Pád z koně, problémy s koněm

Myslím, že jestli má záda v pořádku, budete potřebovat nejlépe trenéra, zkušeného jezdce nebo aspoň moře trpělivosti a hodně času na ni. A zatnout zuby a být k ní spravedlivá, ale důsledná. Pro Vás návrat do sedla také nemusí být snadný, takže o důvod víc začít makat ze země a než nasednete, mít pořádně zvládnutou důvěru a respekt. Vzájemný! Pak by i ty hrby měly kobylu přestat lákat. Přeji brzké uzdravení.

To se nabízí: že si v tom blátě něčím hnula a teď ji to bolí.
Nehledala bych žádné chiro či cokolipraktiky, ale povolala veterináře. Eventuálně dopravila koně na kliniku, kde mají přecejen lepší vybavení.

Prostě tak, abych získala relevantní výstup = co přesně tomu koni je.

Jedině potom lze řešit, kudy na to. Dobrá, přesná diagnóza je prostě základ všeho.
A, ač se to třeba na první pohled nezdá, vyjde to i o dost levněji, než nějaké snahy pokus-omyl.
Třeba ta cesta na kliniku plus vyšetření není niíjak závratná částka v porovnání s tím, kolik je člověk schopen opakovaně zaplatit všelijakým xy-praktikům (byť postupně).

Shrnu: chtěla bych vědět, co tomu koni je; jak přesně si ublížil v tom blátě.
A následně, jaké jsou postupy lege artis; jaké jsou kazuistiky u stejných úrazů (protože už bych věděla, co přesně mám na netu hledat).

Ty teď máš koně, kterého bolí, tuze bolí něco v zádech a nevíš co. Uvažuješ o jeho prodeji - s tím, že mu něco je, ale ty nevíš, co to je.

Píšeš, že vet je objednaný. Pak radím: kobylu nesedlat, dokud vet nepřijede! Už jen proto, aby se nenaučila spojení "záda = bolí = to nahoře musí rychle dolů, aby to nebolelo"... protože tohle budeš odbourávat moc dlouho, když to teď tak vyvoláváte (slečna na lonži). Bolavý kůň na lonž nepatří, nepatří ani pod sedlo.
Dejte mu pokoj a nechte ho pořádně vyšetřit odborníkem. Ten by měl i doporučit (zajistit) potřebnou léčbu a následnou rekonvalescenci. A ty, když to dodržíš, pak nebudeš muset řešit ani kozlujícího koně, ani prodej.
Někdy si říkám, do frasa, co ten kůň musí udělat, jak má říct dost srozumitelně, že ho něco moc bolí... aby to lidi konečně uviděli a pomohli mu?

Když jste zapadli do bažiny, jak píšete, určitě to nebylo v kroku, takže bych udělala kontrolu koně fyzioterapeutem, protože podle mne si mohl koník hnout klidně i páteří, nebo si naštípnout nějakou kost nedej bože.Takže terapeuta a pro kontrolu bych si nechala udělat rentgeny, protože se nedej bože mohlo stát, že koník už nebude nikdy jezditelný.Ona opravdu stačí vteřina a je vše jinak.Přeji, aby vše dopadlo dobře, i když 14 dní po tom, co se vám to stalo a koníka něco nejspíš bolí stále to nevidím jen na natažený sval apod.Přeji mnoho štěstí.

lenacia napsal(a):
Po pádu z koně jsem přes dva týdny v nemocnici. Je to moje chyba, vyrazila jsem s kamarádkama na vyjížďku, jenže jsme si na posekaném poli nevšimly skryté bažiny. Koně se tam probořily až po kolena, a poplašili se. Nejvíc má klisna. Zatímco ostatní už se uklidnili, on nepříčetně skákala a házela hrby a já spadla (prasklý kloubní obal v kyčli, týden jsem ležela jen na zádech a nemohla se ani hnout).
Od té doby je s kobylkou problém. Během dvou týdnů zhubla, na zádech se jí objevila jakási měkká bulka. Ale je mimo sedlo, Kamarádka na ni psoadila slečnu na lonž a kobyla ji suverénně shodila tím, že házela hrby, což nikdy před tím neudělala, rozhodně ne na lonži.
Nevím co dělat, veterinář už je objednaný, ale nevíte v okolí mariánských lázní o nějakém fyzioterapeuta, nebo chiropraktika na koně, či kdo by mi mohl říct víc o té bulce? Možná ji bolí záda z toho jak sem na ní nešťastně skákala při těch jejích hrbech na tom poli.
A případně, jak zabránit tomu, aby házela hrby, dopomůže tomu něco?
Obávám se, že kobyla bude muset pryč, ale prodat ji přecijenom ještě nechci.

Mohla si niečo natiahnuť - zablokovať, ale tiež to môže byť aj psychický problém, že sa proste preľakla a teraz ľuďom neverí, lebo vy ste bola tá čo ju tam zobrala. Ja by som jej dala na chvíľu pokoj a určite na ňu nedávala jazdiť žiadneho neskúseného jazdca ktoréh dvoma hrbákmi zhodí, lebo to si zadelávate na poriadny problém. Nechajte ju týždeň-dva oddychovať a potom skúste vylonžovať ak bude zablokovaná alebo boľavá nebude vám chcieť ochotne chodiť ani na lonži. A ak bude v pohode posaďte na ňu niekoho skúseného koho tak ľahko nezhodí.

Jana Roschel by mela byt z Ostrova u Varu. Kvalitni fyzioterapeutka, skvely pristul, ochotna ve vsem. Me s koby velmi pomohl a ne jen jednou.

Gitule vrtule napsal(a):
Když jste zapadli do bažiny, jak píšete, určitě to nebylo v kroku, takže bych udělala kontrolu koně fyzioterapeutem, protože podle mne si mohl koník hnout klidně i páteří, nebo si naštípnout nějakou kost nedej bože.Takže terapeuta a pro kontrolu bych si nechala udělat rentgeny, protože se nedej bože mohlo stát, že koník už nebude nikdy jezditelný.Ona opravdu stačí vteřina a je vše jinak.Přeji, aby vše dopadlo dobře, i když 14 dní po tom, co se vám to stalo a koníka něco nejspíš bolí stále to nevidím jen na natažený sval apod.Přeji mnoho štěstí.

Kdyř jsme zapadli bylo to opravdu v kroku, potom teda začala skákat a házet hrby.

Tak to na nějakej zdravotní problem moc nevidim spíš zjistil co si může dovolit posad na něj někoho kdo umí aspon malinko jezdit a uvidíš jak za čvrt hodinky pošlapě neřád

tony-jcb napsal(a):
Tak to na nějakej zdravotní problem moc nevidim spíš zjistil co si může dovolit posad na něj někoho kdo umí aspon malinko jezdit a uvidíš jak za čvrt hodinky pošlapě neřád

Kobča není neřád, je jen vysoko v krvi a slečna bohužel začátečník.

