudlíka, jeho inteligence je srovnatelná s tou labradoří

Se všemi příspěvky ohledně labradora pro 10ti letou holčinu souhlasím. Ale nadruhou stranu, pokud jsou ochotni se zapojit i rodiče, tak bych v tom neviděla až takový problém. Jako psa, který bude vyloženě té holčiny a všechno okolo něho bude řešit ona to určitě ne, ale když se zapojí rodiče tak by to nemusel být problém. Před nějakou dobou jsme měli na cvičáku 11ti letou slečnu s fenkou labradora. Na cvičák s ní chodil tatínek, ale s fenkou cvičila ona, na cvičáku ji pořádně vysvětlili jak se psem pracovat a šlapalo jim to a fena jí poslouchala. Ovšem ale záleží taky na povaze toho dítěte. U téhle holčiny bylo vidět, že po labradorovi touží už dlouho, a taky že toho má spoustu načteno a prostě o psech něco ví. Navíc se zapojovali i rodiče no. Slečnu už nevídám, chodím na jiný cvičák, ale co vím, tak se psem věnují loveckému výcviku.
JInak pak ještě vlastní zkušenost, pořídili jsme si retrívra, když mi bylo 11 let a umřel nám baset. Byl to pes celé rodiny, ale nejvíc jsem ho chtěla já, chodila jsem s ním na cvičák procházky, krmila ho, cvičila ho, a všechno kolo, bylo to sice složitější, což bylo také dané tím, že pes je bez PP a nemá povahu retrívra, ale zvládli jsme to. Na procházky jsem s ním chodila sama, a nikdy se nestalo, že by mi utekl, nebo že bych ho nezvládla.

marcelaamax napsal(a):
Se všemi příspěvky ohledně labradora pro 10ti letou holčinu souhlasím. Ale nadruhou stranu, pokud jsou ochotni se zapojit i rodiče, tak bych v tom neviděla až takový problém. Jako psa, který bude vyloženě té holčiny a všechno okolo něho bude řešit ona to určitě ne, ale když se zapojí rodiče tak by to nemusel být problém. Před nějakou dobou jsme měli na cvičáku 11ti letou slečnu s fenkou labradora. Na cvičák s ní chodil tatínek, ale s fenkou cvičila ona, na cvičáku ji pořádně vysvětlili jak se psem pracovat a šlapalo jim to a fena jí poslouchala. Ovšem ale záleží taky na povaze toho dítěte. U téhle holčiny bylo vidět, že po labradorovi touží už dlouho, a taky že toho má spoustu načteno a prostě o psech něco ví. Navíc se zapojovali i rodiče no. Slečnu už nevídám, chodím na jiný cvičák, ale co vím, tak se psem věnují loveckému výcviku.
JInak pak ještě vlastní zkušenost, pořídili jsme si retrívra, když mi bylo 11 let a umřel nám baset. Byl to pes celé rodiny, ale nejvíc jsem ho chtěla já, chodila jsem s ním na cvičák procházky, krmila ho, cvičila ho, a všechno kolo, bylo to sice složitější, což bylo také dané tím, že pes je bez PP a nemá povahu retrívra, ale zvládli jsme to. Na procházky jsem s ním chodila sama, a nikdy se nestalo, že by mi utekl, nebo že bych ho nezvládla.

No jo, jenže před lety byla taky trochu jiná situace se psy, nebylo jich tolik a nebylo jich tolik konfliktních. Když jsme měli našeho prvního psa, za celých jeho 16 let jsem zažila jen jeden konflikt, kdy ho napadl nečekaně pes. Naopak pak s naším prvním ohařem můžu jen namátkou vyjmenovat napadení ridgebackem, pitem, beaglem, německým ovčákem, a smečkou JRT. Sám byl nekonfliktní. Teď třebas zase s tou útulkovou fenkou se mi stalo, že jí napadl sousedovic pes /pes napadl samici/ americký buldog. Hovado, který si nevybírá po čem jde. Je tak debilní, že napadne fenu, navíc starou a navíc hárající. Dřív byly takový situace fakt výjimkou, dneska je to bohužel už tak nějak mnohem mnohem častější. Nechtěla bych aby moje dítě tohle muselo řešit.
Pokud je dítě opravdu pro psa zapálené - tedy se vším všudy, s celou škálou starostí a hlavně taky s tím, že se psem bude pracovat, ne obejít panelák, je to něco naprosto jinýho. Ale takových dětí až tak moc taky není. V mém okolí je jen jedna jediná holčina, která stejně jako já, ráno vstane a lítá s jejich malým pesanem venku tak, aby se nejen vyprázdnil, ale mohl se i skutečně vyvenčit, vč. kontaktu s jinými psy a pohráním si s nimi. A to za každýho počasí. Žádný další děcka nevidět. Jo teda krom toho malýho rusáka, co vyjde s jejich křížencem pitbula na metrovým vodítku vedle vchodu na zelenej plácek, popojde dva metry, mezitím, se psem 30x škubne, protože pes je z toho životního stylu tak na makovici, že vyjíždí po všem co se hne, jedno jesli člověk, nebo pes, a nechá ho vytvořit louži a odtáhne. Vzhledem k tomu, že jsem jindy toho psa venku neviděla, nechápu, jak/kdy se ten nebohej pes vyprazdňuje komplet.

