A co třeba věk

Mě a moje rodiče by měli asi teda zavřít . Rodiče nekoňáci mi koupili koně jakožto dvanáctiletému usmrkanci. A koně jsem neměla ve stáji, nýbrž doma u chalupy !

Máme zemědělství, takže potuchu o zvířatech měli. Jakože nakrmit a když vypadá nemocně, tak volat okamžitě veta. Já jsem se učila jezdit jako malej harant v první třídě, ale pak kroužek zrušili - po cca roce a já neuměla nic. Akorát nakrmit, nasedlat a nějáák rajtovat. Ale je zase fakt, že jsem se pídila a do dnes pídím po informacích ( díky Bohu za internet). Pak mi rodiče sehnali trenérku, která mne naučila znovu jezdit. Jako blbin jsem se nadělala, až je mi někdy hanba. Nechtěla dát hlavu dolů - šup tam sněhuláka, nebo šambon nebo obojí dohromady. Ach Bože, jak se teď stydím.. A nejhorší je, jak člověk řešil jenom tu hlavu dolů, hlavně, že má hlavu dolů. Ale co je před hlavou a krkem a co se tomu nebohýmu zvířeti dělo v hlavě - no, na to už jsem nekoukala.
Naštěstí jsem se vždycky nějak přichomítla mezi koňáky a ti mi vysvětlili co dělám špatně. Nebo jsem si k tomu došla svým rozumem.
Do dneška si pamatuju jak mi mamka hrozně vynadala, protože jsem koně chtěla pouštět ven jenom na hodinu denně. A já jí oponovala že ve velkých stájích to tak dělají a mamka na mě začala kříčet, že nejsem velká stáj a že kobylu týrám ! - Díky mami !
A jak měm kobyla nakopla do žeber, já měla vyražený dech ležela jsem na pastvině, nemohla jsem se hnout, na nikoho zařvat. Když se mi dech vrátil a já se celá bílá a zelená domotala domů, oj to jsem měla strach to mamce říct. Vyhrožovali mi, že jakmile mi kobyla něco udělá půjde z baráku. No pro mě to bylo vážně nejkrásnější dětsví. Já jsem takový asociál a nikdy jsem neměla moc kamarádů, ale ta kobyla mi je vynahradila. Lítala jsem s ní po pastvinách a hrála si na princeznu a na kovboje. Nádherný časy, fakt že jo. No měla jsem jí 11 let.24.11.2016 jsem byla nucena nechat odejít do nebe. Jezdila jsem na ní sice jenom 4 roky, pak šla do důchodu, ale byly to nejkrásnější 4 roky.. Někdy si říkám, kéž by se to vrátilo .

Mimochodem na fotkách si jistě všimnete vypláznutého jazyka - jednak to bylo poznávací znamení mé kobči a druhak, ač se to zdá k neuvěření, ho plazila díky úrazu, který utrpěla jako hříbátko.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