Neřád v dobrým ale co je jinýho když zjistila že jí to projde a sundavá?

tony-jcb napsal(a):
Neřád v dobrým ale co je jinýho když zjistila že jí to projde a sundavá?

Pokud si já, jako slušný, ale ne vynikající jezdec koupím koně, na kterého nemám, nebudu mít nárok mu jakkoli nadávat, když se mnou zamete
To si mohu koupit velké, silné auto a jezdit s ním opatrně a pomalu. Nikoli koně o třídu lepšího a pak mu nadávat.
Kde lidi přišli na to, že kůň rád nosí jezdce?
Má dáno od přírody, nenechat si nic skočit na záda. Pokud tedy někoho na hřbetě TRPÍ, pak ten někdo musí být dost dobrý, aby se tam udržel.

Na přátelství mezi člověkem a koněm nevěřte
Kůň bude raději trpět a hladovět a být poslední s koňmi, než být hýčkán, krmen a upředňostňován s lidmi.

Sisi na lásku koní nevěřim ale to je to co se mi na tom líbí buď na to máš nebo ne ! Neustále se ve stáji potkávam se slečinkama ve značkových rajtkách co odpovídají na otázku co umíš? slovy všechno mam 7let závodní licenci a s mojí malou který je 10 let se venku neudrží 10minut v sedle a můžou za to všichni okolo včetně koně.

tony-jcb napsal(a):
Sisi na lásku koní nevěřim ale to je to co se mi na tom líbí buď na to máš nebo ne ! Neustále se ve stáji potkávam se slečinkama ve značkových rajtkách co odpovídají na otázku co umíš? slovy všechno mam 7let závodní licenci a s mojí malou který je 10 let se venku neudrží 10minut v sedle a můžou za to všichni okolo včetně koně.

Souhlas.

sisi58 napsal(a):
Kobča není neřád, je jen vysoko v krvi a slečna bohužel začátečník.

Není nějak vysoko v krvi, má tam plnokrevnou Babičku u otce, a z máminy strany tam má dědečka Gidrana po Anglickém polokrevníkovy, ale kdejaký kůň, kterého mají v jízdárnách pro začátečníky má takhle v rodokomenu plňase.
Tohle byla opravdu nešťastná náhoda, že jsme se propadli do bažiny, do téhle chvíle jsme se vcelku zlepšovali, a ona za koňmi venku v kroku chodí úplně v pořádku a bez problémů.
Už jsem se naučila ji sedem zastavit a byla taková vyklidněná a uvolněná, neměla u mě už několik měsíců ani nutkání po mě vykopávat zadní nohou při sedlání, což jiným dělá...
Já nikde ani nenapsala, že je to její chyba a že jí to vyčítám, ba naopak je to moje chyba, protože jsem na ní vyjela na tu vyjížďku i když jsem z toho měla špatný pocit, a pořád mám problémy s udržením se v sedle ve cvalu. A ona mi začala házet hrby, které nedokážu ustát.
Jenže pokud teď začne házet hrby je to špatné. Kobylu jsem zatím pronajala zkušené slečně na ježdění.
Uvažuji o jejím prodeji, nebo výměně za jiného koně vhodnějšího pro mě, ale prostě... já nevím, Izabelu pro mě asi neseženu.

Než jste si pořídila vlastního koně, měla jste se naučit aspoň průměrně jezdit.Také pracovat s koněm a pečovat o koně!
A to u odborníků, kteří věci rozumí a vás by to též naučili.
Pravděpodobně takové lidi nemáte v místě bydliště a musela byste někam dojíždět a taky jim třeba platit.
Ale mohlo vám to do budoucna ušetřit spousty starostí.A kobyle střídání majitelů.
Momentálně jste po úrazu, kobyly se bojíte.Tudíž jezdecky jste na tom podstatně hůře, než jste byla kdy předtím, protože se víc bojíte.
Kobyla vás dobrovolně a sama od sebe, dál asi nosit nebude.Už si vás dávno otipla a zařadila. Nějaký ten hrbík je jen důsledkem vašeho dosavadního neumění a neznalosti.
Takže sice máte vlastní izabelu, ale radost vám to nedělá a na ní už se jezdit nenaučíte.
Chtělo by to přemýšlet předem, než si člověk pořídí vlastního koně.
Kobylu byste měla prodat, protože je málo pravděpodobné, že k ní ještě někdy budete mít důvěru.
Pak máte možnost začít skutečně od začátku, logicky.Naučit se jezdit, na jiných koních a pod odborným vedením.Nelitovat času a peněz a snažit se.Pak teprv uvažovat o vlastním koni!

Takže kobyla padla, po tom páde je nejazditeľná a vy ju prenajmete? alebo rozmýšlate nad predajom, či výmenou?
a vyšetril teda už aspoň tú kobylu po páde niekto? bez toho by som ani len neuvažovala nad jej jazdním... ešte prípadne môže byť poškodené sedlo, prasknutá kostra a niekde začalo tlačiť...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Takže kobyla padla, po tom páde je nejazditeľná a vy ju prenajmete? alebo rozmýšlate nad predajom, či výmenou?
a vyšetril teda už aspoň tú kobylu po páde niekto? bez toho by som ani len neuvažovala nad jej jazdním... ešte prípadne môže byť poškodené sedlo, prasknutá kostra a niekde začalo tlačiť...

Kobyla NEPADLA, pouze ZAPADLA do bažiny a hodila pár hrbáků, SPADLA zadavatelka.
Kobyla SPADLA ze svalů, protože po dobu nemoci majitelky, nejezdí.
Při pokusu na lonži, jí přesvědčit, že se jezdci neshazují, SHODILA další jezdkyni.
Proto bylo doporučeno v reakcích na popis nehody, kobču vyšetřit, zda si něco neudělala, a také ji třeba prodat.
Slečna má s kobylkou trochu problém.

Kobyla Sára, o kterou se jedná, je po 689 Bell Ami, ten má 5 z 8mi předků plňase.
Pokud má matka v původu GIDRANa, tak ten je sice psaný jako teplokrevník(popř.furioso), ovšem záleží na tom, který Gidran to je, některý má v původu nejen polokrevníky, ale i angloaraby, popř.plnokrevníky.

