Strach při praci ze země

Ono se to lehce radí, ale opravdu je důležité se uvolnit, a nepřipouštět si selhání, kůň nervozitu cítí a je také obezřetnější. Co se stalo, proč máte strach konkrétně z toho, že se splaší, otočí a kopne zrovna při vodění? Většina koní tohle ve zvyku nemá, dává zrovna tento nějaké podněty k tomu strachu?
Jinak samozřejmě je potřeba ke koni přistupovat důsledně, neustupovat mu, zvlášť pokud má člověk jen toho jednoho koně na starost, je to potřeba, protože kůň si ho velmi rychle přečte a pamatuje si každou reakci pro příště. Proč by měla oprava chování provokovat koně k útoku?
Takhle z toho popisu mi přijde, že jste si ukrojila trochu velké sousto, a najednou chcete pracovat s koněm ze země, když jste doteď jen jezdila na školních koních a logicky ty základy práce ze země zažité nemáte. Co zatím dělat jen to, co vám jde (jezdit), práci ze země jen s trenérem jednou za 14 dní, a až okoukáte reakce koně na běžné situace a začnete mu důvěřovat, se začnete do práce ze země pouštět sama? Není třeba se vrhat proti vašemu strachu a chtít všechno najednou umět, tak jako jste se musela naučit na koni jezdit, musíte se naučit s ním manipulovat ze země, není to samozřejmost ani něco, co se člověk naučí sám a během chvilky.
Popřípadě ne každá dvojice jezdec - kůň si sedne, pokud byste i po delším čase měla z koně strach, je lepší nabýt ztracené sebevědomí zase na školních koních a najít pak na pronájem koně, který vám bude víc vyhovovat.
Hodně štěstí!

VecnyOptimista napsal(a):
Ahoj všem. Po dvou letech ježdění jsem našla koně pro spolujizdu.(dochazka 3x tydne). Kuň se nachází v soukromé stáji s více koni.kůň je hodný,ale v minulosti s ním udajně nebylo asi zacházeno vždy dobře,takže trochu bojacný(ale z meho pohledu lajka nic hrozneho).a muj priblem je,že se najednou citim naprosto nevhodně k tomu se o koně starat.ale moc bych chtela.dokud šlo jen o ježděni,proste jsem přišla nasedl,odjezdila si hodinu a sesedla.ale protože chci koně opravdu poznat a umět s ním,minim delat i ze země.což se zda byt lehčí si říct jak udělat.včera při lonžovani jsem chtela at nacvala a při druhe pobidce se splašil a dokonce podklouzl zadnima a spadl.pak vyskočil a zbesile letal.ale dal se uklidnit a přešel do klusu a nasledně kroku a zastavil.pro mě strasna akce.strach o koně,moje selhani.a pak mam pocit,že mě měl akorat tak dost a ja začnu mít strach.bojím se neustale, že po mně vystartuje(i když to nema ve zvyku udajně).ale mam obavu,že když ho budu stale opravovat,tak ho akorat provokuji k utoku.což se jaksi vylučuje s tim koně vychovavat a chtit od nej respekt.při cisteni strach nemam,ale pri vodeni trpim stale strachem,ze se splaši otoči a skopne me. Prikladam to me nezkusenosti a doufam,ze se to zlepsi.ale co kdyz misto toho v koni opravdu akorat tak bude narustat neduvera vuci mne?mam jednou tydne trenink a jednou za 14 dni trener na prirozenou komunikaci.meli jste take v pocatku tyto pocity strachu a selhani?jsem z toho zoufala.ze sve neschopnosti a toho,že me muj strach brzdi....

