Uživatel s deaktivovaným účtem

U mě to je ještě zamotanější. Nejprve jsem si začala koně částečně pronajímat, čímž jsem došla k závěru, že vlastního nikdy nechci. Osud to zamotal jinak a já se stala záhy majitelkou tohoto koně, který mi vždy byl, je a nadále bude velkým učitelem. Po čase zjištěn zdravotní omezující nevyléčitelný problém, tak jsem začala uvažovat o dalším vlastním koni přesně dle mých představ - o tom vysněném. Dlouho jsem hledala, našla, koupila, přivezla hříbě a vychovávala. A opravdu jsem ten svůj splněný sen měla. Vloni na podzim, ve věku tří let, mi můj sen umřel... Moc se bojím, že už žádný takový nebude.
No, můj první kůň byl hrozný - nechala jsem se napálit zkušeným prodávajícím, který přesně věděl, co má říct a jak koně předvést tak, aby vypadal tak, jak jsem si to vysnila.
U druhého už jsem přesně věděla, co hledám a na co koukat, a to jsem si koupila.
Třetího jsem dostala zadarmo a nakonec z něj byl slušný kůň, který mi tak nějak i vyhovoval.
Čtvrtého jsem si vychovala od hříběte, no bohužel pod sedlem to nebylo to, co bych chtěla. Naštěstí se pro něj našel super parťák, který ho chce přesně takového, jaký jen.
No a "pětka", můj aktuální kůň je to, co jsem hledala.
Myslím, že pokud nemáte u koupě prvního koně někoho extra zkušeného k ruce, který zná vás a vaše ježdění jako své boty a vy navíc chcete jeho názor slyšet a respektovat, spálíte se ve většině případů. Kupec na svého prvního koně je nateseny, má tu romantickou představu o vlastnictví koně a pokud se mu kůň líbí, tak vlastně ani nechce vnímat znaky, které ukazují na opak.
Když už se to stane a koupíte koně pro vás nevhodného, tak je třeba se včas rozhodnout a najít koni vhodného majitele, nebo s vhodným trenérem z něj koně pro vás udělat. Já strávila prvních 10 let s nevhodným koněm, se kterým jsem zkoušela psí kusy k tomu, aby se z něj zázračně stal kůň vhodný. Nestal, a já ztratila roky, kdy jsem mohla jezdit nejezdenim a zafixovala si kupu zlozvyku.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Můj první a asi i poslední koník bude ten současný(vzhledem k mému věku, táhne mi na pade ) , mám ho od ročky(teď šest let) a pravděpodobně bych jí neprodala ani kdyby jsme si jezdecky nesedly, nesportuju, pokud mě nejde jízdárna, jedem ven nebo dáme volnost v hale....ale nic mě netlačí, nikam nechvátáme, samozřejmě že sjíždím inzerce a představuju si mít koně ještě jednoho , i pozemek by byl, ale je to starost (krmení, voda, čas) teď to sice stojí ne malé peníze, ale s minimem starostí a časem navíc. Jó jak jednou u nás něco přespí už je to naše navždy.
První vysněný neměl kritéria .Jen aby to byl můj a kůň
Další,ta se dá nazvat vznosně , životní kobylka srdcovka,na první pohled. Ta mi předloni umřela
A teď mám novou ,krásnou ,bílou,tak uvidíme,jak nám to bude klapat .
Ale skutečně od všech těch koní ,co mi kdy prošli a prochází rukama a pod zadkem, jsem se hodně naučila, hodně mi dali ,ať ten ,nebo ten
Vysněný kůň byl už od prvních knížek palomino. Pak sem narazila na Merlina, valach, toho sem si oblíbila a chtěla jsem žlutého koně bez odznaků s tmavší srstí a bílou hvězdou na čele.
A tak mám Sáru. Přesně to splňuje. Práce s ní mě navíc baví i ježdění na ní, přes všechny problémy co mám, jako je strach a fakt že se pořád placam na místě věcného začátečníka, mě baví. Cítím se na ní dobře, ráda ji pod sebou vnímám a vždycky se na ježdění na ní těším. Vpodstatě náš problém sem já a ne ona
Můj vysněný kůň byl nádherný namakaný quarter nebo krásně zbarvený paint,hřebec....proto mám doma malou černou tlustou kobylku .Každopádně jsme letos spolu den co den už 16 let a znamená pro mě nejvíc na světě.Nikdy jsem nepotkala koňucha s takovým milujícím charakterem,který má...
Někdy prostě osud zasáhne jinak a vy pak zjistíte,že je to to nejlepší,co se vám v životě mohlo stát...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Můj vysněný kůň byl kladrubak... No, ten jsem si v 18 splnila ne očekávanou koupi naprosto dokonalého bílého hřebce, který mi hrozně moc dal, kterému jsem snad dala já krásný duchod. Když mi ho rakovina před dvěma lety, už jsem nechtěla o žádném koni ani slyšet, ta ztráta byla a je velmi bolavá. Na inzerci se mi nic nelíbilo, kladrubaka už jsem nechtěla, bála jsem se srovnávání.
