Dep

XXX.XXX.235.4
Zdravím Ifauňáci,
mám takový problém s kobylkou, teda vlastně já ani ne, ale má B- reiterka.
Vzhledem k tomu, že mám časově náročnější práci ( krátký/dlouhý týden,12 hodin) tak jsem poprosila kamarádku zda by mi nechtěla jezdit kobylku. Holčinu znám od střední, vím jak jezdí ( jezdili jsme spolu) názorově si sedneme, vím, že se na ní můžu stoprocentně spolehnout, protože je to ten nejzodpovědnější člověk. Prostě sen, každýho kdo shání B-reitera.
Jenomže, poslední dobou mi přijde, že si nějak přestávají rozumnět s kobylkou :-/. Kobylka teď stála. Známá jí vzala na lonž, kobyla prý proti ní natvrdo postavila na zadky a natvrdo jí málem přeběhla. Prý to kobyla myslela fakt na ni. né, že by se vzteklala apod.Tak jsem jí vzala já na to samé místo a kobyla nic..
Několikrát jsem jí i vzala na jízdárnu, protože vím, že pokud chvíli stojí tak vymýšlí blbiny. Aby mohla známá v klidu jít jezdit a nemít strach, že bude dělat kraviny.Chvíli mi dělala kraviny a pak se uvolnila a chodila jak má.
Dnes mi volala, že jí kobyla nechtěla klusat, jen čekala až přijde silnější pobídka, aby mohla vyletět cvalem. Vyhazovala, stoupala si na zadky. Tohle prostě u tý kobyly neznám.. Poslala mi velice pikantní foto... ( řekla jsem ji, ať si vždy raději s sebou někoho vezme a nejezdí sama). Tohle není první případ, kdy mi řekla co všechno s ní kobylka dělala za cirkus. Hrozně mě to mrzí, protože já zase chodím a básním jí jak kobyla krásně šlape jak se už i začíná podsazovat a dva roky práce někam vedou. Známé chodí přinejlepším s hlavou rovně a většinou jí má nahoru.
Pokud s ní jdu na jízdárnu, tak kobyla nevymějšlí a šlapká jak švýcarky. Když tam nejsem a slyším " co zas ta č.za" dělala tak je mi to hrozně líto a mrzí mě to. Mám strach, aby se na kobylu nevyprdla, neměla z ní strach.
Jedná se o 10 letou plnasku. Prý její matka také nesnesla cizí jezdce na zádech. Moje s tím neměla problém ani u předchozích majitelů. Tak mě napadá, že by se v ní probudily nějaké matčiny geny ?..
Dep

