Uživatel s deaktivovaným účtem
Dobrý den, ráda bych se tady spíše odlehčenou formou podělila o to, že najít dobrou jezdeckou školu pro dospělého v blízkosti Prahy není vůbec taková sranda, jak by se zdálo, a to i když jste ochotni pěkně zatřást měšcem a sypat zlaťáky.
Když jsem s hledáním začínala, byla jsem začátečník, který za sebou nějakou jezdeckou minulost měl, ale jelikož se spíše jednalo o archeologický nález než nedávné zkušenosti, potřebovala jsem začít pěkně v klidu a od začátku, proto jsem v komunikaci s jezdeckými školami svou úroveň spíš podceňovala, což se ukázalo jako bezpečný krok.
Teď, po doslova desítkách tisíc korun (permanentky stojí 4000-5000 Kč, ne-li více) už jsem poměrně příjemná místa k ježdění našla, ale pořád nemůžu říct, že bych získávala přesně to, co jsem hledala. Hlavně z důvodu této mírné frustrace bych se tedy ráda podělila o svoje dojmy a o problémy, s kterými jsem se během svého hledání setkávala.
Vůbec to nemíním jako nějaký útok, protože si uvědomuji, že nakrmit, ustájit a udržet v přiježděnosti školní koně a zajistit kvalitní výuku čím dál zmlsanějším klientům, není p*del, a tak nechávám vše anonymní. Na druhou stranu ono ani vydělat si na aktivnější ježdění několikrát týdně není sranda, a tak zde přidávám pohled ze své strany.
Křik
Ustup sakra! Já vám říkám, že tu jízdárnu uklidím, tak si tam dop*dele můžu dělat co chci! Heej ku*va drž tu nohu!
Nechtěla bych být v kůži hobby sportovkyně, která přijde po hodinách yogy nebo zumby konečně do stáje vyzkoušet to dnes tak populární ježdění (od hlavy až v patě samozřejmě ve výbavě z Decathlonu). Nechci přehánět, ale myslím si, že člověka, který hledá v koních odreagování, musí pěkně zamrazit: Jsou ti lidé normální? Ne ve všech, ale v některých stájích jsou bohužel řev a hádky na denním pořádku. Pokud vím, koně mají výborný sluch a pokud na důrazný povel nereagují, nevím, jestli pomůže to, že z vás bude všem obratlovcům v okolí zvonit v uších. Proč si někteří „koňáci“ vybíjejí agresi na svých koních nebo lidských kolezích, nevím, každopádně žádný kůň, kterého znám, nemá PhD a potřebnou psychologickou terapii svému majiteli není schopen poskytnout.
Najdi si svou uzdečku
Domluvím se na příjezd v daný čas, dorazím do stáje. Nikde nikdo, jen zvědavé pohledy přes mříže boxů, jestli náhodou nejsem jedním z těch pytlů na hřbet, který alespoň před ježděním přinese jídlo. Jsem v této stáji poprvé a nevím, co a jak. Po chvíli hledání se mi podaří odchytnout někoho, kdo mi ve spěchu sdělí, že sedlovna je přece tam a kůň je přece tam a že za 10 minut na jízdárně, ju? Odvodím si, že čištění zde mají všichni asi společné, v rychlosti koně přejedu kartáčem, nasedlám, nauzdím a Ježiš, tohle ale neni Juráškovo sedlo! řekne s největším znechucením okolo procházející dívčina.
Přála bych si, aby si organizátoři výuky, s kterými se jasně domlouvám na první hodinu, udělali alespoň to minimum času, aby novému klientovi ukázali, co a jak. Bohužel nevěštím z koule, a tak prostě nemůžu vědět, že přece tohle sedlo se dává přece vždycky sem, i když je na držáku jiné jméno. Nebo že tenhle kůň se do výběhu už nevrací, ale tenhle ano.
Dřív to bývávalo tak, že stáje byly plné okounějících dětí (já jsem bývala jedním z nich), které se doslova vrhaly po jakékoliv možnosti předvést svoje znalosti. Dnes to tak už moc není, a tak musí platící zákazník tápat sám. Jak je asi úplnému začátečníkovi, který sotva ví, že udidlo patří do huby a ne za uši, nedokážu si představit. Na druhou stranu ale tímto děkuji cvičitelům, kteří se na smluvenou hodinu alespoň dostavili – také se mi stalo, že jsem se s jednou trenérkou domluvila na jasný potvrzený termín a ona vůbec nepřišla.
Ach ta komunikace
Slevomat je plný nabídek ježdění, takže byste řekli, že jsou jezdecké školy lačné po nových lidech. Když ale chcete opravdu dorazit, je takovou zkouškou vytrvalosti domluvit si termín. Někde telefon vůbec neberou a když vezmou, nemají možnost si domluvený termín poznamenat a tak mě požádají, abych jim ho za pár hodin připomněla. Pak je číslo nedostupné. Momentík, já se zeptám a hned vám zavolám zpátky = nezavolá nikdy. Když nechci být stíhačka a ozvu se až po pár hodinách, už zase neví, kdo jsem a čeho si žádám. Už při domluvě ježdění tedy můžete ukázat svou výdrž a odhodlání jezdit, které se vám budou hodit, až poprvé dorazíte do nové stáje a budete prosit majitele soukromě ustájených koní, aby vám poradili co a jak.