A že to ty naše děti po nás nezdědily, co... Já jsem svého koně dostala, když mi bylo 16. Plánovala jsem koupi až v 18ti, což jsem prej od mala hrdě stále prohlašovala, ale osud to udělal jinak. Ke koním jsem chodila od 11, nejprve do jezdeckého klubu, kde jsem se nenaučila nic, jen jak být hnusná a arogantní,2 roky jsem byla u soukromníka, a mezitím tak různě Nicméně koně jsme taky brali domů, a naši koňáci taky nejsou, ale nějaké menší hospodářství bylo díky prababičce. A já jsem se za těch 5 let základní starosti o koně naučila - krmení, čištění, poklizení, veterinář. A ježdění - možná jen ten přirozenej talent, a základy kdysi dané - zmáčkni kolena, kůň se rozejde, zatáhni za otěže, kůň se zastaví. Lonžuje se s vyvázanou hlavou, proč - protože se to tak dělá. Takže to k tomu. No a taky jsme se zbláznili, koupili jsme 5mesíční odstávče (ano, jistě, debilita nejvyššího kalibru). Samozřejmě jsem taky udělala spoooooooooooooooustu kravin, vesměs jak píše pisatelka výše. Ale my internet neměli. My byli odkázáni na to, co nám kdo řekl. A informace se prostě třídili postupem let, metodami pokus omyl a podobně. Ale když jsem "vymyslela", že se kůň nebude zavírat, ale otevřou se dveře do stáje, a on si může chodit kam chce, tak to zas v zimě prozměnu moje mamka prohlásila, že zmrzne. Od té doby se ale snažím chovat koně jen venku. Dnes už je to všechno minulost, ale krásná, a přes polámaný kotník, koleno, kopnutí do hlavy, a spoustu dalších to prostě bylo skvělé období. Pro zajímavost koníka mám dodnes, je mu 20, ale bohužel má něco s nohama, tak je už 2 roky na důchodu, a každý rok před zimou se modlím, ať to ještě další vydrží. Další koně jsem si koupila až v 28, a to jen díky tomu, že jsem se dostala tam, kde dneska jsem na farmu.
Dcerka jezdila od 1,5 roku, a po 3 letech mi řekla, že už jí to nebaví Nejezdila nějak závratně často, dalo by se říct 1x za měsíc, ale prostě je to umělec, a koně jí neberou. Tím neříkám, že nemá ráda zvířata. Ale třeba jí to zase jednou začne bavit.
TAky netvrdím, že se nemá náctiletým kupovat koně. Ale určitě se přikláním k názoru, že "až něco předvedou". NEmyslím tím že vyhrajou závody

Ono já si myslím, že je vlastně hodně špatně když může mít dneska koně každý pako..Stačí mít prachy..Beru to podle sebe.Koním rozumím jak koza petrželi, ale peníze mě neomezují.Koně bych nemusel třeba půl roku vidět a jen platit, přesto bude vše OK.Takhle jsem si to myslel původně že to dopadne se mnou a koněm. Situace je ovšem nakonec zcela jiná.Ke koním jezdím denně a to opravdu myslím denně.Majiteli stáje pomáhám s čím umím.Sice na mě koukali jak na ufo ze začátku, ale teď už je to jinak.Koníci asi taky došli k závěru, že takhle dobrý zdroj mrkve a pamlsků by bylo škoda zadupat do země, tak proto stále žiju asi.

Já myslím, že "coudas" má v mnohém docela zvrácené názory, přinejmenším mne děsí. Myslím, že diskuse nikomu neprospěje, jen může pomoci šířit jed kde ještě není a nebo "coudas" utvrdit, že ty názory jsou správné.

Nemluvím o všech názorech, ale zrovna mi na mysli uvízla černá plementiba-utrácení-čistota "rasy", teď zase tohle... Myslím by to chtělo pár dní pauzu v uvolňování myšlenek, všem zhluboka dýchat a zabývat se něčím zdravějším pro mysl. V případě "coudas" slovo jako svoboda v budoucnu vynechávat, protože na mne z podobných úst působí jako červený hadr!

Znechucený napsal(a):
Já myslím, že "coudas" má v mnohém docela zvrácené názory, přinejmenším mne děsí. Myslím, že diskuse nikomu neprospěje, jen může pomoci šířit jed kde ještě není a nebo "coudas" utvrdit, že ty názory jsou správné.

Nemluvím o všech názorech, ale zrovna mi na mysli uvízla černá plementiba-utrácení-čistota "rasy", teď zase tohle... Myslím by to chtělo pár dní pauzu v uvolňování myšlenek, všem zhluboka dýchat a zabývat se něčím zdravějším pro mysl. V případě "coudas" slovo jako svoboda v budoucnu vynechávat, protože na mne z podobných úst působí jako červený hadr!

Můžete to více definovat?

Znechucený napsal(a):
Já myslím, že "coudas" má v mnohém docela zvrácené názory, přinejmenším mne děsí. Myslím, že diskuse nikomu neprospěje, jen může pomoci šířit jed kde ještě není a nebo "coudas" utvrdit, že ty názory jsou správné.

