Kočky a lidé aneb na barvě záleží …

Informace o tom, že jsou lidé ovládáni vlastními předsudky, nezní nikterak objevně. Ale jak se právě tyto zažité kulturní a historicky tradované odkazy promítají do výsledného procenta zachráněných koček z útulků, je poměrně novou záležitostí. Závěry dlouhodobého výzkumu uveřejněné ve vědeckém žurnálu Anthrozoos napovídají, že lidé mají tendenci přisuzovat větší výpovědní hodnotu barvě srsti než skutečnému kočičímu charakteru.

Počet domácích koček chovaných v USA se odhaduje na 100 milionů. Toto neuvěřitelné číslo vypovídá o velké oblibě uklidňujících domácích mazlíčků, je ale také příčinou řady problémů. Útulky pro zbloudilá a odchycená zvířata ročně evidují příjem jednoho milionu kusů. Jejich vyhlídky do budoucna nejsou příliš radostné. To, jestli se z útulku ještě někdy dostanou do lidské péče, je ovlivněno především povrchním úsudkem. Barvou jejich srsti.

Na výzkumu se mimo jiné podílelo 189 zaměstnanců amerických útulků, kteří shodně vypovídali o tom, že některé kočky mají jen pramalou šanci někdy útulek opustit, zatímco jiné odcházejí do náruče nových majitelů během několika hodin. Stačí si prý jen vzpomenout, jaké kočky uvidíte v reklamě na krmivo a vitaminové doplňky kočičí stravy. Spokojené, huňaté, mrštné a ohebné … ale především zrzavé. Černou kočku si lidé všeobecně spojují spíše s negativními zážitky, pověrami o neštěstí. Takové si v reklamě nezahrají ani ve vedlejší roli.

Podobné je to i s kočkami světlými (bílými), které sice působí „důstojně“, ale jejich elegance jde na úkor pověsti o jejich namyšlenosti a snobství. Úplně obyčejné „strakaté“ kočky také nemají dobrou pověst. Zvláště pokud mají vícebarevnou hlavu. Působí prý pak na potenciální majitele příliš nedůvěryhodně. Výzkumníci z Kalifornské univerzity v Berkeley provedli důsledný výzkum, přičemž vycházeli z databáze útulků, kde je zaznamenána i barva srsti nalezenců. Hovořili také s lidmi, kteří se rozhodli vzít si kočku z útulku, podle jakých kritérií si vybírali.

Respondenti výzkumu měli možnost v dotazníku hodnotit na stupnici od jedné do sedmi oblíbenost koček podle barvy jejich srsti (černé, bílé, oranžové, žíhané, dvou- i trojbarevné) a následně k jednotlivým fotografiím různobarevných koček přiřazovat „charakterové“ vlastnosti. Jen podle fotky tak mohli adoptivní majitelé označit chlupaté a vrnící mazlíčky za aktivní, rezervované, klidné, odvážné, zvědavé, netolerantní, plaché, tvrdohlavé nebo dobře vychované. To samo prozrazuje hodně o lidské povaze, pokud jsou respondenti schopni soudit jen podle samotné fotografie, aniž by zvíře měli možnost „zažít“.

Kočky s černou srstí vycházejí z takového výzkumu s velice nelichotivými výsledky. Případní adoptující je označují jako nespolečenské, divoké, zákeřné. „Je to velice smutné,“ říká Mikel Delgado, doktorand psychologie, který se na výzkumu podílel. „Černé kočky nejsou o nic horší než ty nejoblíbenější, oranžově vybarvené. Jenže na rozdíl od láskyplné péče adoptivních majitelů na ně s největší pravděpodobností čeká jen smrtící injekce. Není o ně prostě zájem.“

Cathy Mardenová, která se dlouhodobě zajímá o vztahy domácích zvířat a lidí, k tomu dodává: „Snažíme se lidi přesvědčovat, aby v útulcích s kočkami nějaký čas strávili, než se rozhodnou. Jen osobní kontakt vám prozradí, jestli je ta která kočka ta pravá přesně pro vás. I ony mají svou osobnost a nedá se usuzovat jen podle barvy kožichu.“

Použité zdroje:

Don't Be So Fast to Judge a Cat by Its Color, New Study Warns

Prediction of Adoption Versus Euthanasia Among Dogs and Cats in a California Animal Shelter

Judging a Cat (Wrongly) by the Color of its Coat