Jaký je kůň obecně povahy?

VecnyOptimista napsal(a):
Lze koně obecně považovat za hodné nebo spíš zvíře nebezpečné?zajímali by mě vaše názory na to, jak vlastně kůň v “zajetí” uvažuje?nejlépe vypozorované zkušenostmi. Jasně, každé zvíře má jinou povahu, jjako i člověk.ale jak žijete se svými koňmi, nebo vy co se pohybujete v jejich blízkosti? Ke koním jsem se dostala až teď, v dospělosti. Tím pádem mě samozřejmě sužuje a určitým způsobem svazuje strach a pud sebezáchovy. Setkávám se často s příběhy, kdy a kkak byla potřeba koni ukazovat dominanci.byt stale šéf hierarchie.nenechat se zastrašit. Ale je to myšleno ve smyslu určité prevence nebo patří k tomuto sportu i to, že po mne kůň “půjde”?nemluvím o okřiknutí a důslednosti. Ale jsem člověk, který jde do věcí hlavou a věci se snažím pochopit.tak jako koně. Je kůň zvíře, které kuje pikle a čeká na příležitost, kdy bude moci až ublížit?nebo je to jako s jiným zvířetem, které má svoji povahu a je potřeba ho jen vychovat a pak není potřeba se bát, že mě najednou bez důvodu třeba nakopne nebo po mně skočí. Vím, že to njde zobecnit, proto mě zajima jak to mate vy konkretně. Stále mám na paměti, že nikdy nevím kam kůň zrovna šlapne.zbytečně mu nechodím za “prdelí”.vykládám si s němi. Když mě zkusí, okřiknu ho, odstrčím.zacouvám. A jsem v klidu. Ale doma při čtení ruznych hruzostrašnych priběhu tru Koním a jezdectvím jsem propadla, avšak musím se smířit s myšlenkou, že je to hlavně o tom koně neustále pacifikovat a čekat výpady?

Koně není třeba neustále "buzerovat" každé přiblížení koně není s úmyslem vás hryznout do zátylku, jako začátečník se seznamujte s prověřenými a hodnými koňmi, až budete mít větší pocit jistoty v přítomnosti koně- na to koně také dost reagují, taková ta samozřejmost chování u koně a ne neustále čekat na problém, rozumíme si, půjde to samo. Hrůzostrašné příběhy nečtěte, s takovými koňmi se do kontaktu dostat nechcete. Já ke koni přistupuji spravedlivě a důsledně a máme se rádi, neznamená to, že je pořád sluníčko, občas se musí něco opravit a někdy to i koně štípne.

VecnyOptimista napsal(a):
Lze koně obecně považovat za hodné nebo spíš zvíře nebezpečné?zajímali by mě vaše názory na to, jak vlastně kůň v “zajetí” uvažuje?nejlépe vypozorované zkušenostmi. Jasně, každé zvíře má jinou povahu, jjako i člověk.ale jak žijete se svými koňmi, nebo vy co se pohybujete v jejich blízkosti? Ke koním jsem se dostala až teď, v dospělosti. Tím pádem mě samozřejmě sužuje a určitým způsobem svazuje strach a pud sebezáchovy. Setkávám se často s příběhy, kdy a kkak byla potřeba koni ukazovat dominanci.byt stale šéf hierarchie.nenechat se zastrašit. Ale je to myšleno ve smyslu určité prevence nebo patří k tomuto sportu i to, že po mne kůň “půjde”?nemluvím o okřiknutí a důslednosti. Ale jsem člověk, který jde do věcí hlavou a věci se snažím pochopit.tak jako koně. Je kůň zvíře, které kuje pikle a čeká na příležitost, kdy bude moci až ublížit?nebo je to jako s jiným zvířetem, které má svoji povahu a je potřeba ho jen vychovat a pak není potřeba se bát, že mě najednou bez důvodu třeba nakopne nebo po mně skočí. Vím, že to njde zobecnit, proto mě zajima jak to mate vy konkretně. Stále mám na paměti, že nikdy nevím kam kůň zrovna šlapne.zbytečně mu nechodím za “prdelí”.vykládám si s němi. Když mě zkusí, okřiknu ho, odstrčím.zacouvám. A jsem v klidu. Ale doma při čtení ruznych hruzostrašnych priběhu tru Koním a jezdectvím jsem propadla, avšak musím se smířit s myšlenkou, že je to hlavně o tom koně neustále pacifikovat a čekat výpady?