Pověřená osoba
Cvičitelka velmi viditelně mladší 18ti let (o dítěti jako doprovodu na vyjížďku ani nemluvím, snad má více rozumu než majitel stáje) – špatný vtip. Cvičitelka velmi viditelně obézní, která si mě vezme stranou a zeptá se, kolik vážím (mám BMI 21, nechci se chlubit, ale ideál) – přinejmenším hodně zvláštní. Rady typu – jednu mu vraž, když bude dělat bordel nebo nacválává se rýpnutím do plece – děkuji ne.
Odnikud nikam
Hodně velkou překážkou snad v 99% jízdáren je to, že se během skupinových hodin setkávají jezdci na mnohdy opravdu rozdílných úrovních. Je pak umění je všechny správně zaměstnat, aby si každý z hodiny něco odnesl – pokud to cvičitel vyřeší nekončícím zástupem za nejlepším jezdcem, nemá pak hodina pro toho jednoho nebo dva „zavěšené“ moc velký smysl.
Jelikož počet svých odježděných hodin můžu spočítat na prstech ruky menší skupinky lidí, musím uznat, že každá hodina mě někam posunula. Ale zdá se mi, že je to o čím dál menší a menší krůček. Zvlášť v jedné jezdecké škole se pro mě hodiny staly rutinou, kdy se dělá v podstatě vždy to samé a pořád dokola.
Chudáci koníci
Kdysi jsem zažila i školní koně, kteří stáli 23 hodin denně na stání a jediným pohybem pro ně byla školní hodina nebo opohybování na jízdárně bez jezdce, když nikdo několik dní nepřišel jezdit. To už je dnes snad opravdu dávnou minulostí, ale ani tak nejsou podmínky, se kterými jsem se setkala, pro koně vždy ideální. Tmavé zaprášené boxy, malá rochniště pro prasata, kterým se říká výběh …
Za ty prachy …
A jsme zase u peněz. Ne, že by to bylo o penězích, ale většina z nás je má zkrátka k dispozici v omezeném množství. Pokud tedy jdu jezdit s tím, že „součástí hodiny je péče o koně“ předpokládám, že na něm budu alespoň těch 45 minut sedět. S okrokováním to tak vyjde třeba na 30 minut jízdárenské práce. Ok.
Stalo se mi ale i to, že hodina byla zkrouhnuta z obou stran – abych se o koně zvládla postarat (včetně přivedení a odvedení do výběhu) před i po ježdění, ale pozor, to vše jen a pouze v limitu 60 minut. Na koni jsem pak seděla opravdu jen 30 minut, i s krokováním. Majitelka koně mi pak poskytovala vedle ježdění i takový malý time challenge – co vše zvládnu udělat za 3600 vteřin. Samozřejmě jsem absolvovala tu lehčí verzi – bylo to totiž za suchého počasí. Jak náročná by byla Winter Time Challenge, kdy bych koně ještě odbahňovala, ale už asi nezjistím – minuta na koni by mě totiž vyšla už asi na 20 Kč, a za to jsem jako dítě na poníkovi dvakrát objela náměstí.
Za ideální považuji 60 minutovou hodinu, kdy se trenér věnuje jezdcům 45 minut. Ono když máte během 45minutovky sami odkrokovat a odklusat a pak 20 minut pracujete pod trenérem … taky to není to pravé ořechové.
Hlášky trenérů na konto momentálně na lonži se potících klientů typu „no hlavně že má značkový oblečení“ mi taky tak trochu nedávají smysl. Jako by snad bylo na ježdění něco levného: hodiny jsou drahé, oblečení je drahé (a když už, proč si nekoupit něco kvalitního?), k cestě do stáje většinou potřebujete auto a benzín taky není zadarmo …). A co udělá člověk se svými penězi je snad jeho věc.
Tak to jsou mé zkušenosti. Zastávám názor, že i ty negativní člověka posunou dál, takže jsem za všechny vděčná. Závěrem bych chtěla poděkovat všem trpělivým trenérům, kteří se i přes stále se střídající a ne vždy moc chápavé klienty snaží vytěžit z jezdecké hodiny (nebo 45 minutovky) maximum a hlavně všem hodným koním, kteří si nechají líbit úplně všechno, ač by nemuseli.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Krásně napsáno! Měla jsem úplné stejný problém (ač ne plnoletá-zatím). Mám to štěstí, že jsem "svou stáj" již našla a spokojeně do ní už 3 roky docházím. Bohužel je pravdou, že málo kde je na prvním místě zdraví a spokojenost koní, v těsném závěsu za ním vstřícnost a ochota k jezdcům (i když z vlastní zkušeností říkám, že ne vždy je to zrovna jednoduchý úkol.. ). A na třetím ale i tak důležitém místě uživit koně a dopřát jim vše, co potřebují. Každý zkušenější člověk od koní ví, ze koně prostě něco stojí, a nejsou to zrovna malé částky...ale na druhou stranu, nejsou to zase miliony, aby se za hodinu platilo 800kč s tím, že 20 minut krokujete a 20 minut čistíte a sedláte...
Chtěla bych moc poděkovat mé trenérce (a všem podobným trenérům a trenérkám), která se toto vše snaží s úsilím splnit, i když neříkám, že se jí to vše daří jako na drátkách, ale konec konců, nikdo není dokonalý. Moc bych všem přála, aby našli stejně pohodové a přátelské místo ke sdílení své radosti jako já!