Nemluvím o všech názorech, ale zrovna mi na mysli uvízla černá plementiba-utrácení-čistota "rasy", teď zase tohle... Myslím by to chtělo pár dní pauzu v uvolňování myšlenek, všem zhluboka dýchat a zabývat se něčím zdravějším pro mysl. V případě "coudas" slovo jako svoboda v budoucnu vynechávat, protože na mne z podobných úst působí jako červený hadr!

A kdopak jste vy?
Jakého máte koníka? Co umíte? Jak jezdíte a kde, jak dlouho? V čem vynikáte?
Pište! Určitě to bude zajímavé počtení.
Já se ráda přiučím něčemu novému, co ještě neznám a mým koním to bude k užitku.

Mí holky dostaly svího každá až v 5ti letech ovšem nejsou z nekonácký rodiny tak nevim jestli to platí

tony-jcb napsal(a):
Mí holky dostaly svího každá až v 5ti letech ovšem nejsou z nekonácký rodiny tak nevim jestli to platí

To se nepočítá ne, vtip. Ať jim to vydrží.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To se nepočítá ne, vtip. Ať jim to vydrží.

Ve zdraví. A to myslím vážně.

Ja taky dostala prvniho kone nekdy v 9 letech. Oba rodice nekonaci. A jezdim do dnes. Vse sem si oddrela sama od kydani po skladani a suseni sena atd. A myslim ze to bylo nejlepsi rozhodnuti. Mela jsem uzasne detstvi a naucila jsem se zodpovednosti a opravdu me to drzi od te doby do dnes.

Prvního (a zřejmě i posledního) koně jsem si koupila ve 40, a kdyby mě okolí nepřemlouvalo, tak do toho ani nejdu. Pořád mám pocit, že je to strašně velká odpovědnost, a že toho můžu strašně moc zkazit, ale když pak vidím, kdo všechno má koně, tak si zase říkám, že to přece jít musí. A zatím nám to funguje, a začínám být ostatním vděčná, že mě k tomu tak trochu donutili.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ono já si myslím, že je vlastně hodně špatně když může mít dneska koně každý pako..Stačí mít prachy..Beru to podle sebe.Koním rozumím jak koza petrželi, ale peníze mě neomezují.Koně bych nemusel třeba půl roku vidět a jen platit, přesto bude vše OK.Takhle jsem si to myslel původně že to dopadne se mnou a koněm. Situace je ovšem nakonec zcela jiná.Ke koním jezdím denně a to opravdu myslím denně.Majiteli stáje pomáhám s čím umím.Sice na mě koukali jak na ufo ze začátku, ale teď už je to jinak.Koníci asi taky došli k závěru, že takhle dobrý zdroj mrkve a pamlsků by bylo škoda zadupat do země, tak proto stále žiju asi.

Je také důležité mít kolem sebe lidi, kteří Vám pomůžou a poradí. Pak v tom není žádný problém A je skvělé, že jste u koní denně, tak je to spravne a tak to ma byť. Smutná pravda je v tom, že koně dnes může mít každý.

Znechucený - jinak ano, mám pro dnešní koňáky zvrácené názory, a to s černou plemenitbou je slabý odvar.

Ono je to dosť idnividuálne. Keď rodičia zadovážia dieťaťu koňa a to je pod dohĺadom(a príležitostným pojazdením) niekoho skúseného, tak prečo nie. Kombinácia dieťa(neskúsený človek)a bez dozoru, je pre mňa trochu desivá, ani tak nie kvôli jazdeckej stránke, ale skôr po tej veterinárnej. Na druhej strane, poznám kopu dospelých ľudí, ktorí robia kone celý život a ani za tie roky sa o nich nič nenaučili, tak ťažko povedať. Asi len, ži a nechaj žiť.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Znechucený - jinak ano, mám pro dnešní koňáky zvrácené názory, a to s černou plemenitbou je slabý odvar.

