Zdrávím přátelé. Mám takovu otázku a budu ráda za vaše názory. V současné době mám 3 koně a všechny nepojízdné. Jedna kobyla je stará, skoro 30 let, takže ji už 10 let mám tak na důchodu. Další sice bývala částečně sportovní, ale bohužel onemocněla a i když se mi jí podařilo za nemalé peníze dostat hrobníkovi z lopaty, již skoro dva roky není pozjízdáná (max svést někoho v kroku) a navíc přišla o očko. Další je hříbě, které hned po porodu jelo na kliniku a tam bojovalo o život. Teď je v cajku, ale co já vím co přijde dál. Veškeré finační zásoby došly a situace s třebmi koníky začíná být neúnostná, protože je mám samozřejmě po soukromých stájích, a to i přes to, že mám dvě práce, abych to utáhla. Bohužel ale i tak nakonec dopadnu tak, že si můžu dovolit finančně a veterinárně zajistit jen dva. Přemýšlela jsem, že by bylo fajn najít třeba někoho, kdy by k sobě tu mou důchodniky vzal aspoň na vypásání nebo jako kamaráda ke svému koníkovi, ale nevím, jestli je to vůbec možné. Stojí někdo o takové staré koně? Zase na druhou stranu si říkám, v jejím věku, nebude tu dlouho. Pokud bych dávala na dožití tu mladší, je možné, že tu bude ještě 15 let a s touto vydinou ji asi taky jen nepřenechám... A hříbátko? Bude to znít sobecky, ale ráda bych si ho nechala. Vypiplala jsem ji od narození a už jen to, že prvích čtrnáct dní svého života strávila na klinice, k ní mám vyloženě mateřský vztah a bála bych se, co s ní celý její doufejme dlouhý život bude. Nechtěla bych, aby se třeba střídala mezi majiteli nebo něco podbného. Takže má otázka zní, co bystě dělali Vy v mé situaci? Budu vděčná za jakoukoliv radu...
Asi by som sa snažila pre tú najstaršiu nájsť ustajnenie také ako píšete - ako spoločníka k inému koňovi, na vypásanie. Skúste dať inzerát možno sa nájde niekto kto má podobne starého koňa doma a vzal by si ju. Ja by som ju ale určite nedarovala, radšej skúsiť nájsť lacnejšie ustajnenie aj keby to malo byť ďalej a nemohla by som ju vídať tak často ako riskovať že sa o ňu na starobu niekto nebude starať tak ako si zaslúži. A tú mladšiu by som skúsila dať na pastviny, to tiež môže vyjsť lacnejšie, alebo ju skúsila predať či darovať niekde k deťom na vozenie ak je dobrej povahy.
Loolipoop
XXX.XXX.42.151
Moje známá má pastvinu pro důchodce. Má tam jen koně starší 15,16 let. Mám dojem že cena se pohybuje tak okolo 2000/měs.
Dnes se dá sehnat ustájení u soukromníka na pastevku i za 1500, -. Nebo zkusit nějakého aktivního lidského důchodce z okolí, který má velkou zahradu a chtěl by mít o zábavu postaráno a výhled z okna na koníčky.
Způsoby se vždy dají najít. :) Koník se dá i darovat, zkuste se zeptat po známých, jestli nemá někdo koně doma a nehledá společníka.
U darování ale pozor na to, aby jste měla dobře ošetřenou smlouvu. Darovala bych pod podmínkou zákazu odvozu na jatka nebo uspání koně vetem bez Vašeho vědomí pod pokutou za porušení např.20 tisíc. Dále při špatné péči / podmínkách možnost kdykoliv koně odvézt, apod.
Lidé si toho, co jim darujete tolik neváží. Takže tady bych opravdu hodně prověřovala ke komu koně dám.
Asi to ode mně bude hnusné, když to takhle napíšu, ale měla byste se spíš starat o svoje dobro, než o pohodlí koní, jakkoli je máte dlouho.