XXX.XXX.110.146
Upřímně, na klasickou jízdárnu do družstva bych se asi už nevrátila. Ne, že bych se něco nechtěla přiučit, ale ne tímto stylem. Za jedno kolečko cvalu a spoustu dalších problémů mi to nestojí.
XXX.XXX.211.199
A proto jsem si koupila koně.
Tprotože jsem zažila něco podobného... a to jsem byla mladý student
To bylo také vždycky samé:
nejdřív musíš umět obstarat všechno okolo koní
Je sice pěkné, že mě chtějí naučit pracovat okolo koní, ačkoliv vážně nevím, co se naučím tím, že u soukromníků budu vytírat jejich barák a zametat místnosti...
Ale pokud si za víkend na ranči účtují od mého táty 1000 korun, za to, že jim tam vyhřebelcuju všechny koně, vykydám jim všechny, koně, za to dostanu jeden krajíc chleba na jídlo, a za celý víkend sem na koni neseděla ani jednou... to už je na pováženou! Práce okolo koní má být dle mého finanční alternativa, protože tím člověku často ušetřím hodiny, které může strávit něčím jiným.
kolektiv
Nikde jinde jsem se s tím nesetkala, během pobytu u tety v Anglii, ani v Tunisku v hotelu, který sousedil se stájema, kam jsem zvědavě lozila každý den.
Ale jenom tady jsem narazila na arogantní slepice, které, jelikož k těm koním chodí už přece dva roky a umí s koněm jezdit jsou něco víc a extra. Já jsem podržkoště a podřadný tvor.
Já jsem ta, které můžou nadávat. Já jsem ta, která dělá práce, které mají dělat ony, na úkor hodin ježdění, které jsem měla mít.
extrémní vyhrocení
tohle vlastně navazuje na kolektiv. Protože přestřihnutý zámek u skříňky, zničené boty, kalhoty, přilba a rozkradené čištění, to je opravdu něco, co mě donutí se zoufalým pláčem sbírat ty zbytky věcí co schválně vyházeli ven do bahna, a během posmešného smíchu slečen, které to udělaly jsem, jako 12 letá holčička utekla domů.
Když to má pak dohru takovou, že můj táta to samozřejmě přijede řešit, holky dostanou trest a právě pro to se mám mstí fyzickou šikanou i ve škole kam chodíte (dokonce po vás házejí během cesty domů kamení...), máte prakticky zničený život.
A rodiče vás potom pošlou zpátky ke koním, však majitel se omluvil, nevěděl, co se tam děje. Tak budete jezdit. Mno, ale nikdo vám neřekne, že vás budou lonžovat slečny, které vás mají za póvl. A když sotva zvládáte klus, a oni koně na lonži donutí rychle cválat a ještě ho lonžákem prásknou do zadku (a ně práskali "omylem" do zad), aby vyhodil... mohla jsem mluvit o štěstí, že sem měla jen zvrtlý kotník, podvrtnutý krk, vyražený dech a jazyk mi v místech rozkousnutí srůstal ještě hodně dlouho.
A slečny tam jezdily ještě dlouhou dobu. Než postupně otěhotněly.
XXX.XXX.5.211
Nevím no, jako platící zákazník jsem se s kolektivem ve stáji setkávala mnohem méně než jako člověk, který má v té samé stáji v pronájmu koně. I se na mě jinak pohlíželo. Jak ráda na tu dobu vzpomínám... a já husa hloupá to změnila.
To že jsem tam odmakala ještě milion hodin navíc, ovšem dobrovolně, byť bez jediného slova díků od majitele stáje, neberu. Pomáhala jsem tím někomu jinému. Dost lidí chodí jezdit tak, že v čistém přijdou k nasedlanému a po hodině koně zas tak jak je předají k odsedlání, takže cokoliv navíc byla většinou jen moje iniciativa. Ale znáte to, podej prst a ukousnou ti ruku...
Já mám v plánu se zas vrátit do stavu platících zákazníků, které k žádné stáji nic neváže, byla jsem tak spokojená dřív a doufám, že budu i teď..
Ale je fakt, že čím déle jezdím a jak jsem seděla na koních ve více stájích, vidím věci, které jsem před 2-3 lety neviděla. A nejsou to věci, které by se mi líbili
XXX.XXX.211.199
kapička
napsal(a):
Nevím no, jako platící zákazník jsem se s kolektivem ve stáji setkávala mnohem méně než jako člověk, který má v té samé stáji v pronájmu koně. I se na mě jinak pohlíželo. Jak ráda na tu dobu vzpomínám... a já husa hloupá to změnila.
To že jsem tam odmakala ještě milion hodin navíc, ovšem dobrovolně, byť bez jediného slova díků od majitele stáje, neberu. Pomáhala jsem tím někomu jinému. Dost lidí chodí jezdit tak, že v čistém přijdou k nasedlanému a po hodině koně zas tak jak je předají k odsedlání, takže cokoliv navíc byla většinou jen moje iniciativa. Ale znáte to, podej prst a ukousnou ti ruku...
Já mám v plánu se zas vrátit do stavu platících zákazníků, které k žádné stáji nic neváže, byla jsem tak spokojená dřív a doufám, že budu i teď..