To byste měla vidět mě. Jde taky o to, že dneska se nazve koňákem každej druhej hňup.Bez urážky nikoho tady, ano? Taky jsem pár takovým naletěl a pak zjistil jak ego předcházelo znalosti.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To byste měla vidět mě. Jde taky o to, že dneska se nazve koňákem každej druhej hňup.Bez urážky nikoho tady, ano? Taky jsem pár takovým naletěl a pak zjistil jak ego předcházelo znalosti.

Už jsme si to vysvětlili v jiné diskuzi, takže tak S Vašim názorem souhlasím, taky nechci nikoho urážet, ale za posledních 8 let jsem zde v okolí narazila na lidi dost tvrdě, což vedlo k totálnímu ztvrzení ke slovu koňák. A že se lidi umějí hodně dobře přetvařovat, hlavně když jim o něco je

Stejně ani nevim co to koňák vlastně znamená.

Ono člověk se postupně životem naučí, že ti, co vědí nejmíň, jsou většinou nejvíc slyšet. Naopak ti, co vědí, jsou pokorní a svou pravdu nikomu nevnucují. Ale je prima, když jsou ochotní se o zkušenosti podělit.
Měla jsem velké štěstí, že mě život zavál alespoň na krátký čas do rukou těch druhých popsaných... bohužel jsem dál, než bych si přála, tak se s nimi potkávám jen párkrát do roka, když přijedu na jakési "soustředění" se svým koně, ale i tak jsou ochotní být občas na telefonu pro konzultaci situace...nezištně. Možná ani nevědí, jak jsem za ně šťastná!

Taky jsem byla moc ráda za to, když se na mě obrátili lidi, kteří se chtěli učit jezdit a měli chuť pokračovat ve spolupráci, ikdyž nám zrovna situace nebyla nakloněna. Je totiž úžasné, když člověk alespoň to málo, co ví, může někomu předat a ten se může vyvarovat chyb současných "koňáků".. teď už chodí jen pár dětí na poníka, ale i tak jsem ráda, že můžu alespoň těm pár dětem ukázat kouzlo spolupráce se zvířetem - že když se naučí rozumnět jeho řeči a budou mít oči a srdce otevřené, že se jim bude daleko líp spolupracovat. Taky trochu podpořit sebevědomí, víru ve vlastní schopnosti, zodpovědnost, pokoru... je toho moc, co práce se zvířetem člověku dá. Člověk by rád předával dál, ale pak zjistí, že má taky vlastní děti, na které kvůli ostatním není čas... a že je třeba to teď nechat a věnovat se těm nejbližším... třeba zas na trénování někdy přijde čas...později

A co se vlastního koně týče - jsem u nich od 12 let, kdy brali do oddílu. Ujetá na koně jsem prý od narození. Ohledně vlastního koně jsem vždycky prohlašovala, že nejsem blázen, abych měla vlastního. Ale nějak tomu osud chtěl a po cca 20 letech kdejakých zkušeností přišel ten první... :) ale nemám to úplně tak, že si konkrétního koně za každou cenu nechávám - když se prostě situace pohne tak, že už to není únosné nebo výhodné pro všechny zúčastněné (zahrnuto i koně), tak mu seženu nového majitele (nemluvím o koních nemocných nebo starých, ale že jinde bude dělat větší radost nebo službu, nebo že potřebuje jiné prostředí, než to, co mu jsem schopná nabídnout...). Takže asi tak :)
Koně pro začátečníka mi přijde blbost pořizovat, ať je to dospělý nebo dítě. To člověk musí vědět, že má k ruce někoho hodně zkušeného, který dokáže vést začátečníka až k samostatnému ježdění a že mezi tím bude schopen taky pracovat s koněm, aby se nezkazil.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ono člověk se postupně životem naučí, že ti, co vědí nejmíň, jsou většinou nejvíc slyšet. Naopak ti, co vědí, jsou pokorní a svou pravdu nikomu nevnucují. Ale je prima, když jsou ochotní se o zkušenosti podělit.
Měla jsem velké štěstí, že mě život zavál alespoň na krátký čas do rukou těch druhých popsaných... bohužel jsem dál, než bych si přála, tak se s nimi potkávám jen párkrát do roka, když přijedu na jakési "soustředění" se svým koně, ale i tak jsou ochotní být občas na telefonu pro konzultaci situace...nezištně. Možná ani nevědí, jak jsem za ně šťastná!