Kůň je domestikovaným zvířetem. Pokud je v aktivním kontaktu s normálním člověkem jedná se o koně zvyklého na lidský kontakt a nechá se pohladit, nakrmit apod.
Je však třeba brát na vědomí že se stále jedná zvíře, jehož inteligence je značně omezená.
Také se jedná o zvíře stádové se stádovými pudy.
Tedy ano, pro vás, jakožto pro člověka je bezpečnější být tím 'nadřazeným', kterého kůň bude respektovat, ale současně i vy musíte respektovat toho koně.
nechodit koni za prdelí je jasný z několika důvodů, jednak si kůň na zadek nevidí, musí ohýbat krk aby se podíval, takže se snadno vyleká, navíc, pokud jste příliš blízko a navíc za prdelí tak mu narušíte jeho osobní prostor, a kůň vás pak bere jako hrozbu.
Tohle všechno je třeba se naučit pod dozorem zkušené osoby.
Koně obvykle nejsou takoví že kujou pikle a čekají na příležitost, takhle oni nepřemýšlejí, nejsou to lidé. je to spíš takový styl zkoušení kdo vede, kdo si co může dovolit, jestli to koni projde nebo ne.
Ale opět tohle je něco, co byste jako začátečník řešit neměla, dokud nezískáte jistotu a zkušenosti tak vás zkušený trenér posadí na koně, který tohle nedělá, případně si to pod vedením toho trenéra nezkusí.

Ale tak jako tak vždy je třeba brát na zřetel, že se jedná o živé půltunové zvíře s vlastním myšlením, a tak nikdy nevíte co se může stát. I ten nejhodnější, nejvěrnější, nejlepší kůň se může polekat.
Třeba já teď řeším problém. Po měsíci na krakonoši kvůli připouštění (které se nekonalo, protože kobyla), je teď v nové stáji. A z mojí klidné, víceméně normální kobyly, kterou jsem už dostala do bodu, kdy mi důvěřovala dost na to aby prošla kolem divných bubáků, se stala kobyla 'napřesdržku', suverénně je schopná jít doslova přezemě a leká se všeho od hromady hnoje, přes divný betonový sloup, na kterém jsou kyblíky, po dětské plastové hračky. Vsadím se, že až vytáhnu plachtu nebude přes ní ochotná ani přejít natož si ji nechat přehodit přes tělo jako už byla zvyklá v bývalé stáji.

Kůň je povahy otrocké a přímočaré, není schopen zákeřností ani přetvářek a rád přenechá velení a starosti "moudřejšímu". Pokud se ke koni budete chovat férově, spravedlivě a konzistentně, zkrátka s postojem hodným vůdce, tak za předpokladu, že jsou splněny všechny jeho ostatní potřeby (je zdravý a nakrmený, má padnoucí vybavení a nikde ho nic nebolí, jsou na něj vyvíjeny přiměřené požadavky), tak pro vás udělá doslova cokoliv... bude se ohýbat, chodit do strany, prodlužovat kroky, skákat přes vše, co před něj položíte, nosit vás na zádech do kopců a z kopců, bezpečně vás proveze jakýmkoliv terénem...ale výcvik koně nejenže nikdy nekončí, ale začíná výcvikem jezdcova uvažování, sebekontroly a disciplíny, aby mohl být koni tím důvěryhodným nadřízeným. Pár lidí to má v sobě, zbytek na sobě musí léta pracovat.

Ještě dodám, že každý kůň je individuál... tříletý hřebec bude potřebovat poněkud zkušenějšího člověka, aby z něj bylo hodné spolupracující zvíře než 15ti letý valach se zautomatizovaným korektním přístupem k člověku.