Ale je fakt, že čím déle jezdím a jak jsem seděla na koních ve více stájích, vidím věci, které jsem před 2-3 lety neviděla. A nejsou to věci, které by se mi líbili
Asi to bude tím, že jsem z malého města... ale opravdu mi přijde, že je tu strašně moc zamračených lidí u těch koní. Přijdu a hned slyším pomluvy a urážky. Všude se mračí, kDyž na něco člověk zapomene, nebo to neudělá pořádně, či to udělat neumí, okamžitě se řve, místo aby člověk přišel a řekl, hele ukážu ti, jak se to dělá ať to máš příště ok.
A taky jde o věk, od 20 a výš jsou ti lidi jinak v pohodě, než 16 leté fifleny.
Ale jak říkám, v Tunisu tam přijdu, stejně jako všude je i tamní stáj plná mladých holek a nevím jestli to bylo sluníčkem, nebo tím, že postrádaly českou nenávistnost, ale jak v Tunisu, tak i v Anglii byli ti lidé prostě příjemnější, ochotnější, usměvavější. Člověk přišel a hned ho obklopili lidé a ptali se na kdejakou chujovinu okolo koní, všechno je, mám takový pocti, strašně upřímně zajímalo... tady to nevidím.
XXX.XXX.191.1
Mám zkušenost, že si ostatní ke mně dovolí to, co jim dovolím já
Rozhodně se nedá počítat s tím, že druzí přijdou a ocení udělanou práci navíc. Spíš si řeknou, ta je blbá! nebo fajn, nemusím to dělat já.
Ovšem mě na tom nezáleží, zda mě někdo ocení. Je to příjemné, ale nepotřebné.
Ale určitě byla doba, kdy jsem pochvalu chtěla
Co se týká výuky jízdy na koni, začínala jsem ve 30 letech jako placený zákazník, neštěstí mé peníze potřebovali, tak si mě hleděli.
Změna nastala, po přestupu do oddílu. Práce navíc byla samozřejmostí a ne vždy jsem jezdila.
Ale po udělání licence jsem opět byla potřebná, jako doprovod na vyjížďky, takže bylo zase chvíli lépe.
Pak zase nastaly změny a nazrál čas, si pořídit svého koně. Ale to už je jiná kapitola.
XXX.XXX.5.211
Vidíš, já občas jezdím do stáje u malého města, která je plná náctiletých holek. Chodím pomáhat i ráno se stájemi, s jednou holčinou si vždycky popovídám, co je nového a nikdy jsem si nevšimla toho, co popisuješ ty, Jasně že těm nejzkušenějším zbytek závidí, ale přitom od nich žádají rady, navzájem si dobrovolně půjčují věci, tráví spolu ve stáji víkendy... Tím, že do stáje nepatřím, tak jim občas ujede něco, co by jinak nahlas neřekli, ale nikdy to nebylo nic hrozného. Kdykoliv se kdokoliv na něco zeptal, dostalo se mu pomoci a to i od holek, kterýma cloumá puberta.
XXX.XXX.211.199
kapička
napsal(a):
Vidíš, já občas jezdím do stáje u malého města, která je plná náctiletých holek. Chodím pomáhat i ráno se stájemi, s jednou holčinou si vždycky popovídám, co je nového a nikdy jsem si nevšimla toho, co popisuješ ty, Jasně že těm nejzkušenějším zbytek závidí, ale přitom od nich žádají rady, navzájem si dobrovolně půjčují věci, tráví spolu ve stáji víkendy... Tím, že do stáje nepatřím, tak jim občas ujede něco, co by jinak nahlas neřekli, ale nikdy to nebylo nic hrozného. Kdykoliv se kdokoliv na něco zeptal, dostalo se mu pomoci a to i od holek, kterýma cloumá puberta.
To vám závidím.
XXX.XXX.61.147
Já jsem do žádného jezdeckého oddílu nikdy nechodila, žádný tu poblíž ani nebyl. Jezdit jsem začala až po 30, sice pouze vyjížďky do přírody, baví mě rekreační ježdění pro odreagování. Vždy jsem za ježdění platila (a platím). Přijedu, koně jsou nachystaní (ale radši bych ho vyčistila sama, to mi vůbec nevadí, sedlání a uzdění radši s pomocí, aby to bylo opravdu správně, nebudu machrovat, že to umím). Finančně je to náročnější, nejezdím tak často jak by bylo dobré a jak bych chtěla...Ale aspoň něco. Jezdím k soukromníkovi, takže žádné "davy" ani kolektiv tam nejsou. I když zaplatím za vyjížďku, klidně pak pomůžu vyvézt bobky, jsem ráda i za takto strávený čas u koní. A jednou, jestli bude osud nakloněn, bude snad i vlastní kůň...
A co se týče oblečení, nemusím mít rajtky za 2 tácy, raději dám prachy do lepší helmy.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Bylo by fajn, kdybyste napsala, kde jste byla spokojena Pomohlo by to dalším a snad i těm, kteří služby nešidí ani amatérsky neflikují.
Nanny
XXX.XXX.199.180
lenacia
napsal(a):
A proto jsem si koupila koně.
Tprotože jsem zažila něco podobného... a to jsem byla mladý student
To bylo také vždycky samé:
nejdřív musíš umět obstarat všechno okolo koní
Je sice pěkné, že mě chtějí naučit pracovat okolo koní, ačkoliv vážně nevím, co se naučím tím, že u soukromníků budu vytírat jejich barák a zametat místnosti...