To mi přijde dosti krevnaté na to, aby byla kobylka živější a vzrušivější, než běžný ČT.

koně napsal(a):
Než jste si pořídila vlastního koně, měla jste se naučit aspoň průměrně jezdit.Také pracovat s koněm a pečovat o koně!
A to u odborníků, kteří věci rozumí a vás by to též naučili.
Pravděpodobně takové lidi nemáte v místě bydliště a musela byste někam dojíždět a taky jim třeba platit.
Ale mohlo vám to do budoucna ušetřit spousty starostí.A kobyle střídání majitelů.
Momentálně jste po úrazu, kobyly se bojíte.Tudíž jezdecky jste na tom podstatně hůře, než jste byla kdy předtím, protože se víc bojíte.
Kobyla vás dobrovolně a sama od sebe, dál asi nosit nebude.Už si vás dávno otipla a zařadila. Nějaký ten hrbík je jen důsledkem vašeho dosavadního neumění a neznalosti.
Takže sice máte vlastní izabelu, ale radost vám to nedělá a na ní už se jezdit nenaučíte.
Chtělo by to přemýšlet předem, než si člověk pořídí vlastního koně.
Kobylu byste měla prodat, protože je málo pravděpodobné, že k ní ještě někdy budete mít důvěru.
Pak máte možnost začít skutečně od začátku, logicky.Naučit se jezdit, na jiných koních a pod odborným vedením.Nelitovat času a peněz a snažit se.Pak teprv uvažovat o vlastním koni!

Naprostý souhlas. A nechápu proč se tady řeší jestli je kobyla vysoko v krvi nebo ne. To přece není vůbec podstatné.

Taky nechápu proč řeší kobču naopak pokud zadavatelka řeší že prodá tak má asi víc rozumu než někteří radilové zde když je schopná si přiznat že na ní prostě nemá

sisi58 napsal(a):
Kobyla NEPADLA, pouze ZAPADLA do bažiny a hodila pár hrbáků, SPADLA zadavatelka.
Kobyla SPADLA ze svalů, protože po dobu nemoci majitelky, nejezdí.
Při pokusu na lonži, jí přesvědčit, že se jezdci neshazují, SHODILA další jezdkyni.
Proto bylo doporučeno v reakcích na popis nehody, kobču vyšetřit, zda si něco neudělala, a také ji třeba prodat.
Slečna má s kobylkou trochu problém.

S kobylkou se běhemt ěch tří týdnů samozřejmě pracovalo, jak na lonži, tak pod sedlem. Poprvé na ní seděla slečna, o čemž sem já v nemocnici neměla tušení, která, pokud na ní dělala totéž jako na jiném koni, tak se nedivím, že při dalším tréninku sundala další slečnu, protože už jednou jsem seděla na Sáře na lonži, zatímco ona na kobyle, která Sáru nemá ráda, jela těsně za námi. Málem jsem spadla, když se druhá kboyla po Sáře ohnala zuby a Sára vyhodila.
Její další strašně velká zabava byla zařvat "WHOA!" a strašně se bavila, když se kobyla pod ní rozeběhla.
Proto jsem také kobylu předala do rukou své kamarádky, která se mnou Sáru jezdí a trénuje mě na ní, a pronajala jí ji, i proto, že jsem kvůli úrazu neschopna si najít práci. (stále jsem v nemocnici a nevím kdy mě pustí).
Kobča byla vyšetřená, nařídila sjem to kamarádce ihned poté co mi řekla že se tohle všechno Sáře stalo. Záda má prý v pořádku, bulka by měla splasknout.
Teď se na ní znovu jezdilo, bez sedla jen na madlech, a kobyla vypadala v pohodě.
Přesto bych ráda předešla dalšímu házení hrbů.

Co se prodeje klisny týče, tak ano, uvažuji nad tím, ale nechci ten prodej nějak urychlit. Jednak tady v okolí opravdu není místo, kde by mě jako jednadvacetiletou holku učili naprosté základy (protože koně pro začátečníky mají moc malé a lehké) a taky už ve svém věku už nemám zapotřebí chodit někam, kde mě tamní krávy budou urážet, pomlouvat a šikanovat za to, že něco neumím či nerozumím, protože jsem to doteď někde jinde dělala jinak.
Navíc už tady mám zdejší stáje a soukromníky projeté, a ani jeden z nich nemá koně s nějakým extra žúža výcvikem pro začátečníky, vlastně myslím, že většina koní je jako Sára.
A jestli mám platit 4000 za dopravu a trénink u někoho, kdo mi každej druhej trénink může odříct a nebo být nucena chodit jen v určitých jezdeckých hodinách, nebo prozatím nechat Sáru pronajatou, sehnat si práci a pak ji přesunout do stáje s lepším zázemím, a platit obdobnou sumu za trénování na vlastním koni, kterého už alespoň částečně znám..

Poslední měsíc se to lepšilo, sehnala jsem si trenérku, která si na mě občas udělala čas a ukázala mi, že se na Sáře nemusím až tolik bát a že se na ní můžu i uvolnit.
Ačkoliv od té doby co máme 'čtverec' (provizorní travnatá jízdárna) totálně zatravněnej a zaplevelenej, tak i tahle trenérka má problém udržet její ztupenou hlavu nahoře, a kobyla se furt sklání a ukusuje trávu, to je ale jiný příběh.

lenacia napsal(a):
Není nějak vysoko v krvi, má tam plnokrevnou Babičku u otce, a z máminy strany tam má dědečka Gidrana po Anglickém polokrevníkovy, ale kdejaký kůň, kterého mají v jízdárnách pro začátečníky má takhle v rodokomenu plňase.
Tohle byla opravdu nešťastná náhoda, že jsme se propadli do bažiny, do téhle chvíle jsme se vcelku zlepšovali, a ona za koňmi venku v kroku chodí úplně v pořádku a bez problémů.
Už jsem se naučila ji sedem zastavit a byla taková vyklidněná a uvolněná, neměla u mě už několik měsíců ani nutkání po mě vykopávat zadní nohou při sedlání, což jiným dělá...
Já nikde ani nenapsala, že je to její chyba a že jí to vyčítám, ba naopak je to moje chyba, protože jsem na ní vyjela na tu vyjížďku i když jsem z toho měla špatný pocit, a pořád mám problémy s udržením se v sedle ve cvalu. A ona mi začala házet hrby, které nedokážu ustát.
Jenže pokud teď začne házet hrby je to špatné. Kobylu jsem zatím pronajala zkušené slečně na ježdění.
Uvažuji o jejím prodeji, nebo výměně za jiného koně vhodnějšího pro mě, ale prostě... já nevím, Izabelu pro mě asi neseženu.

Tohle je těžký. Téměř každý jezdec prošel obdobím, kdy při nasedání míval stažené půlky a nepříjemné šimrání v břiše. A někteří přitom sedali na vlastní koně.

Na Vašem místě bych si položila odpovědi na několik otázek:
1) chci opravdu u koní být, nejedná se jen o konec "chvilkového" poblouznění?
2) na co všechno si se svým koněm v klidu a bez nervozity troufám?

