Para–western – nová motivace
Šemík byl první vlaštovkou Když do jezdecké školy v Řícmanicích u Brna začaly čas od času docházet i handicapované děti, znamenal pro ně první...
Když do jezdecké školy v Řícmanicích u Brna začaly čas od času docházet i handicapované děti, znamenal pro ně první kontakt s koněm něco zcela nového. Nový vztah, který začal prohlídkou stáje, poté pohlazením, vyčištěním a postupným zvykáním si na čtyřnohého kamaráda. K usednutí na hřbet už zbýval jenom krůček. Lenka Lišková tenkrát vyhověla požadavkům dětí z různých stacionářů, jejichž postižení bylo jak mentální, tak i tělesné. Postupně se však jejich počet zvětšoval a protože Řícmaničtí chtěli pro ně program lépe uzpůsobit, založili občanské sdružení Šemík a začali spolupracovat s kvalifikovanými terapeuty. Výcvik koní se orientoval na maximální spolehlivost koňských „učitelů“, na jízdárnu byla zakoupena nástupní rampa, vše pro potřeby pedagogicko – psychologického ježdění. Ostatně o tom jsme psali v nedávné reportáži. Jenže některým dětem lépe pomáhá překonávat strach pozitivní motivace. Nechtějí zůstat jen adepty „pasivního“ ježdění či zůstat v roli rekreačních jezdců. Chtějí se učit a dosahovat svých prvních úspěchů. Tak se stalo, že vyzkoušely ve westernovém sedle na školním koni jednu z disciplín, kdy se překonávají na zemi položené překážky. Ano, byl to trail. Soutěž celkem srozumitelná – děti při ní snáze pochopí, co se od nich očekává. Jejich úkolem je projet trať rozestavěných westernových překážek – branka, můstek, na zemi položené kavalety, čtverec, couvání atd. První náznak para–westernu byl tady a protože děti (a posléze i dospělí) měli chuť své poznatky předvést, byla na světě první neoficiální soutěž – v Tetčicích na podzim roku 2004. Akci podpořil i Western Riding Club ČR, největší organizace zaměřená na westernový sport. Na kolbišti se tak poprvé utkali handicapovaní jezdci v para–trailu a poté nastoupili i do ostatních tříd mezi další jezdce, kde si mimochodem vůbec nevedli špatně. Pořadatelé z WRC JUJU Brno, sdružení Šemík Řícmanice a Svobodného statku Blažkov však neusnuli na vavřínech.
Středisko jezdeckého sportu nevidomé a handicapované mládeže
Možná jste už někdy slyšeli o jezdeckém sportu pro handicapované – paradrezúře či paravoltiži. Dovedete si asi představit, jak může takový sport v reálu vypadat: drezurní obdélník, lonžovací kruh i výstroj jezdců se příliš neliší od závodů pro „zdravé“. Co si však představit pod pojmem para-western? Jízdu kolem sudů, pleasure nebo reining? Tak, jak je westernový jezdecký sport pestrý co do disciplín, i možnosti pro handicapované jsou různé. Na Slovensku mají relativně dobře zpracovaná pravidla pro tuto novou soutěž, u nás jsme zatím na startovní čáře. A jak vznikla myšlenka westernového jezdectví pro postižené?
Dočasná pravidla PARA–WESTERNU
Pravidla platí pro roky 2005–2006. Poté budou upravena dle získaných poznatků. Pravidla jsou uplatňována beze změny, mimo níže jmenovaných úprav a zásad.
1) Jede se podle stávajících pravidel WRC ČR, handicapovaný jezdec/dále jezdec/ může vynechat kterýkoliv úkol bez „D“ (diskvalifikace), ale získá za vynechanou překážku -10 bodů.
2) Jezdec jede sám nebo:
Vodič vede koně s jezdcem – klade se důraz na spolupráci trojice.
Vodič vede koně hlasem – klade se důraz na spolupráci trojice.
Předjezdec na koni – hodnotí se celá čtveřice s důrazem na vedeného jezdce.
Dopustí li se předjezdec chyby vedoucí k „D“, mohou rozhodčí povolit opakování.
Dále je možná spolupráce více vodičů a zvukových majáků, hodnotí se spolupráce celého kolektivu s důrazem na práci jezdce a jeho koně. Dopustí li se vodič nebo další pomocník chyby vedoucí k „D“, mohou rozhodčí povolit opakování.
3) Jezdec může použít i jiné uzdění než páku (u staršího koně), s ohledem na svůj handicap a s důrazem na zájmy koně. Zakázané a zraňující uzdění není přípustné.
4) Reining – pro účely para–westernu se využívá pouze úloha č. 11.
5) Rozhodčí se souhlasem ředitele závodů mohou vedle výsledků dosažených podle pravidel vyhlásit i subjektivní hodnocení.
6) Zdravotní klasifikace handicapovaných sportovců pru účely para–westernu není vyžadována.
7) Jezdci soutěží bez ohledu na svůj handicap. Pořadatelé mají právo vypsat soutěž pro kteroukoliv skupinu zvlášť.
8) Za nosnou disciplínu pro účely para-westernu se doporučuje trail.
Účastník para–westernu pořádaného Střediskem jezdeckého sportu nevidomé a handicapované mládeže může být členem tohoto Střediska, sdružení Šemík nebo jiné organizace zastřešující handicapované jezdce. Pro ostatní westernové soutěže, pořádané WRC, musí být členem WRC ČR se všemi podmínkami. V současné době se jedná o možnostech zvýhodnění členství pro jezdce se zdravotním postižením. Každopádně Western Riding Club se k této aktivitě staví jako partner a snaží se ji podpořit. Kdo ví, třeba se někteří jezdci z para–westernu postupem času dostanou i do tříd otevřených.
Prozatím mají skvělou příležitost potkat se se svými kolegy na stejném kolbišti, a to už 18. června v Horce nad Moravou.
Celkové hodnocení (0x):