Ale pokud si za víkend na ranči účtují od mého táty 1000 korun, za to, že jim tam vyhřebelcuju všechny koně, vykydám jim všechny, koně, za to dostanu jeden krajíc chleba na jídlo, a za celý víkend sem na koni neseděla ani jednou... to už je na pováženou! Práce okolo koní má být dle mého finanční alternativa, protože tím člověku často ušetřím hodiny, které může strávit něčím jiným.
kolektiv
Nikde jinde jsem se s tím nesetkala, během pobytu u tety v Anglii, ani v Tunisku v hotelu, který sousedil se stájema, kam jsem zvědavě lozila každý den.
Ale jenom tady jsem narazila na arogantní slepice, které, jelikož k těm koním chodí už přece dva roky a umí s koněm jezdit jsou něco víc a extra. Já jsem podržkoště a podřadný tvor.
Já jsem ta, které můžou nadávat. Já jsem ta, která dělá práce, které mají dělat ony, na úkor hodin ježdění, které jsem měla mít.
extrémní vyhrocení
tohle vlastně navazuje na kolektiv. Protože přestřihnutý zámek u skříňky, zničené boty, kalhoty, přilba a rozkradené čištění, to je opravdu něco, co mě donutí se zoufalým pláčem sbírat ty zbytky věcí co schválně vyházeli ven do bahna, a během posmešného smíchu slečen, které to udělaly jsem, jako 12 letá holčička utekla domů.
Když to má pak dohru takovou, že můj táta to samozřejmě přijede řešit, holky dostanou trest a právě pro to se mám mstí fyzickou šikanou i ve škole kam chodíte (dokonce po vás házejí během cesty domů kamení...), máte prakticky zničený život.
A rodiče vás potom pošlou zpátky ke koním, však majitel se omluvil, nevěděl, co se tam děje. Tak budete jezdit. Mno, ale nikdo vám neřekne, že vás budou lonžovat slečny, které vás mají za póvl. A když sotva zvládáte klus, a oni koně na lonži donutí rychle cválat a ještě ho lonžákem prásknou do zadku (a ně práskali "omylem" do zad), aby vyhodil... mohla jsem mluvit o štěstí, že sem měla jen zvrtlý kotník, podvrtnutý krk, vyražený dech a jazyk mi v místech rozkousnutí srůstal ještě hodně dlouho.
A slečny tam jezdily ještě dlouhou dobu. Než postupně otěhotněly.
Jenže problém s lidma se vyřeší pouze pořízením vlastního koně na vlastní zahradu (nebo nejlépe někde na samotě daleko od města, aby tam nebyli ani sousedé). 
Mám koně měsíc, a už musím řešit mnohem složitější problémy v komerční stáji než jsou náctileté holky (samozřejmě Váš případ nezlehčuju, to byla regulérní šikana, ale ta může být kdekoli, ne jen u koní). Teď řeším neochotné stájníky, co se jim nechce dělat svoji práci, závidějící majitele jiných koní, majitele stáje, co pořád řeší problémy, do kterých mu nic není atd. atd. Samozřejmě, můžu změnit stáj, ale ještě jako jezdec na pronajatých koních jsem jich prošla dost, a tohle bylo všude, setkala jsem se třeba se stájníkem, který s koňmi zacházel podle toho, jak mu byl sympatický nebo nesympatický majitel. 
To si teď nestěžuju, jsem ráda, že ho mám, jenom jsem chtěla poukázat na to, že všude je něco.
XXX.XXX.191.1
To je pravda.
Mě jde o to, aby se měl co nejlépe kůň.
Ostatní se dá pořešit lépe, než když bych o koníka měla starost a sama měla na ustájku všechno.
Teď mám kobylku v pohodě, ale třeba já chodím na wc do křovíčka.
XXX.XXX.211.199
Nanny
napsal(a):
Jenže problém s lidma se vyřeší pouze pořízením vlastního koně na vlastní zahradu (nebo nejlépe někde na samotě daleko od města, aby tam nebyli ani sousedé). Mám koně měsíc, a už musím řešit mnohem složitější problémy v komerční stáji než jsou náctileté holky (samozřejmě Váš případ nezlehčuju, to byla regulérní šikana, ale ta může být kdekoli, ne jen u koní). Teď řeším neochotné stájníky, co se jim nechce dělat svoji práci, závidějící majitele jiných koní, majitele stáje, co pořád řeší problémy, do kterých mu nic není atd. atd. Samozřejmě, můžu změnit stáj, ale ještě jako jezdec na pronajatých koních jsem jich prošla dost, a tohle bylo všude, setkala jsem se třeba se stájníkem, který s koňmi zacházel podle toho, jak mu byl sympatický nebo nesympatický majitel.
To si teď nestěžuju, jsem ráda, že ho mám, jenom jsem chtěla poukázat na to, že všude je něco.
Mno jo. Od tý doby co mám vlastní kobylu, tak jednak můžu jezdit kdy chci, přijet kdy chci, pravda, trenéra by to chtělo častěji, ale to se pořeší. Stáj u soukromníka, všichni na vlastním písečku, a pomáhá se navzájem, jelikož jsem pastevně nemusím řešit obavy z boxových podmínek.
ale víte co... někdy je fakt o držku mít takový náctiletý slepice ve stáji kde máte svého vlastního koně. Ve chvíli, kdy kradou vaše cajky, vaše čistění, a nedejbože, když je za to zjebete, tak vám přeřežou sedlový řemeny to se zase stalo známé. Jak jinak, než ve stejné stáji.