XXX.XXX.235.4
Toho jsem se bála :-/. Ale ona na ní reaguje jinak i při celkové manipulaci.. Já to prostě nechápu, protože jsem i slabší jezdec než ona... Vždycky jí ve škole chodili koně lépe než mne. A byl to třeba i ten samý kůň na kterém jsem jezdila minulý týden já, tak když ona na něj sedla tak jí šel mnohem lépe. Jsem z toho vážně jelen.
Asi bych to nesváděla na matčiny geny, ale na plnokrevné geny obecně. Plňasi jsou velmi citliví koně, reagují i na jemné nuance v lidském chování, které vy jako člověk nemáte šanci rozpoznat.
To, že někomu koně "lépe chodí" než jinému, dost často znamená, že dává razantnější pobídky, jezdí silověji, což plňasi špatně snášejí. Lepší jezdec nemusí znamenat lepší člověk a už vůbec ne očima plnokrevníka
Já bych jako "lepšího jezdce " viděla osobu, která se dokáže, shodnout, přizpůsobit a postupně i smysluplně pracovat s každým koněm.Bez rozdílu plemene, či povahy.Proto mu koně "lépe chodí"
Vaše kamarádka by si měla nejdřív ke kobyle najít cestu, tzn.aspoň chvíli dělat co nejpodobněji vám.
Tím je naděje, že se s kobylou nějak sehraje a časem si ji zpracuje i k obrazu svému.
Zkusila bych někdy jít ven ve čtyřech, vy na jiném koni a kamarádka na vaší.Abyste jí případně poradila či opravila, prostě viděla, co dělá jinak.
Dep
napsal(a):
Zdravím Ifauňáci,
mám takový problém s kobylkou, teda vlastně já ani ne, ale má B- reiterka.
Vzhledem k tomu, že mám časově náročnější práci ( krátký/dlouhý týden,12 hodin) tak jsem poprosila kamarádku zda by mi nechtěla jezdit kobylku. Holčinu znám od střední, vím jak jezdí ( jezdili jsme spolu) názorově si sedneme, vím, že se na ní můžu stoprocentně spolehnout, protože je to ten nejzodpovědnější člověk. Prostě sen, každýho kdo shání B-reitera.
Jenomže, poslední dobou mi přijde, že si nějak přestávají rozumnět s kobylkou :-/. Kobylka teď stála. Známá jí vzala na lonž, kobyla prý proti ní natvrdo postavila na zadky a natvrdo jí málem přeběhla. Prý to kobyla myslela fakt na ni. né, že by se vzteklala apod.Tak jsem jí vzala já na to samé místo a kobyla nic..
Několikrát jsem jí i vzala na jízdárnu, protože vím, že pokud chvíli stojí tak vymýšlí blbiny. Aby mohla známá v klidu jít jezdit a nemít strach, že bude dělat kraviny.Chvíli mi dělala kraviny a pak se uvolnila a chodila jak má.
Dnes mi volala, že jí kobyla nechtěla klusat, jen čekala až přijde silnější pobídka, aby mohla vyletět cvalem. Vyhazovala, stoupala si na zadky. Tohle prostě u tý kobyly neznám.. Poslala mi velice pikantní foto... ( řekla jsem ji, ať si vždy raději s sebou někoho vezme a nejezdí sama). Tohle není první případ, kdy mi řekla co všechno s ní kobylka dělala za cirkus. Hrozně mě to mrzí, protože já zase chodím a básním jí jak kobyla krásně šlape jak se už i začíná podsazovat a dva roky práce někam vedou. Známé chodí přinejlepším s hlavou rovně a většinou jí má nahoru.
Pokud s ní jdu na jízdárnu, tak kobyla nevymějšlí a šlapká jak švýcarky. Když tam nejsem a slyším " co zas ta č.za" dělala tak je mi to hrozně líto a mrzí mě to. Mám strach, aby se na kobylu nevyprdla, neměla z ní strach.
Jedná se o 10 letou plnasku. Prý její matka také nesnesla cizí jezdce na zádech. Moje s tím neměla problém ani u předchozích majitelů. Tak mě napadá, že by se v ní probudily nějaké matčiny geny ?..
Mám to podobně, mě má sice kobča na háku jako jezdce, ale v rámci možností vím, že ze země mě má 'radši'. Na druhou stranu vidím, že moje spolujezdkyně se na ní sice udrží a ujezdí, ale jde spíš o to, že je zkušená a udrží a se taky je to tím, že kobyla nemá nutkání vyhazovat a vzpínat se... je to jen kobyla co má svou hlavu, ale vidím, jak se pod ní občas vzteká.
Ale už to zachází dost daleko i na mě... hromadu věcí, které já jsem na kobyle udělala ze země, ačkoliv ze sedla jsem naprosto neschopná husa, si přivlasňuje za své zásluhy, dokonce se to dostalo do bodu, kdy se ona a její kamarádka proti mě a mému názoru spikly s myšlenkou "My jezdíme déle a lépe než ty, tak tomu rozumíme víc než ty."
Možná by slečna mohla částečně upustit od ježdění, a spíš se věnovat práci ze země, chození na vodítku nějaké upevňování vztahů, nějaké malé cviky z PHN.
Je plno koní, kteří jsou jen pro jednoho člověka, znala jsem takovou QH kobylu, úžasná pracantka ale pouze pro 'svoje lidi' kteří se o ni starali.
U nás to občas kolísá, několikrát už sem viděla, jak tam přišla, a protože zrovna Sára neměla svůj den, tak jí tak možná přejela kartáčem, přinesla sedlo a tradá do jízdárny, nějaké pořádně přejetí hřbílkem a rozmasírování svalů, nebo vyčištění kopyt, (to jsem u toho jednou byla, jezdí od malička a bojí se kobyle vyčistit zadní kopyta protože má zrovna nepříjemnou náladu, a přitom mě kobča dala kopyta bez keců, i když se netvářila radostně.).
Uživatel s deaktivovaným účtem

