KUK

XXX.XXX.250.39
Ahoj nevím jak rodiče přemluvit o koupi poníka!U koní jsem byla 3 roky ! Vím kolik je to času peněz atd. :)
Uživatel s deaktivovaným účtem

KUK
napsal(a):
Ahoj nevím jak rodiče přemluvit o koupi poníka!U koní jsem byla 3 roky ! Vím kolik je to času peněz atd. :)
To máš blbý. prostě musíš počkat, až vyrosteš, a koně si pak koupíš za svoje. nebo třeba taky ne. ono "vědět" kolik je to času a peněz a dávat do toho svůj čas a svoje peníze je totiž úplně jiná liga.
To je fajn, že jsi u koní tři roky...NEní problém koněkoupi, ale uživit ho ;). Jseš si jistá, že na to rodiče mají vůbec peníze? Víš kolik vydělávají, navíc třeba musí platit hypoteku nebo věci o kterých ani nevíš... Tohle je prostě umanuté. Když víš kolik je to peněz prosím napiš sem kolik myslíš, že to je. Docela mě zajímá svůj střízlivý náhled
Uživatel s deaktivovaným účtem

chex
napsal(a):
Co takhle jim dokázat, že se o koně dokážete plně postarat? Dlouhodobě? Chodit na brigády, makat doma, pomáhat... ?
Tohle bude holčička mladší 16 let. prostě díte, které se na režii ještě nijak podílet ani nemůže. takových děcek je spoustu. vymýšlejí, jak rodiče uprosit, a přitom jim třeba vůbec nedochází - a ani docházet nemůže - že rodiče klidně třeba na toho koně a jeho údržbu ani nemají.
KUK
napsal(a):
Ahoj nevím jak rodiče přemluvit o koupi poníka!U koní jsem byla 3 roky ! Vím kolik je to času peněz atd. :)
A proč už nejsi u koní?Když víš, kolik je to času a peněz, tak víš, že koupí koně teprve placení a financování ježdění apod teprve začíná.KOupit koně si v dnešní době může dovolit spoustu lidí, ale zamyslet se nad tím, na jak dlouho chci koně mít-až půjdu na školu, kdo se postará, mám kde ho ustájit, aby nebyl sám, budu mít na krmení, denní ošetřování, kydání, starání se o případný výběh, přístřešek, kovář, veterinář, kam uskladním seno, budu ho sušit sám, nebo si najdu dodavatele, jak starého koně chci, co s ním chci dosáhnout-sport, jen rekre, nebo na blbnutí apod.Jsou desítky otázek, na které by si člověk měl odpovědět, než vůbec začne přemýšlet o koni.Já si chci pořídit hyenu-přemýšlím, kde jí seženu, že nesmí být sama, jak vyřídit převoz, kde bude bydlet, jak zajistím bezpečí její i lidí, kolik toho sežere, pezpečnostní podmínky chovu, které musí být dodržovány, který veterinář se specializuje na cizokrajná zvířata apod.Dávám si otázky a řeším je, ale na rozdíl od tebe jsem výdělečně činná, mám stálý příjem a vím, že náklady půjdou minimálně do 100 000Kč.Ale protože jsem rozumná, tak si jí nekoupím, i když naní mám peníze, neboť uvažuji logicky, jako tvoji rodiče, kteří ti koně nedovolí z nějakého určitého důvodu, který ti určitě sdělili, proč ti prostě koně nekoupí.A je fajn, že nepatří do skupiny lidí-hurá koupíme koně, nic o nich nevíme, když nebude k pomuchlání, tak prodáme dál apod.
Já sama jsem si koupila prvního koně v dospělosti po půlroce, co jsem chodila do práce. Práce jistá, peníze jisté, našetřené peníze, našla jsem zajímavou nabídku, tak jsem do toho šla.
Jsem vychovaná tak, že pokud na to nemám, tak to mít prostě nebudu. Když jsem byl mladá, chodila jsem v létě na brigády, a šli jsme s rodiči do sportovního obchodu, kde se mi děsně líbila mikina za 400 Kč - já měla týden do výplaty, ptala jsem se taťky, zda mi ji nekoupí a já mu to za týden dám, jeho odpověď zněla ne, až budeš mít výplatu, tak si to kup. Dnes vím jak to myslel, předtím jsem si myslela, že má akorát náladu a byla jsem naštvaná. Naučil mě mít úctu k rodičům a k penězům, že se opravdu netisknou (a to jsme na tom nikdy nebyli špatně, vše co jsme potřebovali, tak jsme měli, já chodila ke koním, brácha hrál svůj nákladný hokej). Nechci vidět, jak by to dopadlo, kdybych ten kůň byl...
Já ke koním byla vždy celý život, ale samozřejmě, puberta mě také neminula, sice jsem chodila ke koním pořád, ale najednou byly i jiné aktivity, nastoupila jsem na sš a najednou byla situace jiná, zase koně měli daleko více prostoru.
Nemysli si, když jsem byla malá, měla jsem takový sešitek, kde jsem si lepila inzeráty, obrázky z jezdectví apod., měla jsem vymyšlenou stáj, pastviny, sedlovnu, i místo a představovala jsem si, že mám stádo, přemýšlím co s jakým koněm budu dělat. Jednou to byl bělouš, potom to byl hafling, poté sportovní hannover, a tak dále.
Díkybohu jsem neměla žádné výmysly, že bych to myslela doopravdy. Jednou se prodával kůň, na kterém jsem jezdila - to mi bylo cca 12 let, řekla jsem to jen tak mamce, byla sranda, že kupujeme koně - haha a to bylo vše, nemyslela jsem to pořádně vážně ani já, natož naši. A jsem ráda, že jsme do toho nešli. Teď by ten kůň stejně byl prodaný, protože mám nyní úplně jiní představy a dělám něco jiného.
Teď mám v dospělosti koně, jak je to sakra krásné mít svého, tak je to sakra těžké. Plné nervů, strachu, prázdné peněženky, zoufalství.
Až toto všechno pochopíš, tak se zkus nad tím zamyslet a pochopíš to.
ne

XXX.XXX.23.84
Zase jeden takovej příspěvek. jen zkopíruju, co jsem psala jinde.
Jak jsem stará, tak jsem asi blbá nebo co. za celý život jsem nepochopila proč chtít svýho vlastního koně. jako fakan jsem měla perfektně nastudovaný kde co o koních. většina vrstevnic maximálně vystřihovala obrázky, štastnější chodily do oddílu a ty méně štastné někam do soukroma. kde maximum vzdělání víceméně končil u toho co kde kdo zaslech, viděl a jak zručně umí nabrat koblihy na lopatu. i já jsem patřila mezi ty mín štastný, tak jsem aspon pečlivě študovala teorii, nemoci a podobný kraviny. dneska si už nepamatuju nic, ale čím víc jsem toho věděla, tím mín mi přišlo dobrý mít vlastního koně. kecy typu můj kůn mě toho naučil, mi teda nějak neučarovaly. nehledě na finanční stránku věci. to co jsem kolikrát viděla a vidím hlavně na úrovni diletantů amatérů, to je pro mě odstrašující i pro další léta.