Pokud bych si na první bod odpověděla kladně a u druhého našla pár činností, položila bych si třetí otázku: kolik jsem schopná a ochotná investovat peněz a času? Pokud by něco z toho, nebo oboje, chybělo, koně bych prodala a obdržené peníze investovala do jezdeckého vzdělávání.

Pokud by čas a peníze byly...
Jasné jsou jen dvě věci, chce to důkladnou prohlídku znalého veterináře nebo fyzioterapeuta. A učit se na jiném, ještě lépe, více jiných koních. A to pod dohledem trenéra, který umí začátečníky učit (a nespočívá to jen v prošlápni paty, lokty k tělu...).
Po tu dobu bych nedávala kobylku do pronájmu, pokud by o něj neměl zájem opravdu slušný jezdec. Pokud koník je většinu času ve větším výběhu a ve stádě, nebude mu vůbec vadit pár měsíců nechodit pod sedlo.
Při variantě "peníze neřeším" bych si kromě placení jízd jinde pořídila i trenéra na svého koně.

A po dobu ježdění jinde bych s vlastním koněm dělala nejprve jen to, u čeho je v klidu. Kromě čištění a další péče třeba chodit na ruce napást, možná nejprve jen v rámci stáje, pokud by to jinak nešlo. Časem třeba procházky na ruce s spojené s pasením. Pokud opravdu umíte, tak práci na ruce. Se vzrůstajícími jezdeckými zkušenostmi a sebevědomím, a oboustranně se zvyšující se důvěrou, byste si pak na kobylku sedala v klidu, nejdřív jen krokem a postupem času více a déle.

Učit se na koni, kterému nevěříte nebo vyhazuje, prostě nejde. Jde se tak naučit držet se na hřbetě zuby nehty, ale ne uvolněnosti. A správné ježdění je o uvolněnosti.

lenacia napsal(a):
S kobylkou se běhemt ěch tří týdnů samozřejmě pracovalo, jak na lonži, tak pod sedlem. Poprvé na ní seděla slečna, o čemž sem já v nemocnici neměla tušení, která, pokud na ní dělala totéž jako na jiném koni, tak se nedivím, že při dalším tréninku sundala další slečnu, protože už jednou jsem seděla na Sáře na lonži, zatímco ona na kobyle, která Sáru nemá ráda, jela těsně za námi. Málem jsem spadla, když se druhá kboyla po Sáře ohnala zuby a Sára vyhodila.
Její další strašně velká zabava byla zařvat "WHOA!" a strašně se bavila, když se kobyla pod ní rozeběhla.
Proto jsem také kobylu předala do rukou své kamarádky, která se mnou Sáru jezdí a trénuje mě na ní, a pronajala jí ji, i proto, že jsem kvůli úrazu neschopna si najít práci. (stále jsem v nemocnici a nevím kdy mě pustí).
Kobča byla vyšetřená, nařídila sjem to kamarádce ihned poté co mi řekla že se tohle všechno Sáře stalo. Záda má prý v pořádku, bulka by měla splasknout.
Teď se na ní znovu jezdilo, bez sedla jen na madlech, a kobyla vypadala v pohodě.
Přesto bych ráda předešla dalšímu házení hrbů.

Co se prodeje klisny týče, tak ano, uvažuji nad tím, ale nechci ten prodej nějak urychlit. Jednak tady v okolí opravdu není místo, kde by mě jako jednadvacetiletou holku učili naprosté základy (protože koně pro začátečníky mají moc malé a lehké) a taky už ve svém věku už nemám zapotřebí chodit někam, kde mě tamní krávy budou urážet, pomlouvat a šikanovat za to, že něco neumím či nerozumím, protože jsem to doteď někde jinde dělala jinak.
Navíc už tady mám zdejší stáje a soukromníky projeté, a ani jeden z nich nemá koně s nějakým extra žúža výcvikem pro začátečníky, vlastně myslím, že většina koní je jako Sára.
A jestli mám platit 4000 za dopravu a trénink u někoho, kdo mi každej druhej trénink může odříct a nebo být nucena chodit jen v určitých jezdeckých hodinách, nebo prozatím nechat Sáru pronajatou, sehnat si práci a pak ji přesunout do stáje s lepším zázemím, a platit obdobnou sumu za trénování na vlastním koni, kterého už alespoň částečně znám..

Poslední měsíc se to lepšilo, sehnala jsem si trenérku, která si na mě občas udělala čas a ukázala mi, že se na Sáře nemusím až tolik bát a že se na ní můžu i uvolnit.
Ačkoliv od té doby co máme 'čtverec' (provizorní travnatá jízdárna) totálně zatravněnej a zaplevelenej, tak i tahle trenérka má problém udržet její ztupenou hlavu nahoře, a kobyla se furt sklání a ukusuje trávu, to je ale jiný příběh.

Opravdu se nám snažíte tvrdit, že v okolí Mariánek není k sehnání výuka ježdění?
Vy máte pocit, že všude na světě jsou na vás oškliví, nevstřícní a neochotní a vy "ve svém věku nemáte zapotřebí" někam docházet?
To je ale všechno špatně, nic neumět, nic se nechtít učit.
U vás je problém a hrozné nucení"chodit jen v určitých jezdeckých hodinách" ?
Tak jste tuto situaci vyřešila a koupila jste si svou kobylu.Na té rajtuje, kdo má ruce nohy, viz. "trenérka jí neudrží hlavu od trávy", "seděla na ní slečna, o čemž jsem já neměla tušení" To znamená, že i při výběru ustájení jste se opravdu trefila.
No a logicky se vaše situace vyvíjí, jak jinak, než špatně.
Jezdit a vůbec porozumět koním, dělat je dobře, to chce velikou pokoru.
A spousty let dřiny, odříkání občas bolesti, v dnešní době i peněz.Vy nejste ochotná skousnout zuby a obětovat svou "hrdost", čas, ani peníze.Nikde se nehodláte přizpůsobit. A čekáte, že to půjde samo a jednoduše.
Proto vám kobyla ukazuje, že tento postup k vaší radosti nepovede.
Jenže bohužel se s tím sveze i ona.

koně napsal(a):
Opravdu se nám snažíte tvrdit, že v okolí Mariánek není k sehnání výuka ježdění?
Vy máte pocit, že všude na světě jsou na vás oškliví, nevstřícní a neochotní a vy "ve svém věku nemáte zapotřebí" někam docházet?
To je ale všechno špatně, nic neumět, nic se nechtít učit.
U vás je problém a hrozné nucení"chodit jen v určitých jezdeckých hodinách" ?
Tak jste tuto situaci vyřešila a koupila jste si svou kobylu.Na té rajtuje, kdo má ruce nohy, viz. "trenérka jí neudrží hlavu od trávy", "seděla na ní slečna, o čemž jsem já neměla tušení" To znamená, že i při výběru ustájení jste se opravdu trefila.
No a logicky se vaše situace vyvíjí, jak jinak, než špatně.
Jezdit a vůbec porozumět koním, dělat je dobře, to chce velikou pokoru.
A spousty let dřiny, odříkání občas bolesti, v dnešní době i peněz.Vy nejste ochotná skousnout zuby a obětovat svou "hrdost", čas, ani peníze.Nikde se nehodláte přizpůsobit. A čekáte, že to půjde samo a jednoduše.
Proto vám kobyla ukazuje, že tento postup k vaší radosti nepovede.
Jenže bohužel se s tím sveze i ona.