Já začal chodit ke koby na kávu a s mrkví.Vydrželo nám to až do teď.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Kůň je povahy otrocké a přímočaré, není schopen zákeřností ani přetvářek a rád přenechá velení a starosti "moudřejšímu". Pokud se ke koni budete chovat férově, spravedlivě a konzistentně, zkrátka s postojem hodným vůdce, tak za předpokladu, že jsou splněny všechny jeho ostatní potřeby (je zdravý a nakrmený, má padnoucí vybavení a nikde ho nic nebolí, jsou na něj vyvíjeny přiměřené požadavky), tak pro vás udělá doslova cokoliv... bude se ohýbat, chodit do strany, prodlužovat kroky, skákat přes vše, co před něj položíte, nosit vás na zádech do kopců a z kopců, bezpečně vás proveze jakýmkoliv terénem...ale výcvik koně nejenže nikdy nekončí, ale začíná výcvikem jezdcova uvažování, sebekontroly a disciplíny, aby mohl být koni tím důvěryhodným nadřízeným. Pár lidí to má v sobě, zbytek na sobě musí léta pracovat.

Ještě dodám, že každý kůň je individuál... tříletý hřebec bude potřebovat poněkud zkušenějšího člověka, aby z něj bylo hodné spolupracující zvíře než 15ti letý valach se zautomatizovaným korektním přístupem k člověku.

Paráda, krásně vystiženo

lenacia napsal(a):
Kůň je domestikovaným zvířetem. Pokud je v aktivním kontaktu s normálním člověkem jedná se o koně zvyklého na lidský kontakt a nechá se pohladit, nakrmit apod.
Je však třeba brát na vědomí že se stále jedná zvíře, jehož inteligence je značně omezená.
Také se jedná o zvíře stádové se stádovými pudy.
Tedy ano, pro vás, jakožto pro člověka je bezpečnější být tím 'nadřazeným', kterého kůň bude respektovat, ale současně i vy musíte respektovat toho koně.
nechodit koni za prdelí je jasný z několika důvodů, jednak si kůň na zadek nevidí, musí ohýbat krk aby se podíval, takže se snadno vyleká, navíc, pokud jste příliš blízko a navíc za prdelí tak mu narušíte jeho osobní prostor, a kůň vás pak bere jako hrozbu.
Tohle všechno je třeba se naučit pod dozorem zkušené osoby.
Koně obvykle nejsou takoví že kujou pikle a čekají na příležitost, takhle oni nepřemýšlejí, nejsou to lidé. je to spíš takový styl zkoušení kdo vede, kdo si co může dovolit, jestli to koni projde nebo ne.
Ale opět tohle je něco, co byste jako začátečník řešit neměla, dokud nezískáte jistotu a zkušenosti tak vás zkušený trenér posadí na koně, který tohle nedělá, případně si to pod vedením toho trenéra nezkusí.

Ale tak jako tak vždy je třeba brát na zřetel, že se jedná o živé půltunové zvíře s vlastním myšlením, a tak nikdy nevíte co se může stát. I ten nejhodnější, nejvěrnější, nejlepší kůň se může polekat.
Třeba já teď řeším problém. Po měsíci na krakonoši kvůli připouštění (které se nekonalo, protože kobyla), je teď v nové stáji. A z mojí klidné, víceméně normální kobyly, kterou jsem už dostala do bodu, kdy mi důvěřovala dost na to aby prošla kolem divných bubáků, se stala kobyla 'napřesdržku', suverénně je schopná jít doslova přezemě a leká se všeho od hromady hnoje, přes divný betonový sloup, na kterém jsou kyblíky, po dětské plastové hračky. Vsadím se, že až vytáhnu plachtu nebude přes ní ochotná ani přejít natož si ji nechat přehodit přes tělo jako už byla zvyklá v bývalé stáji.