Zrzavci napsal(a):
No jo, jenže před lety byla taky trochu jiná situace se psy, nebylo jich tolik a nebylo jich tolik konfliktních. Když jsme měli našeho prvního psa, za celých jeho 16 let jsem zažila jen jeden konflikt, kdy ho napadl nečekaně pes. Naopak pak s naším prvním ohařem můžu jen namátkou vyjmenovat napadení ridgebackem, pitem, beaglem, německým ovčákem, a smečkou JRT. Sám byl nekonfliktní. Teď třebas zase s tou útulkovou fenkou se mi stalo, že jí napadl sousedovic pes /pes napadl samici/ americký buldog. Hovado, který si nevybírá po čem jde. Je tak debilní, že napadne fenu, navíc starou a navíc hárající. Dřív byly takový situace fakt výjimkou, dneska je to bohužel už tak nějak mnohem mnohem častější. Nechtěla bych aby moje dítě tohle muselo řešit.
Pokud je dítě opravdu pro psa zapálené - tedy se vším všudy, s celou škálou starostí a hlavně taky s tím, že se psem bude pracovat, ne obejít panelák, je to něco naprosto jinýho. Ale takových dětí až tak moc taky není. V mém okolí je jen jedna jediná holčina, která stejně jako já, ráno vstane a lítá s jejich malým pesanem venku tak, aby se nejen vyprázdnil, ale mohl se i skutečně vyvenčit, vč. kontaktu s jinými psy a pohráním si s nimi. A to za každýho počasí. Žádný další děcka nevidět. Jo teda krom toho malýho rusáka, co vyjde s jejich křížencem pitbula na metrovým vodítku vedle vchodu na zelenej plácek, popojde dva metry, mezitím, se psem 30x škubne, protože pes je z toho životního stylu tak na makovici, že vyjíždí po všem co se hne, jedno jesli člověk, nebo pes, a nechá ho vytvořit louži a odtáhne. Vzhledem k tomu, že jsem jindy toho psa venku neviděla, nechápu, jak/kdy se ten nebohej pes vyprazdňuje komplet.

Jo to je taky fakt, a navíc jsem z vesnice, kde mají všichni psy jen na dvorkách a moc sem jich venku nepotkávala. A byla jsem právě ten případ dítěte, které bylo do psa opravdu zapálené. Snad od první třídy základní školy jsem odebírala časopisy o psech, které jsem celé četla, ne jen kvůli obrázkům, ke každým vánocům, narozeninám jsem chtěla knihy o psech, později vyhledávala informace na internetu a prostě mě to hrozně zajímalo. Chodila jsem ven i s naším basetem, ale s tím sem vyrůstala od 2 let a bral mě spíš jako kamárdku, na vodítku mě poslechl a mohla jsem s ním chodit (myslím cca v těch třeba 7mi letech, ale pustit jsem ho nemohla, to poslechl jedině tátu. Ale jak říkám, byla jiná doba a hlavně tady je velmi malá pravděpodobnost, že bych potkala jiného psa, na msítech kam jsem chodila i jiného člověka.

Labrador sám o sobě jako každý pes si umí najít své místečko které mu bude příjemné
moji kamarádi mají labradora taky v bytě a vůbec mu to nevadí.
Někteři lidé říkají že to není dobré, mít tak velkého psa v bytě ale já si myslím
že takový pes je v bytě vpohodě.Já bych řekla že si ho pořídit klidně můžete:)

Já si naopak myslím že to nápad dobrý je protože pro dítě je pes dobrou psychickou podporou
ale nemusí být vůdcem ona ale třeba její matka nebo otec.Já bych jí ho koupila měli by jste novou zkušenost

aimule222 napsal(a):
Labrador sám o sobě jako každý pes si umí najít své místečko které mu bude příjemné
moji kamarádi mají labradora taky v bytě a vůbec mu to nevadí.
Někteři lidé říkají že to není dobré, mít tak velkého psa v bytě ale já si myslím
že takový pes je v bytě vpohodě.Já bych řekla že si ho pořídit klidně můžete:)

Nikdo tady nepsal že labrador v bytě by nebyl v pohodě, Labrador je pes který je rád s lidmi a pobyt v bytě mu vůbec nevadí, naopak. Ovšem tady všichni přesně popisovali jak takové soužití s labradorem v bytě vypadá, a to co je tu v příspěvcích uvedeno je naprostá pravda, můžu potvrdit labradora v bytě mám. Labrador dobře snáší pobyt v bytě ale ne každý může dobře snášet pobyt s labradorem :-D.