Můj výběr ustájení byl druhořadý, ono, když vám všude řeknou, že maj plno, případně odmítají pastevní ustájení, tak je člověk rád za cokoliv.
V okolí Mariánek kupodivu opravdu není moc míst, kde nabízejí pravidelně ježdění, jak jsem řekla, většinou mě odmítli kvůli věku a tomu že jsem na jejich koně pro začátečníky moc velká... Vás asi napadne hned napoprvé Krakonoš, a to je ten problém, na Krakonoš jsem chodila, opakovaně, a skončilo to jednou tím, že mě tamní slečny zmlátily, a později když sem byla starší mi tam úmyslně kradli a ničili vybavení, kradli koně a odmítali mě trénovat. Takže ano, opravdu takový jednání ve svém věku nemám zapotřebí.
Sára je možná tvrdohlavá, a spadla jsem z ní několikrát pro to, že se podemnou rozeběhla, ale tentokrát to vůbec nebylo kvůli nějaké chybě, celou cestu byla úplně úžasná, reagovala na pobídky, a nebála jsem se na ní, a pak se zčista jasna všichni tři jezdci proboříme do bažiny, která nebyla vidět. A ano, bohužel, začala tam házela kočičáky a já sletěla a praskl mi kloubní obal v kyčli.
Slečna to myslela dobře, protože nechtěla, aby se Sára flákala a já bohužel nebyla v bolestech na poli dostatečně přesná a neřekla jsem, že chci aby ji jenom lonžovali.
Sára má svou hlavu, a bohužel ji jako mladou jezdili na westernové páce, jemné stihlové udidlo v hubě ani necítí a pár pruhů kůže s otěžema, které drží holka co má 45 kilo i s postelí, ač má zkušenosti, jí přece nebudou bránit v tom, aby si ukousla kus trávy, když je tak pěkně vysoko vyrostlá (ta tráva měří Metr dvacet), ale jinak ji poslouchala na slovo.
Ona pod dohledem je hodná jako beránek, dělala hiporehabilitace, a jezdila ji vklidu jedenáctiletá slečna.
A přesto všechno sem se na ní cítila vždycky jistěji, než na 'koni pro začátečníka' kde jsem se musela pevně držet při každém naklusání, protože stará kobyla nechtěla pracovat a než se rozklusala tak vykopávala, to mi Sára NIKDY doteď neudělala, jenom jednou a to proto, že se po ní ohnala zuby ta druhá kobyla.

Já začala jezdit v 22, měla jsem 85 kg na 169 cm, takže pořádný cvalík a nikdo neřekl ani ň. A jestli, tak mi to bylo fuk. Jsem tlustá, no a co, vždyť je to pravda...Už to je přes 3 roky. stále se chodím učit, protože prostě toho neumím toliķ, kolik je třeba, abych mohla sama s koněm pracovat. A i když mám v práci víc volno a říkám si, jaká by to byla krása vypadnout za SVÝM koněm, tak mi je jasné, že na to nemám...
Jedna rada od celoživotně tlustého člověka. Přestaň se ohlížet na to, co říká okolí. Buď sama sebou a nedělej ze sebe ublíženou, do takových se totiž kope nejlépe. Mám dojem, že si tě pamatuji z jedné dětské virtuální stránky a už tam si se pasoval do role chudinky, které všichni ubližují... Vykašli se na to, s tím přístupem budeš mít problém i s jednáním s koňmi.
Tohle prosím neber jako rýpání, ale přátelskou radu člověka, kterému se na prvním stupni za tloušťku smály ;-).

kapička napsal(a):
Já začala jezdit v 22, měla jsem 85 kg na 169 cm, takže pořádný cvalík a nikdo neřekl ani ň. A jestli, tak mi to bylo fuk. Jsem tlustá, no a co, vždyť je to pravda...Už to je přes 3 roky. stále se chodím učit, protože prostě toho neumím toliķ, kolik je třeba, abych mohla sama s koněm pracovat. A i když mám v práci víc volno a říkám si, jaká by to byla krása vypadnout za SVÝM koněm, tak mi je jasné, že na to nemám...
Jedna rada od celoživotně tlustého člověka. Přestaň se ohlížet na to, co říká okolí. Buď sama sebou a nedělej ze sebe ublíženou, do takových se totiž kope nejlépe. Mám dojem, že si tě pamatuji z jedné dětské virtuální stránky a už tam si se pasoval do role chudinky, které všichni ubližují... Vykašli se na to, s tím přístupem budeš mít problém i s jednáním s koňmi.
Tohle prosím neber jako rýpání, ale přátelskou radu člověka, kterému se na prvním stupni za tloušťku smály ;-).

O to vůbec nejde, jednak když vážím 75-80 lezou mi žebra, jak anorektičce, a jednak je mi jedno že se mi někdo směje, ale nemám zapotřebí ve svém věku chodit a poslouchat 'chytré kecy' holek o tom, že sem sežrala padesát koblih k snídani, není mi příjemné se pohybovat v takovém kolektivu, kor, když to není o posměšcích ale o naschválech, jako jsou krádeže, ničení vybavení a braní si koní na kterých jediných jsem mohla jezdit.
No a jinde mě rovnou odmítli, tak ok.
Sára zkrátka byla jakýsi impulz. Jednak mi slíbila známá, že mě ustájí u sebe a bude trénovat, jó nikdy nevěř lidem, když na to přišlo, tak najednou neměla místo a nemá jej doteď.
A upřímně, ze všech koní, na které mě kdy posadili je Sára i přes to všechno pořád jedinej normální kůň ze všech. Nepřetáčí se na ní sedlo při každém pohybu (i když je to sedlo na míru), nevykopává zadníma při každém naklusání či pobídce, nekope po lidech když jí chtějí čistit zadní kopyta... není to tříletá remonta, ani nevycválaný hřebec- a ano, na všechny tyhle koně mě jako začátečníka už stihli posadit.

