Máte problém …

Na seriál o základním výcviku koní navazuji miniseriálem o problémech, které mohou mít snadné řešení, když víte jak na to. Často se trápíme a pereme s koňmi v situacích, které se dají řešit předem. Jednou z nich je i držení nohou při čištění a kování. Někdy stačí, když vašemu kováři ujedou nervy a místo trpělivosti použije k výchově rašpli. Toto chování nejen situaci neřeší, ale koník se určitě bude na příští návštěvu kováře „těšit“. Další typickou reakcí je vytrhávání nohou při ošetřování zranění, kdy si kůň spojí zvedání nohy s bolestí. To jsou jen některé příklady, jak si lze docela jednoduše vytvořit koně, který nohy nedává. Jak to ovšem udělat, aby nohy zase dával?
Zvedání nohou:
Pomůcka: 3,5 m lano.

S lanem zacházíme tak, abychom předešli zranění.

Zvedání nohou je třeba řešit už u malých hříbat. Jak se mladému koníčkovi zážitek vtiskne je na lidech, kteří jej to učí. Na hříbárnách mají většinou dostatek zkušeností, aby koňskému miminku vysvětlili, co se po něm chce. Pro koně dávání nohou znamená odevzdání vám jedné z jeho nejlepších zbraní. Jestliže se to špatně naučí nebo se nějakým způsobem tento návyk pokazí, vždy je nutné jej dříve či později řešit. Předpokládejme, že váš koník nožky prostě nedává, vytrhává je, kope … Takovéto situace se dají řešit také hrubou silou. Přiznejme si však, že ne každý má na to postavu a není to zrovna nejbezpečnější řešení. Jak tedy na to, abychom to silou řešit nemuseli?

aaDokud kůň bojuje vydržíme...

V první řadě je třeba, aby kůň uměl v klidu stát uvázaný (viz. minulá čísla). Případně požádáme někoho, aby nám jej podržel. Je nutné, aby kůň stál na místě – nepopocházel. K tomuto cvičení potřebujeme nejméně 3,5 m dlouhé lano o průměru minimálně 16 mm. Příliš tenkým lanem bychom mohli koně poranit ve spěnce.

Zvedání zadní nohy.

V případě, kdy si kůň nenechá na nohu ani sáhnout, jej můžeme nechat do lana položeného na zemi vstoupit. Necháme lano ohnuté ležet na zemi, v rukou držíme jeho konce. Pokusíme se, aby koník vstoupil do ohybu. Potom lano zvedneme a lehce jím koni přejíždíme a protřepáváme po noze. Může si tak na něj zvyknout a zůstat i nadále v klidu stát. Použijeme princip uvedený v jednom z předešlých dílů – otupení na rušivý podnět („Jak se stát pro koně bezpečím?“). Tento proces můžeme rozdělit i na několik lekcí – dní. Opravdu je potřeba klid a důvěra koně. Musíme si uvědomit, že za všechny chyby koní mohou vždy jen lidé, kteří je vychovávají. Naše trpělivost bude odměněna rychlejším vyřešením problému. Nemá žádný smysl na koně křičet, strkat do něj a podobné nesmysly, protože se prostě jen bojí.

Zvednutí zadní nohy.

Koni zvyklému na lano se pokusíme nohu zvednout zataháním za lano. Někteří koně lépe reagují na stálý tah, jiní na rytmické tahání (ne cukání!) lanem za nohu v oblasti spěnky. Na konci lana máme mnohem lepší pozici v případě, že se tahu koník brání kopáním a vytrháváním nohy. Snažíme se nohu udržet za mírného tlaku odpovídajícímu váze nohy nad zemí bez toho, aby nám ji kůň vytrhl a znovu položil. Většina koní po chvíli tento boj vzdá a nohu povolí. To je okamžik, kdy můžeme reagovat velkou pochvalou a koníkovi nohu pomalu položit na zem. Když koník nohu před odložením vycukne a postaví se na ni, postup ihned opakujeme. Práci ukončíme teprve, až si nohu nechá odložit v klidu na zem.

Odložení uvolněné zadní nohy.

Naším cílem je odložit koni nohu na zem tak, aby zůstal s nohou povolenou, opřenou jen o špičku kopyta, podobně jako při odpočinku. Postup je u předních i zadních nohou stejný. Jakmile umíme zvednutí povolené nohy dopředu, můžeme plynule přejít i k tahu dozadu. Na to už je třeba, aby kůň nohu nevytrhával - lano se může snadno vysmeknout.
Po perfektním zvládnutí této lekce se můžeme postupně přibližovat k nohám koně – zkracovat lano, až můžeme nohy koně zvedat i rukama. Dodržujeme stále stejný postup a ke koni přistupujeme vždy klidně, vyrovnaně. Přeji vám hodně pochopení pro koně a minimum traumatických zážitků při ošetřování nohou i kopyt.

text a foto: Zuzka Prokopová, zuzkaprokopova@rancloucka.cz