bude to znít, kor odemě, jako otřepaná fráze,ale tím,ž e už teď se bojíte a řešíte to, tak tím jenom víc kůň pozná, že má navrch.
Nesmíte to řešit. Když já poprvé chtěla kobylu lonžovat, tak se na mě zaprdla, nereagovala a jen se ke mě točila zadkem a já měla strach že mě nakopne. Trvalo mi několik měsíců, než jsem se rozhoupala to zkusit znova. Shlédla jsem nějaká videa od paní Švehlové, a také od p. Reinbergerové. Přišla jsem s tím že už vím co a jak, a vida, kobyla mi fungovala. Nemluvě o faktu, že mezitím jsem s ní pracovala jinak. Na ruce na vodítku. Na vzájemném vztahu. Neměla jsem ani kruhovku nic...
Možná bych zkusila vzít si do uší sluchátka s oblíbenou hudbou, a vzít koně navodítku na jízdárnu a vodit jej hezky podél, měnit směry, jako vlnovky, diagonály, kolečka, zastavovat, rozcházet se, couvat. Třeba chvilku klusat. Do toho poslouchat tu hudbu a tím se odreagovávat.
Ono by nebylo na škodu poprosit toho trenéra aby vás lonžování naučil.

Pravě,že nejhorši je,že muj strach nevede od nikud.proste respekt a strach o sama sebe🙈je fakt,že ve staji,kde jsem byla před tim,byli uzkostlivě opatrní a neustale me upozorňovali,co vše se může stat.čimž jsem si možna vytvořila ty hrozné představy(ale spiš to jen podpořilo i katastrofalní scenaře z me hlavy).asi jsem si to představovala nějak jednodušeji a najednou hou a ono to není tak jednoduché.ja jsem velice rada,že jsem teď našla misto,kde se pravě mužu opravdu s koněm naučit zachazet a ne jen odjezdit hodinu a odejit(protože to tak zkratka při placenych hodinach funguje).na druhou stranu si najednou pripadam,jako bych v životě nestala vedle koně.asi chci po sobě i koni moc.mozna ho nemusim za kazdou cenu chtit na lonži nacvalat,kdyz si tim nejsem sama jista.a to stejne i s ostatnima vecma....snad se to podda.nejhorši je,že dnes jsem šla jezdit a ten strach se prehoupl se mnou do sedla a panika.pripadam si jak blazen.jednou cvalam po poli a chci rychleji a dneska se mi pri klusu trepou nohy a ja nejsem schopna nest oteze😒jsem z toho spatna a pere se ve mne prestat jezdit a na druhou stranu bojovat.

VecnyOptimista napsal(a):
Pravě,že nejhorši je,že muj strach nevede od nikud.proste respekt a strach o sama sebe🙈je fakt,že ve staji,kde jsem byla před tim,byli uzkostlivě opatrní a neustale me upozorňovali,co vše se může stat.čimž jsem si možna vytvořila ty hrozné představy(ale spiš to jen podpořilo i katastrofalní scenaře z me hlavy).asi jsem si to představovala nějak jednodušeji a najednou hou a ono to není tak jednoduché.ja jsem velice rada,že jsem teď našla misto,kde se pravě mužu opravdu s koněm naučit zachazet a ne jen odjezdit hodinu a odejit(protože to tak zkratka při placenych hodinach funguje).na druhou stranu si najednou pripadam,jako bych v životě nestala vedle koně.asi chci po sobě i koni moc.mozna ho nemusim za kazdou cenu chtit na lonži nacvalat,kdyz si tim nejsem sama jista.a to stejne i s ostatnima vecma....snad se to podda.nejhorši je,že dnes jsem šla jezdit a ten strach se prehoupl se mnou do sedla a panika.pripadam si jak blazen.jednou cvalam po poli a chci rychleji a dneska se mi pri klusu trepou nohy a ja nejsem schopna nest oteze😒jsem z toho spatna a pere se ve mne prestat jezdit a na druhou stranu bojovat.