Dobrý den,
Je mi 15 let a chtěla bych si pořídit Labradora, bydlíme s rodiči v bytě na vesnici. Chtěla jsem se zeptat jestli bych to zvládla se o něj starat?? Myslím si že ano ale nevím. Chodím sice do školy a dopoledne nejsem doma ale celém odpoledne bych se mu věnovala a chtěla bych společníka, se kterým bych se mohla mazlit a hrát si. Sice bydlíme v bytě ale na vesnici a mohl by se mnou chodit ven a s mými kamarády. Chtěla bych vědět jestli to je dobrý nápad.
Děkuji za odpovědi❤️

Kačenka2003 napsal(a):
Dobrý den,
Je mi 15 let a chtěla bych si pořídit Labradora, bydlíme s rodiči v bytě na vesnici. Chtěla jsem se zeptat jestli bych to zvládla se o něj starat?? Myslím si že ano ale nevím. Chodím sice do školy a dopoledne nejsem doma ale celém odpoledne bych se mu věnovala a chtěla bych společníka, se kterým bych se mohla mazlit a hrát si. Sice bydlíme v bytě ale na vesnici a mohl by se mnou chodit ven a s mými kamarády. Chtěla bych vědět jestli to je dobrý nápad.
Děkuji za odpovědi❤️

Nikdo vám na anonymní diskuzi asi nemůže říct, jestli to zvládnete nebo ne, my vás neznáme. Labrador je celkem aktivní pes. Píšeš, že by sis s ním celé odpoledne hrála a mazlila - to ale není všechno co potřebuje - potřebuje taky nějakou výchovu, nějakou činnost a spoustu pohybu. To, že by s tebou chodil ven s kamarády je pěkné - jen musíš počítat s tím, že (zvlášť jako štěně) nebude jen někde sedět a koukat, tak aby ti nezačal být venku s kamarády jen na obtíž. No a v poslední řadě asi ta nejdůležitější věc - co na to říkají rodiče? Chtějí i oni psa? Počítají s tím, že třeba veškerá práce zbude na ně? Měli byste psa kam dát v době dovolené, nebo jste ochotni přizpůsobit dovolenou psovi?
A pak je taky třeba si uvědomit, že pes potřebuje několikrát za den venčit - to znamená vstávat dřív i před školou. U štěněte počítat ze začátku s loužičkami doma, protože celé dopoledne nevydrží. A pak - je ti 15 - už jsi na nějaké škole, nebo teprv půjdeš? Pokud teprv půjdeš tak už víš kam? Nebudeš na intru?

Nemáte v okolí útulek? Co takhle si zkusit každý den vzít odpoledne na procházku psa z útulku? Taková jako zkouška - za každého počasí s ním musíš jít, i když ti není úplně dobře tak musíš jít, nemůžeš si něco naplánovat hned po škole s kamarády - ale musíš v první řadě domů za psem a s tím ven.

Edit: Měla jsem v tomto věku taky psa (ještě dříve), ale ohromnou výhodu vidím v tom, že jsme měli zahradu a pes byl venkovní. Taky jsem ho brala ven s kamarády (hrál s námi na schovku, šipkovanou ), výhodu jsem měla taky v tom ,že moje nejlepší kamarádky byla taky pejskařka - takže jsme chodily na tůry a výlety spolu. Ale někdy taky nastala situace, že bylo něco hned po škole, to hlavně když jsem chodila na střední do města, a tak jsem nejela hned domů - pes byl na zahradě a bez problému. To samé když jsem chtěla jet někam na víkend, postarali se rodiče. Jednou jsme byli na dovolené v zahraničí - o psa se postarala babička, která bydlela hned vedle - nakrmila ho a trávila s ním čas na dvorku (jako každý den). Kdyby to byl ale pes v bytě, tak tohle by nešlo.

Proč zrovna labrador ? Není to nejlepší nápad. Na takový režim, jaký uvádíš, by byl určitě vhodnější o něco menší pejsek, klidně i voříšek - možná z útulku, kterému bude takový režim stačit a bude kamarád všech dětí na vsi - tak jak to bývalo dříve.

Kačenka2003 napsal(a):
Chtěla bych vědět jestli to je dobrý nápad.

NE, není.
Musíš li mít psa, pořiď si
se svými rodiči (!)
něco malého.

Pozvi si na návštěvu do bytu někoho se psem velikosti labradora
a to nejlépe až bude pořádně pršet !
Pak budeš mít jasno.

rapotacka11 napsal(a):
Kačenka2003 napsal(a):
Chtěla bych vědět jestli to je dobrý nápad.

NE, není.
Musíš li mít psa, pořiď si
se svými rodiči (!)
něco malého.

Pozvi si na návštěvu do bytu někoho se psem velikosti labradora
a to nejlépe až bude pořádně pršet !
Pak budeš mít jasno.