Píšete, že máte dvě práce, abyste to utáhla a že to začíná být neúnosné. Jak dlouho si myslíte, že to ještě budete fyzicky a psychicky zvládat, než se při nejlepším složíte a při nejhorším skončíte rovnou ve špitálu? Zažila jsem si dvě práce, abych utáhla koně a pro mě to bohužel skončilo špitálem pro totální vyčerpání, práci nonstop bez víkendů a k tomu koně jsem vydržela dávat 10 měsíců, pak sanitka... Když jsem v tom špitálu ležela neschopná pohybu a jen čučela, jak do mě hadičkou kapou nějaké roztoky z infuze, tak mi došlo, že za tohle mi ti koně opravdu nestojí.
Pokud nebudete schopná starého koně udat po známých jako společníka, volila bych uspání. Je to humánnější než kdyby kůň musel do budoucna strádat, protože nebudete schopná finančně utáhnout náležitou péči o něj nebo byste ho dala někomu, kdo by na něho v tomhle ohledu taky kašlal...
U dalších dvou koní bych se rozhodla, kterého si nechat a jednoho z nich prodala. Těžké rozhodnutí, to ano, ale ona by vás to do určité míry k tomu situace stejně časem dotlačila.
Pokud vy nebudete v pohodě a fit jak po fyzické, tak po psychické a nakonec i po ekonomické stránce, nemáte šanci se s tím poprat a vyhrát to...
Už dva koně jsou moc, zejména, pokud to pokrýváte vlastními příjmy jen problémově.
Nechtějte ve snaze, aby bylo dobře, dopadnout, jako jsem popsala výše. Fakt to za to nestojí.
Nikdy by som starého koňa nedarovala, neodložila, ani nič podobné k neznámym ľuďom.
Keby som sa mala rozhodnúť, šli by z domu mladí, ktorí majú perspektívu, budúcnosť a ešte za nich kvapnú aj nejaké peniaze.
Stariny by som si nechala na dožitie, už som sa raz musela takto rozhodnúť a predala som mladého, starú som dochovala a mám v pláne to urobiť aj so svojimi terajšími koňmi, ak by sa náhodou niečo vysralo, kobyly by som prinajhoršom dala iba k jednému - dvom ľuďom, ktorých poznám roky, cudziemu človeku nikdy.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.213.247
Dají se sehnat lidi co dokážou pomoci, ale je jich asi málo.Není to tak dlouho co jsem za koukání na koně platil komplet ustájko a péči.No a mraky mrkve aby jsme to přátelství s kobčou podložili nějak hmotně. Tak se nevzdávejte a hledejte..Určitě je takových lidí víc.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Predstava, že niekomu dám svojho 30-ročného koňa, aby u neho umrel(buďme realisti, v tomto veku to môže byť nečakane každým dňom), to sa mi dosť prieči.
Šlo by jednoznačne zriebä, práve z toho dôvodu, źe má perspektívu a je teda šanca získať za neho aj nejaké finančné prostriedky späť.
Alebo niekomu ako spoločníka darovať tú prostrednú, aj to by z finančného hľadiska pomohlo.
Ensin
XXX.XXX.133.229
Určitě bych se poohlídla po nějakém levnějším ustájení. Nějakém pastevku, i za cenu toho, že je nebudu mít tak blízko u sebe.
S tím darováním- jsou i lidi, kteří shání společníky na občasné povození dětí a kůň se u nich může mít opravdu dobře, ale s tím bych byla opatrná.. lidi jsou lidi.. a i když je to ze začátku super, co když pak kůň nebude moc vozit ani v kroku- bude jim pořád dost dobrý? Lidi se můžou změnit. Toho bych se fakt bála.
Druhá možnost zkusit sehnat do pronájmu nějakou louku v okolí a postavit jim tam pastevko s přístřeškem. ze začátku investice, ale pak by se náklady mohly hodně snížit.