no to je nejhorší, takhle lidi vynervovat co se může stát... no může, ale fakt ne moc často... Zkuste si zpívat, a nebo býtmyšlenkama trochu jinde přemýšlet nad prací, třeba co si dáte k večeři.
Já třeba z kobyly doopravdy sletěla a skončila jsemv nemocnici, a ano, od té doby se bojím a plácám na místě co se sedla týče, ale ze země na ruce apod pracuji dál, a i v tom sedle se vždycky uklidňuji, mě hodně pomáhá právě to zpívání si.

lenacia napsal(a):
no to je nejhorší, takhle lidi vynervovat co se může stát... no může, ale fakt ne moc často... Zkuste si zpívat, a nebo býtmyšlenkama trochu jinde přemýšlet nad prací, třeba co si dáte k večeři.
Já třeba z kobyly doopravdy sletěla a skončila jsemv nemocnici, a ano, od té doby se bojím a plácám na místě co se sedla týče, ale ze země na ruce apod pracuji dál, a i v tom sedle se vždycky uklidňuji, mě hodně pomáhá právě to zpívání si.

Ja prave do ted zpivala a vykladala a vse se mi zdalo byt ok.ale pak jsem mela prvni trenink prace ze zeme a uplne me to jaksi rozhodilo.nevim co presne.do te doby jsem nejak fungovala,ale v podstate od kone nic ze zeme nechtela.Stale mu vykladal a byla i uvolnena.v sedle mela pocit,ze jde vse dobrym snerem.a najednou bum.

Já z těch "oblud" měl taky respekt.Nic nenormálního.Děláte chybu,že pořád myslíte na to co by se mohlo stát.Ze sedla koně se vztah nebuduje.To vám právě teď kůň jasně ukazuje.Všechno z vás cítí.Strach a nejistotu obzvlášť.S tímhle po netu nikdo neporadí a když tak riskuje vaše zranění.Stačil jsem si ale u několika jezdců všimnout že koně ani pořádně vodit nejsou schopni.Taky se dostávají do podobných situací.Přitom ze sedla i závody spolu odjedou.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já z těch "oblud" měl taky respekt.Nic nenormálního.Děláte chybu,že pořád myslíte na to co by se mohlo stát.Ze sedla koně se vztah nebuduje.To vám právě teď kůň jasně ukazuje.Všechno z vás cítí.Strach a nejistotu obzvlášť.S tímhle po netu nikdo neporadí a když tak riskuje vaše zranění.Stačil jsem si ale u několika jezdců všimnout že koně ani pořádně vodit nejsou schopni.Taky se dostávají do podobných situací.Přitom ze sedla i závody spolu odjedou.

A jak se vam podařilo toho “strachu” zbavit?

Ono moc čist a zkoušet to na jinem koni ,jsem se už presvedcila neni moc casto realizovatelne.kor ode me ,jako nezkuseneho.a ukazat mi to kdo ma,Ale ne tak,ze u me bohuzel furt muze stat...ale to nemeni nic na tom,ze budu zlepsovat co zvladam a nechtit zvladnout ,co se mi vse ukazalo.vim,ze se vztah prave ze sedla nebuduje.dokonce by bylo asi jednodussi si proste vozit zadek a zabyvat se jen sama sebou. Ale v tom jsem mela od zacatku jasno,jeste driv,nez jsem vedela,ze nejaky pojem PK vubec existuje....a pak mi to jaksi spis asi zkomplikoval ten pojem:)

VecnyOptimista napsal(a):
A jak se vam podařilo toho “strachu” zbavit?