S těma rodičema souhlasím, s tím, že by by asi bylo vhodnější společenské plemeno taky. Ale co se týče údržby, tak tam je z mého pohledu jednodušší větší krátkosrstý pes. Zatímco jemu po venčení utřu nebo opláchnu jen nohy, tak malé štěně má bláto většinou i na břiše, někdy na zádech. Velikost psa v bytě nevidím jako nějakou překážku, pokud má dostatek pohybu venku.

Ano, samozřejmě se vším počítám i s těmi starostmi, stávání před školou, chození s nim za jakéhokoliv počasí, že ho budu muset vychovat a nejen si s nim hrát. Rodiče by psa chtěli a právě labrador se jim líbí nejvíce, prý nechtí žádného malého psa. A počítají s tím krychle nebyla doma tak se o něj postarají. Kdyby jsme jeli na dovolenou většinou jezdíme po Česku takže by jsme ho mohli brát s sebou.
Už chodím na středí na intru nejsem.

Právě rodiče nechtí malého psa, nejvíce se jim líbí labrador s mě taky. A myslím že velká výhoda je že bydlíme na vesnici.

No já nevím, ale mne v patnácti zajímali hlavně kluci, v té době mne nějaký pes nezajímal(chudák náš Ťapinka, mi to doufám odpustil)

Pokud je to rodinné rozhodnutí, tedy labradora chtějí všichni, tak by u vás byl určitě spokojený. Jen je třeba počítat s tím, že v mládí bývá většina labradorů opravdu akčních a je potřeba je vychovat, vycvičit a zaměstnat nejen tělo,ale i hlavu, aby si jí nezačali zaměstnávat podle vlastního způsobu :-))) Je potřeba si uvědomit, že štěněti je potřeba přizpůsobit svůj program, aktivity, tj. kamarádi bez psa budou určitě ze štěněte nadšení, ale nebudou mu chtít přizpůsobovat svůj život,takže v mnoha případech se může stát, že místo s nima, půjdeš prostě jinam se psem. Což mnohonásobně samozřejmě platí ve chvíli, kdy není hezky, venku prší, sněží, brzy je tma atd. A samozřejmě jak ty, tak rodiče, si musíte uvědomit, že nikdo neví,kde budeš za pár let a je dost pravděpodobné, že pak péče a vše okolo zůstane na nich. Takže labrador ano, ale je to rodinný závazek na dalších 15 let, a je to velký pes, který potřebuje hodně aktivit, zaměstnání bez ohledu na to, kam tě tvůj život v budoucnu zavede nebo k jakým změnám v rodině dojde. Já jsem třeba z vrhu před 3 lety prodávala takto dvě štěňata, kluk 17, holčina 16, pes pro ně, vysněné zvíře, ale stejně jsem nejdřív měla dlouhé rozhovory hlavně s jejich rodiči. Nakonec i oficiálním majitelem v kupních smlouvách budou tvoje rodiče

lesnížínka napsal(a):
No já nevím, ale mne v patnácti zajímali hlavně kluci, v té době mne nějaký pes nezajímal(chudák náš Ťapinka, mi to doufám odpustil)

A tak to mě jo. Většinou mě pes doprovázel i na rande😂

marcelaamax napsal(a):
A tak to mě jo. Většinou mě pes doprovázel i na rande😂

Do kina?

lesnížínka napsal(a):
Do kina?

Nevím, jsem asi divná, ale na rande do kina jsem moc nechodila. A když jo, tak jak už jsem psala - pes mohl zůstat doma na zahradě a na procházku jsme ho vzali předtím, nebo potom. Jezdili jsme s ním na výlety. A neřekla bych, že bych psa kvůli klukovi nějak zanedbávala. Na procházky jsme chodili společně, přítel se mnou jezdil na cvičák, nebo on šel s kamarády někam a já jela na cvičák a spolu jsme byli potom. Ale nedá se říct, že by mě v 15ti nějaký pes nezajímal - byl to opravdu můj vysněný, vytoužený pes se kterým jsem si chtěla užívat a na tom nic nezměnilo ani to, že jsem měla přítele. Kdyby to byl kluk, kterému by nějak vadil pes, ani bych si s ním nezačínala. Ale to má každý nastavené jinak a ne každý tak, jako jsem měla já.

Ale ten obrovský rozdíl byl právě v tom, že to byl venkovní pes a i pokud se nějaký den vynechala procházka tak s tím neměl problém. Odpadla starost s venčením, starat se dokázali i rodiče, i oni ho brali na procházky, od jara do podzimu měl na dvoře téměř celý den babičku. A když to přeženu, tak jsem si mohla klidně na měsíc odjet v klidu pryč a o psa bylo postaráno. Takže se to nedá asi úplně srovnat se zadavatelkou.

marcelaamax napsal(a):
Nevím, jsem asi divná, ale na rande do kina jsem moc nechodila. A když jo, tak jak už jsem psala - pes mohl zůstat doma na zahradě a na procházku jsme ho vzali předtím, nebo potom. Jezdili jsme s ním na výlety. A neřekla bych, že bych psa kvůli klukovi nějak zanedbávala. Na procházky jsme chodili společně, přítel se mnou jezdil na cvičák, nebo on šel s kamarády někam a já jela na cvičák a spolu jsme byli potom. Ale nedá se říct, že by mě v 15ti nějaký pes nezajímal - byl to opravdu můj vysněný, vytoužený pes se kterým jsem si chtěla užívat a na tom nic nezměnilo ani to, že jsem měla přítele. Kdyby to byl kluk, kterému by nějak vadil pes, ani bych si s ním nezačínala. Ale to má každý nastavené jinak a ne každý tak, jako jsem měla já.

