Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.43.1
Před třemi lety jsem řešila podobný problém. Po babičce zůstala 5ti letá venkovní kočička. Nechat ji tam nepadalo v úvahu, nikdo by ji nekrmil, sousedé ji nechtěli. Tak jsem ji s hrůzou vzala domů, do bytu, bez možnosti výběhu.Čekala jsem, že bude hrozně vyvádět u dveří a dožadovat se odchodu, měla jsem strach, že mi znečistí koberce - že nebude umět používat kočicí WC, a velkou obavu jak se s tím vyrovná moje domácí bojácná kočička.
Asi jsem měla velké štěstí - ale nic z těchto "hrůz" se nekonalo.
Kočičku jsem nechala ihned vykastrovat a když se zotavila byla
jsem velmi překvapená, jak se adaptovala na domácí prostředí.
Z venkovní číči, která dřív lovila myši a rodila koťata se stala mazlivá a velice hravá kočička (hraček je u nás víc, než v leckterém dětském pokoji). Na vzduch a sluníčko chodí na balkon, který máme zadělaný pletivem.
Tak se přimlouvám, pokud to jen trošku půjde, zkuste do také.
A pokud má handicap, nechte ji raději v domácím prostředí, pokud to jde, pokud ne a chcete ji pouštět ven - musíte ji stejně nechat dlouhou - dlouhou dobu doma si zvykat na Vás, nové prostředí, nové zvířecí spolubydlící a teprve až se vůbec nebude bát a bude vědět, kde vždy najde svoji misku s papáním, zkusit ji pustit do výběru - pokud nejste u frekventované silnice. (Ale na zimu bych ji ven pouštěla).
Pokud tato varianta nepadá vůbec v úvahu, zkoušejte všechny Vaše známé - nesnažte se kočičku jen někomu udat, ale udat do dobrých rukou - vím, že je to těžké.
Případně zkuste inzeráty.
Nakonec útulek.
Myslet na injekci poslední je příliš brzy.
Ze srdce Vám i kočiče přeji, ať vše dobře dopadne.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.38.147
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Před třemi lety jsem řešila podobný problém. Po babičce zůstala 5ti letá venkovní kočička. Nechat ji tam nepadalo v úvahu, nikdo by ji nekrmil, sousedé ji nechtěli. Tak jsem ji s hrůzou vzala domů, do bytu, bez možnosti výběhu.Čekala jsem, že bude hrozně vyvádět u dveří a dožadovat se odchodu, měla jsem strach, že mi znečistí koberce - že nebude umět používat kočicí WC, a velkou obavu jak se s tím vyrovná moje domácí bojácná kočička.
Asi jsem měla velké štěstí - ale nic z těchto "hrůz" se nekonalo.
Kočičku jsem nechala ihned vykastrovat a když se zotavila byla
jsem velmi překvapená, jak se adaptovala na domácí prostředí.
Z venkovní číči, která dřív lovila myši a rodila koťata se stala mazlivá a velice hravá kočička (hraček je u nás víc, než v leckterém dětském pokoji). Na vzduch a sluníčko chodí na balkon, který máme zadělaný pletivem.
Tak se přimlouvám, pokud to jen trošku půjde, zkuste do také.
A pokud má handicap, nechte ji raději v domácím prostředí, pokud to jde, pokud ne a chcete ji pouštět ven - musíte ji stejně nechat dlouhou - dlouhou dobu doma si zvykat na Vás, nové prostředí, nové zvířecí spolubydlící a teprve až se vůbec nebude bát a bude vědět, kde vždy najde svoji misku s papáním, zkusit ji pustit do výběru - pokud nejste u frekventované silnice. (Ale na zimu bych ji ven pouštěla).
Pokud tato varianta nepadá vůbec v úvahu, zkoušejte všechny Vaše známé - nesnažte se kočičku jen někomu udat, ale udat do dobrých rukou - vím, že je to těžké.
Případně zkuste inzeráty.
Nakonec útulek.
Myslet na injekci poslední je příliš brzy.
Ze srdce Vám i kočiče přeji, ať vše dobře dopadne.
Nech chcípne potvora pytlaciaca!!!