Ono moc čist a zkoušet to na jinem koni ,jsem se už presvedcila neni moc casto realizovatelne.kor ode me ,jako nezkuseneho.a ukazat mi to kdo ma,Ale ne tak,ze u me bohuzel furt muze stat...ale to nemeni nic na tom,ze budu zlepsovat co zvladam a nechtit zvladnout ,co se mi vse ukazalo.vim,ze se vztah prave ze sedla nebuduje.dokonce by bylo asi jednodussi si proste vozit zadek a zabyvat se jen sama sebou. Ale v tom jsem mela od zacatku jasno,jeste driv,nez jsem vedela,ze nejaky pojem PK vubec existuje....a pak mi to jaksi spis asi zkomplikoval ten pojem:)

To se vám neodvážím poradit. Jinak jo je jednodušší si pouze vozit zadek.To mě kobča klidně taky svezla v době když jsme nebyli kámoši ještě.A to moje jezdecké zkušenosti nula až mínus jedna. Hlavně se koně nesmíte bát.A to u mě souviselo s důvěrou,že ona mi nechce ublížit.A hlavně jsem jí nic moc nenutil nepříjemného dělat.Pak pomalu začala semnou chodit ven na ruce a to jen vždy kousek.Za čas dál a pak už mi věřila a courali jsme někde pořád.Vlastně to i dnes.Tím ten vztah vznikne plynule sám.Ovšem trvá to a trpělivost krát pět na desátou je nutná.Tak takhle jsem ten respekt přehnaný ztratil já. :-)

A proč ten strach? Kůň se jen tak nenaštve, jen tak z ničeho nic nevyjede, kde se to vzalo?

polárka.15 napsal(a):
A proč ten strach? Kůň se jen tak nenaštve, jen tak z ničeho nic nevyjede, kde se to vzalo?

Jezdím už drahně let, měla bych být tedy v sedle už klidná a vyrovnaná. Navíc mám spolehlivou kobylu. A přesto se mi už stalo, že jsem se musela donutit, jít jezdit. Bez nějakého racionálního důvodu jsem najednou měla strach. Po nasednutí zmizel. V sedle jsem si v lese mnohem víc jistá, než když klopýtám po svých. A i dříve se mi stalo, že jsem třeba několik měsíců nejezdila. Taky ze strachu.A taky bez důvodů. Prostě jen tak. Takže chápu, že se někdo u koní bojí.
Ovšem co nechápu, proč se všichni tak strašně snaží koně lonžovat. To se totiž MUSÍ UMĚT ! Lonžování není honění koně v kruhovce. Je třeba mít znalosti a zkušenosti. Mít plán hodiny, kdy budu lonžovat, cíl, za kterým s tím lonžováním mířím. Blbým lonžováním mohu koně klidně zkazit nejen fyzicky, ale i psychicky. Udělám si z koně zvíře, které když vidí kruhovku a lonžovací bič, hledá díru v ohrazení nebo jde po lonžérovi. To mám doma já.Kobyla by byla schopná člověka s bičem vynést v zubech. Navíc v hodně případech, lonžér začátečník není schopen do kruhovky s koněm ani slušně dojít. Je 100 + 1 věcí, které by koník měl umět,a neumí, ale je hrozně potřeba ho lonžovat. Když jsem začínala jezdit, koně v oddíle lonžovali je 1 - 2 lidé, co to fakt uměli.A pak to k něčemu bylo.

Taky bych se přikláněla k tomu, že jste pro koně nečitelná. Pokud máte strach i při vodění, nemůžete přece lonžovat nebo pracovat ve volnosti... Soustředila bych se na to vodění, třeba procházky na ruce byste nezvládli? Nebo nějaké cviky na jízdárně, zastavit, ustoupit, vlnovky, kavalety, všechno na ruce, v kroku, klidně pod trenérem. Práci na ruce za přítomnosti majitele jste nezkoušeli, nevysvětlil/a vám, jak s koněm pracovat, na co je zvyklý? Tohle moc nechápu, mám opravdu hodného, spolehlivého koně, mám ho od mala, ale oběma kamarádkám co mi za ním chodí jsem zezačátku hojně asistovala, vysvětlovala, kůň je hodně citlivý, takže třeba právě při práci ve volnosti stačí změnit polohu o kousíček a už se otáčí apod. Kromě toho, "moje" holky nemají lonžování povolené ani jedna (jedna mi koně jezdí 7 let, druhá rok), protože to prostě neumí. Překvapuje mě, že se do toho pouštíte, pokud s tím nemáte zkušenosti, ještě víc mě překvapuje, že vám to majitel/ka dovolí. Práce s koněm ze země začíná právě u té obyčejné manipulace - čištění, vodění, zastavení, ustoupení...pokud nemáte zvládnuté toto, určitě bych se nepouštěla nikam dál.

