Ahoj!
Ráda bych se zeptala vás zkušenějších, jak jde tyto 2 tvory strávit dohromady. Jelikož jako asi většina lidí sním o vlastním koni, už při škole jsem si na něj šetřila a teď když už nějakou dobu pracuji pomalu začínám zvažovat koupi. A čím víc to zvažuju, tím víc se dostávám právě k tématu kůň X manžel a rodinný život. Koně si samozřejmě plánuju platit ze svých peněz, ale na druhou stranu si říkám, co bude, až jednou půjdu třeba na mateřskou? Z mateřské koně těžko uplatím, takže by mi s tím musel pomoct můj potencionální manžel. Koně si na pár let taky kupovat nechci, když už si ho jednou koupím, tak už u mě pokudmožno zůstane.Tak se vás chci zeptat, jaký vy s tím máte zkušenosti? A jde to vůbec dohromady? Máte nějaké rady nebo doporučení? Finanční rezervu na celou mateřskou si těžko udělám, že...
Keď sa chce všetko sa dá
Pokiaľ budeš mať koňa ustajneného tak máš o neho postarané či tam si, alebo nie. Počas materskej by som zvažovala nechať ho na pastvinách alebo ho ponúknuť na jazdenie za príspevok na ustajnenie ale to by som musela nájsť človeka ktorému by som na 100% verila. Táto možnosť by ti mohla uľahčiť aj stratu financií počas MD. A ja síce ešte deti nemám, ale naozaj neplánujem sa na 3 roky všetkého vzdať a moje dieťa bude určite kočíkané popri konských výbehoch A doma z práce budem max pol roka a na tento čas sa nejaké financie dajú odložiť aj vopred.
Ďalšia vec je ale aj to, že keď už budeš mať manžela a dieťa tak pohľad v štýle "moje peniaze" a "môj kôň" sa istotne trocha pozmení na "naše peniaze" a "náš kôň"
Ahoj, mám přítele,3 letou holčičku a problém v tom nevidím, je to těžké, ale jak píše paní přede mnou- Když se chce všechno jde. Já mám koně doma a tak za ustájení neplatím, platím jen za seno, vodu, vet a strouhání kopytek plus nějaké to prilepseni občas v podobě pamlsku a musli. Vyjde mě to levněji zřejmě, ale zkrátka musím si brzy ráno privstat a o koně se postarat, totéž když přijedu z práce. No a přítel se do toho všeho zapojil sám, když viděl, že je to můj koníček, takže máme koně společně a platíme spolecne. :).
Doporučuji být velmi obezřetná při výběru potenciálního manžela
Stanovit kritéria výběru a neubírat.Musí mu být předem jasné, že kůň je vaše nedílná součást.Pokud to pobere jako fakt a dokáže vás prostě brát, jaká jste, máte pravděpodobně vyhráno.
Partnera otestujte hned v ranném stadiu vztahu.V krizových situacích typu, musíš nakoupit, uvařit, a dát mi peníze, hajtra marodí a já jí jedu 3krát denně kapat do oka, tudíž je domácnost na tobě.Nebo pojedeš se mnou, a pak si namažeme chleba.Třeba.
Jestli se dobře zaběhne a pochopí, že kůň není jeho konkurence, máte velkou pravděpodobnost, že se dokáže i postarat o případné dítě a nerozhodí ho vaše občasná nepřítomnost či nesolventnost.
Držím palce
Koně jsem měla za svobodna, manžel si mě tedy vzal i s kobylou. První dítě OK, do kočáru, dojet do stáje, tam jsem měla partu vesnických dětí, které jsem si už před těhotenstvím něco naučila, takže buď projely kobylu oni, nebo jsem jezdila já a holky drncaly s kočárem. Problém nastal při mém 2. těhotenství - bylo rizikové, navíc tchán do našeho způsobu života remcal, takže jsem couvla a kobylu vyměnila za poncla s vozíkem. Nebylo to špatné, pořád jsem měla koně, i když malého, na vozíku jsem mohla jezdit i s dětmi, a později jsme přikoupili druhého poníka a jezdily obě holky. Jak děti rostly (máme 3), tak jsme doplňovali stádo většími poníky a nakonec měli znova velké koně, ale já už moc času na ježdění neměla. Ovšem chov koní mne nepustil a nakonec, když děti skončily s ježděním, prodala jsem přebytečné koně (nějaký čas jsem váhala nad svou haflingerkou) a dnes chovám jen shetlandy, mám jich celé stádo a čekám, že si dám druhé kolečko s vnoučaty ![]()
Manžel občas hudral, že s dětmi někde lítám a doma nejsem, ale pokud jsem mákla a měla doma vše uklizeno a nijak jsem ho nezatěžovala hlídáním dětí a pod., tak mi pomohl udělat seno či postavit ohradu... Když se mu stejně nelíbilo, že jsme každé odpoledne s dětmi u koní, tak jsem argumentovala, že klidně koně prodám (kecala jsem), ale koupím dětem kola a budeme jezdit na nich a stejně doma sedět nebudeme! Na koně se nadávalo, když jsme se hádali, prostě zástupný problém. Nemohl najít cosi a nakonec za to mohlo, že jsem furt u koní, že?
