Minulý rok v lednu, jsem si koupila křížence fjorda 13 let. Od bývalé majitelky byla zpráva, že je nutno koně kovat, byl zchvácený na předky z přežrání, tak proto. Měl mít ortopedické podkovy. Bez podkov na nekvalitním povrchu špatně chodí. Slečna závodila.
Já kupovala koně jen jako hobíka, na courání po lese.
Koníka jsem vyzkoušela na jízdárně, žádný problém, chodil slušně a i mě, což jsem koukala, nacválal i tam, kde jsem chtěla.
Takže jsem si koníka dovezla( v sobotu) a v neděli jsme jeli ven.
Kliďánko piánko. Jela na něm kamarádka, která jezdí lépe. Prý je koník v terénu živý, tak jsem z ní udělala pokusného králíka.
Nic se nedělo, tak jsme se po cestě zpět jen tak šourali. A Loki využil nepozornosti, a lehl si i s kamarádkou do závěje.
To bylo podruhé v mém koňském působení, co jsem viděla koně jen tak si lehnout.
No, koník měl pár i nějakých jiných anomálií, ale to není důležité.
Co mě zarazilo a to dost, jaký problém měl Loki cválat v terénu, v zaskočení problém nebyl, ale pak se něco stalo. Jakoby narazil do zdi a sjel po ní jako Scrat z doby ledové. Na ježdění fakt hnusné.
Druhá věc byla, že ty podkovy co měl, byly divné. A špatně se mu na nich chodilo, drobil, škobrtal, klopýtal.
Zkusila jsem to s nimi asi měsíc. Pak šly podkovy dolů.
Do týdne chodil kůň jako kůň. A i cválání se zlepšilo. Teď už cválá normálně a zakopne jen někdy, což připisuji botičkám.
Nastala anabáze s přechodem na bosonožství. Kulhání na horším povrchu, abscesy, zábaly na kopytě.To už jsem měla koupené první botičky, takže pomohly s udržením zábalu na místě. A i s chozením na vyjížďky.
Kováře mám kvalitního.Strouhá tu po okolí koně s problémy s kopyty.
Pomalu se kopýtka zlepšovala a najednou bác, letos, vprostřed léta, kůň kulhal ze dne na den a nikde žádný viditelný problém.
Už mě to přestalo bavit a udělali se RTG.
Rotace kopytní kosti na obou, PP horší.
Konzultace s vetem i s kovářem, já upravuji kopyta v mezidobí mezi strouháním. A od veta budu mít nějaké přídavky do kmení, kvůli pročištění organizmu a doplnění, koni prospěšných, komponentů.
Podotýkám, že kůň nosí náhubek.
Je ale divné, že koník neprojevuje žádný diskomfort, po ohradě běhá bez problémů, na vyjížďkách šlape jak hodinky.
Už jsem získala nepřeberné zkušenosti s dušnými koňmi; koňmi s letní vyrážkou a teď tedy bojuji s následky schvácení.
Je tu někdo, kdo to má podobně?
Někdo, s kým bych si vyměnila zkušenosti a postřehy z držení schváceného koně?
Něco jiného je, číst o tom a něco jiného takového koně mít.
Nechci tu probírat veřejně své problémy, ale kde jinde najít spřízněnou duši
Já znala koníka po schvácení. Bohužel, majitelka zcela zanedbala péči, kůň prostě byl, nechal se pást, nohy měl ohlé jak dřeváky a chodil po patkách
a přitom to byl úžasnej kůň, snadno jezditelnej i na bezudidlovce, nikdy neudělal žádný velký bordel, holka s ním jezdila několika kilometrové vyjížďky a kůň přesto chodil, klusal i cválal. A tak je to dodnes.
Vadí, ale bohužel, zdejší KVS už tam jednou byla... koně mají 10 hektarů výběhu, dokrmují se senem a jsou v dobré výživové kondici, kůň se teda sice strouhá, ale přijede tam jednou za tři měsíce a takhle vážný případ schvácení vystrouhat nezvládne.
Takže jsem si našla jiné ustájení a odešla a už tam nejsem.
Mám plňáska po schvácení z toho že stál v bahně celý měsíce a měl nejspíše špatné podkovy.