Zkuste se i po známých určitě poptat, třeba právě někdo takového koně hledá. Pak byste koně nemusela darovat, třeba platit pouze nějakou symboliku za ustájení, mezitím co by oni by ho mohli lehce využívat. Pak kdyby něco neklapalo, kdykoliv byste mohla zakročit nebo si ho odvést- což u pronájmu (i u dobře udělané smlouvy) většinou nejde jen tak.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.252.37
Určitě si dobře ošetřete smlouvu aby oník nezkončil na jatkách a určitě bych se snažila abych si koně mohla nechat. Poohlédněte se po levnějším pastevku. Nechá se sehnat do 2 000, - a kobči co jsou nepojízdné bych dala na pastevní.
30ti letou bych nedala. Už to má za pár a u nového majitele - pronajímatele by mohla umřít prakticky i hned po převozu - šok ze změny prostředí, změny stravy, stres z jiného koně...cokoli. Máme doma 27 let ČT a teď na ní pozoruji, že je měsíc od měsíce horší psychicky - na plné obrátky se jí rozjíždí stařecká demence, změnu prostředí by myslím už také nepřežila. Pokud je to jenom trošku únosné, tu bych nechala ve stávajícím ustájen, pokud je pro ni vyhovující.
Ať tak, či onak děláte to pro radost, na hříbátku lpíte, je to srdcovka už kvůli těm trablům od narození, to chápu. Tu bych si nechala kvůli SOBĚ = VÁM. Pokud je vidina, že bude v dospělosti vhodné alespoň na rekreaci, tak super. Z domu by šla ta prostřední, ještě se v pohodě někde aklimatizuje, ten kdo shání společníka, nehledá vyloženě fosílii se smrtí na jazyku, ale koně co bude moc plnohodnotně, bezbolestně žít s druhým koněm v ohradě a to delší dobu, ne aby musel každé dva roky shánět dalšího 30ti letého fosila..
Kobylu bych ale nedarovala, bezplatně bych jí pronajala jako společnici, zájemce vybírala, smlouvu pečlivě sepsala.
Je to těžké rozhodování, my jsme takoví sběratelé fosílií. Díky tomu, že nepojizdných, starých hebelek je stále víc, nebyl čas jezdit všechny ty mladé, zdravé...rozhodnutí bylo těžké, ale celkem rychlé a jasné, z domu šli dva mladí zdraví koně a partička fosilů tu s námi žije vesele dál a my na ně máme víc času:)
Moc Vám přeju, aby se Vám podařilo situaci úspěšně vyřešit ku spokojenosti Vaší i Vašich koní a držím palec:).
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.213.247
Oťásek
napsal(a):
30ti letou bych nedala. Už to má za pár a u nového majitele - pronajímatele by mohla umřít prakticky i hned po převozu - šok ze změny prostředí, změny stravy, stres z jiného koně...cokoli. Máme doma 27 let ČT a teď na ní pozoruji, že je měsíc od měsíce horší psychicky - na plné obrátky se jí rozjíždí stařecká demence, změnu prostředí by myslím už také nepřežila. Pokud je to jenom trošku únosné, tu bych nechala ve stávajícím ustájen, pokud je pro ni vyhovující.
Ať tak, či onak děláte to pro radost, na hříbátku lpíte, je to srdcovka už kvůli těm trablům od narození, to chápu. Tu bych si nechala kvůli SOBĚ = VÁM. Pokud je vidina, že bude v dospělosti vhodné alespoň na rekreaci, tak super. Z domu by šla ta prostřední, ještě se v pohodě někde aklimatizuje, ten kdo shání společníka, nehledá vyloženě fosílii se smrtí na jazyku, ale koně co bude moc plnohodnotně, bezbolestně žít s druhým koněm v ohradě a to delší dobu, ne aby musel každé dva roky shánět dalšího 30ti letého fosila..
Kobylu bych ale nedarovala, bezplatně bych jí pronajala jako společnici, zájemce vybírala, smlouvu pečlivě sepsala.