XXX.XXX.191.1
To je jak z detektivky D.Francise
Nikdy jsem o ničem takovém v okolí neslyšela.
A ani když jsem měla na starost 20 rozjívených puberťáků o prázdninách, nestalo se nic horšího, než že byli protivní nebo hnusní.
O zdraví nikdy nikomu nešlo.
XXX.XXX.211.199
sisi58
napsal(a):
To je jak z detektivky D.Francise
Nikdy jsem o ničem takovém v okolí neslyšela.
A ani když jsem měla na starost 20 rozjívených puberťáků o prázdninách, nestalo se nic horšího, než že byli protivní nebo hnusní.
O zdraví nikdy nikomu nešlo.
Jako, mluvím opravdu o 3 spřáhlých slepicích, jak vidíte, i to je dost na pohromu. Díky bohu, že byly dost líné na to, brát prášky. Snad ani jedné nebylo 18, když otěhotněla... takže už maj jiné starosti, než dělat lidem ze života peklo.
XXX.XXX.110.146
Tak tohle je všude. Člověk do party buď zapadne a nebo ne. Co se týče oddílů, tak záleží i na vedení, jak se k takovému chování staví, jestli je tam k tomu půda a nebo prostě pro takové způsoby není prostor.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Asi před půl rokem jste se mě ptali na konkrétní jména stájí kolem Prahy, které doporučuji.
Tady jsou:
Horsemane - Noutonice
Jezdecká škola Kocanda
JK Elite Veleň
To je vše, přátelé, ve zbytku stájí jsem moc spokojená nebyla (někdy to bylo spíš o subjektivním dojmu), a to jsem jich objela hodně :) Možná jsem moc náročná, ale jezdectví beru jako relax, sport a hlavně, hlavně jako manifestaci lásky ke zvířátům, takže se mi to dost zkrouhlo.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Jsem ráda, že doporučujete Elite Veleň i jako zákazník na jízdu.Byla jsem tam 2x na celodenním kursu R+, vždy jsem koukala i okolo na běžný ruch a měla jsem v obou případech moc dobré dojmy. A to je stáj, kde vozí placenky, sportují, u Prahy...takový zázrak. Majitelky jsou prima a opravdu jim jde o zvířata, koně se mají fajn a snaží se velmi spolupracovat. Je tam příjemná atmosféra.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Tak já se musím přidat ke spokojeným.Jsem tedy z menšího města a dojíždím ke koním cca 20 kilometrů.Patřím k těm platícím zákazníkům.Domluva na lekci je vždy bez problémů.Koníka mám většinou vyčištěného a nastrojeného.Někdy přijedu dříve a s pomocí náctiletých slečen si koně nachystám.Na ty mám asi štěstí, protože jsou docela ochotné.Trenéři taky ujdou.Jsem na sebe přísná a chci se učit rychleji, ale samozřejmě kroky vpřed dělám dle slov trenérů.Možná mi tedy vadí trochu, že se ve všem moc babráme a lekce se zkracují.Ale oproti jiným stájím je toto ráj.Asi si tu víc váží platičů.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.213.247
Mě ježdění nebaví a mam vystaráno.Tím pádem odpadá spoustu starostí pro mě i pro koně.Věnujeme se jen láskyplné péči.No a trochu těch dobrot samozřejmě.Je pravda že jsem u nich každý den vč.sobot a nedělí a vypadá to že už to jinak ani nepůjde. Zkrátka kolik času jste ochotni věnovat koni, tak tolik on ho věnuje Vám. Kujva kde já to četl?
Uživatel s deaktivovaným účtem
Jsem ráda, že jste spokojení s JK Elite. Koně tam mají velké pastvy a mají se dobře.
Budu trochu rejpat a řeknu, že přijít k nachystanému koni je připravit se o půl (placené) zábavy - s koněm komunikujete pořád, ne jen, když na něm sedíte - ale tak proti gustu...
XXX.XXX.52.3
Také se přidám ke chvále JK Elite ve Veleni u Prahy. Majitelky jsou moc fajn, vlastně od první lekce jsem si ve stáji připadala jako doma. Skvělá atmosféra, fajn náctileté členky klubu, super trenérky a koně učitelé. Jsem ráda, že jsem je objevila. Když od kamarádek občas slýchám na jakou stáj narazily, tak jsem ráda, že já našla poklad...
Uživatel s deaktivovaným účtem
V souvislosti s mým prvním příspěvkem mě ještě napadlo přirovnání pro to, když cvičitel ve stáji za sebe nechává trénovat děti nebo "pokročilé jezdce": Asi bych hodně koukala, kdyby mi učitelka, ke které chodím na španělštinu, řekla: "Víte co, já mám dnes hodně práce, vezme to za mě tady Zuzka, chodí ke mě už dva roky, sice trochu špatně vyslovuje a neumí podmiňovací způsob, ale pro vás to stačí." A přece je tohle v některých stájích normální...
Loolipoop
XXX.XXX.42.151
Musím jen souhlasit. Také jsem se s podobnými situacemi setkávala, když jsem se učila jezdit... Ale vidím to i z té druhé stránky.