Ovšem měly jsme stejný problém, jen s tím že by kován na předky a stále si je sundaval. Třeba každých 14 dní a hlavně furt jak píšete i vy, zakopávat. Pak najednou mi o prázdninách začal kulhat, nateklé nohy jak kuželky a zjistilo se že má zánet v kopytě, začaly zábaly kopýtka(ovšem schvácený byl na předek, záněty chytal na zadní) Vždy se vyléčilo, dostával vitamínovou směs do krmiva, velice mu to pomohlo. Podkovy jsem sundala, opravdu mě štvalo jak jsi se neustále sundaval, ovšem kovář je jeden z nejlepších, jinému nevěřím a hodně nám pomohl, kopýtka po roce práci úplná paráda, už se nelámaly a nepraskaly v půlce. Sice s kamínkovím povrchem to občas bylo horší, ale také občas mu vůbec nevadil. Prostě to bylo vždy jak měl náladu. Toto léto jsme šli do sportovní stáje, ale po 3 dnu tréninku mi začal kulhat, za 2 dny už nemohl vůbec chodit, zase zábaly a všechno možné. S trenerkou jsme se bavily a chce to hodně práce, hlavně hodně pěnez, vitamíny, podkovy či botičky, vyhýbat se tvrdému povrchu a hlavně co mi řekla, že takový koně se z 70% neuzdraví a budou už takový ´´šmajdalové´´.
Lota1999
napsal(a):
Mám plňáska po schvácení z toho že stál v bahně celý měsíce a měl nejspíše špatné podkovy.
Ovšem měly jsme stejný problém, jen s tím že by kován na předky a stále si je sundaval. Třeba každých 14 dní a hlavně furt jak píšete i vy, zakopávat. Pak najednou mi o prázdninách začal kulhat, nateklé nohy jak kuželky a zjistilo se že má zánet v kopytě, začaly zábaly kopýtka(ovšem schvácený byl na předek, záněty chytal na zadní) Vždy se vyléčilo, dostával vitamínovou směs do krmiva, velice mu to pomohlo. Podkovy jsem sundala, opravdu mě štvalo jak jsi se neustále sundaval, ovšem kovář je jeden z nejlepších, jinému nevěřím a hodně nám pomohl, kopýtka po roce práci úplná paráda, už se nelámaly a nepraskaly v půlce. Sice s kamínkovím povrchem to občas bylo horší, ale také občas mu vůbec nevadil. Prostě to bylo vždy jak měl náladu. Toto léto jsme šli do sportovní stáje, ale po 3 dnu tréninku mi začal kulhat, za 2 dny už nemohl vůbec chodit, zase zábaly a všechno možné. S trenerkou jsme se bavily a chce to hodně práce, hlavně hodně pěnez, vitamíny, podkovy či botičky, vyhýbat se tvrdému povrchu a hlavně co mi řekla, že takový koně se z 70% neuzdraví a budou už takový ´´šmajdalové´´.
Souhlasím, že se už neuzdraví, jen bych chtěla pro něj dosáhnout co největšího komfortu, a dostat se co nejdál s léčením a ošetřováním tam, kam jen to v těchto případech jde.
Proto sbírám zkušenosti lidí, kteří jsou stejně "postižení".
Třeba dělá někdo něco jinak, co by nám prospělo.
Ja mam doma valaska nyni 7 let
pred 3 lety schvacen. Podotykam v lednu kdy neni pastva ani nic z ceho by to mel. Drzen jen na sene, je dost pri tele. Ihned privolan ven. Ze dne na den akutni forma. Udelali jsme rtg a mirna rotace obou prednich. Dostal leky na bolest a 48 hodin jsme chladili. Vyhoda byl snih a mrazy. Ze kdyz sem ho zapichla do zavaveje chladilo se to nejlip. Jinak kazdou hodinu igelitky plny snehu.
22verunka
napsal(a):
Ja mam doma valaska nyni 7 let
pred 3 lety schvacen. Podotykam v lednu kdy neni pastva ani nic z ceho by to mel. Drzen jen na sene, je dost pri tele. Ihned privolan ven. Ze dne na den akutni forma. Udelali jsme rtg a mirna rotace obou prednich. Dostal leky na bolest a 48 hodin jsme chladili. Vyhoda byl snih a mrazy. Ze kdyz sem ho zapichla do zavaveje chladilo se to nejlip. Jinak kazdou hodinu igelitky plny snehu.
Být vámi, tak dávám veliký pozor na to čím a jak krmíte. Znám 2 poníky, kteří se schvátili stejným způsoběm jako popisujete. V zimně, krmeni pouze senem, ani jádro neměli. Oba následně prokázáni jako inzulin rezistentní. Pravděpodobná příčina schvácení u těchto dvou byla náhlá změna teploty (relativně teplá zima s nečekaným nástupem několika dnů mrzů), která vyvolala stres organismu, zvýšenín kortizolu, tím zvýšení inzulinu a následně schvácení. Takže na vašem místě bych byla ostražitá, ideální stav by byl dostat koně do optimální kondice a držet ho na nízkofruktanové dietě jako IR/MS koně.