Je to těžké rozhodování, my jsme takoví sběratelé fosílií. Díky tomu, že nepojizdných, starých hebelek je stále víc, nebyl čas jezdit všechny ty mladé, zdravé...rozhodnutí bylo těžké, ale celkem rychlé a jasné, z domu šli dva mladí zdraví koně a partička fosilů tu s námi žije vesele dál a my na ně máme víc času:)
Moc Vám přeju, aby se Vám podařilo situaci úspěšně vyřešit ku spokojenosti Vaší i Vašich koní a držím palec:).
Takhle zodpovědné chování bez ohledu na svůj prospěch jsem snad neviděl ještě.
Já mám momentálně kobču 27 let a u té jsem si jistá, že kdybych nebyla schopná dál platit nebo se o ní starat, tak půjde na poslední cestu. Vím, že v novém prostředí už by si nezvykla, beztak bych se jí bála vézt ve vozíku, aby v něm neupadla.
Zaujalo mě, jak Oťásek napsala o té demenci - poslední dobou to na ní také pozoruji, začíná být ztracená, vrací se na pastvinu kde byla před 2 roky, plete si své místo ke krmení s cizíma (musím jí ke kýblíku vodit a přivazovat, protože mi dvakrát v nestřeženém okamžiku odešla pryč a pak se dobývala na bývalou pastvinu a volala koně a panikařila že tam nejsou)... vloni byla ještě ve formě, letos v zimě jsem poprvé dekovala, teď v létě jí pořád promazávám a dezinfikuji různé boláky a opuchliny - doktor tvrdí, že začíná mít problémy s imunitou a že s tím už nic moc udělat nejde, jen hlídat, aby to nebylo horší...
Někdy si říkám, že bych snad nejradši aby si v noci lehla a usnula, snažím si s ní povídat, abysme se stihly rozloučit, kdybych u toho nebyla. Byla moje první kobyla na ježdění a moje psychoterapeutka a pomohla mi smířit se sama se sebou. Kdybych se o ní nemohla starat, tak bych jí uspala.
Appinku co jsem kupovala pro začínající dceru a je mírně dušná a neuvěřitelně zlatá a hodná, můj první "koňopes" bych se snažila pronajmout dvěma děvčatům, co na ní dnes chodí jezdit - ta by mohla skončit někde v jezdecké škole a myslím, že by jí pro její dobrotu mohli strhat (už si užila dost), i já musím holky mírnit aby jí nehonily...
Druhé kobči bych prodala a mlaďase také - šli by do světa.
Mirola
napsal(a):
Zdrávím přátelé. Mám takovu otázku a budu ráda za vaše názory. V současné době mám 3 koně a všechny nepojízdné. Jedna kobyla je stará, skoro 30 let, takže ji už 10 let mám tak na důchodu. Další sice bývala částečně sportovní, ale bohužel onemocněla a i když se mi jí podařilo za nemalé peníze dostat hrobníkovi z lopaty, již skoro dva roky není pozjízdáná (max svést někoho v kroku) a navíc přišla o očko. Další je hříbě, které hned po porodu jelo na kliniku a tam bojovalo o život. Teď je v cajku, ale co já vím co přijde dál. Veškeré finační zásoby došly a situace s třebmi koníky začíná být neúnostná, protože je mám samozřejmě po soukromých stájích, a to i přes to, že mám dvě práce, abych to utáhla. Bohužel ale i tak nakonec dopadnu tak, že si můžu dovolit finančně a veterinárně zajistit jen dva. Přemýšlela jsem, že by bylo fajn najít třeba někoho, kdy by k sobě tu mou důchodniky vzal aspoň na vypásání nebo jako kamaráda ke svému koníkovi, ale nevím, jestli je to vůbec možné. Stojí někdo o takové staré koně? Zase na druhou stranu si říkám, v jejím věku, nebude tu dlouho. Pokud bych dávala na dožití tu mladší, je možné, že tu bude ještě 15 let a s touto vydinou ji asi taky jen nepřenechám... A hříbátko? Bude to znít sobecky, ale ráda bych si ho nechala. Vypiplala jsem ji od narození a už jen to, že prvích čtrnáct dní svého života strávila na klinice, k ní mám vyloženě mateřský vztah a bála bych se, co s ní celý její doufejme dlouhý život bude. Nechtěla bych, aby se třeba střídala mezi majiteli nebo něco podbného. Takže má otázka zní, co bystě dělali Vy v mé situaci? Budu vděčná za jakoukoliv radu...