Považuji za nešťastné, že se v rámci jezdecké přípravy v našich končinách prakticky opomíjí práce ze země. Tím pádem máme značný podíl jezdců, kteří jsou např. schopní na koni odjet samostatnou vyjížďku ve všech chodech, ale projít se po stejné trase s koněm pěšky ne.
Situace popsaná zadavatelkou patrně vznikla nedorozumněním (jak už psali jiní), kdy kůň neporozumněl, nebo vůbec nepostřehl pokyn k přechodu do cvalu, takže byl zaskočen následnou korekcí a zareagoval panicky. To se prostě někdy stane, není to konec světa.

Zadavatelce bych v tuto chvíli doporučila se na práci na zemi vykašlat, dělat to co jim spolu jde a k problému se vrátit v přítomnosti někoho, kdo jí poradí. Pokud má přijet někdo přes přirozenou komunikaci, ať jí ukáže korektní vyslání na kruh, zastavení z kruhu a taky znecitlivování (parellisti tomu říkají přátelská hra). Ve chvíli, kdy si spolu s koněm nastaví jasnou komunikaci, měl by strach postupně odeznít - na obouch stranách.

polárka.15 napsal(a):
A proč ten strach? Kůň se jen tak nenaštve, jen tak z ničeho nic nevyjede, kde se to vzalo?

To by me samotnou zajimalo🤷‍♀️😊.asi strach z neznameho,pro me zatim nepredvidatelneho?jsem clovek,co ma rad veci pod kontrolou.tady to neni tak jednoduche,tak mozna proto?a hlavne jak jsem psala vyse,zacala jsem pred dvemi lety(brzy mi bude 30) ve staji,kde nas dochazejici brali jako “nasednout-vysednou”,dobre ocistit.ale jinak se moc kolem nemotat,protoze nas muzou kopnout atd atd. A kdyz uz jsem to sama prozrela,ze vic,nez nas naucit jak si u koni pocinat bezpecne,nas ma stale potrebu strasit tim,ci vse se muze stat....ale tum to nechci svadet na nikoho jineho,strach mam v sobe.kdyz si danou veci ohmatam a ozkousim,ze funguje,citim se ok.ale prace te zeme je pro me ted novinka a neco jineho.a vydesilo me,ze me to vubec vydesilo🙈😊

manitschka napsal(a):
Taky bych se přikláněla k tomu, že jste pro koně nečitelná. Pokud máte strach i při vodění, nemůžete přece lonžovat nebo pracovat ve volnosti... Soustředila bych se na to vodění, třeba procházky na ruce byste nezvládli? Nebo nějaké cviky na jízdárně, zastavit, ustoupit, vlnovky, kavalety, všechno na ruce, v kroku, klidně pod trenérem. Práci na ruce za přítomnosti majitele jste nezkoušeli, nevysvětlil/a vám, jak s koněm pracovat, na co je zvyklý? Tohle moc nechápu, mám opravdu hodného, spolehlivého koně, mám ho od mala, ale oběma kamarádkám co mi za ním chodí jsem zezačátku hojně asistovala, vysvětlovala, kůň je hodně citlivý, takže třeba právě při práci ve volnosti stačí změnit polohu o kousíček a už se otáčí apod. Kromě toho, "moje" holky nemají lonžování povolené ani jedna (jedna mi koně jezdí 7 let, druhá rok), protože to prostě neumí. Překvapuje mě, že se do toho pouštíte, pokud s tím nemáte zkušenosti, ještě víc mě překvapuje, že vám to majitel/ka dovolí. Práce s koněm ze země začíná právě u té obyčejné manipulace - čištění, vodění, zastavení, ustoupení...pokud nemáte zvládnuté toto, určitě bych se nepouštěla nikam dál.