A víte co Vám tam s kobylkou dělali? To zní jako že se moc dobře zrovna neměla? Já si pamatuji jak se vrátila moje(tehdy ještě ne) koby z toho pochybného ustájení co jí vybrala majitelka její.Pominu-li hnilobu v kopytě, tak šrámy na duši měla určitě.Lekala se taky mnohem víc všeho a reagovala strašně divně i na mě.Ve výběhu se i s ostatními kolegy spíš skoro prala.Večer po odvedení do boxu jsem si myslel, že jako vždy bude drbání a prostě byl jsem neskutečně rád, že se vrátila.Jenže ono nic.Jiný kůň se vrátil.Tak dali jsme to zase do pořádku, ale změna obrovská.I třeba při čištění kopyt byla jak přikovaná.Vím, že normální kůň by tak stát vlastně měl, ale u ní se mnou to normální nebylo.Stěhováním to asi nebylo, protože teď nedávno jsme se přestěhovali do nového a nic se neděje.Chvilku se rozkoukávala ve stádě, ale chování pořád stejné i ke mě.Tak bůh ví co Vám tam s ní dělali.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A víte co Vám tam s kobylkou dělali? To zní jako že se moc dobře zrovna neměla? Já si pamatuji jak se vrátila moje(tehdy ještě ne) koby z toho pochybného ustájení co jí vybrala majitelka její.Pominu-li hnilobu v kopytě, tak šrámy na duši měla určitě.Lekala se taky mnohem víc všeho a reagovala strašně divně i na mě.Ve výběhu se i s ostatními kolegy spíš skoro prala.Večer po odvedení do boxu jsem si myslel, že jako vždy bude drbání a prostě byl jsem neskutečně rád, že se vrátila.Jenže ono nic.Jiný kůň se vrátil.Tak dali jsme to zase do pořádku, ale změna obrovská.I třeba při čištění kopyt byla jak přikovaná.Vím, že normální kůň by tak stát vlastně měl, ale u ní se mnou to normální nebylo.Stěhováním to asi nebylo, protože teď nedávno jsme se přestěhovali do nového a nic se neděje.Chvilku se rozkoukávala ve stádě, ale chování pořád stejné i ke mě.Tak bůh ví co Vám tam s ní dělali.

Oni nic spíš já... Kobyla z 24/7 šla do ustájení boxového kdy jí pouštěli do haly, ke koním do výběhu nesměla.3x denně krmili ovsem... Byla jak čertík v krabičce. Jezdila sem za ní denně a chodily jsme na procházky a popást. Ale to bylo málo. Totálně tam zvlčela, táhla mě za každým stéblem. Na všechno frkala... Naložení do přepravníku, které nám jindy trvá max 15 minut trvalo skoro hodinu, a už tam byla totálně ochotná jít přes člověka...v určitou chvíli sem se taky stala bezradnou, protože mi tam ukradli můj bičík.

lenacia napsal(a):
Kůň je domestikovaným zvířetem. Pokud je v aktivním kontaktu s normálním člověkem jedná se o koně zvyklého na lidský kontakt a nechá se pohladit, nakrmit apod.
Je však třeba brát na vědomí že se stále jedná zvíře, jehož inteligence je značně omezená.
Také se jedná o zvíře stádové se stádovými pudy.
Tedy ano, pro vás, jakožto pro člověka je bezpečnější být tím 'nadřazeným', kterého kůň bude respektovat, ale současně i vy musíte respektovat toho koně.
nechodit koni za prdelí je jasný z několika důvodů, jednak si kůň na zadek nevidí, musí ohýbat krk aby se podíval, takže se snadno vyleká, navíc, pokud jste příliš blízko a navíc za prdelí tak mu narušíte jeho osobní prostor, a kůň vás pak bere jako hrozbu.
Tohle všechno je třeba se naučit pod dozorem zkušené osoby.
Koně obvykle nejsou takoví že kujou pikle a čekají na příležitost, takhle oni nepřemýšlejí, nejsou to lidé. je to spíš takový styl zkoušení kdo vede, kdo si co může dovolit, jestli to koni projde nebo ne.
Ale opět tohle je něco, co byste jako začátečník řešit neměla, dokud nezískáte jistotu a zkušenosti tak vás zkušený trenér posadí na koně, který tohle nedělá, případně si to pod vedením toho trenéra nezkusí.

Ale tak jako tak vždy je třeba brát na zřetel, že se jedná o živé půltunové zvíře s vlastním myšlením, a tak nikdy nevíte co se může stát. I ten nejhodnější, nejvěrnější, nejlepší kůň se může polekat.
Třeba já teď řeším problém. Po měsíci na krakonoši kvůli připouštění (které se nekonalo, protože kobyla), je teď v nové stáji. A z mojí klidné, víceméně normální kobyly, kterou jsem už dostala do bodu, kdy mi důvěřovala dost na to aby prošla kolem divných bubáků, se stala kobyla 'napřesdržku', suverénně je schopná jít doslova přezemě a leká se všeho od hromady hnoje, přes divný betonový sloup, na kterém jsou kyblíky, po dětské plastové hračky. Vsadím se, že až vytáhnu plachtu nebude přes ní ochotná ani přejít natož si ji nechat přehodit přes tělo jako už byla zvyklá v bývalé stáji.