Jsem pro názor zkusit to ve čtyřech. Pokud máte možnost půjčit si ještě jednoho koně pro sebe a jet společně, b-reiterka na vaší kobyle, mohlo by vám to napovědět. Pokud má kamarádka zájem a energii se to zkusit nějak napravit, půjde do toho s vámi. Ale je to teď o dvojité psychologii - jít na kamarádku z jemna, protože i ona už může být ze situace nešťastná... tolik chce, aby to fungovalo, a ono to nejde a nejde :( a taky o kobyle, která jí má zjevně plné zuby... pomaličku, jemně... zkuste spolupracovat ve třech (vy dvě a kobyla), nebo ve čtyřech venku... třeba to ještě není ztracené. A nebo vám kobyla řekne, že fakt nikdo jiný než vy jí na hřbet prostě nepoleze... (ta horší varianta).
Dep

XXX.XXX.37.60
No ve čtyřech to nelze - není zde kůň na půjčení :) jsme zde otrhlé od koní v dosahu 15 km :).
Chodím s ní ( s kámoškou ) ke koním, když se sejdeme a říkám jí něco ve stylu: "Hele, ale ona je na tohle zvyklá takhle, tak to zkus udělat jako já". Zkraje jsem chtěla aby se chodila dívat, když já jezdím a říkala jsem jí " Pozoruj mě co a jak dělám, ať jezdíme co nejpodobněji."
Při skokách to teď naposledy byla vůbec katastrofa, protože já jsem takovej ten řekněme línější člověk a nechávám to na kobyle, ona si sama všechno napočte a udělá. V našich " výškách" ( 80,90 cm) mi to v tom parkuru ZATÍM funguje. Jenže kamarádka je zvyklá do toho koním "kecat" a to byl kámen úrazu.
Když jsme šli do terénu já pěšo ona koňmo, tak se mi zase zdálo všechno lepší než podemnou. Kobylka je podemnou pořád v hecu. Už je to na 100% ovlivněné mojí psychikou kdy vím, pokud půjdeme ven, že to bude zase veselé. Nutno podotknout, že už se obě lepšíme :).
Čili zdálo se mi všechno lepší až do okamžiku, kdy jsem řekla "Hele vyklusej si tento kopec v hezkým tempu, nech jí to její dlouhý ať se nevzteká, ať nechce cválat, ale ať si kluše". Chvíli jsem je pozorovala kobyla si postavila hlavu, načež si s tím nějak poradili já zalezla za roh, šla jsem napřed, viděla jsem, že už kopec schází dolů. Kobyla chtěla odbočit už o odbočku výš než kámoška a byl problém. Začala se tak vehementně vztekat, až musela slést a odvést jí pěšky do "kámošky odbočky" pak nalezla a vše úplně ok.
Co se týče práce ze země - vím, že s ní dělá. Děláme s ní obě. Na tohle je fakt skvělá, poněvadž je extra citlivá a mě to s ní baví ( a to na tyhle věci nejsem - všééchno vždycky u babky trvalo děsně dlouho než to pochopila což u mladý jde rychle :) )
PS. Práci ze země myslím komunikaci a ne čištění, lonžování.
O víkendu jedeme na soustředění, tak uvidíme jak se bude kobylka chovat. Taky na nás mrkne pořádný trenér a třeba poradí proč se chování kobyly diametrálně liší.
Dep

XXX.XXX.37.60
I když teď tak přemýšlím, třeba já když čistím tak mám srandu na čvrt hodiny. S kobylkou se pomazlím, pozlobím jí. Než jí vyčistím všema hřbílkama :). Strojím jí půl dne, protože jí u toho musím říct spoustu věcí, co se odehrálo v práci, s přítelem, doma. Mezitím jí vysvětluji, že už nechci aby se mračila na podbříšník, že už se jí nic dít nebude. Že by si jako mohla milostivě už to udidýlko vzít a ne pořád řešit mouchy, který okolo ní lítají a hlavně ta jedna vytrvalá.
No když se obě nabaští, tak se mazlím bud s jednou nebo druhou, zlobím je s pamlskama..
Kamarádka zpravidla chvátá domů, takže čištění hrc prc kartáčem honem jezdit honem do ohrady a čau.. To možná bude také ono. Nevěnují je uplně ten čas a nedává tolik koni najevo, že v podstatě i ona je tu pro něj.
J.

XXX.XXX.202.173
Kůň taky může být nebetyčně rozmazlený majitelkou a protestovat proti čemukoli, co není "ťuťuťu".
Musíte si domluvit strategii, jak s koněm zacházet, a dělat to pokud možno podobně. Kdyby po mně hypoteticky někdo chtěl, abych s konýškem hovořila o mouchách v rámci braní udidla déle, než 5 vteřin, asi bych si našla ježdění jinde. :-D Nicméně nikomu nebráním to dělat - jen si to zkuste nějak dohodnout, no