Máme doma koníka, který kdysi působil v jedné stáji spíše jako koník na jízdárně.U nového majitele ho občas brali ven samotného..jde o plnáska.Nicméně, koníka jsme koupili, nyní s ním jezdíme ven s poníkem, ale už je na něj dítě malé a proto potřebuji, aby koník chodil ven sám.Chodíme s ním ven na procházky, aby si zvykl o samotě.Já sama se bojím jezdit ven sama (kdysi mně jiný koník ošklivě sundal)a tak se bojím.Jezdím pravidelně pod trenérem na jízdárně, abych se zdokonalila (jezdím asi už 20 let, ale ten pud sebezáchovy tam je).Našla jsem si jednu slečnu, která kdysi jezdila dostihy a nabídla mi, že by kobylku vytáhla ven, aby si zvykla sama.Mám do toho jít? Je dostihový jezdec dobré řešení?Aby kobču nehonil tempem a pak si zvykla, že všude musí běžet?Nebude koník pak mně nerespektovat?
Dobrý den
Tím, že budete trajdat jen po jízdárně, se strachu nezbavíte nikdy. Jen si dál budete vytvářet a udržovat blok v ježdění ven.
Proč s tím koněm nejezdíte ven sama jen v kroku? To jste po dvaceti letech tak špatný jezdec, že ho venku nezvládnete ani v kroku? Terén přece neznamená krok, klus, cval. A jak si budete jistá v kroku, postupně začnete zrychlovat.
Pokud řešíte, jestli na koně pustit jezdce, který kdysi jezdil dostihy, aby vás ten kůň pak náhodou nepřestal poslouchat, tak v tom případě už si pro změnu já pokládám otázku, jestli vy jste vhodný majitel daného koně... Jestliže vy nejste schopná koně zvládnout a nechcete na sobě v tomto ohledu sama pracovat, tak vám nezbyde nic jiné, než koně nechat jezdit oné dotyčné nebo ho prodat někomu, kdo ho zvládne a pořídit si koně jiného, nejlépe plyšového, z něho určitě venku nespadnete.
Je to ode mě sice hnusné, ale je to tak. Nemáte-li dostatečně silnou vůli a osobnost na to, abyste byla schopná své strachy u koní účinně řešit, pak je lepší koně nemít. Ježdění na jízdárně pod trenérem vám tomto případě opravdu nepomůže. Já jsem taky házela spektakulární mrchy z koně, ale nikdy jsem ani jen neuvažovala o tom, že bych kvůli tomu ježdění to terénu zavrhla. Ano, obavy částečně byly, ale když jsem si nebyla úplně jistá, tak jsem v terénu prostě jen krokovala do doby, než jsem se odhodlala kousek zaklusat nebo zacválat. Nemůžete se tomu vyhýbat, tak to nikdy nevyřešíte.
malioren

XXX.XXX.47.167
A kdyby vám koně někdo vedl venku, postupně byste si zvykla..? naučíte se svého koně číst, strach zmizí.
Nanny

XXX.XXX.199.180
To, že je slečna dostihový jezdec, nemusí nutně znamenat, že je to magor, co bude koně honit pořád jenom tryskem. Vemte ji nejdřív na jízdárnu, podívejte se, jak jezdí, jak se ke koni chová, jak s ním zachází, to už Vám hodně napoví. Jestli Vy sama se s koněm ven sama bojíte, a přesto mu chcete vyjížďky dopřát, tak je to asi jediné řešení. A nebo si dál jezděte jenom na jízdárně, jezdit sama ven s koněm, když budete totálně vynervovaná, to nemá smysl, neužijete si to ani Vy ani kůň a kůň reaguje velmi citlivě na jezdce, takže je také možné, že se pod Vámi leká, protože se bojíte Vy a pod někým jiným by chodil v pohodě.
Lina225

XXX.XXX.131.91
Nevidím v tom problém. Slečna bude mít určitě mnohé zkušenosti s daným typem koní, takže vám pomůže koníka zpacifikovat a navíc třeba poradí co dál. Na tempu vyjížďky a všech dalších podrobnostech se dá přece domluvit.
Zda vás poté bude kobylka respektovat záleží hlavně na její povaze. Jestli se opravdu bojí, tak vám jezdkyně pomůže ji okoukat a časem se to zlepší. Jestli jen zkouší jezdce a vy nemáte dostatečné sebevědomí, bude lepší prodej.