Hmm, to som tak nejak tušila, že to tak dopadne, aj že celé pripúšťanie nedopadne.

Nedala by som kobylu z domu, ani keby niekde stál žrebec zo zlata, nikdy.
A never tomu, že toto sa stane z koňa preto, že je v boxe a dostáva ovos. Tá tam musela zažiť nepekné veci.

Horsana napsal(a):
Hmm, to som tak nejak tušila, že to tak dopadne, aj že celé pripúšťanie nedopadne.

Nedala by som kobylu z domu, ani keby niekde stál žrebec zo zlata, nikdy.
A never tomu, že toto sa stane z koňa preto, že je v boxe a dostáva ovos. Tá tam musela zažiť nepekné veci.

Horsano, to nebylo tak že bych ji dala z domu. Technicky vzato jsem ji měla ještě blíž, než před tím. Ta stáj totiž byla ve stejném městě kde bydlím a tak jsem za ní opravdu poctivě chodila každý den. A zrovna pan Nágr a Stebelská, u těch bych se nebála že by jí ublížili. Ale Sára se i přesto strašně trápila. Ona v boxech i u nás hodinaří a tady byla zavřená v boxe prakticky furt. Snažila jsem se ji brát ve své volné dny ven na pořádné procházky, když sem měla mezi šichtami, tak minimálně aspoň tu půlhodinu. Ale zřejmě tím jak byla pořád zavřená, cizí koně, plno ruchů pachů... První folikul ani nenechala dozrát a pak zastavila funkci vaječníků...

Horsana: Měla jsem pár měsíců ustájeno v inseminační stáji (ne kvůli připouštění) a zrovna v téhle se chovali ke koním normálně konrektně. Je fakt, že jak se tam ty kobyly měnily po pár dnech / týdnech, tak se nekonal žádný individuální přístu, každopádně koně vypadali v pohodě. Povětšinou je tam prostě majitel dovezl, skoukl podmínky ustájení a pak si kobylu zase vyzvedl, když "bylo po všem". Ale rozumím, že tak jako se vším, je to o konkrétních lidech, kteří službu zajišťují.

lenacia napsal(a):
Horsano, to nebylo tak že bych ji dala z domu. Technicky vzato jsem ji měla ještě blíž, než před tím. Ta stáj totiž byla ve stejném městě kde bydlím a tak jsem za ní opravdu poctivě chodila každý den. A zrovna pan Nágr a Stebelská, u těch bych se nebála že by jí ublížili. Ale Sára se i přesto strašně trápila. Ona v boxech i u nás hodinaří a tady byla zavřená v boxe prakticky furt. Snažila jsem se ji brát ve své volné dny ven na pořádné procházky, když sem měla mezi šichtami, tak minimálně aspoň tu půlhodinu. Ale zřejmě tím jak byla pořád zavřená, cizí koně, plno ruchů pachů... První folikul ani nenechala dozrát a pak zastavila funkci vaječníků...

Lenacie neber to špatně, ale hodinář nemůže být v boxu.Viděl jsem v hřebčíně jednoho takového.Bylo super, že se dva tři koně mohli pustit i na vnitřní výběh přes noc.Udělalo se mu tam takové "pastevko" vlastně. Nic jiného nepomohlo.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Lenacie neber to špatně, ale hodinář nemůže být v boxu.Viděl jsem v hřebčíně jednoho takového.Bylo super, že se dva tři koně mohli pustit i na vnitřní výběh přes noc.Udělalo se mu tam takové "pastevko" vlastně. Nic jiného nepomohlo.

Bormanne... jak jistě víš, mám kobylu 24/7 což nemám jen z finančních důvodů ale mimo jiné pro to, že vím že mi kobyla v boxe hodinaří, a jak sis jistě přečetl, zde byla kobyla na připouštění. Koyly na připouštění se v té stáji nesměly pouštět mezi ostatní koně jednoduše z toho důvodu, že měli už uzavřené stádo a neměli žádné prostory pro to ji pouštět jinam.
Stejně jako když s ní pojedu třeba na trénink do nějaké stájena víkend, tak tam mi taky ukážou prostředníček že si budu vyžadovat pastvinu.
a nebo, co když se vážně zraní hm? A bude muset mít klidový režim? Tak v tom boxe být prostě bude muset. Hodiny nehodiny. Takže ten měsíc u Nágra měl pozitivum aspoň v tom že vím, že ten box kobyla nezboří kdyby v něm musela nakonec být.