Ono za prve,taky nechapu vyznam lonzovani,kdyz mam cas jezdit.ale beru to prave jako soucast te prace ze zeme.pul hodiny zahrati v kroku na ruce,pri tom prave trenuji vodeni,zastavovani,nasledovani...ale prijde mi,ze me jaksi paralizovalo to “musim”.driv jsem to delala a bylo to fajn.ale kdyz to ted delam jakoze “prirozena komunikace”. A TED musi zastavit,kdyz ne,rychle reagovat atd. A ano,ani sama si pri tom neverim a je mi jasne,jak to ma ten kun.pak se zapomenu,udelam to proste prirozene a ejhla,kun nepremysli a proste “poslechne”.ale to vyjmecne.kde jsem,tak mi prave tky rikali,ze to neni jen behani dokola.ukazali mi nejaky rad toho.ale proste jsem takove drevo,ze jak jsem psal,proste citim,ze asi jeste nejsem tak daleko. Kone na ruce vodim “bezne”,pri pucovani stoji pekne.spis nastal problem pri te praci nasledovani atd.

Vy jste si toho na sebe naložila strašne moc:-)

1) Začala jste ve věku, kdy už se o sebe člověk bojí. To je úplně normální.
2) Poprvé jste u koně a cítíte odpovědnost za sebe i za něj. To je taky úplně normální. Už nad Vámi nikdo nestojí, kdo by zkontroloval, zda máte dobře naužděno či nasedláno, kdo Vám bude říkat, co s koněm v jaké situaci dělat, kdo prostě dohlídne a včas zakročí. Ono to nevypadá, ale tohle je ohromný rozdíl, ten přechod mezi tím, že jezdím (pracuji s koněm) pod dohledem (majitele, trenéra), a tím, že najednou jsem tam jen já a kůň. Řada lidí (včetně mě:-) po několikaletém ježdění v turistických stájích došla k závěru, že je čas (a dost zkušeností) na vlastního koně, a tak si ho pořídila. A zažila podobný šok jako Vy, jen s tím rozdílem, že Vy si koně jen pronajímáte - ale podstata stejná.

A v této situaci jste začala s něčím, co - jak správně uvádějí ostatní příspěvky - je hodně náročné, čili lonžování. Přitom je tolik lehčích forem práce ze země, při nichž můžete koně poznat...

Za mě - vykašlete se na lonžování a začněte s voděním, prostě s čímkoliv, co Vám (a ani koni) nebude dělat problém. Časem koně lépe poznáte a zjistíte, co a jak. Hlavně strach nelámejte, nepokoušejte se to znovu "řešit", to je cesta do pekel. Není kam spěchat.

Souhlasím s deauville. Podobný šok jsem zažila taky, sice jsem si koně pořizovala po deseti letech strávených cca 5x týdně v oddíle, kde jsme běžně dělaly veškerou práci okolo koní i všechnu manipulaci s nimi, ošetřování, kování, s licencí pak už i trénovaly začátečníky, jezdily po závodech a blabla, ale když byla najednou ta odpovědnost za to zvíře, jeho výcvik, péči a všechno ostatní jen na mně, byla to několikaměsíční morální kocovina, že toho vím a umím moc málo. :-)

Ještě k tomu lonžování, pokud tomu nerozumíte, neumíte lonžovat, nelonžujte. Lonžování vůbec není nutná součást práce ze země a imho je to téměř stejná věda jako ježdění samotné. Pokud to neumíte dělat dobře, je to jen na škodu.