Taky jsem byla moc ráda za to, když se na mě obrátili lidi, kteří se chtěli učit jezdit a měli chuť pokračovat ve spolupráci, ikdyž nám zrovna situace nebyla nakloněna. Je totiž úžasné, když člověk alespoň to málo, co ví, může někomu předat a ten se může vyvarovat chyb současných "koňáků".. teď už chodí jen pár dětí na poníka, ale i tak jsem ráda, že můžu alespoň těm pár dětem ukázat kouzlo spolupráce se zvířetem - že když se naučí rozumnět jeho řeči a budou mít oči a srdce otevřené, že se jim bude daleko líp spolupracovat. Taky trochu podpořit sebevědomí, víru ve vlastní schopnosti, zodpovědnost, pokoru... je toho moc, co práce se zvířetem člověku dá. Člověk by rád předával dál, ale pak zjistí, že má taky vlastní děti, na které kvůli ostatním není čas... a že je třeba to teď nechat a věnovat se těm nejbližším... třeba zas na trénování někdy přijde čas...později

A co se vlastního koně týče - jsem u nich od 12 let, kdy brali do oddílu. Ujetá na koně jsem prý od narození. Ohledně vlastního koně jsem vždycky prohlašovala, že nejsem blázen, abych měla vlastního. Ale nějak tomu osud chtěl a po cca 20 letech kdejakých zkušeností přišel ten první... :) ale nemám to úplně tak, že si konkrétního koně za každou cenu nechávám - když se prostě situace pohne tak, že už to není únosné nebo výhodné pro všechny zúčastněné (zahrnuto i koně), tak mu seženu nového majitele (nemluvím o koních nemocných nebo starých, ale že jinde bude dělat větší radost nebo službu, nebo že potřebuje jiné prostředí, než to, co mu jsem schopná nabídnout...). Takže asi tak :)
Koně pro začátečníka mi přijde blbost pořizovat, ať je to dospělý nebo dítě. To člověk musí vědět, že má k ruce někoho hodně zkušeného, který dokáže vést začátečníka až k samostatnému ježdění a že mezi tím bude schopen taky pracovat s koněm, aby se nezkazil.

To lépe ani napsat nejde..Jen tak mimochodem už jste zkoušeli jak je pro koně zajímavej třeba mobil? Hrooozně akorát mam display jako čuně.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To lépe ani napsat nejde..Jen tak mimochodem už jste zkoušeli jak je pro koně zajímavej třeba mobil? Hrooozně akorát mam display jako čuně.

Dejte si ho do sáčku.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To lépe ani napsat nejde..Jen tak mimochodem už jste zkoušeli jak je pro koně zajímavej třeba mobil? Hrooozně akorát mam display jako čuně.

Mně žral hodinky, naštěstí, jen prasklé sklíčko, je nesežral.

Ja dostala kone ve 13 letech. Rodice na nem take jezdili, trenerka mi zpocatku radika i s peci a ustroji.
Predtim jsem jezdila skoro 5 let a o kone pecovala 3-4 roky.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mně žral hodinky, naštěstí, jen prasklé sklíčko, je nesežral.