Trenér / cvičitel musí být k dispozici ve stáji po celý rok, starat se o zvířata i v -10, dokonce stát hodinu na hale a trénovat v -10, kdy máte pocit, narozdíl od jezdce, který se zahřeje, že ty omrzlé končetiny snad nikdy zpátky nerozehřejete...
Bohužel dost časté u začátečníků je, že "přežije jen ten nejsilnější".70% lidí z hodin odpadne po prvním pádu, nebo přejdou jinam, apod. Je opravdu rarita, aby někdo přišel do stáje, naučil se tam jezdit a v té stáji zůstal, pak si tam třeba ustájili jednou i svého koně...
Udržovat školní koně spolehlivé je také dost těžké. Flegmatičtí koně, kteří se na toto využívají si dost často na začátečníky přijdou a pak pod nimi nepracují, vymýšlí, shazují je. Z mojí zkušenosti vydrží kůň rok maximálně 2 pravidelně učit začátečníky. Chodit 5x týdně do kolečka na jízdárně krok, klus s lidmi, kteří vám drndají do zad a každý jezdí jiným stylem, dává jinak pomůcky a je jinak těžký, není pro toho koně nic extra a časem ho to přestane bavit. Někdy pomůže pauza, někdy je nutné koně prodat a koupit jiného. Přiježdění nijak extra nepomůže, protože ten kůň pozná, kdo na něm sedí. Střídání lidí nevyhovuje žádnému zvířeti.
Provoz koně je poměrně nákladná záležitost. Koupě spolehlivého školního koně dnes min.50 000, -, sedlo starší nebo levnější 8000, -, uzdečka, aby chvíli vydržela 2000, -, ustájení a krmení 3000 měsíčně, strouhání nebo kování 600-2000.
Osobně bohužel co jsem měla možnost vidět je dnes výuka nabízená jako doplňková služba. Každá stáj žije především z ustájení koní. Když si spočítáte náklady na pořízení koně, vybavení a jeho provoz, po těch 300-400 stovkách za hodinu (a že něco stojí čas člověka, který stojí na zemi) se Vám náklady možná vrátí a možná ne, záleží jak je jednotlivé zvíře psychicky odolné. A že jsem už zažila koně, který vydržel dělat provozáka 5 měsíců.
Zkrátka a dobře cílem je zde to, vychovat si jezdce, který si v budoucnu koupí koně a ustájí si ho u Vás. Tohle nejlépe a nejspolehlivěji funguje u dětí a rodičů nejezdců, co jsem tak měla možnost vidět.
Druhá možnost proč učit lidi je, že máte turistický ranč a nabízíte převážně delší vyjížďky za které dostanete víc peněz, ale zase je to zde doplňková služba k hlavnímu příjmu - ustájení.
Třetí možnost je, že najdete nějakého soukromníka, který potřebuje přispět na provoz vlastního koně a nabídne Vám, že Vás bude učit, problém je, že tady nepočítejte s tím, že má člověk cvičitelák, nebo trenérskou licenci.
Poslední věc je to, že jste zkušenější jezdec a na svého koně si zvete trenéra, který k Vám dojede. Tady už bývají hodiny o něčem jiném.
V každém okrese je potřeba hledat. Vyzkoušet si toho víc a zůstat tam, kde Vám to nejvíce vyhovuje. Co se týče chození dokolečka s více koňmi, doporučuji připlatit si za individuální lekci, nebo jít tam, kde jsou v jedné hodině max 2 koně. Obvolejte si stáje, že chcete chodit jezdit, ale že byste se prvně chtěla dojít podívat na nějakou hodinu jako divák, kouknout se jak to probíhá atak.
Být majitelem stáje, tak děti a jiné čumily bych ve své stáji také nechtěla.
Majitelé ustájených koní mají často vybavení za částky i přesahující 100 000, koukněte se na equiservis.cz kolik stojí takové nové lepší sedlo a pochopíte, vykrádání sedloven je bohužel běžná záležitost... U boxů koní jsou drahé deky, masky, čabraky, čištění, lékarničky... a opravdu bych nerada řešila, že se nevychovaná děcka hrabou ve věcech majitelů ustájených koní, lezou do boxů k (drahým sportovním) koním apod. Nemluvě o tom, že žijeme v době, kdy se děcku i jeho vinou něco u koní stane a rodiče Vás zažalují.
Naopak když dají něco špatného koni a on to sežere, vinu nese majitel a i těch 60 táců za operaci za koliku na veterině zaplatí zase ten majitel, pokud nemáte přímé důkazy z kamer a potvrzení od veterináře, že za to opravdu může třetí osoba, těžko z někoho něco dostanete.
Doba je dnes bohužel jiná, než před 20ti lety, kdy existovali jezdecké oddíly a děti měli úplně jinde hranici úcty k dospělému, ke zvířeti a k cizímu majetku.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Loollipoop, díky za váš příspěvek, ale já už na to, co říkáte, v podstatě přišla sama. Původní příspěvek jsem psala v září 2016 :)
Jak jsem uváděla výše, dobré jezdecké školy ve svém okolí jsem si již našla a doporučovala jsem je zde, ale bohužel jsem narazila na řádku jízdáren diskutabilní kvality. Udržet provozáka v dobré přiježděnosti a psychickém stavu není snadné, a proto oceňuji ty jízdárny, které na to dbají. Nebojím se zaplatit 600-800 Kč za individuální lekci jednou týdně raději než dvakrát týdně za 400 Kč, pokud vidím, že je výuka kvalitní, prováděná kvalifikovaným člověkem a na koni, který žije v dobrých podmínkách.