Zatím bych se soustředila na základní práci ze země - vodění na jízdárně / procházky na ruce. Klidně pak třeba ustupování, obraty, v lese přes klacky, potoky, na jízdárně kavalety, možností je hromada. Trénovat zastavení, držení tempa podle vás, opravit koně lze přece i v klidu, no a nepočítat s tím, že vám to půjde všechno na první dobrou. :-) Jak už padlo výše, začněte s tím, co vám nedělá problém. Když půjdete na procházku, nemusíte tomu říkat "přirozená komunikace", stejně jde hlavně o to se nenervovat a být srozumitelná v požadavcích. Mě jako projev respektu a důvěry bohatě stačí, že kůň jde za mnou kamkoli, přes cokoli, v tempu jaké určím, pase se jen když to má dovolené, a i když se třeba něčeho lekne a vylítne, pořád ví kde jsem a dává na mě pozor. :-)

deauville napsal(a):
Vy jste si toho na sebe naložila strašne moc:-)

1) Začala jste ve věku, kdy už se o sebe člověk bojí. To je úplně normální.
2) Poprvé jste u koně a cítíte odpovědnost za sebe i za něj. To je taky úplně normální. Už nad Vámi nikdo nestojí, kdo by zkontroloval, zda máte dobře naužděno či nasedláno, kdo Vám bude říkat, co s koněm v jaké situaci dělat, kdo prostě dohlídne a včas zakročí. Ono to nevypadá, ale tohle je ohromný rozdíl, ten přechod mezi tím, že jezdím (pracuji s koněm) pod dohledem (majitele, trenéra), a tím, že najednou jsem tam jen já a kůň. Řada lidí (včetně mě:-) po několikaletém ježdění v turistických stájích došla k závěru, že je čas (a dost zkušeností) na vlastního koně, a tak si ho pořídila. A zažila podobný šok jako Vy, jen s tím rozdílem, že Vy si koně jen pronajímáte - ale podstata stejná.

A v této situaci jste začala s něčím, co - jak správně uvádějí ostatní příspěvky - je hodně náročné, čili lonžování. Přitom je tolik lehčích forem práce ze země, při nichž můžete koně poznat...

Za mě - vykašlete se na lonžování a začněte s voděním, prostě s čímkoliv, co Vám (a ani koni) nebude dělat problém. Časem koně lépe poznáte a zjistíte, co a jak. Hlavně strach nelámejte, nepokoušejte se to znovu "řešit", to je cesta do pekel. Není kam spěchat.

Dekuji.myslim,ze jste to presne vystihla bod po bodu👍
Prave ono ja prave ten strach lamat nechci,protoze mam pocit,ze pak i ja reaguji prehnane.mozna i tu korekci pak prave “lamu”pres koleno a kone desim.mam z toho takovy pocit.sama ze sebe.

Urcite se budu ridit vasemi radami,protoze takovy pocit z toho opravdu mam.vratim se na zacatek a na prirozenou komunikaci kaslu v dobrem slova smyslu.urcite chci tu rovinu mezi mnou a konem najit,ale v klidu.a ne jen pod zastitou pojmu PK,ktery je mi zatim neznamou....

VecnyOptimista napsal(a):
Dekuji.myslim,ze jste to presne vystihla bod po bodu👍
Prave ono ja prave ten strach lamat nechci,protoze mam pocit,ze pak i ja reaguji prehnane.mozna i tu korekci pak prave “lamu”pres koleno a kone desim.mam z toho takovy pocit.sama ze sebe.

Urcite se budu ridit vasemi radami,protoze takovy pocit z toho opravdu mam.vratim se na zacatek a na prirozenou komunikaci kaslu v dobrem slova smyslu.urcite chci tu rovinu mezi mnou a konem najit,ale v klidu.a ne jen pod zastitou pojmu PK,ktery je mi zatim neznamou....