Celkově ale žádná tragédie, jen ilustruji, že dokonalý chlap není, ale to žádný.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Ja to mam nastavene trochu jako Aggittka. Kone jsem si sice porizovala az kdyz jsme byli vzati, ale vedel, ze to "konske postizeni" mam a je to nelecitelne - kone jsou proste nedilnou soucasti me.
Ale: kdybych nevytvorila svuj projekt "podnikani", kde jsou kone jednou z vedlejsich soucasti, nikdy bych si vlastniho kone nechtela porizovat. Ja si zase naopak nemyslim, ze je to tak bajecne. Vim, ze bych vzdycky seznala neco pod zadek - koni je vsude mraky - kazdy, kdo si rekne, ze by si mohl poridit kone, to udela a pak zjisti, kolik ho to stoji casu (kdyz pomineme fin.stranku veci) a pak volaj:"Prijde mi sem nekdo jezdit kone, nestiiihaaaam!". Takze pokud clovek jezdi alspon trochu slusne a vi, co dela (Prace i s hur jezditelnymi napriklad), tak se nestane, ze by nemel na cem.. Naopak ted, se dvemi malymi detmi, kdy kone nemam primo u baraku, ale u toho zmineneho "projektu", je obcas opravdu vyšťavujici to vsechno zvladat. Nehledne na situace v jake jsem ted, ze jsem lezela tyden v nemocnici a jeste nejaky tyden nebudu mobilni, tedy manzel, normaln chodici do prace od-do, za me musi stihat jeste nejen ty deti, ale i zvirata! A to uz je tedy vazne mazec.
Za me tedy: kdybych chodila normalne do prace (mimozvireci obor), nikdy bych o vlastnim koni neuvazovala. Podle me je to vuci rodine pomerne velka sobeckost (deti nemaj mamu na plny uvazek, penize jdou na kone misto do rodiny, konim se podrizuji dovolene, atp.). Chodila bych nekam jezdit a az by ta rodina byla zajeta, teprv bych uvazovala, jestli to k sobe vsechno pasuje...
No my se naštěstí pustili s manželem do farmaření a vytvořili postupně farmu, která nás s rodinou uživila. Pak není problém uživit pár poníků, ale čas na přiježďování vlastního koně nebyl. Ano, výhodnější by bylo jezdit u kamarádky než mít koně vlastního, ale jako koňmi postižený CHOVATEL nemůžu jinak, než mít aspoň ty prcky, radost z hříbat je stejná ať jsou mini nebo klasické velikosti.
Hhippie - původně jsem za svou první kobylou chodila přes celou ves - i s kočárem, takže 15 minut tam,15 zpátky. Pak už jsem měla koně blíž i velmi blízko, a nejlepší bylo, když byli dočasně v zahradě pod oknem. Prostě čím blíž tím lépe ![]()
A taky jsem zprvu zkoušela na haflu sehnat jezdkyni, ale problém. A aby se celý rok flákala na pastvině a ještě mi kopala do ponclů, tak to ne. Pokud by makala, nějak bychom to vyřešili, pokud by byla "nenápadná bezproblémová" tak ať tu dožije, ale mít koně, který vám je k ničemu, jen na problémy, to ať ho má kámoška. Nějaký čas jsem ji půjčila jinam, nakonec prodala.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Jasne, uplne Vam rozumim.