lenacia napsal(a):
Bormanne... jak jistě víš, mám kobylu 24/7 což nemám jen z finančních důvodů ale mimo jiné pro to, že vím že mi kobyla v boxe hodinaří, a jak sis jistě přečetl, zde byla kobyla na připouštění. Koyly na připouštění se v té stáji nesměly pouštět mezi ostatní koně jednoduše z toho důvodu, že měli už uzavřené stádo a neměli žádné prostory pro to ji pouštět jinam.
Stejně jako když s ní pojedu třeba na trénink do nějaké stájena víkend, tak tam mi taky ukážou prostředníček že si budu vyžadovat pastvinu.
a nebo, co když se vážně zraní hm? A bude muset mít klidový režim? Tak v tom boxe být prostě bude muset. Hodiny nehodiny. Takže ten měsíc u Nágra měl pozitivum aspoň v tom že vím, že ten box kobyla nezboří kdyby v něm musela nakonec být.

Je tak promiň.Jsem si myslel že jí máš na noc v boxu.Jinak ale stejně si myslím, že to jak se ti začala chovat po tom návratu není jenom tím boxem v kterém byla.Jinak samozřejmě zraněný kůň v boxu musí zůstat.V hřebčíně jsme taky měli koně se zraněnou šlachou a musel mít klid v boxu.Tak to víš stálo to nějaké prachy, ale výborně se mu zaměstnala alespoň hlava hračkami na lízání.Ovšem nebylo to samozřejmě ono.Celodení pobyt ve výběhu mu to nenahradí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je tak promiň.Jsem si myslel že jí máš na noc v boxu.Jinak ale stejně si myslím, že to jak se ti začala chovat po tom návratu není jenom tím boxem v kterém byla.Jinak samozřejmě zraněný kůň v boxu musí zůstat.V hřebčíně jsme taky měli koně se zraněnou šlachou a musel mít klid v boxu.Tak to víš stálo to nějaké prachy, ale výborně se mu zaměstnala alespoň hlava hračkami na lízání.Ovšem nebylo to samozřejmě ono.Celodení pobyt ve výběhu mu to nenahradí.

nevím čím to je, ona je taková řešivější, to mě mrzí, ráda bych aby byla pohodářka, co nic neřeší, co nikam nezdrhá, ale charakter neměním. Možná ještě potřebuje trochu času se uklidnit. Momentálně začínám od nuly, obcházíme bubáky a zjišťujeme že to nejsou bubáci... Až konečně nebudu mít celý týden šichty, plánuju s ní procházku po okolí a do lesa... A taky musím jet do Varů koupit ten zatracenej bičík.

lenacia napsal(a):
nevím čím to je, ona je taková řešivější, to mě mrzí, ráda bych aby byla pohodářka, co nic neřeší, co nikam nezdrhá, ale charakter neměním. Možná ještě potřebuje trochu času se uklidnit. Momentálně začínám od nuly, obcházíme bubáky a zjišťujeme že to nejsou bubáci... Až konečně nebudu mít celý týden šichty, plánuju s ní procházku po okolí a do lesa... A taky musím jet do Varů koupit ten zatracenej bičík.

Moc rád bych ti nějak poradil, ale já to neví co je v pořádku a v nepořádku.Sám mám sice koně líný až hamba, ale jsou hodní a nějak mi zkrátka věří i venku.Když náhodou se stane že koby na něco kouká a nemá jistotu jestli to není nebezpečné, tak stačí jí uklidnit hlazením a slovem.Zřejmě musíš začít od nuly jak píšeš.Moje koby by byla asi taky v šoku teď jí někomu svěřit třeba na dva měsíce na tréning.Nikdy bych to neudělal, protože tuhle důvěru by mi lehce někdo mohl rozbít.Dokonce jsem o tom přesvědčen.