Jestli máte možnost se učit v té stáji, kde se k Vám kdysi chovali špatně, tak ji využijte. Tehdejší hovězí kusy už tam nejspíš nejsou a teď byste tam třeba mohla mít svou kobylu. Takže se nebudete s nikým o koně hádat a odejít můžete vždycky. Na řeči se vykašlete, lidé neschopní nebo ne ochotní řešit své problémy prostě hledají chyby na ostatních. Pomluvy trápí nejen začátečníky, ale i sportovní jezdce na vysoké úrovni. A ze zkušenosti vím, že i když takovému člověku jezdíte před nosem a on i ostatní vidí, že nemá pravdu, s pomlouváním nepřestane.
Ze svého prvního koně jsem byla kolikrát taky nešťastná, když mi něco vyvedl, neposlouchal.. Zrovna tak z kobyly, co mám teď, když se loni vrátila z pronájmu. První, co udělala, bylo, že se zvedla na zadní a dupla mi na nohu, když jsem ji chtěla odvést z výběhu- byla jak vyměněná a taky jsem zvažovala prodej, netušíc jestli to dám do pořádku.
S oběma to bylo o čase a postupu po malých krůčcích. Když jsem nechtěla moc, ale nedala se odradit, najednou to šlo. Dnes je to zase ta známá pohodářka, kterou byla dřív.

canis lupus napsal(a):
Jestli máte možnost se učit v té stáji, kde se k Vám kdysi chovali špatně, tak ji využijte. Tehdejší hovězí kusy už tam nejspíš nejsou a teď byste tam třeba mohla mít svou kobylu. Takže se nebudete s nikým o koně hádat a odejít můžete vždycky. Na řeči se vykašlete, lidé neschopní nebo ne ochotní řešit své problémy prostě hledají chyby na ostatních. Pomluvy trápí nejen začátečníky, ale i sportovní jezdce na vysoké úrovni. A ze zkušenosti vím, že i když takovému člověku jezdíte před nosem a on i ostatní vidí, že nemá pravdu, s pomlouváním nepřestane.
Ze svého prvního koně jsem byla kolikrát taky nešťastná, když mi něco vyvedl, neposlouchal.. Zrovna tak z kobyly, co mám teď, když se loni vrátila z pronájmu. První, co udělala, bylo, že se zvedla na zadní a dupla mi na nohu, když jsem ji chtěla odvést z výběhu- byla jak vyměněná a taky jsem zvažovala prodej, netušíc jestli to dám do pořádku.
S oběma to bylo o čase a postupu po malých krůčcích. Když jsem nechtěla moc, ale nedala se odradit, najednou to šlo. Dnes je to zase ta známá pohodářka, kterou byla dřív.

No možnost tu je, ale teď je to jedno, ležím v nemocnici a nejsou schopní mě pustit a říct mi, jak to se mnou vlastně teď už je.
A ještě sem přišla o práci. Sára je v pronájmu holčiny, které věřím a která s kobčou pracovala i před tím.
Kobču bych tam sice mohla mít, ale 6000 jen za ustájení je podle mého moc, kor když tam jsou jen boxy a Sára v boxe, nebo když je dlouho uvázaná, tak hodinaří.
Ale tam kde teď sem mi jezdí občas trenérka, kterou jsem si sehnala. Chtěla bych Sáru někam, kde je pořádná jízdárna a kruhovka, ale všude maj pastevní ustájení plná :/.

lenacia napsal(a):
O to vůbec nejde, jednak když vážím 75-80 lezou mi žebra, jak anorektičce, a jednak je mi jedno že se mi někdo směje, ale nemám zapotřebí ve svém věku chodit a poslouchat 'chytré kecy' holek o tom, že sem sežrala padesát koblih k snídani, není mi příjemné se pohybovat v takovém kolektivu, kor, když to není o posměšcích ale o naschválech, jako jsou krádeže, ničení vybavení a braní si koní na kterých jediných jsem mohla jezdit.
No a jinde mě rovnou odmítli, tak ok.
Sára zkrátka byla jakýsi impulz. Jednak mi slíbila známá, že mě ustájí u sebe a bude trénovat, jó nikdy nevěř lidem, když na to přišlo, tak najednou neměla místo a nemá jej doteď.
A upřímně, ze všech koní, na které mě kdy posadili je Sára i přes to všechno pořád jedinej normální kůň ze všech. Nepřetáčí se na ní sedlo při každém pohybu (i když je to sedlo na míru), nevykopává zadníma při každém naklusání či pobídce, nekope po lidech když jí chtějí čistit zadní kopyta... není to tříletá remonta, ani nevycválaný hřebec- a ano, na všechny tyhle koně mě jako začátečníka už stihli posadit.

Pokud do normální stáje přijdete jako platící zákazník, na domluvenou hodinu, těžko se vám stane, že nebudete mít koně a trenéra.
Ovšem, budete li chtít docházet zadarmo nebo za výpomoc, a to v hejnu pubertálních krasavic, opravdu si užijete.
Krádeže, pomluvy i posměšky se konaly už kdysi, v oddíle kam jsem docházela zamlada.A konají se pořád.
Jenže vy jste se nad ně nedokázala povznést a soustředit se na koně.Na každou minutu kolem nich a při ježdění.Od každého koně si můžete něco vzít.A lidi kolem si normální nezakomplexovaný člověk také dokáže vytřídit.
Takže jste všem chtěla ukázat, že vy vůbec nikoho nepotřebujete a těšila jste se na romantiku s vlastní úžasnou kobylou.
Píšete, že vaše kobyla pod dohledem je hodná jako beránek.A ani ten dohled jste si včas neobstarala.
Proto teď jste v realitě a bude hůř.

koně napsal(a):
Pokud do normální stáje přijdete jako platící zákazník, na domluvenou hodinu, těžko se vám stane, že nebudete mít koně a trenéra.
Ovšem, budete li chtít docházet zadarmo nebo za výpomoc, a to v hejnu pubertálních krasavic, opravdu si užijete.
Krádeže, pomluvy i posměšky se konaly už kdysi, v oddíle kam jsem docházela zamlada.A konají se pořád.
Jenže vy jste se nad ně nedokázala povznést a soustředit se na koně.Na každou minutu kolem nich a při ježdění.Od každého koně si můžete něco vzít.A lidi kolem si normální nezakomplexovaný člověk také dokáže vytřídit.
Takže jste všem chtěla ukázat, že vy vůbec nikoho nepotřebujete a těšila jste se na romantiku s vlastní úžasnou kobylou.
Píšete, že vaše kobyla pod dohledem je hodná jako beránek.A ani ten dohled jste si včas neobstarala.
Proto teď jste v realitě a bude hůř.