A vsadim boty, že vy taky nemáte s důvěrou koně problémy, mýlím se?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ono člověk se postupně životem naučí, že ti, co vědí nejmíň, jsou většinou nejvíc slyšet. Naopak ti, co vědí, jsou pokorní a svou pravdu nikomu nevnucují. Ale je prima, když jsou ochotní se o zkušenosti podělit.
Měla jsem velké štěstí, že mě život zavál alespoň na krátký čas do rukou těch druhých popsaných... bohužel jsem dál, než bych si přála, tak se s nimi potkávám jen párkrát do roka, když přijedu na jakési "soustředění" se svým koně, ale i tak jsou ochotní být občas na telefonu pro konzultaci situace...nezištně. Možná ani nevědí, jak jsem za ně šťastná!

Taky jsem byla moc ráda za to, když se na mě obrátili lidi, kteří se chtěli učit jezdit a měli chuť pokračovat ve spolupráci, ikdyž nám zrovna situace nebyla nakloněna. Je totiž úžasné, když člověk alespoň to málo, co ví, může někomu předat a ten se může vyvarovat chyb současných "koňáků".. teď už chodí jen pár dětí na poníka, ale i tak jsem ráda, že můžu alespoň těm pár dětem ukázat kouzlo spolupráce se zvířetem - že když se naučí rozumnět jeho řeči a budou mít oči a srdce otevřené, že se jim bude daleko líp spolupracovat. Taky trochu podpořit sebevědomí, víru ve vlastní schopnosti, zodpovědnost, pokoru... je toho moc, co práce se zvířetem člověku dá. Člověk by rád předával dál, ale pak zjistí, že má taky vlastní děti, na které kvůli ostatním není čas... a že je třeba to teď nechat a věnovat se těm nejbližším... třeba zas na trénování někdy přijde čas...později

A co se vlastního koně týče - jsem u nich od 12 let, kdy brali do oddílu. Ujetá na koně jsem prý od narození. Ohledně vlastního koně jsem vždycky prohlašovala, že nejsem blázen, abych měla vlastního. Ale nějak tomu osud chtěl a po cca 20 letech kdejakých zkušeností přišel ten první... :) ale nemám to úplně tak, že si konkrétního koně za každou cenu nechávám - když se prostě situace pohne tak, že už to není únosné nebo výhodné pro všechny zúčastněné (zahrnuto i koně), tak mu seženu nového majitele (nemluvím o koních nemocných nebo starých, ale že jinde bude dělat větší radost nebo službu, nebo že potřebuje jiné prostředí, než to, co mu jsem schopná nabídnout...). Takže asi tak :)
Koně pro začátečníka mi přijde blbost pořizovat, ať je to dospělý nebo dítě. To člověk musí vědět, že má k ruce někoho hodně zkušeného, který dokáže vést začátečníka až k samostatnému ježdění a že mezi tím bude schopen taky pracovat s koněm, aby se nezkazil.

Vidíte, já zas na to nemám dát koně pryč, protože se jinde může mít lépe. Párkrát jsem se spálila, jeden kůň vrácenej, a od té doby jsem se zařekla, že je radši sežeru, než bych je dala jinam. Taky po zkušenosti s půjčenm na tábor "kamarádce", ale moje blbost, už nemám zájem koně ani dávat z ruky. no a jiný zase nechápou, proč jich mám 5, když se na nich nejezdí, když je nepronajímám, když nezávodím... a zas mně naopak iritují "závodníci" a nejlépe právě náctiletí, kterým se koníček z nějakého důvodu přestane líbit (slyšela jsem historku i kvůli barvě) a rodiče já ho nechci, kupte mi jinýho, a nebo mně se nehodí, protože přestal chtít skákat, případně jiná majitelem zaviněná blbost.
Prej to téma vyznělo, že jsem proti kupování koní dětem. nejsem. Ale jak jsem již psala, a to neplatí jen o dětech, náctiletých a výše, ukaž, že ti na tom opravdu záleží a není problém. Za mýho mládí jsme si spoustu věcí museli "vydřít", a i tak se prostě řeklo ne, a nejel přes to vlak. A nebo naopak, třeba s kytarou, přijela jsem ze školy v přírodě, tati já umím hrát na kytaru, jo umíš, tak ukaž, zahrála jsem 2 písničky, a taťka šel a koupil mi kytaru.26 let a mám ji dodnes. Ale třeba to naše dítě, mami, já chci na koníčka tohle tohle tohle, člověk sehnal zebrový sedlo přes kamarádku manžela v Anglii (protože z čajny do čr neposílají) a po půl roce mami mně už jezdit nebaví. Ale to jsou věci, a kůň není věc. Asi tohle jsem tím chtěla říct. A taky najít téma, u kterého se nebude dohadovat o neřešitelných věcech. Ale takové téma zřejmě neexistuje