což o to, ona mi právě věří, respektive mi leze za zadek a lepí se na mě, čímž mi špale na paty apod... jenže já nejsem její máma aby se za mě shovávala. Na procházkách někam pryč to mi taky věří a jde, ale jak na všechno juká a frká a předbíhá mě, tak to není příjemné... Ale po známých cestách co sme chodily na ranči, a ještě na předchozí stáji, tak to sem jí hodila vodítko přes krk a šla, a ona šla za mnou jako pejsek. Chce to procházku po novém, snad mi příště nebude bublat v břiše

lenacia napsal(a):
což o to, ona mi právě věří, respektive mi leze za zadek a lepí se na mě, čímž mi špale na paty apod... jenže já nejsem její máma aby se za mě shovávala. Na procházkách někam pryč to mi taky věří a jde, ale jak na všechno juká a frká a předbíhá mě, tak to není příjemné... Ale po známých cestách co sme chodily na ranči, a ještě na předchozí stáji, tak to sem jí hodila vodítko přes krk a šla, a ona šla za mnou jako pejsek. Chce to procházku po novém, snad mi příště nebude bublat v břiše

Jo to mě koby taky v novém koukala po všem.Tak čtrnáct dní a okoukla to tu všechno kolem a pohoda.Dokonce první den co se sem přivezla si myslela asi, že jsme jeli na výlet. Večer jsem jí vedl do boxu a ona málem zaparkovala v přepraváku kterým přijela.Pak už si zvykla a vzala na milost i valáška našeho.To jí najednou byl dobrý když tu nikoho neznala. Koby se za mě taky občas schovává.Teda ne že by se bála, ale prostě jde za mnou a někdy vedle mě.

Já doporučuju přečíst si knihy od Chrise Irwina, nejen pro začátečníky Mohla byste tam najít odpověď na nějakou vaši otázku, např. "Je kůň zvíře, které kuje pikle a čeká na příležitost, kdy bude moci až ublížit?" Samozřejmě existuje víc takových knih, ale za mě jsou ty od Irwina jedny z nejlepších Korát se nedají sehnat jen tak, musíte dlouho hledat

V přemýšlení o chování koní jsem dospěl k jednoznačnému závěru.Koně jsou normální, ale my co je máme rádi nikoli.Přemýšleli jste někdy proč se nám koně líbí a máme je rádi? Přirozeně přece není normální se zamilovat do večeře? Tak máme asi poruchu my a snažíme se to nějak zaonačit, aby nás večeře nekopla do v lepším případě "prdele". Ještě ke všemu je to velký jak "kráva" a my mrňavý a prd vydržíme. Tolik k obecné povaze a vztahu člověka s koněm.

lenacia napsal(a):
což o to, ona mi právě věří, respektive mi leze za zadek a lepí se na mě, čímž mi špale na paty apod... jenže já nejsem její máma aby se za mě shovávala. Na procházkách někam pryč to mi taky věří a jde, ale jak na všechno juká a frká a předbíhá mě, tak to není příjemné... Ale po známých cestách co sme chodily na ranči, a ještě na předchozí stáji, tak to sem jí hodila vodítko přes krk a šla, a ona šla za mnou jako pejsek. Chce to procházku po novém, snad mi příště nebude bublat v břiše

Aj moja kobyla to robila. To je úplne ako cez kopírák.

A nemyslím si, že by mi verila, skôr naopak a nemyslím si, že verí kobyla tebe, podľa toho, čo píšeš.

U nás nastal zlom zo dňa na deň, pomohla mi kamarátka, lenže tam išlo o viac, než len o rešpekt, to sa ťažko popisuje, to bol proste jeden veľký emočný prelom. Môj, aby som bola konkrétnejšia. Nikdy by som tomu nebola verila, keby som to sama nezažila. Zo dňa na deň som proste zrazu mala iné zviera. Ochotné, nefŕkavé, nešlapajúce po mne, netlačiace sa na mňa, zrazu sme mohli odísť od koní, lonžovať, jazdiť na ohlávke, proste úplne čokoľvek.

Človek musí niečo dať, aby dostal.

Pokiaľ sa ty budeš cítiť neistá a nedáš svoju dôveru, nedá ju ani ona. Fakt si nemyslím, že by kôň veril človeku, ktorý sa na ňom nervuje a bojí. Ale to je cesta, takéto veci sa nedajú vyriešiť hneď, ja by som možno bez kamarátky, ktorá síce prišla s nejakými ťahmi z horsemanshipu, ale zároveň ponúkla aj vlastný, veľmi emočný prístup, bola možno ešte vždy na bode mrazu s kobylou.