Jinak souhlasím se Sisi58, měli jste veliké štěstí, že se to stalo v době sněhu, protože intenzivní chlazení sněhem/ledem je zatím jediný prokázaný účinný způsob, jak zastavit akutní laminitidu a vyhnout se nevratnému poškození lamelárního spojení.
Toto vystreni sme provedli doktorka tez mela podezreni ale u nas se to nepotvrdilo. Ja spise podeziram souseda ze konim nasypal stare cukrovia on ho sezral. Protoze uz nam to dvakrat udelali jenze ostatni se toho ani nedotkli az ponda. Od te doby mame opravdu klid hlavni bylo rychle chladit a nastesti nam zima prala. Konik je krizenec fjorda s arabem + pony. Tudiz to neni typicky poncl. V kondici je super. A opravdu i tak krmeni dost hlidame prece jen mame strach.
Ale znam tu v okoli konika co byl schvacenej a nic moc s tim majitel nedelal. Na rtg ktere byli pozdeji porizeny pri prodeji byl velky pokles kop.kosti i s rotaci do stran. To my nemeli..a konik chodil jako baletka. Kazdy kaminek ho bolel. Na horsim terenu bych schopen si i lehnout pod jezdcem. Na tr
Va ok ale sebemensi nerovnost a kun nesel.
novy majitel to resi podkovami a konik je rekrecne jezden jiz bez namek nepohodli. Pri sundani podkov se problemy behem nekolika dni mozna i jodin vraceni. Konik projevuje diskomfort a tvori se mu abscesy.
Ten byl schvaceny ve 4 letech tudiz je to pres dva roky. A opravdu porad. Nemuze byt bosky jen ve vybehu. Jinak i tam se mu dost casto delali abscesy...
Dalsi co me jeste napadlo byla kobca take uz schvacena loni na jare a ta chodi bosa do horsich terenu obouvaji boty a kobca je spokojena. Rikala ze je to super alternativa misto podkov a kobca ze chodi v pohode. Ja je taky pouzivan a take jsem spokojena.
Já také, ale chtěla bych víc.
Tedy aby byl koník bez problému, jak to nejvíc jde.
Proto jsem psala.
Určitě bude vždycky náchylnější k problémům.
Kovat nechci. V ohradě, na rovném, na měkkém, na sněhu se pohybuje bez problémů, nerovnosti problém jsou.
Chci znát všechny alternativy z praxe, ne jen z netu.
Já mám kobču 15 let po schvácení - A1/1, schvácená pravděpodobně z jarní vojtěškové pastvy (kobča byla ustájená 12/12 a po týdnu stání v boxu z důvodu pršavého počasí vypuštěna na celodenní pastvu). Při schvácení došlo k rotaci kopytních kostí na obou nohách, na LP k poklesu. Po schvácení jsme zkoušeli kovat i nekovat, nakonec jsme přešli na 24/7 a bosou nohu.
Kobče nejvíc pomáhalo a pomáhá pravidelná úprava kopyt tj. cca každé 2-3týdny. Na LP kde jí klesla kopytní kost má ploché chodidlo, na druhé noze se kopyto vrátilo do původního stavu (rtg jsem nedělala, ale kopyto dorostlo do správných úhlů, symetrie a klenutosti). Na hůř postižené noze měla několikrát absces, dokud jsme nezačali každý týden kontrolovat a rozpěrky a upravovat pokaždé, když jsme v nich našli zasekané kamínečky.
Po tom, co jsem s ní zažila si myslím, že už bych podruhé takhle hodně nemocného koně neopečovávala - nejde o čas (všechno co dělám u koní je pro mě zábava), ale spíš o pocit, že i přes veškerou péči má kobča chronické bolesti. Z veselé a akční plňasky, na které jsem se vždy pomodlila, když jsem měla cválat na širém prostoru (o cválání ve skupině nemluvě), se stala kobča která pár měsíců sotva lezla, a i když je z ní dnes zdatná důchodkyně, která velí stádu mladších kobyl, stejně jí vidím v očích, že jí ty nohy bolí...
Dnes už jsou tisíckrát lepší podmínky pro schvácené koně, kopytáři i kováři vědí, jak s tím zacházet a jsou i botičky a vhodné krmení, a věřím, že dnes už se dá opečovat schvácený kůň tak, aby zůstal bez následků a bez bolestí (nemyslím tu akutní bolest na začátku, ta se dá utlumit léky, ale dlouhodobou bolest).
dsj
napsal(a):
Já mám kobču 15 let po schvácení - A1/1, schvácená pravděpodobně z jarní vojtěškové pastvy (kobča byla ustájená 12/12 a po týdnu stání v boxu z důvodu pršavého počasí vypuštěna na celodenní pastvu). Při schvácení došlo k rotaci kopytních kostí na obou nohách, na LP k poklesu. Po schvácení jsme zkoušeli kovat i nekovat, nakonec jsme přešli na 24/7 a bosou nohu.