Souhlasím s dsj, nejstarší zvíře nechat uspat.Myslím, že si tihle geronti fakt nezaslouží putovat z dobrých rukou do ještě lepších, než někde umřou.Když si s ní to nejlepší užila majitelka, tak proč by někdo jiný měl láskyplně a kompletně pečovat o nepoužitelného staříka?
Ta prostřední, budiž, ta by ještě někde zadarmo mohla být, ale těžko říct, co jí kde budou provádět jiné dobré ruce?
Hříbě by bylo logicky nejprodejnější.
Nebo, pokud tedy dva jakž takž uživíte, dát je někam na levnější ustájení spolu.
Nepíšete, jak je hříbě staré, ani kolik dosud platíte.Tedy nevím, jestli už hříbě chcete mít v dosahu, případně existuje li ještě levnější a zároveň únosné ustájení.
Držím palce, ať se vám nějak podaří uvést život, váš i koňský, do pohody
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.213.247
Napadlo Vás někdy zkusit nenabízet ježdění, ale prostě docházku ke koním a starost o ně? Kůň dovede dělat zázraky s lidmi..K nám do stáje dochází už týden pán asi 56 let a nikdy by se ke koním nedostal bez toho, že jsem mu to nabídl a dohodl s majitelem.Chápete on se stydí! Prostě pomáhá s prací odpoledne a vypadá to, že by mohl vyfasovat koně na starost.No a já mám "kámoše", protože dnes se zeptal co by to asi stálo mít toho koně Takže ho ty "potvůrky naše čtyřnohý" dostali.Teda abych to nezakřik tak zaklepat na dřevo.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.213.247
sisi58
napsal(a):
To zadavatelce nepomůže finančně. Nezvládá, protože vydělává. Nikoli, že by se o tři koně neuměla postarat v případě, že by měla dost peněz.
Ale zdá se, že buď je v práci nebo jen nakoukne, protože nereaguje.
Mě jenom občas bere ta dobročinost. Matka Tereza on-line. Koukejte moje pesana u koní a tři metry vlevo chrápe valach v podobné poloze. Tak co potom odemne můžete čekat.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Mě jenom občas bere ta dobročinost. Matka Tereza on-line. Koukejte moje pesana u koní a tři metry vlevo chrápe valach v podobné poloze. Tak co potom odemne můžete čekat.
A fotka i s valachem by nebyla?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.213.247
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
A fotka i s valachem by nebyla?
Valáška mam zvlášť.Musel bych vlézt k sousedům za plot aby tam byli oba.
dsj
napsal(a):
Já mám momentálně kobču 27 let a u té jsem si jistá, že kdybych nebyla schopná dál platit nebo se o ní starat, tak půjde na poslední cestu. Vím, že v novém prostředí už by si nezvykla, beztak bych se jí bála vézt ve vozíku, aby v něm neupadla.
Zaujalo mě, jak Oťásek napsala o té demenci - poslední dobou to na ní také pozoruji, začíná být ztracená, vrací se na pastvinu kde byla před 2 roky, plete si své místo ke krmení s cizíma (musím jí ke kýblíku vodit a přivazovat, protože mi dvakrát v nestřeženém okamžiku odešla pryč a pak se dobývala na bývalou pastvinu a volala koně a panikařila že tam nejsou)... vloni byla ještě ve formě, letos v zimě jsem poprvé dekovala, teď v létě jí pořád promazávám a dezinfikuji různé boláky a opuchliny - doktor tvrdí, že začíná mít problémy s imunitou a že s tím už nic moc udělat nejde, jen hlídat, aby to nebylo horší...
Někdy si říkám, že bych snad nejradši aby si v noci lehla a usnula, snažím si s ní povídat, abysme se stihly rozloučit, kdybych u toho nebyla. Byla moje první kobyla na ježdění a moje psychoterapeutka a pomohla mi smířit se sama se sebou. Kdybych se o ní nemohla starat, tak bych jí uspala.
