XXX.XXX.65.224
Zdravim, je mi 18 let a od svých 13 let mam koně doma (ČT a shetyho) opravdu jsem dřela, abych si tenhle sen mohla splnit, starám se o koně předevšim sama, občas mi rodiče pomůžou, když nestiham. Poslední dobou mám ale pocit, že tuhle dřinu už dlouho nevydržim, prodělala jsem nedavno boreliozu a tak mě tahle prace hrozně rychle unavi. Jsem na naročne škole a k tomu mam ještě brigadu, občas mě I mrzi, že ostatni holky v mem věku maji ještě takovou svobodu, mužou jit na par dni pryč aniž by se staraly, co bude s koňmi v mem připadě. Člověk si to až časem uvědomi, že mit koně doma je hrozná dřina a popravdě I když sve koně miluji, znovu bych do toho nešla, to až spiš později.. Ustajko (v mem okoli cca 5 000 ,- měsičně) bych neutahla a po rodičich to nechci. Jsem teď v začarovanem kruhu a nevim, co mam dělat, koně zas nemamnesrdce srdce dat pryč , možna kdybych si praci o něco zlehčila, protože vše dělam ručně-vodu, seno, hnůj no šílené.. Vim, že je těžke radit, ale budu rada, za jakykoliv nazor, radu.. potrebovala jsem se asi jen vypsat.. Jinak přeji hezky zbytek dne :)
XXX.XXX.65.224
Omlouvam se za chyby, ale pišu z mobilu
XXX.XXX.0.107
To je tezke:/ Co takhle zkusit najit nejakeho spolujezdce na to CT, co by s praci pomohl a jeste neco poplatil?
A mozna bych to take nejak otevrene resila s rodici, treba na neco prijdete. Udrit se kvuli koni proste neni dobre...
XXX.XXX.254.147
Je to o prioritách, musíte se sama rozhodnout, co chcete, jestli koně, nebo si užít mládí.
Předpokládám, že koně doma byli váš sen, nikoli rodičů, a ti asi i souhlasili s podmínkou, že se budete starat. V tom případě je trochu nefér od nich teď chtít finanční nebo i fyzickou pomoc.
Já osobně bych koně prodala. Pokud plánujete jít na vysokou, asi to ani jinak dopadnout nemůže, a tohle to jen trochu uspíší. Nebudete ve stresu, jestli vše zvládnete, užijete si to pravé mládí a až se třeba trochu rozhodnete, co se životem dál a budete mít peníze na ustájení, zase si koně pořídíte.
Přesně z toho důvodu mi přijde koupě koně pro osoby mladší 18 let hrozný nesmysl, protože v 99% případů to končí prodejem koně. I když uznávám, že některé holky jsou tak poblázněné do koní, že s nimi rodiče nevydrží, dokud jim koně nepořídí a ty holky následně zjistí samý na vlastní kůži, proč to byl hloupý nápad.
XXX.XXX.65.224
Dekuji za reakce, zkusim si o tom doma s nasima promluvit, ono to zacne casem opravdu hrozne vycerpavat a az pak si to zacne clovek uvedomovat, mozna by nebylo spatne najit I nejakeho toho spolujezdce na kobylu, jeste si to poradne promyslim
XXX.XXX.5.211
Já bych zkusila nejdřív variantu, jakou radí diskutující přede mnou. Na koně sehnat spolujezdce. Záleží co všechno umí a odkud jste, podle toho stanovit nějaký poplatek za spolujízdu. A poníka, jestli je vychovaný a zdravý buď dát do pronájmu někomu s dítětem a nebo prodat.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.87.254
Záleží na tom, co si myslíte, že Vám uniká, z toho, co si ostatní podle Vás užívají. Rodiče Vám kone pořídili, predpokladam na Vaše naléhání, tak měli počítat s tím, že dite, ať je sebesamostatnejsi a zapalenejsi, koně samo neobstara, i přes veškerou Vaší snahu. Já bych si úplně prvně promluvila s rodiči a svěřila jim své trápení a případnou vizi, a snažila se najít řešení s nimi. Po vlastních zkušenostech bych do cizího člověka ke svému koni nesla, ale to asi spise záleží na člověku, jak to dokáže vnímat. Já měla koně od 16, také na svém, také vše ručně, akorát na chatě, takže jsem dojížděla denně na kole cca 20 minut. Kone jsme koupili jako 6 měsíční hříbě, dodnes na ty časy vzpomínám, prožili jsme spolu 22 let. Dnes po tom všem, co je za námi, vím, že jsem o nic nepřišla, maximálně i chození do hospody a diskotéky, čehož jsem se vzdala dobrovolně. Ostatní aktivity, cundry, kino, tancování, výlety s partou, vodaceni, všechno v pohodě šlo, a ano, díky rodičům, kteří na koně v době mě nepřítomnosti koukli, nakrmili, dali vodu. Paradoxně "o vše jsem přišla" až když jsem se odstěhovala na druhou stranu republiky a zůstaly jen ty koně. Takže je opravdu jen na Vás, co od vlastnictví koně čekáte, celý management se dá přizpůsobit vlatnim potřebám, koně až tak nároční nejsou. Věřím, že rodiče Vám pomůžou.
XXX.XXX.92.84
Tahat všechno v ruce a být na to sám časem unaví nebo dočasně rozhodí každého. Když se k tomu přidá nemoc, nároky ve škole/práci nebo jiné starosti, je to skoro nevyhnutelné. Svěřit se a požádat o dočasnou pomoc rodiče (ne hodit jim to na krk a tradá, jen pomoct) mi nepřipadá nemístné. Trochu odfrknout a s čistší hlavou se pokusit vymyslet nějaké řešení. Trochu mechanizace, spolujízdu, pronájem....no a třeba i prodej. Já teda nejsem moc příznivcem prodeje koní ve stylu teď se hodíš, teď se nehodíš, jdu na školu, na mateřskou, manžel nesouhlasí, pak se možná jinej hodit bude..., pro mě to není spotřební materiál a když vím, že obecně koně chci i v budoucnu, snažila bych se nějak postarat o ty, co mám teď. Ale lidi se mění a život s koňmi je může přestat bavit. Problém je, že unavený člověk pod tlakem nic kloudného nevymyslí.