Přesně, vraťte se k tomu, co znáte a čeho se nebojíte. Jestli je to práce pod sedlem, tak je to práce pod sedlem. K dalšímu se dostanete časem - a nebo taky ne. Protože můžete objevit, že jsou některé aktivity, které kůň z různých důvodů nemá rád a pak je otázka (na kterou si musíte odpovědět sama), zda má smysl s ním takové aktivity provádět, pokud to není nutné (kvůli zdraví, sportovním ambicím jezdce atd.). Třeba zjistíte, že koně přirozená komunikace nebaví a raději pracuje pod sedlem...

Můj kůň lonžování nesnáší, neb v jezdeckém oddíle na něm lonžovali začátečníky a on nemá rád jednotvárnou práci, což lonžování začátečníků je. Dlouho jsem se tím trápila, myslela jsem si, že to prostě musí umět, neb to patří k základním znalostem jezdeckého koně, takže jsme se navzájem lámali (i pod dohledem trenérky)... až jsem pochopila, že to fakt nemusíme dělat. Výhodou "vlastního" koně (u Vás samozřejmě po dohodě s majitelem/majitelkou) je, že se nemusíte do ničeho nutit.

Já jsem lonžování nikdy neměla ráda, nebaví mě. Dostala jsem základy v oddíle a tam to bylo ve smyslu že bez lonžování se kůň nedá obsednout a ty starý se musí 1x týdně brát vyvázaný na lonž aby se protáhli. Po koupi vlastního koně jsem se toho držela a nudila sebe i kobylu na lonži 1x týdně. Pak jsem si jednoho dne řekla proč to dělám když mě to nebaví? Tak jsem přestala lonžovat a dělám si “práci ze země” jak chci (když nepočítám tu běžnou každodenníRáda si hraji ve volnosti nebo na laně. Mám ráda stranovou práci, takže kobyly umí překroky a obraty na sto způsobů.
Dělám jen tu práci ze země která mě baví, těším se na ní a lonž už ani nemám, poslední dvě kobyly jsem obsedla na procházce a na lonži nikdy nebyly, a byly daleko klidnější než ulonžované remonty v oddíle.
Takže z mojí vlastní zkušenosti doporučuji jestli vás lonžování nebaví a nejste v něm dobrá, tak nelonžujte. Dělejte i ze země to, co vás i koně baví a co vám jde, nepřetvařujte se před koněm ani před sebou, koně naše masky stejně nechápou. Když budete dělat co vás baví, tak v tom budete dobrá a dá vám to víc, než když děláte věci které berete jako nebezpečné a nepříjemné.

Krásně to "déesjéčko" sepsala.Vztah není něco,kde já poroučím a on poslouchá.Je takových možností co se dá dělat ze země a najde se něco co koně i vás bude bavit.Pak bude i rád když přijedete a bude nějaká "sranda".Tak hodně štěstí. :-)

🙏moc děkuji. Tesim se,že se mi nedostalo odstrašujicich rad,ze kone musim zlomit a sebe prekonat. Z poslednich prispevku jde citit presne to,s jakym zamerem jsem se ke konim “hrnula”. Miluji zvirata a navazani vztahu s nimi prave intuici a pratelstvim.uz jsem pochhopila,ze kun me nebude milovat za jabko a pamlsek.ale vim,jak se na me dival pred tim,nez jsem se ho snazila prave “lamat”. A citila jsem se tak nejak bezpecneji a dokonce mam pocit,ze i ten kun.

Koukejte na vztah. :-) Přitom jde o hry a perfektně fungující přátelství.A jak papá hezkyyy.
https://youtu.be/cQj49FGp6ao

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Koukejte na vztah. :-) Přitom jde o hry a perfektně fungující přátelství.A jak papá hezkyyy.
https://youtu.be/cQj49FGp6ao

Ale to je minimalne na dva pytle pamlsku denne🤷‍♀️😅

VecnyOptimista napsal(a):
Ale to je minimalne na dva pytle pamlsku denne🤷‍♀️😅

Každá láska něco stojí.