Nejde se pořád jen bát a přemýšlet co by kdyby, to je hloupost. Já osobně jsem u koní podobnou dobu (dokonce i závodím) a stejně do terénu nerada chodím sama. Jednak si to sama tak neužiju, jako když jdu s někým a jednak kdyby se něco stalo, tak mám druhého parťáka, který může pomoci (nebavím se jen o úraze mně či koně). Jestli chcete, aby na ní někdo cizí chodil ven sám, tak si uvědomte, že nesete odpovědnost jak za svého koně, tak za toho člověka, který na ní jede, v případě průseru jste za něj odpovědná Vy, i když jste tam nebyla přítomna.
Uživatel s deaktivovaným účtem

marketka
napsal(a):
Máme doma koníka, který kdysi působil v jedné stáji spíše jako koník na jízdárně.U nového majitele ho občas brali ven samotného..jde o plnáska.Nicméně, koníka jsme koupili, nyní s ním jezdíme ven s poníkem, ale už je na něj dítě malé a proto potřebuji, aby koník chodil ven sám.Chodíme s ním ven na procházky, aby si zvykl o samotě.Já sama se bojím jezdit ven sama (kdysi mně jiný koník ošklivě sundal)a tak se bojím.Jezdím pravidelně pod trenérem na jízdárně, abych se zdokonalila (jezdím asi už 20 let, ale ten pud sebezáchovy tam je).Našla jsem si jednu slečnu, která kdysi jezdila dostihy a nabídla mi, že by kobylku vytáhla ven, aby si zvykla sama.Mám do toho jít? Je dostihový jezdec dobré řešení?Aby kobču nehonil tempem a pak si zvykla, že všude musí běžet?Nebude koník pak mně nerespektovat?
Pokiaľ s vsmi kôň na krokovke odcvála a vykozluje vás, tak sa nemusíte báť, že stratíte rešpekt-ten beztak nemáte.
Dosť pravdepodobne svoj strach a kŕč prenáštate na kobylu, ktorá sa podľa toho vonku aj chová. Jazdec jej celý čas hovorí, že sa má báť, tak sa teda bojí. Pokojne na nej nechajte jazdiť iného zodpovedného človeka, ktorému môžete veriť. A vy sa zatiaľ vozte iba na jazdiarni. Keď bude kobyla chodiť von pravidelne, vo všetkých chodoch, po nejakej dobe s ńou opäť môžete skúsiť krokovku. Ideaĺne ísť von pešo vedľa nej, po nejakej dobe na ňu sadnúť na chvíľu(keď bude podľa vás v pohode), chvíľu ísť v sedle a keď sa prestanete cítiť komfortne, môžete ísť zase po vlastných.
Uživatel s deaktivovaným účtem

To Polárka: Mám to úplně stejně. Strachy jsem možná měla v oddíle, kde jsme měli opravdu "velmi vypečené" koníky, kdy se nás většinou vracelo z vyjížděk míň, než vyjelo. Ale to už je dávno za mnou. Ale přestože se na koních nebojím, jezdím na koni na vyjížďku i sama - když mám možnost, tak jsem radši, když může jet někdo se mnou. Jedním z důvodů je to, že mám mladého a hodně bojavého koně, který podporu druhého uvítá. Druhým důvodem je to, že jsem v tom oddíle, už jako docela slušný jezdec, zažila, že se se mnou otočil kůň jdoucí do kopce a shora na mě spadl - zůstal na mě ležet, já v bezvědomí pod ním... kdyby se mnou tehdá nebyla kámoška, docela těžko by mě v té vysoké trávě uprostřed polí hledali takhle seskočila z koně svého, plácla ho po prd*li, on odcválal směr domů, ten můj se odrazil a odcválal za ním... tak mě mohla pak odtáhnout někam do civilizace k telefonu a pořešit to
marketka
napsal(a):
Máme doma koníka, který kdysi působil v jedné stáji spíše jako koník na jízdárně.U nového majitele ho občas brali ven samotného..jde o plnáska.Nicméně, koníka jsme koupili, nyní s ním jezdíme ven s poníkem, ale už je na něj dítě malé a proto potřebuji, aby koník chodil ven sám.Chodíme s ním ven na procházky, aby si zvykl o samotě.Já sama se bojím jezdit ven sama (kdysi mně jiný koník ošklivě sundal)a tak se bojím.Jezdím pravidelně pod trenérem na jízdárně, abych se zdokonalila (jezdím asi už 20 let, ale ten pud sebezáchovy tam je).Našla jsem si jednu slečnu, která kdysi jezdila dostihy a nabídla mi, že by kobylku vytáhla ven, aby si zvykla sama.Mám do toho jít? Je dostihový jezdec dobré řešení?Aby kobču nehonil tempem a pak si zvykla, že všude musí běžet?Nebude koník pak mně nerespektovat?