Ale ten obrovský rozdíl byl právě v tom, že to byl venkovní pes a i pokud se nějaký den vynechala procházka tak s tím neměl problém. Odpadla starost s venčením, starat se dokázali i rodiče, i oni ho brali na procházky, od jara do podzimu měl na dvoře téměř celý den babičku. A když to přeženu, tak jsem si mohla klidně na měsíc odjet v klidu pryč a o psa bylo postaráno. Takže se to nedá asi úplně srovnat se zadavatelkou.

No právě. Ťapka byl venkovní pes, takže jsem si absolutně nelámala hlavu s tím, kdo se o něj bude starat. Nažrat mu naši dali, na prochajdy chodil sám kolem potoka. Já randila ve čtrnácti tajně(no rodiče by nebyli zrovna nadšení) takže kino byla jediná možnost, jak být nenápadná

lesnížínka napsal(a):
No právě. Ťapka byl venkovní pes, takže jsem si absolutně nelámala hlavu s tím, kdo se o něj bude starat. Nažrat mu naši dali, na prochajdy chodil sám kolem potoka. Já randila ve čtrnácti tajně(no rodiče by nebyli zrovna nadšení) takže kino byla jediná možnost, jak být nenápadná

A tak to já právě většinou to rande sváděla na výlet se psem . Neměla jsem ráda to jak se mě máma pak na kluky vyptávala a jak do mě (v dobrém) rýpala. Takže když přijeli kluci za mnou tak já vzala psa, že jdu ven a sešli jsme se někde dál od baráku - on ale vesnice, druhý den to stejně věděli všichni . A nebo když jsem jela někam do města za klukem, tak mě vezli rodiče s tím, že jedu za nějakou kamarádkou a jdeme na společnou procházku se psy.

lesnížínka napsal(a):
Do kina?

Proč do kina? Dodnes nevím, co je na rande v kině lákavého. Já jsem chodila denně se psem na minimálně dvě hodiny ven. Žádný park a pomalé ploužení, pěkně rychlá chůze, občas pár cviků poslušnosti. Tohle se mnou absolvovali i mí kluci. Nikdy jsem tudíž neměla hospodského či kavárenského povaleče. A rodičům jsem se nemusela zpovídat kam jdu, s kým jdu - přece se psem ven.

Kacenka2003
Ano, samozřejmě se vším počítám ...

Tak si pozvi dom tu návštěvu s velkým chlupáčem v dešti
a pak se rozhodněte.
Upozorňuji , že labrador líná.
Hodně líná.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Proč do kina? Dodnes nevím, co je na rande v kině lákavého. Já jsem chodila denně se psem na minimálně dvě hodiny ven. Žádný park a pomalé ploužení, pěkně rychlá chůze, občas pár cviků poslušnosti. Tohle se mnou absolvovali i mí kluci. Nikdy jsem tudíž neměla hospodského či kavárenského povaleče. A rodičům jsem se nemusela zpovídat kam jdu, s kým jdu - přece se psem ven.

Protože vesnice a my ještě děcka. Za každým rohem babka na polích lidi pracovali, v lese lidi pracovali, tu se neschováte V kině tma

lesnížínka napsal(a):
Protože vesnice a my ještě děcka. Za každým rohem babka na polích lidi pracovali, v lese lidi pracovali, tu se neschováte V kině tma

Já vůbec nerada chodím do kina, pro mě by to bylo spíš utrpení. A v lese nebývala ani noha... ne jak dnes, kdy jsou kolem Brna v lesích téměř procesí.

lesnížínka napsal(a):
Protože vesnice a my ještě děcka. Za každým rohem babka na polích lidi pracovali, v lese lidi pracovali, tu se neschováte V kině tma

Tak ono za našich mladých let rande v kině byla běžná věc. Byla to prakticky jediná možnost, jak být spolu někde v interiéru, pod střechou ...ono vodit si nápadníky domů, pokud to ještě nebylo vážné, nebylo obvyklé.
Navíc kino bývalo skoro zadarmo, s výběrem filmu jsme si hlavu příliš nelámali a dost často se stávalo, že nám děj úplně unikl
Dneska by se randění v kině poněkud prodražilo a jsou i jiné možnosti a vůbec jiná doba.