Samozřejmě kde bude poptávka, bude i nabídka, a tak bych si přála, aby i ze strany zákazníků docházelo trochu selekci a podpoře těch jezdeckých škol, které si to zaslouží.
Jo a že se ve stájích krade, jsem také již zažila na vlastní kůži.
XXX.XXX.39.206
Já zase mám zkušenost takovou, že klidně budu jezdit na jízdárně s dalšíma 5 lidma pod jedním instruktorem, už ve dvou stájích se mi dostalo mnohem větší pozornosti než jinde na individuální lekci. Je to o systému, zájmu samotného instruktora. Někde si nedovedu představit, že bych po hodině přišla a probírala svoje problémy, v dobré stáji nemám problém za instruktorem po hodině přijít, omluvit se za to, co jsem dělala, že vlastně netuším co jsem předváděla, že jsem se zrovna dneska bála... Vždycky se mi dostalo pochopení, rady a ujištění, že to není nic neobvyklého, plus rada co dělat příště jinak.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Kapička: nebavíme se o první, druhé lekci, ale pokud mi někdo chodí pravidelně na tréninky, už ho alespoň trošku poznám i jako člověka, tedy reaguji na výkyvy v jeho náladě / výkonu. Pokud cítím nějaký problém, ptám se, co se děje a zkouším na bídnout situaci, jak to vyřešit. Tedy např. mám středně pokročilého jezdce. Pokud má ten člověk špatnej den a je ztuhlej, popracujeme třeba jen v klusu a dbáme na správné projíždění cviků, pilujeme cviky snadné, ale precizně. Nebo dám kavately, popř. jinak ozvláštním hodinu, aniž bych zařazovala mnoho přechodů nebo se musel děsně snažit něco vysedět... Ve dnech, kdy je ten daný jezdec v pohodě a uvolněný, můžeme zkusit ocválat, střídat prac.klus a lehký...
O tom je práce cvičitele / ternéra. Že je vlastně dost taky psycholog a pracuje s koněm i jezdcem tak, aby byli co nejvíc pro tu danou lekci kompatibilní. Nikde není psáno, že pokud umí jezdec jezdit kvalitně ve všech chodech, nemůžeme dát prostě lekci jen klusovou zaměřenou třeba na správné ohnutí a přistavení koně. Protože na něm vidím, že nemá náladu nebo energii...
Uživatel s deaktivovaným účtem
Hhippie, zeptám se, kde trénujete? ;) Případně jaký typ jezdců?
Uživatel s deaktivovaným účtem
Máte SZ
XXX.XXX.39.206
Hhippie: já taky nemyslela první lekci v dané stáji, všechno jsou stáje, kde jezdím/jezdila jsem pravidelně. Je to o lidech, někde cvičitel zvládne v pohodě 5-6 lidí na jízdárně, všem se věnuje, všem udělá závěrečné shrnutí a bere ohled i na to jak zrovna spolupracoval kůň. Jinde se tohodle přístupu člověk nedočká ani u individuální lekce...
Uživatel s deaktivovaným účtem
Kapička: vím, že máte pravdu. Bohužel se většinou setkávám právě s tím, že se lidi nestydí brát peníze za...cokoli. Tréninky se to často nazývat nedá :( A už vůbec ne průpravou na to se naučit s koněm pracovat - ať už ze země nebo ze sedla.
Na druhou stranu... už jsem dlouho neviděla žádný skupinový trénink a vlastně by mě zajímalo, jak to může klienty posouvat. Na oddíle jsme takhle trénovali (i sami byli trénováni a vyjezdili jsme se :), jen by mě zajímala efektivita... na druhou stranu - pokud má člověk koně, kteří to zvládnou, je to daleko ekonomičtější varianta... jeden cvičitel, maximálně jeden animátor k ruce, a je vyděláno. Při individuálních trénincích se tolik nevydělá a času se stráví stejně... dokážu si to představit pro začátečníky, kteří chodí víceméně v kroku a pak první nakluše, obkluše jízdárnu a zařadí se na konec lotu.. déle se to asi praktikovat nedá. Nebo opravdu velkou jízdárnu :).
XXX.XXX.39.206
Hhippie: já zažila skupinový trénink o více než 3 koních ve 2 stájích a v obou super, nepřipadala jsem si nijak bezprizorní. Jednou to bylo na jízdárně 40x50 metrů ve 4 koních a několikrát na jízdárně 40x20 metrů i v 6 koních. Pracuje se v rozdělení, je to mnohem náročnější na ovládání koně než individuální lekce, pokud člověk nechce furt bloumat po jízdárně a hledat, kam se zařadit, tak to chce hlídat tempo. Cvalová práce se teda dělá zvlášť, ale jinak cokoliv, o co já se jako pokročilý začátečník pokouším (ustupovaní, dovnitř plec a všechny normální jízdárenské cviky) jde dělat i v tomhle počtu. Ale je fakt, že v tý stáji s menší jízdárnou si koně pro tenhle styl vychovávají od hříběte...
Mě tedy skupinové lekce (když jsou zvládnuté) mnohem víc baví a motivují, často jezdím spíš s holkama z jezdeckého klubu dané stáje než s dalšími platícími klienty nebo s kamarádkama. Vycházím dobře s lidma ve stáji, to asi taky dělá hodně...