Ano to máte pravdu, jde se povznést nad hodně věcí. Pomluvy a posměšky jsem si zažívala celých 9 let na základní škole, pár hus ve stáji a pár teď mi nedělá problém. Drobné krádeže? Kopyťák, hřbílko, kartáč, to všechno se může stratit, tak si ho najdu, ukradnu jiný, nebo si nějaký levný koupím znovu. Prstýnek, který jsem si nechala na stolku vedle jízdárny, aby se mi nezadrhával o otěže? Bižuterie za dvacet korun, možná třeba jenom zapadl do toho písku, hodně to zamrzí, ale moje blbost. A pak se vám začnou ztrácet věci přímo ze skříňky. Záhada, mám tam přece zámek, klíček mám v kapse, jakto, že se mi ztratily jezdecké rukavice? Jakto, že se mi ztrácejí peníze? Nidky sem si ke koním nebrala závratné sumy, ale když opakovaně zjistíte, že nemáte drobný na autobus domů, a musíte v zimě jít v noci skrze les domů, protože vás rodiče nemají jak vyzvednout... (fešandy ze stáje totiž káply na to, jak dvířka od skříňky vypáčit z pantů, a otevřít na druhou stranu)
Ok, mám tedy peníze pořád u sebe, když ani zamčená skříň není dost bezpečná.
Začnou se mi ztrácet boty, ty většinou najdu někde úplně jinde. Třeba i v blátě, nebo mokré ve sprše.
Ale když pak jednou příjdete, položíte si nová jezdecká perka do klubovny a někam odběhnete, abyste se vrátily a gumy v perkách byly normálně vystříhnuté pryč, a když si sundám bundu, protože je mi při ježdění nepříjemná, a já ji potom najdu hozenou v boxu hřebce totálně zničenou... asi je něco špatně. Něco je hodně špatně! A co já jedna holka zmůžu proti kolektivu slečen, které všechny tvrdí, jak mě viděly tu bundu pověsit právě vedle toho boxu a že ten kůň se k ní mohl snadno dostat? A jenom vy víte, že ste si bundu pověsila na háček na oblečení přes půlku stáje daleko.
Takže se nezlobte, ale opravdu to nemám zapotřebí. A tyhle drobnosti se stávaly i slečně, která si za ježdění platila (tý rovnou nařízly třmenové řemeny na sedle, aby sletěla)

Možná jo, možná jsem všem xhtěla dokázat že nepotřebuju být věčně jenom podržkoště u soukromníka (a ještě mu platit za to, že tam přespávám protože se nevyplatilo jezdit jenom tam a zpátky) a nikdy si nezajezdit, nebo sedět na koni, na kterém jsem měla strach při každém naklusání.
Dohled jsem vždycky měla, bohužel na začátku špatnej. A ona Sára taky měla nálady jak kdy. Několikrát jsem u ní byla sama, vysedla jsem na ni a ona podemnou reagovala jenom na hlas. Ano, sletěla jsem z ní. Třikrát jsem z ní sletěla před tímhle osudným pádem. A pokaždé raději dobrovolně. A pokaždé jsem na ní znovu nasedla.
Ale pak jsem si dupla a řekla, že tohle už nechci, a že chci začít hezky od začátku. Kamarádce jsem řekla, že už nechci chodit do čtverce sama, když mi pod Sárou hrozí, že se mi rozeběhne, ať mě tam dovede a je tam pro mě. Ať mě bere na lonž.
Začala jsem intenzivněji shánět zkušenějšího trenéra, protože kamarádka ač jezdí od svých pěti let, bohužel na to sama nestačí.
Sehnala jsem, po třech měsících hledání.
A víte co, stejnak nevím co to má co společného se splašeným koněm, který naprosto klidný a uvolněný bohužel spolu se mnou v sedle vjel do bažiny. Všichni jsme tam vjeli, ale bohužel Sára chytla vyděšený záchvat, a začala skákat a vyhazovat ještě dlouho potom co jsme byli z bažiny pryč. A já se na ní takhle udržela dlouhých sto metrů, než sem nakonec sletěla. Viděla jsem spadnout hromadu zkušených jezdců potom, co jim začal kůň jančit.
Takže víte co? Ano, byla moje chyba, že jsem vůbec kývla na tu vyjížďku v kroku, ale ta bažina opravdu neměla s mým předchozím problémem se Sárou žádnou spojitost.

Možná to je blbost a Sára by se splašila i tak, ale věří ti? Věří ti jako člověku, jako jezdci, že ji ze všeho dostaneš? Na jedné citlivé kobyle u nás pozoruji jaký je rozdíl v chování, když někomu věří a když ne. Já si na ní můžu dovolit jezdit venku v kroku tak, že otěže pustím a ovládám ji nohama, s jiným by buď šla domů nebo by se začala pást. Protože ji dřív vyblbly puberťačky, naučili ji startovat v určitých místech, cizí člověk ji musí vzít za hubu a stejně není jistota, že nevystřelí, mě stačí na ni mluvit. A tak bych mohla pokračovat dál a dál. Mě a další 2 holky, co do stáje chodíme, bere jako autoritu, někoho, kdo ji pomůže, může mu věřit...

Rozhodnutí, co dál, je na vás.. máte času dost, tak promyslete všechny pro a proti - vaše Sára x jiný kůň. Tady na diskuzi jak to na diskuzích chodí, se najdou tací, kteří se budou snažit poradit, ale i kupa těch, kteří budou "rýpat". Jak chodí Sára té zkušené holčině, co ji má pronajatou? Jinak shodit vás může i školní kůň, takže na rýpání ve stylu "že jste chtěla romantiku se svým koněm, tak ji máte", bych přeskočila. I kdyby tomu tak bylo, nebudete první, kdo si špatně zvolil koně nebo trenéra. V každém případě, až se budete vracet do sedla, ať své Sáry nebo jiného koně, nesmíte se vracet se strachem. Koně to vycítí, ač jsem tomu nikdy nevěřila, koupila jsem si kdysi kobylu, později zjištěno nevalné pověsti. Ta nervozitu a strach jezdce poznala hned, takový ani nenasedl. Naopak i nejezdci, kteří její pověst neznali a nepřemýšleli (nebo netušili, že by něco takového kůň mohl udělat) jestli při nasedání vyhodí nebo něco bude zkoušet, nasedli bez sebemenších problémů a kobyla šlapala, jak měla. I když vyměníte koně, budete schopna se na něj posadit uvolněně, bez strachu? Neznám vás ani dotyčného koně, ale myslím si, že stejně vám asi hned sedat na koně nedoporučí, co tak zkusit zapracovat s vaší sárou na vzájemné důvěře se země pod nějakým dohledem? A uvidíte, jak se váš vztah bude vyvíjet, možná pak na ní časem sednete i uvolněněji než na "cizího" koně, kterého koupíte a nebudete vůbec znát...