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Stejně ani nevim co to koňák vlastně znamená.

Také zajímavé téma k zamyšlení co je to koňák

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A vsadim boty, že vy taky nemáte s důvěrou koně problémy, mýlím se?

To byste se musel zeptat těch koní, jak moc mi věří

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To byste se musel zeptat těch koní, jak moc mi věří

Ani nemusim je mi to jasný.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Také zajímavé téma k zamyšlení co je to koňák

Hnědá tekutina, v hranaté láhvi?

sisi58 napsal(a):
Hnědá tekutina, v hranaté láhvi?

Konečně mám jasno a já si myslel, že to musí mít něco společného s koňmi. Jenom humor jo? Nic ve zlém.

Já si svého koně pořídila v 18 letech, za peníze z brigád. Byl to můj vysněný, kladrubský hřebec, moje srdcovka a já o něj nechtěla přijít. Sice mi obrátil život naruby, ale nelituju jediné minuty, kterou jsem mu musela obětovat. Nakonec, i díky němu mám vysněnou práci, i když jinou, než si představovali rodiče, když mě posílali do škol :).

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

sisi58 napsal(a):
Hnědá tekutina, v hranaté láhvi?

Ta aspoň neublíží a někdy i pomůže Nic proti nikomu. Můj kůň mně žere velou a pořád, nejraději má tkaničky kdekoliv...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ta aspoň neublíží a někdy i pomůže Nic proti nikomu. Můj kůň mně žere velou a pořád, nejraději má tkaničky kdekoliv...

Jsou to zvědavci.Mě asi taky jednou sežere..

Ve svých cca 27 letech jsem začala docházet za svojí současnou kobylou, měla jsem jí v polovičním pronájmu. Když se blížily moje 30. narozeniny, majitel se rozhodl ji prodat. I když jsem nikdy vlastního koně neměla, koupila jsem jí a mám jí dodnes. Teď v 34 letech kupuji koně druhého z důvodu invalidního důchodu klisny.

Jen musím napsat ještě jeden poznatek - vzhledem k pozdnímu věku, ve kterém jsem začala jezdit, se ani zdaleka necítím v sedle tak jistě, jako lidé, kteří jezdí od dětství, je to opravdu hodně znát.

Mě poprvé posadili na koně v 5letech na prázdninách a to byl můj osud zpečetěn. Do oddílu mě vzali až od 10, ale to už jsem tam otravovala dva roky předtím, pucovala koně, kydala štonty a čekala u jízdárny až skončí hodina a prosila aby mě aspoň dovedli ke stáji. Párkrát jsem dokonce ukecala závoďáky abych jim mohla vykrokovat na oprácku a to byla největší čest a pýcha.
Kupovala jsem si první kobču v 22 a byl to nejlepší kup mého života. Kdybych měla možnost tak bych si jí koupila znovu - byl to můj srdeční kůň. Později se na ní dcera jako dítě učila jezdit, a vlastního koně jsem jí pořídila kolem 10roku. Loňskýho hříbka si chce nechat a sama obsednout, to jí ještě nebude 18 - to je něco, o čem já jsem mohla v jejích letech jen snít, ale říkám si, že už teď jezdí dobře a věřím jí - spoustu věcí člověk pochopí, až když si na ně sám sáhne, tak jí chci dát příležitost. Momentálně mám své kobyly 3 a další 2 na ježdění a už jsem vyhlásila stop stav, protože nic nestíhám.
K těm rodičům nekoňákům - když se dám řeči s některými, tak si v duchu říkám, že bych jim nepůjčila ani kanárka - ale není to o tom, že jsou nekoňáci, spíš že jsou hloupí anebo na nich vidím, že se to budou snažit proti větru očůrat. U těch doufám, že nikdy koně nepořídí, byl by to chudák. Ale také mi chodí jezdit šikovná holčina a vím, že jestli bude chtít jít dál, tak si koně bude muset koupit... naštěstí je její rodina v pohodě, používají hlavu a s trochou pomoci se jejich kůň bude mít dobře, i když jsou z města a (zatím) nekoňáci.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ve svých cca 27 letech jsem začala docházet za svojí současnou kobylou, měla jsem jí v polovičním pronájmu. Když se blížily moje 30. narozeniny, majitel se rozhodl ji prodat. I když jsem nikdy vlastního koně neměla, koupila jsem jí a mám jí dodnes. Teď v 34 letech kupuji koně druhého z důvodu invalidního důchodu klisny.