To, že koně bude jezdit venku někdo jiný, je sice řešení, ale ne na pořád a hlavně, Vás to strachu nezbaví. Podobný případ jsem viděla loni, kdy měli sousedi samotného plňase a 15-ti letá dcera na něm jezdila jen v ohradě, protože se bála, ani na procházky s ním nešla. Poprosili mě, koník, i když venku nebyl léta, tak v pohodě...já jsem s ním problém neměla, oni ano. Plňasové jsou velice citlivý, rychleji vycítí nervozitu a obavu jezdce. Buď koně prodejte a pořiďte si jiného, ne plňase nebo si ať s Vámi chodí ze země někdo další...
Na rozdíl od většiny diskutujících se domnívám, že není problém, abyste si vy na koníkovi jezdila na jízdárně a do terénu vám ho bral někdo jiný.Jen je potřeba, abyste si druhého jezdce ověřila, věděla, že máte společné názory a mohla mu svěřit koně s důvěrou.
Rozumní majitelé druhému jezdci nedůvěřují je tak z fleku, takže je pochopitelné, že máte obavy, jestli vše bude ok. Ale měla byste je řešit hlavně s danou jezdkyní.
Osobně si nemyslím, že její dostihová minulost by měla automaticky znamenat, že bude koně na loukách nechávat prchat. Je sice pravděpodobné, že jako bývalý dostihový jezdec se nebojí vysokých rychlostí, ale zároveň znám řadu lidí, co se na dostihách ani nikdy nebyli podívat a koně nechávají lítat jak kdyby je na ně trénovali.
Pokud je koník lekavý můžete zkusit podávat koníkovi něco na zklidnění - bylinky, hořčík, B vitamíny.
Také se mi osvědčilo mít spíše hluboké sedlo s velikou oporou a rajtky s celokoženým sedem - pokud kůň někam vyletí, pomůže to hned v ten první moment, než ještě stihnou zareagovat vaše svaly.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
To Polárka: Mám to úplně stejně. Strachy jsem možná měla v oddíle, kde jsme měli opravdu "velmi vypečené" koníky, kdy se nás většinou vracelo z vyjížděk míň, než vyjelo. Ale to už je dávno za mnou. Ale přestože se na koních nebojím, jezdím na koni na vyjížďku i sama - když mám možnost, tak jsem radši, když může jet někdo se mnou. Jedním z důvodů je to, že mám mladého a hodně bojavého koně, který podporu druhého uvítá. Druhým důvodem je to, že jsem v tom oddíle, už jako docela slušný jezdec, zažila, že se se mnou otočil kůň jdoucí do kopce a shora na mě spadl - zůstal na mě ležet, já v bezvědomí pod ním... kdyby se mnou tehdá nebyla kámoška, docela těžko by mě v té vysoké trávě uprostřed polí hledali takhle seskočila z koně svého, plácla ho po prd*li, on odcválal směr domů, ten můj se odrazil a odcválal za ním... tak mě mohla pak odtáhnout někam do civilizace k telefonu a pořešit to
Právě i toto.. já mám teda koně, který sveze venku ve všech chodech i dítě, je to velice hodnej a bezproblémovej kůň, ani mi nedá možnost spadnout, ale jistota je jistota, člověk nikdy neví a zdraví máme jenom jedno.
marketka
napsal(a):
Máme doma koníka, který kdysi působil v jedné stáji spíše jako koník na jízdárně.U nového majitele ho občas brali ven samotného..jde o plnáska.Nicméně, koníka jsme koupili, nyní s ním jezdíme ven s poníkem, ale už je na něj dítě malé a proto potřebuji, aby koník chodil ven sám.Chodíme s ním ven na procházky, aby si zvykl o samotě.Já sama se bojím jezdit ven sama (kdysi mně jiný koník ošklivě sundal)a tak se bojím.Jezdím pravidelně pod trenérem na jízdárně, abych se zdokonalila (jezdím asi už 20 let, ale ten pud sebezáchovy tam je).Našla jsem si jednu slečnu, která kdysi jezdila dostihy a nabídla mi, že by kobylku vytáhla ven, aby si zvykla sama.Mám do toho jít? Je dostihový jezdec dobré řešení?Aby kobču nehonil tempem a pak si zvykla, že všude musí běžet?Nebude koník pak mně nerespektovat?