Ale to sa ťažko popisuje, to sa proste musí odžiť, zažiť.

Já se v tomhle šťoural jen z počátku.Pak jsem si zkrátka řekl že mi koníci nic nechtějí udělat a bylo hotovo.Věřím tomu, že se máme rádi. Teda já je až za hrob a oni mě snad aspoň trochu.Je pravda že teda změna oproti tomu co byla před dvěma lety je obrovská.Jak jí pořád majitelka tahala všude možně to jí nedělalo dobře.Taky k ní respekt sice měla, ale důvěru nikoli.Za to teď je to princezna a když jí chválím, tak roste do nebe.Všeho toho si je kůň vědom a to moc dobře.Emoce k nim pouštím jen ty kladné.Vlastně ani jiné nemám v hlavě.Jsou inteligentní, krásní, hodní a vůbec ta nejlepší stvoření na světě.Pokud to máte opravdu v hlavě a jen si to nenamlouváte, tak to asi má pozitivní vliv na ten vztah.Podle mě to musí být upřímné a to oni dovedou rozlišit u lidí.Strach, nervozita a nevypočítavost z Vás cítí.

Horsana napsal(a):
Aj moja kobyla to robila. To je úplne ako cez kopírák.

A nemyslím si, že by mi verila, skôr naopak a nemyslím si, že verí kobyla tebe, podľa toho, čo píšeš.

U nás nastal zlom zo dňa na deň, pomohla mi kamarátka, lenže tam išlo o viac, než len o rešpekt, to sa ťažko popisuje, to bol proste jeden veľký emočný prelom. Môj, aby som bola konkrétnejšia. Nikdy by som tomu nebola verila, keby som to sama nezažila. Zo dňa na deň som proste zrazu mala iné zviera. Ochotné, nefŕkavé, nešlapajúce po mne, netlačiace sa na mňa, zrazu sme mohli odísť od koní, lonžovať, jazdiť na ohlávke, proste úplne čokoľvek.

Človek musí niečo dať, aby dostal.

Pokiaľ sa ty budeš cítiť neistá a nedáš svoju dôveru, nedá ju ani ona. Fakt si nemyslím, že by kôň veril človeku, ktorý sa na ňom nervuje a bojí. Ale to je cesta, takéto veci sa nedajú vyriešiť hneď, ja by som možno bez kamarátky, ktorá síce prišla s nejakými ťahmi z horsemanshipu, ale zároveň ponúkla aj vlastný, veľmi emočný prístup, bola možno ešte vždy na bode mrazu s kobylou.

Ale to sa ťažko popisuje, to sa proste musí odžiť, zažiť.

tak jak říkám, kobyla byla v pohodě a reagovala na mě. Přstupuji k ní stále stejně. Dělám totéž co vždycky. Ze země se nebojím, tam si sem jistá.
Nechápu proč se tak najednou chová. Už sme byli na dvou procházkách, zatím každá jen 4km. Ve vesnici je frkavá a koukavá, ale pak venku na silnici se uklidní a jde se mnou. Při cestě zpátky mě dost předbíhala, ale to si myslím že s tím nesouvisí, protože to dělá jen v úseku cca 3 kilometrů, které vedou do poměrně prudkého kopce, takže musí zabrat a já jí nestačím.
Ale teda absolutně nerespektuje bičík. Couvání je pro ní cizí slovo. Neraguje na pokyn slovní na pokyn vodítka, na tlak na plecích ani na jeho zvyšování až následné plesknutí. Nebo reaguje, ale strašně pomalu, strašně nuceně, strašně neochotně.
Je fascinovaná slepicemi a prasetem :D (na prase čučela, prase chrochtalo, tak mu začala odfrkávat). Ale už se aspoň nebojí dětských hraček, co se tam všude válí. Dokonce si vzala jablíčko z plastového kočárku na panenky.
Štve mě to, Sára je chytrá kobyla, přijde mi to vůči ní potupné učit jí takové základy odznova, ale co se dá dělat. Konečně má ostrouhaná kopyta, tak začneme no.

Ja myslím, že Sára tieto veci pozná a že im rozumie.

Ale že ich z nejakého dôvodu vypína, ignoruje.

Je to jen o vás. Můžete ji učit pozitivkou a couvat na target.