Nedělej si hlavu, tak třeba nevěří - no a co.
Začneš od začátku.
Kolem koní se mitám přes 30let. Jsem z rodu koňáků a stejně jsem teď udělala chybu a zradila si kobylu. To se stane.

Je to na prd, ale každej někdy udělá chybu. Ty jsi ji ani neudělala vědomně. Já dokonce přecenila psychiku své kobyly a myslela jsem si, že to v pohodě dá - ani mě nanapadlo, že by se mohla polekat. No a stalo se. Vlastní chybou jsem se mrskla na začátek 1,5 letého snažení, možná ještě před, ale přece to nevzdáme. Musím jí holt pomalu vysvětlit, že já jsem ten, kdo má rozum a není třeba se bát. Teď jsem najednou nenasedala, drželi mi koně a nechala jsem se vyhodit, chvíli se nechala vést, aby měla kobylka opporu v člověku co jde před ní a pak jsem to riskla. Po několika hodinách i ona zjistila, že to jde (a to je to celkem posera :-D )

Klídek, to půjde, jen musíš zapomenout, co vše už dávala a začít zase pomalinku.

Buď se pokusíš začít znovu, nebo to vyřešíš jinak. I prodej je rozumná možnost. Držím pěsti. K

...a pokud je koby na pastevku, pásky zřejmě zná a respektuje, tudiž by neměl být problém postavit provizorní kruhovku z tyček a pásek..na práci ze země dostačující..

kacka.k napsal(a):
Rozhodnutí, co dál, je na vás.. máte času dost, tak promyslete všechny pro a proti - vaše Sára x jiný kůň. Tady na diskuzi jak to na diskuzích chodí, se najdou tací, kteří se budou snažit poradit, ale i kupa těch, kteří budou "rýpat". Jak chodí Sára té zkušené holčině, co ji má pronajatou? Jinak shodit vás může i školní kůň, takže na rýpání ve stylu "že jste chtěla romantiku se svým koněm, tak ji máte", bych přeskočila. I kdyby tomu tak bylo, nebudete první, kdo si špatně zvolil koně nebo trenéra. V každém případě, až se budete vracet do sedla, ať své Sáry nebo jiného koně, nesmíte se vracet se strachem. Koně to vycítí, ač jsem tomu nikdy nevěřila, koupila jsem si kdysi kobylu, později zjištěno nevalné pověsti. Ta nervozitu a strach jezdce poznala hned, takový ani nenasedl. Naopak i nejezdci, kteří její pověst neznali a nepřemýšleli (nebo netušili, že by něco takového kůň mohl udělat) jestli při nasedání vyhodí nebo něco bude zkoušet, nasedli bez sebemenších problémů a kobyla šlapala, jak měla. I když vyměníte koně, budete schopna se na něj posadit uvolněně, bez strachu? Neznám vás ani dotyčného koně, ale myslím si, že stejně vám asi hned sedat na koně nedoporučí, co tak zkusit zapracovat s vaší sárou na vzájemné důvěře se země pod nějakým dohledem? A uvidíte, jak se váš vztah bude vyvíjet, možná pak na ní časem sednete i uvolněněji než na "cizího" koně, kterého koupíte a nebudete vůbec znát...

Mockrát děkuji. Já si Sáru kupovala s tím, že vím o všech svých nedostatcích, ale ze země jsem se vždycky cítila jistě a myslím, že i se Sárou jsem ze země dělala pokroky.
Někteří říkají, že je to tím, že ji rozmazluji pamlsky, ale já jí dám pamlsek jednou za uherský rok, naučila jsem se ji chválit hlavně hlazením a slovně. A myslím, že se hodně uklidnila i pod sedlem, dkyž ji chválím, že dělá něco správně.
S kamarádkou pod sedlem je v pohodě, ačkoliv pod ní je teda čertík nevycválanej, ale ona to alespoň ustojí a udrží ji.
Já Sáru kupovala s tím, že kobylka dělala hiporehabilitace a vůbec jsem se tím rozhoupala, že majitelka ačkoliv věděla, že jsem začátečník jak jsem jí řekla, si nakonec vybrala raději mě, než kohokoliv jiného, z mnoha zájemců co se jí ozvali a držela mi ji pak ještě měsíc, než sem sehnala odvoz. A ona to umí, to jde vidět, že to umí.
Já nikdy nehledala chyby v Sáře, i když má své mouchy, které ne a ne se odnaučit.
Tohle byla zkrátka směsice událostí. Sára nesnáší bahno, jakmile byla někde hluboká louže a bahno, tak ona stála a nechtěla jít (díky tomu jsem zjistila, jak šitózní vodítko jsem měla- jak někdo může udělat kroužek na karabinu z měkkého hliníku?), trvalo mi celý únor, ji odnaučit trucovat před bahnem a jít skrz, musela jsem si na to pořídit řetízkové vodítko. Zimní krmelec se senem je obklopený podupanou a rozblácenou půdou, Sára se tam dostávala složitýma uličkama po suchých ostrůvcích. Zkrátka princezna.
Proto se ani nedivím, že se najednou propadla do blátivé bažiny a dostala z toho záchvat hrůzy. Měla bahno až po kolena, jak se zabořila, to je jako kdybych já zčistajasna spadla do jámy plné pavouků.
Ano, přiznávám, měla jsem s ní ze začátku problémy, ano bála jsem se jí nasedat do sedla, ano byla sjem v sedle nervózní, a ano, asi až na ní porpvé nasednu, tak tu nervozitu možná budu zase mít. Ale věřím, že s pomocí mé kamarádky, co mě trénuje, a během dvou jezdeckých hodin mě prakticky zbavila strachu z jízdy na Sáře, to překonám.
Hodně mi pomohla i rada o sedlání od Sisi58 (myslím, že sjte to vy že?), kdy jsem zjistila, že jsem Sáru sedlala hodně na kohoutek, stačil osedlo o pár centimetrů posunout dozadu, prodloužit si třmeny a hned se mi v sedle sedělo mnohem lépe a jistěji.

kacka.k napsal(a):
...a pokud je koby na pastevku, pásky zřejmě zná a respektuje, tudiž by neměl být problém postavit provizorní kruhovku z tyček a pásek..na práci ze země dostačující..

Jo, kruhovka je teď v plánování, ona respektuje i nataženou lonž přes otevřený vstup do 'čtverce' a zastaví před ní. Ale je to na plánu majitelky, ta o tom sní už od února. Kůly už jsou objednány, jak bude nakonec vypadat netuším jistě. Ale stejně bych ráda někam jinam, jen čekám až se někde uvolní místečko.

Tak to jste s kobylou na dobré cestě ;-)
Pod dozorem trenéra to podle mně dotahnete ke společným vyjížďkám ve všech chodech.