Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků
28.7.2018 20:04
vitaemuf

XXX.XXX.64.16

Dobrý deň :) Keď som bola menšia, nemala som problém ísť aj na mladučkého koňa, pretože moja radosť bola taká obrovská a pud sebazáchovy taký malý že som bola odhodlaná zvládnuť ho v každej situácii. Teraz po 3 rokoch s prípadnými prestávkami v jazdení sa to zmenilo ale v horšiu stranu. Mám strach nie z koní, nie z jazdenia ale z PÁDU. Za celý ten čas čo jazdím som spadla 2 krát nič extra vážne takže to pádmi byť nemôže... Začalo to kdesi na začiatku chodenia na strednú - zdravotnícku. Vždy keď idem jazdiť vybavia sa mi hociaké možné scenáre (vďaka mojej fantázii). Nebojím sa ani tak zlomenín a ďalších vecí ako toho že sa mi pri páde môže niečo stať s miechou a že už nebudem nikdy môcť chodiť. Píšem to tu preto aby som našla nejaké rady ako na to nemyslieť a vedieť že to síce tam niekde "visí" ale nemá cenu na to vždy myslieť.
Inak sa na koni udržím aj keď má odtiaľ chce dostať ale v klube máme len superenergiouatemperamentom nabyté kone a ten strach z toho zranenia stúpa...

28.7.2018 20:39
lina225

XXX.XXX.187.2

Mám stejné obavy a hodně mi pomohla koupě bezpečnostní vesty. Ze začátku jsem ji nosila všude - do terénu i na jízdárnu, i za cenu toho, že na mě ostatní blbě koukali. Teď už koni věřím víc, ale stejně ji do terénu ráda obleču. Když si koupíte dobrý typ, vůbec ji na těle nebudete vnímat. Neochrání vás samozřejmě před vším, ale na ty záda je to fajn pojistka a člověk si je jistější.

28.7.2018 21:23
vitaemuf

XXX.XXX.64.16

lina225 napsal(a):
Mám stejné obavy a hodně mi pomohla koupě bezpečnostní vesty. Ze začátku jsem ji nosila všude - do terénu i na jízdárnu, i za cenu toho, že na mě ostatní blbě koukali. Teď už koni věřím víc, ale stejně ji do terénu ráda obleču. Když si koupíte dobrý typ, vůbec ji na těle nebudete vnímat. Neochrání vás samozřejmě před vším, ale na ty záda je to fajn pojistka a člověk si je jistější.

Áno nad vestou už dlho premýšľam a vlastne ani neviem prečo ju už nemám kúpenú. Učite plánujem. Možno to bude znieť divne, ale som rada že nie som sama ktorá tie obavy má, lebo všetci jazdci čo poznám sú do všetkého až moc "hŕ" skáču jedna radosť a ja som taká že vždy myslím aj na to čo môže byť, čo podľa mňa nie je najlepšie a snažím sa to odstrániť :) Každopádne ďakujem za odpoveď!

Uživatel s deaktivovaným účtem

28.7.2018 21:56
Uživatel s deaktivovaným účtem

Vestu a spoľahlivého koňa. Iná možnosť veľmi nie je. A možno naučiť sa padať. Ja som napríklad celkom skúsený padač- čo znamená, že sa viem orientovať, nedržím sa za každú cenu na koni. ak je zle, radšej skočím na zem tak, aby som padla na nohy, než sa dostať do polohy, kedy hrozí krkolomnejší pád. Každopádne ako sa to naučiť netuším, ja som na to prišla praxou.

29.7.2018 00:43
koně

XXX.XXX.174.63

A co kromě ochranných pomůcek vybrat jiný oddíl? Jsou i místa kde nemají "super nabité koně"
Když už takhle mladá myslíte na nejhorší, po dětech budete úplný uzel nervů a bude vám třeba stačit jen nějaká koňská společnost, bez ježdění?I tací lidé jsou, stačí jim jen kontakt, čištění, vodění, nějaká ta práce kolem a nejezdí třeba vůbec.
Dobří podkoní u sporťáků taky chybí.Takoví kteří pucují, vodí, cajkují, naloží, složí, připraví, nakrmí všechno v kvalitě a nemusí nutně na sporťáka lézt.
Strach hodně svazuje a nedělá dobře ani tomu koni pod vámi.A myslím, že ho nejde přemoci.Proč taky? Jezdit se má pro radost.
Nebo se poohlédnout po nějakém místě, kde mají staříky, nebo poníky, nebo tak něco.Kde byste byla vítaná a zároveň se nebála.