Appinku co jsem kupovala pro začínající dceru a je mírně dušná a neuvěřitelně zlatá a hodná, můj první "koňopes" bych se snažila pronajmout dvěma děvčatům, co na ní dnes chodí jezdit - ta by mohla skončit někde v jezdecké škole a myslím, že by jí pro její dobrotu mohli strhat (už si užila dost), i já musím holky mírnit aby jí nehonily...
Druhé kobči bych prodala a mlaďase také - šli by do světa.
Tak s naší bábou jsme na tom úplně stejně. Občas zmatená, někdy koně hledá, někdy se na pastvě zapomene a nevnímá, že už všichni odešli na večeři. Kůže velmi špatná, mažeme každé ráno i večer všechna suchá místa a boláčky, také jsme začali na zimu dekovat. Letos přes veškerou snahu hrůzostrašný přelínání - záda téměř do hola, taková papírová kůže. Ale to přikládám nejen stáří, na vině bude hlavně cushing - má hrozně hustou a dlouhou strst, takže se odpařila. I když jsem váhala, zda to má ještě smysl, nakonec jsem jí koupila holící strojek a srst udržujeme kratičkou. Imunitu se snažíme držet vším možným, každé ráno i večer vařím lektvary, bylinky, čaje, vitamíny, MSM, všemožné kloubní přípravky, každý rok Bonharen. Babka má těžkou artrózu, nemá zuby, cushinga má už skoro 20 let. Je to taky můj první kůň, zlatá povaha. Bohužel chca nechca jdeme do finále, do těch 26 to s ní šlo, poslední rok se to dost rychle zhoršuje. Teď jí kovář poprvé nezvedl zadní nohy /vlivem artrozy a hlavně cushinga, který jí začal značně narušovat koordinaci není schopná zadní nohu udržet ve vzduchu v klidu, při zvednutí nohy začala mít těkavé pohyby a hroutí se k zemi/ To jsme vyřešili - koupila jsem si kleště a rašpli a zadní kopyta jí upravila, když ležela. Trávím s ní hodně času ráno i večer, jsem s tím co přijde smířená, loučíme se vlastně každý den. Taky bych byla hrozně ráda, kdybych jí našla ráno v boxe nebo odpoledne na pastvě "spící" a bylo by jedno, jestli to bude dnes nebo za pár měsíců. Zatím ale každé ráno vykukuje z boxu a hlasitě mi dává najevo, že snídat by chtěla jako první, z boxu pak vystřelí také jako první a svižnou chůzí vleče vodiče do svého výběhu...kde se dokáže celkem obstojně celý den pást. Seno už bohužel skoro nežere, dělá z něj takové "kokony" a ty plive po boxe...ale máme úžasné senné granule a ty jí naštěstí zatím jedou:) Tak takový kůň opravdu nikomu dát nejde, protože je už permanentně jednou nohou /občas dvěma/ na cestě na věčnost.
Přátelé koňáci, všem Vám moc děkuji za Vaše názory. Všechny jsem si přečetla a moc si jich vážím. V tuhle chvíli se snažím vyřešit situaci tak, že kobylky "přeskladním" a seženu alespoň pro dvě z nich levnější ustájení, abych si mohla všechny nechat a mít je pod kontrolou. V tuto chvíli ale onemocněla ta prostřední, takže se mé myšlenky a čas stáčí k ní, proto tu nejsem každý den a dosud jsem nereagovala. Ještě jednou moc děkuji všem a přeji Vám i Vaším zvířátkům jen to nejlepší.