Jen musím napsat ještě jeden poznatek - vzhledem k pozdnímu věku, ve kterém jsem začala jezdit, se ani zdaleka necítím v sedle tak jistě, jako lidé, kteří jezdí od dětství, je to opravdu hodně znát.

Nezoufejte, já začala až po třicítce.

Já nezoufám, jen přidávám vlastní poznatek ;).

TAťka začal ve 40

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já nezoufám, jen přidávám vlastní poznatek ;).

Sem to nemyslela doslova. Ale s tou obavou máte pravdu. Člověk je už opatrnější.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak váhu člověka jsme probrali, téma bylo uzavřeno tak co třeba věk člověka? V kolika letech jste si koupili koně a myslíte si, že je vhodné, aby rodiče nekoňáci kupovali svým neplnoletým dětem koně? Ono už to samotné vlastnictví zvířat ceklově kdyby bylo něčím omezeno tak by to asi nebylo od věci, ale to by zas bylo omezování osobní svobody, že... Hlavně že je zákon proti týrání.

Za mého mládí byly oddíly, kde se děti mohly něco naučit.Péči o koně, veškerou práci kolem (to ještě nebylo bráno jako týrání dětí )a také ježdění.Finančně to nebyla tragedie, takže rodič nemusel kupovat koně, ale prostě dítěti našel, nebo ono si našlo nějaký oddíl.
Ono vlastně tehdy koně mělo málo soukromníků.Měl třeba nějaký šťastlivec strýce či dědu jakožto kočího v lese, nebo "kulaka" co koně, navzdory době, držel.
Já děkuji svým rodičům, že mi léta platili výuku v oddíle.K tomu pak jsem, už sama, pracovala a jezdila u několika soukromníků, a za to směla jezdit jejich koně.
S kamarádkou, od 11ti let z jízdárny, jsme se takto učily.A pak si, v našich 25letech, splnily sen a koupily si za své prvního vlastního koně, tedy každá půl
Pokud rodič chce dítěti kupovat jakékoli zvíře, především by měl do problematiky vidět, a v tom směru se vzdělat, sám.
Moje děti mají poníka i koně doma.protože je chci já.Dcera je blázen, jezdí co začala sedět a zatím jí to drží.Syn teď začal tak nějak projevovat zájem.Mám štěstí
V případě, že by děti chtěly koně a my bydleli ve městě v paneláku, asi bych ho nekupovala.Snažila bych se najít jízdárnu, kde by se opravdu něco mohly naučit a ke koním docházet.Za to bych platila.Pokud by časem už jezdit uměly na nějaké úrovni a opravdu by je zájem neopouštěl, zapřemýšlela bych vlastním a nájemní stáji.S tím, že třeba časem zůstane mě...
Zrovna tak bych postupovala i v případě psa.Také jsem musela léta číst příručky a chodit venčit cizí, než mi rodiče koupili prvního psa.