Ahoj,
máme doma kobču huculaxhafling. Je tvrdohlavá jako každý hucul, jenže někdy to až leze na nervy. Jedeme třeba na vyjížďku (i s jiným koníkem) a místo toho aby uposlechla a šla doprava jde stále rovně směrem louka. Takhle je ti pokaždé když jedem na vyjížďku. Když ji zastavím a snažím se prosadit svou že jdeme do lesa nikoliv na louku tak mi začne couvat nebo jde dopředu. Podotýkám že nepoužívám bič a moc se mi ho používat nechce. Tohle dělá ale často, je žravá a tak když chce na louku tak je to věčný boj. Ale dělá to když jsme na uzavřeném prostoru, nechce záhýbat. Už jsem s tím zoufalá a proto prosím o rady co s tím :( Předem moc děkuji :).
Tu ani tak nejde o přiježděnost jako o chybějící naprosto základní vychovanost a pokud zadavatelka neví co s tím, tak by asi takového koně neměla vlastnit.
Kůň ji má úplně u zadní části těla pod ocasem a pokud ji opravdu nezačne respektovat (a že to po dobrém a horsemanshipováním u takových tvrdohlavých zmeťourů nikdy dobře nepůjde), tak je úplně nanic, že bude přijezděný nebo ona se bude někde učit jezdit, kůň s ní vždycky zamává, jak mu bude libo.
Hlavně ale, že nechcete použít bič , to je dneska svět .
Pokud nevíte co s koněm a nechcete se ho zbavit, tak na něm prostě nejezděte. Ušetříte si nervy.
Jezděte tam, kde poslouchá. Až si budete na 100% jistá, popojeďte dál.
A tak po kouscích postupujte kupředu. Je to hodně nadlouho. Kobču prostě utaháte.
Vždycky napřed přemýšlejte, než po ní budete něco chtít. Zase začněte od toho, co dělá a pak přejděte ke složitějším věcem. Po krůčcích.
Při manipulaci vždy mít rukavice.
Bičík používat nikoli na bití, ale na korektní pobídky, posloupnost je: lehká pobídka, silnější pobídka, důrazná pobídka spolu s bičíkem.
Nejde o mlácení, jen koníka upozorníte, že to opravdu, ale opravdu myslíte vážně
Pobídka bičíkem se dává za holeň. Nikoli na krku.
Pokud máte takového křížence, jako máte, musíte si být sama sebou jistá. Jiná možnost není.
Pokud si jistá nejste, koník to pozná a přebírá vedení. Tahle vlastnost je fajn v případě, že kůň musí v krizové situaci najít bleskové řešení, než se stane neštěstí. Ale na běžné ježdění je takový kůň vhodný jen pro sebevědomého člověka.
Nemusí nijak zvlášť dobře jezdit, s tím se kůň vyrovná, ale MUSÍ si být sám sebou naprosto jist.
Opravdu zvažte, zda se na to cítíte, pokud ne, koně prodejte, než z něj, bez zlého úmyslu, vychováte zmetka.
Je dost koní, kteří vám chyby prominou a můžete začít znovu.
Ovšem HUCUL a jeho kříženci mezi ně nepatří
Anit
napsal(a):
Ahoj,
máme doma kobču huculaxhafling. Je tvrdohlavá jako každý hucul, jenže někdy to až leze na nervy. Jedeme třeba na vyjížďku (i s jiným koníkem) a místo toho aby uposlechla a šla doprava jde stále rovně směrem louka. Takhle je ti pokaždé když jedem na vyjížďku. Když ji zastavím a snažím se prosadit svou že jdeme do lesa nikoliv na louku tak mi začne couvat nebo jde dopředu. Podotýkám že nepoužívám bič a moc se mi ho používat nechce. Tohle dělá ale často, je žravá a tak když chce na louku tak je to věčný boj. Ale dělá to když jsme na uzavřeném prostoru, nechce záhýbat. Už jsem s tím zoufalá a proto prosím o rady co s tím :( Předem moc děkuji :).
Já naučila takhle mojí xhuculku poslouchat.Co mi dělala jsem použila proti ní.A funguje to, úspěch byl a poddala se.Chce to více přijezdit a prosadit si svoje, i kdybys měla slézt ze sedla a dovést jí tam, kam chceš jít, nebo tím směrem otočit.Chce to trpělivost a pracovat a pracovat.
Uživatel s deaktivovaným účtem
K tomu mě napadá inspirativní příběh: kamarád měl v samotě hřebečka, se kterým byli jedna ruka. Jeden pro druhého by dýchal. Kůň vychovaný, blbli spolu (práce s bičem, střelba...). Kůň ale chodil jen jemu. Nikomu jinému. Odešel tak max.20 metrů a kolečkem se k majiteli vrátil, ať dělal jezdec, co chtěl.. Jednou potřeboval odjet na dovču a poprosil jiného kamaráda, taky velmi dobrého jezdce, zda by mu hřebce nepohlídal, obsaral, venčil - jinak by stál týden v boxe. Tak ten kamarád koně obstaral, nasedlal, nasedl, ale kůň odmítal jít dopředu. Když hodně naléhal, kůň jen couval. A protože je ten klučina takovej vykuk, napadlo ho, že když se koni nechce jít dopředu, tak že pozádu se dá chodit taky a že to koně určitě jednou přestane bavit... poté, co odcouvali asi půl hodiny, se kůň otočil a od té doby respektoval i tohohle druhého kamaráda a fungoval mu normálně jako majiteli
Takže jak holky řekly - ikdybys nebyla úplně dobrý jezdec, ale byla bys pevná v rozhodnutí a dokázala si prosadit to, co si nastavíš jako hranice, mohla bys dojít do zdárné podoby spolupráce, kdy kobyla přijde na to, že prostě ona není ta, co v téhle dvojici velí
Samozřejmě pomoc někoho zkušeného jak v sedle kobyly, tak alespoň ze země pro vás obě by nebyla od věci.
Hodně zdaru.
Co je hodně podstatné a ještě tu nebylo zmíněno je předvídání a předcházení tomu, aby kůň vůbec začal dělat něco nežádoucího. Třeba pokud vím, že v nějakém místě má tendenci jít doprava místo doleva, tak už si ho předem vezmu na otěž, pobídnu, nechám odžvýknout, aby si laskavě uvědomil, že tam nahoře jsem a vydávám pokyny. A pak když zahýbám, tak pokud neposlechne na první jemnou pobídku, tak povel hned v zápětí dám silnější, aby věděl, že to myslím vážně a pokud by ani to nezabralo, tak velice brzy přijde podpoření bičíkem za holeň.
Toto stačí udělat párkrát a kůň z toho velmi brzy vyvodí, že je pro jeho dobro nejlepší poslechnout už první jemný pokyn.
Na svého koně bič nepoužívám vůbec, je hypersenzitivní a bylo by to kontraproduktivní, ale na normální a hroší povahy klidně. Samozřejmě nemluvím o nějakém bezduchém mlácení koně, ale jedno štípnutí ve správnou chvíli pomůže předejít mnohaminutové diskuzi a do budoucna zjednoduší práci s koněm.