Terven napsal(a):
Tak ono za našich mladých let rande v kině byla běžná věc. Byla to prakticky jediná možnost, jak být spolu někde v interiéru, pod střechou ...ono vodit si nápadníky domů, pokud to ještě nebylo vážné, nebylo obvyklé.
Navíc kino bývalo skoro zadarmo, s výběrem filmu jsme si hlavu příliš nelámali a dost často se stávalo, že nám děj úplně unikl
Dneska by se randění v kině poněkud prodražilo a jsou i jiné možnosti a vůbec jiná doba.

Tak, tak Si pamatuju, jak jsme byli na nějakém filmu, spíš dokumentu - o horolezcích Vůbec netušíme doteď, o čem to bylo. Zrovna onehdá, jsme si na to vzpomněli a zasmáli se tomu. Byli jsme tam jen my a ještě kámoš, který randil s mou sestřenkou, to pouštěli tehdy vyloženě jen pro nás, nikdo jiný by na takovou kravinu nešel Jestli to stálo...5 korun? To myslím bylo maximum, tipuju, že i míň to bylo

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):


Já vůbec nerada chodím do kina, pro mě by to bylo spíš utrpení. A v lese nebývala ani noha... ne jak dnes, kdy jsou kolem Brna v lesích téměř procesí.

Za minulýho režimu jsem chodila moc ráda, občas se promítaly filmy, které v televizi nebyly a za pár babek. Dnes nechodím, je to drahé, samé D2 nebo D3,a film jako takový většinou nestojí za nic.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Za minulýho režimu jsem chodila moc ráda, občas se promítaly filmy, které v televizi nebyly a za pár babek. Dnes nechodím, je to drahé, samé D2 nebo D3,a film jako takový většinou nestojí za nic.

A ještě to řve naplno, sál vibruje kraválem. Zařeknu se, že jsem byla naposledy,
ale pak jdu třeba s vnukem, to mě dorazí, na to mentálně nemám ...
Nemá to hlavu ani patu, vyprávět se to nedá.
S kinem jsem skončila.

Mladé zadavatelce: nevím, zda někdo zmiňoval ještě jednu důležitou věc...? Pes stojí finance a nemalé. Od jeho pořízení, event. výcviku, výbavy (postroj, vodítko, náhubek, atd.), ale hlavně krmivo. A chtěla bych upozornit, že labradoři bývají obvykle popelnice, tj.nenažranci. Jste zadavatelko na toto připravena, respektive Vaši rodiče? A to jsem ještě nezmínila veterinu - očkování, odčervení, a nedejbože kdyby se něco stalo - může se v krajním případě cena vyšplhat řádově na tisícovky Kč i víc (operace, apod.).

rapotacka11 napsal(a):
A ještě to řve naplno, sál vibruje kraválem. Zařeknu se, že jsem byla naposledy,
ale pak jdu třeba s vnukem, to mě dorazí, na to mentálně nemám ...
Nemá to hlavu ani patu, vyprávět se to nedá.
S kinem jsem skončila.

Už x-krát jsem si říkala, že půjdu na 3D film, jen to vyzkoušet, nebo je to 4D (?) - teď jsem za tupce, ale mám na mysli, že když je ve filmu vítr, tak to na Vás v kině fičí, když plavete třeba na lodi v moři, tak se s Vámi sedačka houpe, apod.....a pak jsem si řekla, že všechno fakt zažít nemusím.

Já vám nevím... Nepřijde mi normální, házet všechny mladé do jednoho pytle. Nikdo z vás z diskutujících nemůže vědět jaká zadavetlka, nebo rodiče jsou. 😊 Nepochybuji, že většina z vás měla v detstvi psa a zase taková věda to není. My měli pejsky vždycky. Od mala jsem vyrůstala s pejsky kteří žili na dvorku.. Dával se jim hrnec plný zbytku z oběda. Ven se dostali jen když byla otevřena brána a oni si obešli svůj revír. 😂A šlo to!
Se sestrou jako starší zhruba v mých deseti jsme měly dva velké křížence. Každý den vycházka, nakrmit, uklidit bobky ze zahrady. S kamarády jsme ven chodily jen, když jsme mohly mít psy s sebou. 😊 V době dovolené přišla babička nakrmit pomazlit. Rodiče pejskaři nebyli, jen se dřív slušívalo mít psa na dvoře. Přesto aniž by nás k tomu někdo nutil a vedl jsou že mě a sestry pejskaři jak vyšití. A šlo to! Proč by to tedy teď, když už je internet plný informací jak co dělat a rodiče mají zájem mít doma společníka,proc by to teď nešlo. 😊 😊 😊
Takové malé okénko do historie, všichni povinně zavzpomínat na prvního psa.
Pěkný den.