Mam to prave take tak - na vlastniho kone pak diky mnozstvi prace, ktera je, neni dostatek casu. Ale moji kone jsou alespon dostatecne velci, ze kdyz zrovna nejsou pod detmi (prochazky s vodicem), daji se vyuzit i pro vyuku dospeleho. Jenze k tomu jsem pak stejne potreba ja (cvicitel), takze to stejne zadny cas neusetri...no pproste takovy zacarovany kruh. Kazdopadne je prima, kdyz clovek ta zvirata ma v takovem rezimu, ze nejenze si vydelaji na sebe, ale jeste neco rodine... Ale to uz se bavime zrejme o Vasem nebo mem podnikani, ne tak o tom, zda si ma nebo nema zadavatelka pro sebe poridit vlastniho jezdeckeho kone :)
Stejne, kdyz vidim ty Vase prcky na krasnych pastvinach, mi nejde do hlavy, jak to, ze nejsou presobezni a postizeni laminitis...ja resim obezitu i u koni pony-typu, kteri "neco" delaji, nemaji bohatou pastvu a jsou bez prikrmu (jasne, letosni leto se bez rozlehlych pastvin nebo sena nedalo..). O shetty, kterou jsem tu mela, se ani nezminuji. Vzhledem k tomu, ze jsem na ni nemela jezdce na aktivni jezdeni, pri rezimu 3x tydne na max.1,5h do terenu v kroku pod detmi (rezim24/7), mi ztloustla, ze si i pri velmi postupnem navykani na nijak bohatou pastvu nakonec uhnala schvaceni tak jsem ponika, ikdyz bych ho k tak malym detem moc rada, nakonec vzdala a mam male jezdecke, se kterymi muzu delat i ja, aby se udrzeli ve forme..
To, že netrpí na schvácení, je asi dílem šťastná ruka při výběru a následně odchovy z takových jedinců, dílem, že střídám pobyt na velké pastvině s menší pastvinou. Myslela jsem, že je to neustálou březostí chovných klisen, ale mám třebas 5 leté, co hříbě neměly a kopyta vcelku dobrá (výraznější kroužkování), a to některé klisny jsou po pastvě jak koule.
Pozitivní asi je i to, že mám větší stádo, a tak se sami od sebe občas prolítaj a upustí páru.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Hele, Tony, u me to vypada, ze mladsi to konske postizeni opravdu podedila. Tak kez by ji to vydrzelo. Jenze k tomu si prave ted porad preju zpatky toho maleho konika, jenze resim, ze je desne o stesti, ze clovek natrefi na ponika, co netrpi na schvaceni, otylost a zaroven je v sedle nezakerny k malym detem - zacatecnikum. Navic mista nemam nazbyt a vydrzovat si dva velke a jednoho maleho uz bych nezvladla. Pro tri kone uz nemam vodice, tedy by nebyli plne vyuziti... Mit velke pozemky, tak to neresim, ale ja operuji na malych, tak pocitam kazdy bobek navic. Achjo...treba se jednou dockam - byt na vlastnim, mit to u baraku a mit se kam rozsirovat
Martagiglless
napsal(a):
Ahoj!
Ráda bych se zeptala vás zkušenějších, jak jde tyto 2 tvory strávit dohromady. Jelikož jako asi většina lidí sním o vlastním koni, už při škole jsem si na něj šetřila a teď když už nějakou dobu pracuji pomalu začínám zvažovat koupi. A čím víc to zvažuju, tím víc se dostávám právě k tématu kůň X manžel a rodinný život. Koně si samozřejmě plánuju platit ze svých peněz, ale na druhou stranu si říkám, co bude, až jednou půjdu třeba na mateřskou? Z mateřské koně těžko uplatím, takže by mi s tím musel pomoct můj potencionální manžel. Koně si na pár let taky kupovat nechci, když už si ho jednou koupím, tak už u mě pokudmožno zůstane.Tak se vás chci zeptat, jaký vy s tím máte zkušenosti? A jde to vůbec dohromady? Máte nějaké rady nebo doporučení? Finanční rezervu na celou mateřskou si těžko udělám, že...
Ahoj,
připojím svůj příběh: o koupi koně jsem snila od dětství, nakonec jsem si ho před rokem koupila. Měla jsem manžela, dvě malinké děti a došlo mi, že kdybych to neustále odkládala, jednou bych mohla litovat nad ztracenými léty. Manžel nějak nevydejchal rodinné povinnosti a odpadl ;-) Zůstala jsem sama se dvěma dětmi, koníka pořád mám, občas je šílené vše skloubit, ale neměnila bych a taky bych svého čtyřnohého kámoše zanic neprodala. On je nakonec jediný, který mě dokáže dát psychicky dohromady, abych se ze všeho nezcvokla. Takže za mě doporučuju. Osvědčil se mi částečný pronájem slečně, díky tomu mám na ustájko a koník nezahálí, když jsem zrovna zahlcená povinnostmi. A ještě malá rada - pokud si vyberete dobrého životního partnera, zvládnete vše. A pokud ne - zvládnete to taky a kůň vám pomůže, abyste vydržela psychicky svěží ;-).