Ahoj. Nemáte někdo nějaké rady, fígly jak se zbavit strachu ze skákání? Mám stim už tak pul roku problém. S jednou kobylou skáču dobře, jdeme obě do všeho a věříme si. Ale jakmile sednu na druhou neco se zlomí a už to nejde, já se bojím, protoze cítím ze se ona boji a naopak, menší skůčky nám jdou moc dobře, jak mile se zvedne od cca 75 a nahoru tak je konec, ale ne vzdy někdy skaceme v tréninku 100..proto se strašně často vyhybáme, a poté už ze zvyku to neskocime☹️Nevím čím to je!? Někdo říká ze to je jezdcem, ale když už jsi řeknu “jo jsem připravená, jdem skočit!” Tak mám doslova “chut” to skočit, ale kobyla zastaví, potom už mám strach ze slítnu dolů, chtěla bych už jít výš, a ne zůstat na 50cm..
Nevíte jak tento problém odbourat?
Myslím že některý koně (a lidi) to skákání v sobě prostě nemají. Já jsem se učila skákat s kobylou, která se skákat bála a na ní přejet hobby parkur 80cm mi připadalo jako odjet velkou pardubickou. Při tréningách jsem si připadala jako největší dřevo, ostatní skákali vždycky líp a zlepšovali se a šli dál a výš, a mě to pořád nešlo přes Z. Do poslední chvíle jsem nevěděla jestli odskočí, musela jsem jí mít stále pod kontrolou, stále jí hlídat, pořád jí do skoku tlačit, neodpustila mi jediné zaváhání, a i tak jsme často vyštycovali. Dnes si říkám proč jsem se s ní tak tvrdohlavě snažila skákat, bylo to úplně zbytečné, ztráta času a nepohoda pro ní i pro mě, ale mohli jsme si zatím v pohodě a s radostí odjezdit drezurky.
Moje dnešní kobyla zase skákání moc ráda, u té mi v podstatě stačí jen točit a nepřekážet a vést jí a ona si odskáče skoro sama (u ní zase musím být opatrná a z nadšení jí nepřetížit ). Já tedy zrovna nepatřím mezi lidi, který jsou rozený skokani – nikdy jsem na to neměla srdce a po úrazech už se i bojím, a párkrát se mi stalo že jsem najížděla na překážku a přála si ať kobyla raději zastaví než aby skočila, jak mi ten skok připadal veliký, ale jí to skákání baví, dá se říci že občas skočí i proti mému přání Když se na ní učila skákat dcera, tak se jim párkrát stalo, že špatně zatočila a kobyla skočila překážku mimo trasu – prostě se jí objevil skok před nosem a jezdec jí nevedl jinam, tak si na něj najela sama
Je veliký rozdíl skákat na koni který to v sobě nemá a na koni, kterého to baví a skákat chce. Samozřejmě je spousta nadějných koní který to v sobě mají a někde se zradili a neskáčou.. ale je i spousta koní který skákání prostě nebaví, nejsou an to, nemají to v sobě a neumí to a skáčou jen když musí.
Možná vaší kobylku skákání nebaví, anebo se bojí skákat, není jí to shůry dáno, tak proč jí i sebe trápit? Zkuste něco jiného, v čem máte šanci uspět bez strachu a nucení a nebezpečí zranění, je spousta jezdeckých disciplin, tak proč dělat něco, co vám jako dvojici nejde.
dsj
napsal(a):
Myslím že některý koně (a lidi) to skákání v sobě prostě nemají. Já jsem se učila skákat s kobylou, která se skákat bála a na ní přejet hobby parkur 80cm mi připadalo jako odjet velkou pardubickou. Při tréningách jsem si připadala jako největší dřevo, ostatní skákali vždycky líp a zlepšovali se a šli dál a výš, a mě to pořád nešlo přes Z. Do poslední chvíle jsem nevěděla jestli odskočí, musela jsem jí mít stále pod kontrolou, stále jí hlídat, pořád jí do skoku tlačit, neodpustila mi jediné zaváhání, a i tak jsme často vyštycovali. Dnes si říkám proč jsem se s ní tak tvrdohlavě snažila skákat, bylo to úplně zbytečné, ztráta času a nepohoda pro ní i pro mě, ale mohli jsme si zatím v pohodě a s radostí odjezdit drezurky.