Kobče nejvíc pomáhalo a pomáhá pravidelná úprava kopyt tj. cca každé 2-3týdny. Na LP kde jí klesla kopytní kost má ploché chodidlo, na druhé noze se kopyto vrátilo do původního stavu (rtg jsem nedělala, ale kopyto dorostlo do správných úhlů, symetrie a klenutosti). Na hůř postižené noze měla několikrát absces, dokud jsme nezačali každý týden kontrolovat a rozpěrky a upravovat pokaždé, když jsme v nich našli zasekané kamínečky.
Po tom, co jsem s ní zažila si myslím, že už bych podruhé takhle hodně nemocného koně neopečovávala - nejde o čas (všechno co dělám u koní je pro mě zábava), ale spíš o pocit, že i přes veškerou péči má kobča chronické bolesti. Z veselé a akční plňasky, na které jsem se vždy pomodlila, když jsem měla cválat na širém prostoru (o cválání ve skupině nemluvě), se stala kobča která pár měsíců sotva lezla, a i když je z ní dnes zdatná důchodkyně, která velí stádu mladších kobyl, stejně jí vidím v očích, že jí ty nohy bolí...
Dnes už jsou tisíckrát lepší podmínky pro schvácené koně, kopytáři i kováři vědí, jak s tím zacházet a jsou i botičky a vhodné krmení, a věřím, že dnes už se dá opečovat schvácený kůň tak, aby zůstal bez následků a bez bolestí (nemyslím tu akutní bolest na začátku, ta se dá utlumit léky, ale dlouhodobou bolest).
Děkuji za příspěvek.
Je opravdu více možností, jak schvácení ošetřit.
Náš valach běhá po pastvině a i pod jezdcem na louce, jinak, po horším povrchu, chodí s botičkami. Myslím, že v případě bolestivosti by žádný kůň neběhal.
Je bos a vypadá blahobytně i když nosí náhubek.
Zřejmě je to kůň od koně.
Ale chtěla bych, aby to bylo i lepší.
U bývalé majitelky se i závodů zúčastnil. To byl ovšem nakutý a to já nechci.
Okutí mi přijde jako odsunutí řešení problému. Možná nemám pravdu, je to můj pocit.
sisi58
napsal(a):
Děkuji za příspěvek.
Je opravdu více možností, jak schvácení ošetřit.
Náš valach běhá po pastvině a i pod jezdcem na louce, jinak, po horším povrchu, chodí s botičkami. Myslím, že v případě bolestivosti by žádný kůň neběhal.
Je bos a vypadá blahobytně i když nosí náhubek.
Zřejmě je to kůň od koně.
Ale chtěla bych, aby to bylo i lepší.
U bývalé majitelky se i závodů zúčastnil. To byl ovšem nakutý a to já nechci.
Okutí mi přijde jako odsunutí řešení problému. Možná nemám pravdu, je to můj pocit.
Je super, že je váš koník takhle v kondici, držím vám palce, aby se vám dařilo i dál
My jsme naší kobču po roce dostali do stavu, kdy se na ní vozili začátečníci na jízdárně (na písku chodila bez kulhání). Ona je skvělý charakter - byla chodivá, takže se nemusela moc pobízet a současně zastavila když cítila, že zadek opouští sedlo, měla vždycky kolem sebe dost lidí, pro které byla největší hvězda. Později jsme jezdili i do terénu stylem - chvíli se vezu a chvíli vedu a to jí myslím vyhovovalo nejvíc, přece jen courání po jízdárně pořád dokola, pro plňase není úplně největší zábava.
dsj
napsal(a):
Je super, že je váš koník takhle v kondici, držím vám palce, aby se vám dařilo i dál
My jsme naší kobču po roce dostali do stavu, kdy se na ní vozili začátečníci na jízdárně (na písku chodila bez kulhání). Ona je skvělý charakter - byla chodivá, takže se nemusela moc pobízet a současně zastavila když cítila, že zadek opouští sedlo, měla vždycky kolem sebe dost lidí, pro které byla největší hvězda. Později jsme jezdili i do terénu stylem - chvíli se vezu a chvíli vedu a to jí myslím vyhovovalo nejvíc, přece jen courání po jízdárně pořád dokola, pro plňase není úplně největší zábava.
Dobrá volba.´, jak to máte vymyšlené.
Já to tak měla se starouškem, když chtěl, tak jsme jezdili, když nechtěl nebo nemohl, tak jsem šla pěšky.
Zatím se Loki drží, snad mu to nějaký pátek ještě vydrží.