Uživatel s deaktivovaným účtem

Zdravím. Moc fotek sem nedávám, ale tedy odkryju zas kus našeho soukromí...
Víceméně já to mám takhle - až když jsou schopní krapet koordinovat svoje tělo a ruce mají alespoň trochu sílu ve stisku, aby byly schopní se držet madel. Sedlo je u těch nejmenších nesmysl - madla jsou větší jistota a navíc tolik nekazí sed (ruce výš, nehrbí se, nepředklání).
Tedy taky jezdíme cca od toho 1,5 roku věku dítěte.
Samozřejmě když je možnost adektávně malého poně, je to ZN.: Ideál. Ale ne každý má tu možnost. Já bych třeba radši někde platila za svezení, než bych posazovala svoje děti na svou sporťandu...na to je mám moc ráda... a ani na hodného vysokého koně bych je nedávala. Ne všechny děti to snesou (tu výšku a taky moc dlouhý chod koně - na hiporehabilitace se taky vybírají koně podle chodů pro konkrétního klienta...). Ale pokud jde o občasné svezení, tak to asi tak neva..
Jinak nemluvím jen o svých dětech - už mi jich prošlo rukama dost (školkového věku a jejich mladší sourozenci) Radši prostě pracuji s poníky a dětmi (maximálně ten tinker), velké pod ně beru jen výjimečně.
- první dítě jezdilo do -8 měsíců , pak až od cca 2 let
- druhé jezdilo od cca 1,5 roku - je fyzicky zdatnější, má pevnější svalový tonus
Vždy přizpůsobuji potřebám klienta. Jsou děti, které vám napoprvé ani tu čtvrthoďku nedají. Některé děti "vadnou" svalově nebo je to přestane bavit (ale na procházce v přírodě se mi to ještě nestalo :). O nějaké "výuce" ježdění se můžeme bavit tak od dvou let a to jsem dělala jen se svými a výhradně na lonži věci typu voltiž nebo na ruce po lese (rozpažit, podrbat kdekoli, později třeba se přetočit a jet pozadu). S malými dětmi (do cca 5 let) jezdim maximálně v klusu. Přijde mi, že ty nárazy ve cvalu na tu jejich páteřičku nejsou nic moc...
Ale určitě tu bude spousta rodičů, kteří to mají jinak (Tony, Koně, atp.).
Děkuji.
a nemáte někdo zkušenost s tímto http://eshop.orx.cz/sedylko-pro-dite/232-orx-sedylko-na-kohoutek-pro-male-dite.html, má to smysl?
Uživatel s deaktivovaným účtem

Už se to tu řešilo v minulosti. Že předsazovat dítě před sebe je velký hazard.
(pravda, mám to taky tak na první fotce, ale vidno na mém břiše...jednalo se o svezení v řádu minut - jinak to opravdu nepraktikuji).
Samozřejmě každého rodiče zodpovědnost, ale pro dítě to není ani moc pohodlné a hlavně, když se cokoli stane, nemáte šance zabránit čemukoli. Člověk je rád, že posbírá otěže a vlastní rovnováhu a ještě u toho myslet na malého človíčka, který je na mě plně závislý v tu chvíli, je mazec. Pokud něco na velkého koně, tak velká madla a sednout si dozaději a dítě mezi madla a sebe.. ale stejně si myslím, že pro opravdu malé děti je lepší, když jdou dva dospělci, jeden vede koně a druhý jistí dítě tak, jako tomu je u hiporehabilitace...
etnies86
napsal(a):
Ahoj od kolika měsíců/roku jste začli svoje prcky na koně dávat a vozit?
Myslím, že je to podle dítěte.
Některé se sápe nahoru, ať je to vysoko jak chce.Hned, co je schopno trochu chodit a pod koně si dojít
Máte li tento případ, kupte mu poníka.Kterého vy naučíte chodit a fungovat na ruce, na lonži a samozřejmě přijezdíte.Naší ponici jsem učila tak, aby byla naprosto spolehlivá.Abych se nebála své ani cizí děti na ní posadit.
Nemáte li možnost poníka, občas dítě posaďte, na to co máte.Některým stačí, když kůň jen stojí.Ideál na povození je, když jeden koně vede a druhý za nožičku přidržuje dítě nahoře.Prcek se soustředí v řádu pár minut, a pak ho to většinou stejně přestane bavit.
Žádná přísedýlka ani nosítka na záda či břicho jezdkyně, neuznávám.
Jezdila jsem v těhotenství, to ano.Ale v životě by mě nenapadlo záměrně před sebe nebo na sebe přivázat mimino a někam cíleně jet.Přijde mi to velmi nebezpečné.
Povozit pár minut, případně na chvilku dát před sebe, ale při tomto pořád myslet, že mimino samo nemá reakce, ani koordinaci, ani sílu se nahoře udržet.Stačí, když velký kůň zakopne, nebo s poníkem prudčeji zatočíte, v kroku a máte problém na světě.
Podle mě není třeba nikam chvátat.Dcera sama, na madlech a lonži na jízdárně chodila až kolem druhého roku.Do té doby příležitostně posadit, stačilo, víc jsme to nehrotili.
Takhle jezdí mimina v Americe, kdybyste se chtěla inspirovat.
Dítě přivážete za nožičky, aby mu nevypadly třmeny, koni hlavu, a hned máte parkurového reprezentanta.
Jediné, co zůstává, že poník musí být neskutečný charakter
VrTerinka

XXX.XXX.152.253
Moje sestřenka šplhala nahoru už v roce a dolu jsme ji museli sundávat vzduchovkou ve dvou jsme spolu jezdily na vyjížďky (když není, moje, tak jsem se nebála ) a ve třech mi sama řekla, Terinko já pojedu na Sindě a ty si vezmeš santoska, jo?, a od té doby máme každá svého samo že mám kobylu na lonži, ale malá nic neřeší, celou vyjížďku klábosí, povídá si s koněm a přijede vysmátá jak paprika ale máme hrozné klidase