Moje dnešní kobyla zase skákání moc ráda, u té mi v podstatě stačí jen točit a nepřekážet a vést jí a ona si odskáče skoro sama (u ní zase musím být opatrná a z nadšení jí nepřetížit ). Já tedy zrovna nepatřím mezi lidi, který jsou rozený skokani – nikdy jsem na to neměla srdce a po úrazech už se i bojím, a párkrát se mi stalo že jsem najížděla na překážku a přála si ať kobyla raději zastaví než aby skočila, jak mi ten skok připadal veliký, ale jí to skákání baví, dá se říci že občas skočí i proti mému přání Když se na ní učila skákat dcera, tak se jim párkrát stalo, že špatně zatočila a kobyla skočila překážku mimo trasu – prostě se jí objevil skok před nosem a jezdec jí nevedl jinam, tak si na něj najela sama
Je veliký rozdíl skákat na koni který to v sobě nemá a na koni, kterého to baví a skákat chce. Samozřejmě je spousta nadějných koní který to v sobě mají a někde se zradili a neskáčou.. ale je i spousta koní který skákání prostě nebaví, nejsou an to, nemají to v sobě a neumí to a skáčou jen když musí.
Možná vaší kobylku skákání nebaví, anebo se bojí skákat, není jí to shůry dáno, tak proč jí i sebe trápit? Zkuste něco jiného, v čem máte šanci uspět bez strachu a nucení a nebezpečí zranění, je spousta jezdeckých disciplin, tak proč dělat něco, co vám jako dvojici nejde.
Dekuju moc, že jste se tak pěkné rozepsala, přemýšlím ze bych zkusila drezuru, třeba by ji to šlo mnohem lip. Mě osobně skákání moc baví, když neskáču delší dobu strašně mi to chybí, ale bohužel je to těžký. Mám mladou “nezkaženou” kobylku kterou to moc baví tak aspoň ona mi vyhoví a obě to bude bavit.
koně
napsal(a):
Tak bych asi skákala jen s tou první.
Musíte nutně i s tou druhou? A zrovna vy? Třeba by pod jiným jezdcem šla lépe a ochotněji .
Takhle je to cesta do pekel,bojíte se vy ,čímž znejistíte a posléze třeba zcela zaštycujete ,i kobylu
Tak jelikož, ta “první” je mladá je ji 3,5 tak ji nechci ještě zatěžovat, proto se snažím skákat s tou druhou. Mám kone doma, a dva tím pádem je nemá kdo jiný jezdit, ta druhá je 7-letá a je stáhlá z rovin, myslíte, že by ji šla lépe ta drezura?
Arbora
napsal(a):
Je nutné koňa škalutlovať do nejakej disciplíny? Nemôžete jazdiť iba tak, pre radosť?
A drezúru, teda základné prijazdenie, ovládať pomôcky, musí každý kôň. Aj keď je stiahnutý z rovín.
Upřímně, mě to nebavi, jezdit jen pro radost, mám rada atmosféru na závodech. Jsem mladá a myslím, že mám ještě dost před sebou a chci se zdokonalovat. S kobylou jezdím na závody do 60cm a chci jít výš, ale to už jsem psala nahoře..
ellak
napsal(a):
Upřímně, mě to nebavi, jezdit jen pro radost, mám rada atmosféru na závodech. Jsem mladá a myslím, že mám ještě dost před sebou a chci se zdokonalovat. S kobylou jezdím na závody do 60cm a chci jít výš, ale to už jsem psala nahoře..
Přeškolit dostiháka z rovin na kvalitního skokana není jen tak
Pokud chcete skutečně sportovat,čímž myslím aspoň parkury 120 a výš, asi jste měla koupit rovnou jiné zvíře.
ellak
napsal(a):
Upřímně, mě to nebavi, jezdit jen pro radost, mám rada atmosféru na závodech. Jsem mladá a myslím, že mám ještě dost před sebou a chci se zdokonalovat. S kobylou jezdím na závody do 60cm a chci jít výš, ale to už jsem psala nahoře..
No, ale nie každý kôň na to má. A keď máte strach zo skokov, tak tomu koni určite nepomáhate, práve napak.
Uživatel s deaktivovaným účtem

koně
napsal(a):
Přeškolit dostiháka z rovin na kvalitního skokana není jen tak
Pokud chcete skutečně sportovat,čímž myslím aspoň parkury 120 a výš, asi jste měla koupit rovnou jiné zvíře.
Rozhodně to nemusí být tenhle případ. Ale všichni víme, že spousta lidí si kupuje vyřazené dostiháky z rovin jen kvůli ceně. Jsou nejlevnější na trhu. Co na tom, že se nehodí pro plánované účely, přece jsou po pěti letech ježdění na provozácích zkušení jezdci, určitě si poradí.