VENULEE napsal(a):
Já vám nevím... Nepřijde mi normální, házet všechny mladé do jednoho pytle. Nikdo z vás z diskutujících nemůže vědět jaká zadavetlka, nebo rodiče jsou. 😊 Nepochybuji, že většina z vás měla v detstvi psa a zase taková věda to není. My měli pejsky vždycky. Od mala jsem vyrůstala s pejsky kteří žili na dvorku.. Dával se jim hrnec plný zbytku z oběda. Ven se dostali jen když byla otevřena brána a oni si obešli svůj revír. 😂A šlo to!
Se sestrou jako starší zhruba v mých deseti jsme měly dva velké křížence. Každý den vycházka, nakrmit, uklidit bobky ze zahrady. S kamarády jsme ven chodily jen, když jsme mohly mít psy s sebou. 😊 V době dovolené přišla babička nakrmit pomazlit. Rodiče pejskaři nebyli, jen se dřív slušívalo mít psa na dvoře. Přesto aniž by nás k tomu někdo nutil a vedl jsou že mě a sestry pejskaři jak vyšití. A šlo to! Proč by to tedy teď, když už je internet plný informací jak co dělat a rodiče mají zájem mít doma společníka,proc by to teď nešlo. 😊 😊 😊
Takové malé okénko do historie, všichni povinně zavzpomínat na prvního psa.
Pěkný den.

V podstatě souhlasím, ale obrovský rozdíl je právě v tom, jestli je pes na zahradě nebo v bytě.

marcelaamax napsal(a):
V podstatě souhlasím, ale obrovský rozdíl je právě v tom, jestli je pes na zahradě nebo v bytě.

O tom nepochybuji. Souhlasím. Ale dá se to všechno se dá když je o to zájem. 😊 Myslím že 15 let a rodiče k tomu je už dost rozumu, aby se správně rozhodli.

VENULEE napsal(a):
O tom nepochybuji. Souhlasím. Ale dá se to všechno se dá když je o to zájem. 😊 Myslím že 15 let a rodiče k tomu je už dost rozumu, aby se správně rozhodli.

No tak to máte o rodičích asi dost zkreslené iluze Rodiče se nechají od dětiček překecat na kdeco a co to obnáší i pro ně, si většinou uvědomí až je pozdě. Ano, když ztratí o štěňátko zájem dítě, většinou je to do dvou měsíců od pořízení, kdy štěně skáče a rve všechno na co dosáhne, tak na zahradě se prostě nechá ,,vyhnít" To vidím v každém třetím domě V bytě? To si vůbec nedokážu představit...

Takové malé okénko do historie, všichni povinně zavzpomínat na prvního psa.
""""""""""
Právě že si vzpomínám.
Všech možných negativ NO v bytě jsem si byla
já chytrá vědoma (blbka ...netušila jsem...)
Naštěstí jme šli brzy do domku.

rapotacka11 napsal(a):
Takové malé okénko do historie, všichni povinně zavzpomínat na prvního psa.
""""""""""
Právě že si vzpomínám.
Všech možných negativ NO v bytě jsem si byla
já chytrá vědoma (blbka ...netušila jsem...)
Naštěstí jme šli brzy do domku.

Zrovna NO mi přijde docela v poho ......

Ve 2 + 1 , čtyřčlenná rodina ,
měla jsem víc štěstí než rozumu.

Samojed je plemeno, které má přímo ve standardu, že se v bytě pohybuje s opatrností, nic neshazuje, nelítá atd. Pochopitelně dospělý pes, u štěnda to bude asi jiné. Já se přiznám, že mí psi začali chodit do baráku, když jim byl rok. A to mám velké prostory. Vím, jak vypadá běžný panelákový byt. A opravdu si tam vůbec nedovedu představit takový tank, jakým je labrador. NO nevím, ten je snad o něco umírněnější.

lesnížínka napsal(a):
Samojed je plemeno, které má přímo ve standardu, že se v bytě pohybuje s opatrností, nic neshazuje, nelítá atd. Pochopitelně dospělý pes, u štěnda to bude asi jiné. Já se přiznám, že mí psi začali chodit do baráku, když jim byl rok. A to mám velké prostory. Vím, jak vypadá běžný panelákový byt. A opravdu si tam vůbec nedovedu představit takový tank, jakým je labrador. NO nevím, ten je snad o něco umírněnější.

No já osobně si neumím představit labouše ani v baráku se zahradou........asi to jsou úžasní psi, ale pro mě tak nějak nevyhovující povahou......labradorka mojí tety byla buldozer největší všude jí bylo plno...veselý, akční pes.......

lesnížínka napsal(a):
Samojed je plemeno, které má přímo ve standardu, že se v bytě pohybuje s opatrností, nic neshazuje, nelítá atd. Pochopitelně dospělý pes, u štěnda to bude asi jiné. Já se přiznám, že mí psi začali chodit do baráku, když jim byl rok. A to mám velké prostory. Vím, jak vypadá běžný panelákový byt. A opravdu si tam vůbec nedovedu představit takový tank, jakým je labrador. NO nevím, ten je snad o něco umírněnější.