29.7.2018 10:09
kallisto

XXX.XXX.128.39

Bezpecnostni pomucky a klidny kun. Jiny recept neni.

Uživatel s deaktivovaným účtem

29.7.2018 10:47
Uživatel s deaktivovaným účtem

I když mám obavy(věk a tím už menší flexibilita po pádu a kdo se o ně doma a o všechno postará smajlík, když se já zrakvím ) jezdit chci, mám to odhodlání furt veliké, takže mi nic jiného nazbyde než na kobylu sednout a jet třeba poprvé na vyjížďku do terénu...zadavatelka píše, že dříve jezdila různé koně s různými problémy- to musí být už teda vyježděná, pokud to není reklama na bespečnostní vesty...

Uživatel s deaktivovaným účtem

29.7.2018 12:10
Uživatel s deaktivovaným účtem

Prošla jsem si (a stále si občas procházím) úplně tím samým. Vesta vás před strachem nezachrání, prostě si budete říkat: A dopr..., teď spadnu a zlomím si ruku. Nebo nohu. Nebo teď spadneme do toho skoku a kůň mě kopne do obličeje. Fantazii strachu se totiž opravdu meze nekladou. Radím vám z vlastní zkušenosti toto:

1) Začít trénovat s člověkem, kterému otevřeně řeknete o svém strachu.

2) Jezdit jen na hodných koních. Za ježdění si platit a vyžadovat klidného koně - ostatně člověk z bodu 1) vás na "neklidného" neposadí.

3) Změnit stáj a najít místo, kde se vám nikdo nebude posmívat, hecovat vás atd. Najít stáj, kde se ke koním i k lidem budou chovat ohleduplně i trpělivě - ne všechny kluby nebo sportovní stáje jsou takové, ale existují.

4) Naučit se ovládat svou mysl :) Před nasednutím na koně si představujte, jak dobře vám to půjde. Před najetím na skok si vizualizujte, jak pěkně ho přeskočíte. Trénujte dýchání a uklidnění sama sebe. Mluvte s koněm a sama se sebou při ježdění, určete si třeba nějakou mantru, kterou si budete v duchu opakovat a která vás "přepne" do klidu. Ony všechny ty behaviorální podmiňovací metody fungují totiž i u lidí. Všechno je to v hlavě a vy se musíte naučit sebekontrole, umět vystřídat ty chaotické myšlenky strachu pozitivními. Uvidíte, že pak se vám to bude hodit i v profesním životě, naučíte se být asertivní a zachovat klid i pod velkým stresem.

Neregistrovaný uživatel

29.7.2018 14:06
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.247

Jako dítě jsem se taky spousty věcí "nebál".Dnes se již na to dívám jinak.Je to normální když mi jako dítěti připadalo něco naprosto v pohodě a v dospělosti už vidím hned co všechno se mohlo stát a nejenom mě.Dnes je sice dost lidí ač dospělých věkem, ale rozumem a schopností předvídat situace které můžou nastat se řadí stále spíš k těm dětem.smajlík Když někdy pozoruju co dovedou vyvádět na koni jen proto, aby snad byli zajímavější pro okolí, tak sorry ale skoro by mě ani nenapadlo že jim je třicet.