Podle vašich příspěvků v jiných tématech vás vaše kobyla nerespektuje vůbec.
Píšete, že je plnokrevná, tihle koníci jsou velmi citliví a chytří.Vy se bojíte od začátku, máte jakýsi dávný blok z minula, jak píšete.
Takže se vám nasčítaly dva faktory, které logicky způsobí katastrofu. Senzitivní kůň, kterému vy, celým svým jednáním, vysíláte neustálé signály o hrůzách okolí, nemůže reagovat jinak, než neochotou ke spolupráci.Proč by s vámi někam chodil?Když vy jste uzel nervů a s poníkem ve výběhu je klid!
Na jízdárně tenhle problém prostě neodbouráte.
Pokud slečně dokážete vysvětlit, že potřebujete kobylu přijezdit tak, aby chodila ven sama i s pytlem na zádech, nevidím v její minulosti žádný problém.A jestli to slečna dokáže, kobyla se s jistým jezdcem hodně uklidní, také trochu unaví.Vy můžete začít krokovkami.
Plnokrevník je opravdu specifický koník a jak se dostane do rukou skoro analfabetům a navíc ještě bojácným, obě strany trpí.
Dcera, co jezdí "parkurově" by pro začátek za vašeho dohledu, nebyla schopna vzít kobylu na procházku?Formou, že vy půjdete po zemi a dcera na koni a nějakém klidném úseku třeba kolem vás zakluše apod?Nebo se taky venku bojí?
Dobrý den,
téma jak dělané pro mě. Mám kobylu ČT, matka je ale plnokrevná a kobyla má z matky opravdu mnoho, kobylu mam 4.rokem. Většinou jsem jezdila s mou koňokolegyní (koně máme společně na jejím pozemku, valacha, kobylu a shetyho). V zimě ona kvůli práci tolik nemohla a tak jsem v týdnu jezdila sama, kobyla je ale hodně koukavá, vše jí chce sežrat, ve stádě je také na nejnižší pozici a respektuje vůdčího valacha, takže když jede bez něj, je ztracená.
Nikdy jsem to ale zvlášt neřešila a v týdnu tu jednu vyjíždku dávala sama a pak o víkendu jsem jezdila s kolegyní a od jara jsme jezdili jen spolu, což byla kobyla úplně super spolehlivá, tedy za koněm. Nyní kolegyně od konce srpna nejezdí a já jsem nucena jezdit 4x sama, jsou vyjíždky kam s ní nejedu, pro naši bezpečnost (příliš velký provoz, bubáci), nyní se valach léčí s nohou a tak jsou koně na menším výběhu a kobyle už z toho rupá v hlavě, někdy pořád někam kouká a běhá sem a tam. Ježdění nyní s ní je teda také o život, kobyla se všeho bojí, je nevylítaná jelikož je na malé louce a tudíž celou vyjíždku na vše čumí, uskakuje, na louce poskakuje a pod., ale zkrátka jezdím, snažím se hodně klusat, aby ze sebe dostala energii, od víkendu už půjde na větší louku tak snad se trochu zklidní. Pokud bych si vybírala druhého koně tak už nic do plnokrevníka, jsou to opravdu nervově labilní koně, citlivý, ona vycítí i sebemenší strach z vás a bude vám pak blbnout, pokud se necítíte tak do terénu s ní opravdu nejezděte, nemá to smysl, ten strach ve vás bude a ona to vycítí, tihle koně mají přímo radary. Což takhle brát kobylku jen na procházky + práci na jízdárně? Jinak tu jezdkyni to chce opravdu prověřit, já osobně bych svou asi nikomu nenechala jen tak, musela bych v tom člověku mít 100% jistotu, nikdy nevíte co vám s takovým nervově labilním koněm provede