Oťásek
napsal(a):
Tak s naší bábou jsme na tom úplně stejně. Občas zmatená, někdy koně hledá, někdy se na pastvě zapomene a nevnímá, že už všichni odešli na večeři. Kůže velmi špatná, mažeme každé ráno i večer všechna suchá místa a boláčky, také jsme začali na zimu dekovat. Letos přes veškerou snahu hrůzostrašný přelínání - záda téměř do hola, taková papírová kůže. Ale to přikládám nejen stáří, na vině bude hlavně cushing - má hrozně hustou a dlouhou strst, takže se odpařila. I když jsem váhala, zda to má ještě smysl, nakonec jsem jí koupila holící strojek a srst udržujeme kratičkou. Imunitu se snažíme držet vším možným, každé ráno i večer vařím lektvary, bylinky, čaje, vitamíny, MSM, všemožné kloubní přípravky, každý rok Bonharen. Babka má těžkou artrózu, nemá zuby, cushinga má už skoro 20 let. Je to taky můj první kůň, zlatá povaha. Bohužel chca nechca jdeme do finále, do těch 26 to s ní šlo, poslední rok se to dost rychle zhoršuje. Teď jí kovář poprvé nezvedl zadní nohy /vlivem artrozy a hlavně cushinga, který jí začal značně narušovat koordinaci není schopná zadní nohu udržet ve vzduchu v klidu, při zvednutí nohy začala mít těkavé pohyby a hroutí se k zemi/ To jsme vyřešili - koupila jsem si kleště a rašpli a zadní kopyta jí upravila, když ležela. Trávím s ní hodně času ráno i večer, jsem s tím co přijde smířená, loučíme se vlastně každý den. Taky bych byla hrozně ráda, kdybych jí našla ráno v boxe nebo odpoledne na pastvě "spící" a bylo by jedno, jestli to bude dnes nebo za pár měsíců. Zatím ale každé ráno vykukuje z boxu a hlasitě mi dává najevo, že snídat by chtěla jako první, z boxu pak vystřelí také jako první a svižnou chůzí vleče vodiče do svého výběhu...kde se dokáže celkem obstojně celý den pást. Seno už bohužel skoro nežere, dělá z něj takové "kokony" a ty plive po boxe...ale máme úžasné senné granule a ty jí naštěstí zatím jedou:) Tak takový kůň opravdu nikomu dát nejde, protože je už permanentně jednou nohou /občas dvěma/ na cestě na věčnost.
Tak mě to vaše povídání dojalo, i slzu jsem zamáčkla... škoda, že ty naši koně žijí tak krátce...
Byla jsem ráda, že jste o tom zapomínání napsala - nevěděla jsem, jestli staří koně můžou trpět demencí, ale od podzimu jsem měla podezření, že kobča už začíná blbnout, tak se mi ulevilo, že v tom nejsem sama...
Já jsem letos v zimě dva týdny nechodila vůbec a potom dva týdny o berlích (to jsem se ke kobylám doploužila po poli - nádherný dobrodužný zážitek, v půli cesty se spustila sněhová vánice - miluji bouře a tahle mi vrátila sílu), takže jsem se během nejhoršího počasí ke kobyle nedostala.
Sice se mi o ní ty dva týdny starali, dostávala příkrm a běžnou péči, ale když jsem přijela, tak byla nejmíň o 50kg lehčí a lezly jí žebra. Nikdo nepoznal, že je jí zima a že poprvé bude potřebovat dekovat - ani nemohli, protože nikdo jí nezná jako já.
Papírová kůže se jí udělala letos také, zlaté léto, když olysá nebo je pokousaná-opuchne-namažu-splasne, ale tohle mě děsilo - mazat jsem se to bála, nerada bych vyvolala nějakou alergickou reakci (nakonec jsem to lehce mazala střídavě lněným/slunečnicovým olejem a měsíčkouvou mastí), a nemazat to také nešlo, to to přesychalo a rozšiřovalo se...
Včera mě ale rozesmála - po dlouhé době jsem jí viděla se válet. Jak má artrozu, byla lehání strategická operace - dlouhé přemýšlení jak na to, chvíli to zkoušela zepředu, chvíli zezadu (zkuste si lehnout, když máte 4nohy a vůbec nejdou ohnout) a při válení jí ty nožky trčely nahoru a vstávání byl také pohled pro bohy.
Přeji hodně štěstí