29.7.2018 14:30
lodenka333

XXX.XXX.130.100

Ahoj, nečetla jsem vše, snad se nebudu opakovat ale napíšu svoji zkušenost. Jako puberťák jsem jezdila mladé koně, hřebce, zlobive koně, hodně jsem skákala, padala, smála jsem se tomu... Ale jak člověk stárne tak i přemýšlí a možná moudří. Začala jsem být opatrnější, pak jsem se dostala ke koni, který měl úplně špatný management, několik mi ublížil ze země i mě sprostě shodil. Pak jsem koním úplně přestala věřit, sama sebe jsem přesvědčila že koně pro mě vlastně nejsou a tak... Což samozřejmě každý koňák ví že jsou jen řeči ;-) pak jsem se dostala ke kobylce, která byla fajn, ale živá. Pořád jsem myslela na to jak spadnu, že se lekne a poletím... Asi jako vy. No a pak jsem dostala valacha, je tlačivější, nevyhazuje a na něm jsem si konečně vrátila odvahu. Není flegmatik, leká se, ale hlavní je že nikam neutika, nevyhazuje. Časem jsem se vrátila i k té kobyla a cválala na ni a jezdila beze strachu. Později jsem Di k nim pořídila ještě další.Takže teď se cítím zase skvele, venku jezdím kudykoli, nevadí mi žádný terén ani profil. Jenom jsem přestala skákat, občas něco v lese když si jsem jistá ale jinak ne, nevěřím si na to, nenutím se a nemám potřebu machrovat před jinými. Jo a vesta super, pokud máte strach o záda, rozhodně si kupte je to fajn věc a psychice také pomůže. Mimochodem kdo používáte vestu, neboli vás z ní občas mezi lopatkami? Nevím jestli je to kvůli ní ale dřív jsem to neměla.

29.7.2018 21:30
tony-jcb

XXX.XXX.110.102

Ježdění na koni je jako na kole pokud máš přemyšlet co máš na zádech dělat je to jako na kole řešit kterou ted použít šlapku v tom případě je to prostě blbě

29.7.2018 22:21
akscha

XXX.XXX.26.89

tony-jcb napsal(a):
Ježdění na koni je jako na kole pokud máš přemyšlet co máš na zádech dělat je to jako na kole řešit kterou ted použít šlapku v tom případě je to prostě blbě

S tím velmi nesouhlasím. Srovnání je úplne špatně. Jízda na koni je mnohem komplexnější. Jezdec na každé úrovni musí velmi přemýšlet, průběžně vyhodnocovat reakce kone a odpovidat na ně. A není to zadny instinkt, vzdyt je nutné vzít v úvahu příjezdeni a kondici kone, cíl daneho tréninku atd.

Co se tyka samotného strachu z pádu a potažmo z ježdění celkové, na equichannelu byla před lety obsáhlá diskuze na toto téma. Doporučuji vyhledat. Pokud se dobře pamatuji, řesitelné to je (víceméně jak psala Daisy77), ale nějakou dobu to trvá a žádný zázračný návod, jak se toho zbavit hned, není.

Jinak si myslím, že většina lidí je s postupujícím věkem prostě opatrnější, i když ne u každého to přejde přímo ve strach. Já mám od jisté doby ráda kone 100% pod kontrolou a nejvíc si užijí ježdění, kdy mě kůň ochotně poslouchal. Ježdění mám jako relax a užívám si ten luxus, že mohu jezdit jen kone, které zvládám a jsou vychování. A nevidím jediný důvod, proč bych měla krotí temperamentemaenergii nabité zvíře. To si totiž předkládám jako ustáte a ne zcela příjezdene :) a ne, děkuji, nemám chuť zápasit s cizím špatně připraveným koněm. Z toho už jsem vyrostla.

30.7.2018 07:58
kapička

XXX.XXX.52.165

Nevím, na kole jezdím přes 20 let a čím dál líp. Ono to kolo se mnou nezdrhne, nelekne se, nezačne vyhazovat...Kde jsem dřív jezdila radši po asfaltu, teď si užívám lesní cestičky.
Na koni jezdím jen něco přes 6 let a už vím, že kůň může udělat cokoliv. Ze začátku mi nevadilo lítat cvalem po strništích i loukách na koni na pelhemu, protahovat pravá levá a ještě hvízdat, aby to kůň se mnou nesbalil ( "školní" kůň a s pár lidma zdrhnul) a strašně mě to bavilo. Teď mě ta představa děsí a vlastně nejvíc si užiju vyjížďku, kterou pokecáme s kámoškou, koně, který rád jde do předu, capluje a vůbec dělá občas bejkárny apod. mám v klidu na zahozené otěži, kousek naklušeme, když se uklidní tak na pár metrů na dlouhé otěži naskočíme do cvalu. Prostě pohoda klídeček.
Cval venku si teď dokážu užít tak na našich chlupáčích v Krkonoších, protože je znám skoro jako vlastní, venku na nich skoro nikdo než já a kamarádky necválá, jsou zvyklí chodit na pohodu, nezávodí a vždycky zastaví.