Rady, já jsem Akimka (pro ostatní labradorský retrívr) měla v paneláku v bytě od malého štěňátka a naprosto v pohodě. Vůbec nevidím rozdíl v tom když bydlíme v domě nebo předtím byt, máme malé místnosti i v baráku. Rychle se naučil v bytě fungovat. On teda žil doma od narození. Bylo to pro něj asi přirozené. Žádné vázičky, ubrusy a podobné nesmysly jsme teda nikdy neměli. Akorát teda to venčení bylo náročnější v tom že teď můžeme vyjít na zahradu nebo do ulice z přízemí hned, v paneláku jsme museli pokaždé výtahem 3 patra. Spíš bych si nedokázala představit mít psa (štěně) a bydlet v bytě kde nebude výtah. Když jsme chodili i každou hodinu venčit.

lesnížínka napsal(a):
Samojed je plemeno, které má přímo ve standardu, že se v bytě pohybuje s opatrností, nic neshazuje, nelítá atd. Pochopitelně dospělý pes, u štěnda to bude asi jiné. Já se přiznám, že mí psi začali chodit do baráku, když jim byl rok. A to mám velké prostory. Vím, jak vypadá běžný panelákový byt. A opravdu si tam vůbec nedovedu představit takový tank, jakým je labrador. NO nevím, ten je snad o něco umírněnější.

"Samojed je plemeno, které má přímo ve standardu, že se v bytě pohybuje s opatrností, nic neshazuje, nelítá atd."

Fakt? Tak to dnes řeknu Else i mlaďochovi - ať se stydí. Elsa svým Maiňáckým ocasem shodí kde co a mladej - ten shazuje záměrně - když nazná, že zrovinka teď je čas na hraní!

lesnížínka napsal(a):
Samojed je plemeno, které má přímo ve standardu, že se v bytě pohybuje s opatrností, nic neshazuje, nelítá atd. Pochopitelně dospělý pes, u štěnda to bude asi jiné. Já se přiznám, že mí psi začali chodit do baráku, když jim byl rok. A to mám velké prostory. Vím, jak vypadá běžný panelákový byt. A opravdu si tam vůbec nedovedu představit takový tank, jakým je labrador. NO nevím, ten je snad o něco umírněnější.

Já bych řekla, že tohle je hlavně spíš o tom, jak je ten pes naučený, zvyklý, ne o tom, co má ve standardu (a vůbec mi takovéhle informace ve standardu připadají jako blbosti). Když jsem měla venkovního retrívra a pustila jsem ho dovnitř - tak to byl právě ten tank, běhal jak blázen, ocasem vše shazoval.

A nynější 30 kg pes ("bytový"), který je venku mnohem větší tank a celkově prostě jak na pérech, mnohem aktivnější než retrívr - tak ale doma je naprosto v pohodě, ukázněný, nic neshazuje, je prostě naučený,že se blbne a dělá bordel venku a doma že je klid . Jo teď když jsou dva tak se maximálně stane, že jak se spolu rozblbnou tak už je musím trochu korigovat a nebo vyhodit ven , ale stejně si doma hrají tak nějak opatrněji než venku.

Kamarádka má taky trošku tele, vzala si ho po zemřelém majiteli ze zahrady, pes vůbec nebyl zvyklý na byt, nikdy tam nebyl. Ze začátku to s ním neměla jednoduché a doma byl fakt jak tank - ale dneska okupuje gauč a nepoznala byste, že to byl venkovní pes. Je to o zvyku.

A přímo na labradorku v bytě si pamatuji z doučování ze střední - chodila jsem tam docela často, fenu labradora vždy majitelka pustila na zahradu - ona mě přiběhla přivítat, pozdravit a pak jsme šly společně dovnitř. Jakmile jsme došli domu tak se hodila do klidu.

Dobrý den uvažujeme o koupi psa údajně zlatého retrívra. Chci se zeptat jestli by nebyl nešťastný v bytě 3+1 jsme v něm 4.

údajně zlatému retrívrovi byt i 4 lidé v něm vadit nebudou, pokud mu bude dopřáno dostatek pohybu i zaměstnání dle jeho temperamentu a povahy.

Cenca napsal(a):
Dobrý den uvažujeme o koupi psa údajně zlatého retrívra. Chci se zeptat jestli by nebyl nešťastný v bytě 3+1 jsme v něm 4.

Pokud jsou čtyři lidi připraveni na chlupy, na to, že pes přijde z prochajdy jak prase, když je třeba deštivo, že jsou připraveni na to, že štěně bude doma dělat loužičky, kousat nejen věci, ale i svoje lidi atd atd.......tak pejskovi, pokud mu poskytnete dostatek pohybu a zábavy vadit nebudete.

Jestli uvažujete o koupi údajně zlatého retrívra, tak si dobře promyslete odkud psa berete, aby jste pak doma místo radosti neměli nemocné štěňátko z nějaké množky

Děkuji za odpověď.

Cenca napsal(a):
Dobrý den uvažujeme o koupi psa údajně zlatého retrívra. Chci se zeptat jestli by nebyl nešťastný v bytě 3+1 jsme v něm 4.

Kdo 4 ?
Rodina - spolubydlící ?