Pak jsem si četla o různých plemenech, došla jsem k welshum. Vždy se mi líbili majestátní, mohutni, chodovi koně... No zaujaly mě očička jednoho tehdy čerstvě pětiletého polodivokeho valaska welsh coba, na hloupé doporučení lidi které jsem považovala za zkušené jsem si jej koupila a od té doby valcim s tím, že je to pro mě naprosto nevhodný kůň 😁
Nicmene po malých krocich se posunujeme vpřed a stále věřím, že jednou ten bude dokonalý kůň, jako byl kladrubak 😊
Koně mám dohromady s dcerou. Když jsme ladily požadavky na budoucího koně, exteriérem jsme se moc nezabývaly. Ale samozřejmě obě jsme měly svůj "holčičí sen". Já vždycky obdivovala fríské koně a dcera arabské plnokrevníky. Koník, který splňoval naše představy, je křížencem fríse a arabského plnokrevníka :-). Šílená kombinace, ale výsledek se opravdu povedl!
Já vysněné koně rozhodně mám. Odmalička miluju Painty. Prvně jsem měla starší kobylku APH, tu jsem dostala zadarmo, ale byla všelijak pokažená od lidí, vyhublá a zklamaná, tak jsem ji dala dokupy, chvilku s ní jezdila rekreačně a potom jsem našla její první majitelku, která ji celé roky hledala. Tak jsem jí první majitelce věnovala a kobylka má už tři roky důchod na parádním místě, kde šikanuje jednoho mladšího QH valacha. :-D
No a přišel čas na splnění velkého snu - černobílého valacha. Chtěla jsem mlaďocha, ale nakonec jsem koupila tehdy jedenáctiletého hřebce. Nelituju, po roce a něco praní se s hřebcem jsem ho nakonec nechala vykastrovat. Nakonec je z něj ten nejlepší kůň, jde se mnou do všeho, je to super parťák na vyjížďky a už i na té jízdárně jsme schopni udělat nějakou smysluplnou práci. Když jsem si ho koupila, lítal s hlavou nahoře a lekal se každého prdu. :-D Nic mi nedá zadarmo doteď, ale je to prostě PAN Jack, můj parťák.
Tak jsem zjistila, že moc pěkných fotek nemám... Naše zlato buď žere nebo se muchlá.... V inzerci mě zaujal líbivou fotografií, ale hlavně popisem charakteru a tím, co umí. Když mi prodávající řekl, co je původem zač, zarazilo mě to a přiznávám, že jsem chvíli váhala. Měla jsem obavy hlavně z chodů. Ale pod sedlem je moc příjemný, chody má vznosnější, ale žádná houpačka. Z obou plemen si vzal to lepší. Mám ho půl roku a koupě jsem nelitovala ani vteřinu.
Když jsem šla na vysokou školu, tak jsem prakticky přestala jezdit - nebyl čas a nebyla chuť. Cca po 10ti letech jsem jela s přítelem v autě kolem stájí v okolí a říkám mu - Miláčku, co kdybych si koupila koně? On jelikož mě znal půl roku - ty bys chtěla koně? Vždyť ani nejezdíš... a jakého bys chtěla? No, vždycky se mi líbili ryzáci s odznaky, ale odpověděla jsem - hlavně ne bílého :-) Asi dva měsíce jsem hoblovala inzerce, kontaktovala jsem místní stáj a trenérka se mnou hledala koně... A najednou byl tam - na bazoši - ŠIML a já ho nutně musela mít už podle fotek. Neuměl nic, prodávala ho paní s tím, že je zlý a divoký. Hned jsem volala, za dva dny jela a dovezla jsem neobsedlého spratka co skáče na lidi. A takřka po 10ti letech začala pracovat s tímhle grázlem, sama už jsem ani nevěděla jak na koně vylézt. Už jsme spolu 3 roky a nikdy bych ho nevyměnila, i když mi ze začátku cvakala prd*l strachy :-D Je z něho spolehlivý rekre kůň a myslím, že jsme oba spokojení...
venisek
napsal(a):
Když jsem šla na vysokou školu, tak jsem prakticky přestala jezdit - nebyl čas a nebyla chuť. Cca po 10ti letech jsem jela s přítelem v autě kolem stájí v okolí a říkám mu - Miláčku, co kdybych si koupila koně? On jelikož mě znal půl roku - ty bys chtěla koně? Vždyť ani nejezdíš... a jakého bys chtěla? No, vždycky se mi líbili ryzáci s odznaky, ale odpověděla jsem - hlavně ne bílého :-) Asi dva měsíce jsem hoblovala inzerce, kontaktovala jsem místní stáj a trenérka se mnou hledala koně... A najednou byl tam - na bazoši - ŠIML a já ho nutně musela mít už podle fotek. Neuměl nic, prodávala ho paní s tím, že je zlý a divoký. Hned jsem volala, za dva dny jela a dovezla jsem neobsedlého spratka co skáče na lidi. A takřka po 10ti letech začala pracovat s tímhle grázlem, sama už jsem ani nevěděla jak na koně vylézt. Už jsme spolu 3 roky a nikdy bych ho nevyměnila, i když mi ze začátku cvakala prd*l strachy :-D Je z něho spolehlivý rekre kůň a myslím, že jsme oba spokojení...
Tak to jste dobrá :O Ale kun je krasavec, je to nějaké plemeno?