Ale cválací vyjížďky na provozácích... Jako odjedu to, ale užiju si to jen na některých koních a ideálně, když vyjížďku vedu já a můžu řídit tempo.

Myslím, že aspoň u žen je tohle tak nějak přirozený vývoj, já to mám teda nějaký rychlejší, ale nejsem sama, kdo dřív odjezdil různý koně a časem chce ten klid a pohodu.

30.7.2018 12:26
akscha

XXX.XXX.26.89

Vidím, že to máme s Kapičkou velmi podobně. Já tedy jezdím různé koně ve více stájích a nemám problém sednout na úplně nového, ale pokud bych na něj očividně nestačila, odvážel by mě nebo byl sprostý, prostě už bych na něj podruhé nešla. Koní, kterých zvládnu, je dost a nemám už potřebu si nic dokazovat. Každopádně to je poměrně jednoduché ve chvíli, kdy jsem dospělá osoba, mám dostatek koňoznámých a za každou hodinu něco málo platím (pak si můžu i vybírat, že chci jezdit jen do terénu za pěkného počasí :) ).

V oddíle, kde se všichni hecují a zkušenější jezdci musí vždy na "horší" koně, i když je třeba nezvládají, to prostě nejde. Takže bych radila najít si stáj, která má jen klidné koně :) To je totiž vizitka dobrého chovatele a trenéra. A bezproblémový kůň se rozhodně nerovná starý provozák! Často právě stáje s dobrým managementem mají koně s výbornou sportovní výkonností a naopak ve stájích s "temperamentními" zvířaty se ukáže, že tam vlastně lidé ani koně neumí prakticky nic.

No a potom jezdit jen tak, aby ses nebála. Takže klidně jen chodit několik ježdění krokem a až tě to přestane bavit, nastala ta správná chvíle zkusit to posunout dál :) Já takhle jeden čas chodila kobylu jen provádět, protože jsem se na ni bála vlézt. Každopádně chce to najít někoho, kdo bude pro to mít pochopení a nebude tě tlačit dál. Pokud už jezdíš a zvládneš hodného koně ve všech chodech, měla bys být schopná v pohodě někoho takového najít. Pokud ti ale hodný kůň nestačí a potřebuješ ještě trenéra, čekám, že si to budeš muset buď odpracovat nebo zaplatit.

30.7.2018 14:03
jazzinka

XXX.XXX.41.2

Taky přidám zkušenost - v dospívání, jako celkem už zkušený a "opadaný" jezdec, jsem se taky začala z ničeho nic bát. Jezdila jsem tehdy ve sportovním oddíle, koně stáli 23h v boxe s hlavou v kýblu ovsa, takže o pády nebyla nouze, ale nikdy se mi nic nestalo.
Před Hubertem to vyvrcholilo, viděla jsem se s hlavou rozbitou o strom, zlomenými zády, pošlapaná od ostatních...Musela jsem odejít.

Ke koním jsem se vrátila za rok, ale jinam. Byl to už mix chovu a sportovní stáje, přece jen tam byl menší tlak na výkon a celkem pohodová atmosféra. Tam jsem se uklidnila a dokonce jsem se po nějakém čase vrátila do původní stáje. Opatrnost a nechuť jezdit příliš divoké koně už mi zůstala, ale ten panický strach se už naštěstí nevrátil.

Dnes už jezdím jen občas na A 1/1. Je dopředná, ale nezáludná. Když cítím, že má zrovna nějaký nervózní den nebo to třeba klouže, prostě se jen tak couráme krok/klus.

Přidejte reakci

Přidat smajlík